Než jdeme spát,
domlouváme se, že Danuš nařídí budíka na 7:15, s tím, že do deseti minut
budeme připravené a budeme sedět v Brass Anchor a cpát si talířky
smaženými vajíčky. Realita ovšem byla taková, že se Danuš telefon v noci vypnul,
budík vůbec nezazvonil a nebejt toho, že jsem se čirou náhodou probudila v 7:35
tak spíme až do teď :D takže bleskovka vstávačka, oblíkačka a utíkáme ven, kde
na nás už více jak půl hodiny čeká chudák Ozcan J
ale nevypadá naštvaně… prý si dal ranní procházku po pláži a bylo to moc
příjemný. tak dobrý… J
Vcházíme do restaurace, kde nás usazují ke stolu. Ani si ale nesedneme a už
pádíme k pultu s jídlem a nakládáme si na talířky hromady jídla.
Danuš s Ozcanem volí vajíčka, slaninu, šunku, opékané brambory, cereálie a
nějaký ten muffin, já tentokrát vynechávám vajíčka a vrhám se na palačinky se
sirupem a hromadu muffinů a koláčků J
vše zapíjíme čajem, kávou a skvělým džusem. no máme se jako v pohádce… J po hodině a půl jen
sedíme a funíme a hodně těžko se nám zvedá ze židlí. nejvíc asi mě, protože jen
co vyjdu z restaurace, oblíkám uniformu a razím do práce… v duchu se
modlím, ať mám dneska Ocean Dunes, kde se pracuje jedna báseň… a co se nestane…
opravdu dostávám Ocean Dunes! J
dneska je asi nějakej dobrej den J
Jen co skončím
práci okolo druhé hodiny, převlékám se a vyrážím na poštu poslat zpět nefunkční
mobil, který mi přišel z ebaye. dva kilometry tam, dva zpátky, 35 stupňů
ve stínu, chodník podél rozpálené čtyřproudové silnice plné těch obrovských
amerických aut… suma sumárum – nejhorší čtyři kilometry mýho života :D nicméně
na poště jsem byla úspěšná. americká pošta je docela příjemné místo s velice
příjemnou klimatizací, kterou ocení především lidé, kteří přijdou zplavení jako
já :D hned u vstupu po pravé straně je celá stěna ověšena všemi možnými typy
obálek, izolep, nálepek apod. každý si vezme co potřebuje, na speciálním
pultíku si svou zásilku zabalí a pak postupuje k přepážce, kde na něj čeká
sympatická pošťačka, která převezme zásilku, zkasíruje vás a ještě vám popřeje
hezký den J
Po návratu z pošty
usedám polomrtvá na gauč…. po chvíli přijde i Danuš s Ozcanem, kteří byli
celý den u vody. U bazénu prý potkali chlapíka, který jim vyprávěl, že se před
pár dny koupal v oceánu, byl po pás ve vodě a najednou kouká, že okolo něj
plave asi půl metrový žralok! tak že prý vzal nohy na ramena a utíkal ke břehu.
chudák žralok se ho asi leknul a taky bleskovou rychlostí odplul zpátky do
hlubších vod J
nicméně je to prostě tak, že je to oceán a že tu ty žraloci jsou. fakt super!
Večer vyrážíme
společně se Soňou, Martinem a Poláky na pivko do Sand Dunes. Sedíme venku,
hrajeme karty, žerou nás komáři jak divý, my žereme barbecue brambůrky taky jako
divý, povídáme a je nám fajn J
Když máme dopito, přesouváme se k bazénu u Tower 1. Svlíkáme se a všichni
až na Martina, kterému je zima, skáčeme společně do bazénu J šplouchanec, že je v bazénu
pomalu o půlku míň vody :D voda je na mě ale moc studená, takže vylejzám z bazénu,
balím se do ručníku, sedám si k Martinovi, kecáme a pozorujeme ostatní,
kteří skotačí v bazénu. Když začne být zima i jim, sedneme si všichni na
lehátka a židle a zase klábosíme. Hlavně o tom, jak nám to tu rychle uteklo a
že už nám zbývají poslední tři společné dny. Martin se Soňou nás totiž opustí
už ve středu L a
dva dni po nich i Poláci…. zůstaneme v Myrtle Beach sami… takže si tyhle
poslední chvilky snažíme užít, jak jen to jde…
Okolo půl jedné
už je nám všem opravdu zima, takže se zvedáme a jdeme spát. A domlouváme se na
zítra, že si tentokrát konečně zahrajeme ten slibovaný poker! tak jsem zvědavá,
kdo zas bude největší looser…. podle dosavadního vývoje očekávám, že opět já :D
no co, někdo přece prohrát musí ne? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat