Probouzím se
bez budíku ve 3 ráno…Beru si dávku antibiotik…Ne, že bych umírala, ale musím
být na ty naše výlety 100 procentně připravena…J…
Takže potom, co
jsem si ve tři ráno vzala prášek, nemůžu usnout…Přemýšlím o tom, zda už se
strhli z účtu všechny peníze za zakoupené letenky, ubytování, lodě…Prostě
všechno…No kouknu se raději až ráno, musím spát…
Ráno vstáváme,
jsme unavené, že to není ani možné…Ale máme v ledničce skvělý vitamínový
nápoj, ten nás snad nějak nakopne…
Sobota, jak
jinak než busy day!...Fasuji 2 check outy na North tower…Zdá se mi to nějak
málo, no ale pak si všimnu, že jsou to PENTHOUSY…neboli pokoje pro high society…:D
Všude mám ale
ještě hosty uvnitř pokojů, takže jdu pomoct Klaudii, která má 4 check outy…A
ještě arrively, což není fyzicky možné stihnout uklidit do 2 hodin…
V 11 hodin
se vracím ke své práci, nenacházím žádné dýško…Ty nejbohatší a nic nenechají…:D
Nebo to už vybral někdo jinej…:D…
Ozcan mi
přichází na pomoct..Když řeknete Turkovi, že jste nemocní a berete antibiotika,
je to pro ně, jako že jste na smrtelné posteli a jejich povinností je nosit vás
na rukou…
Převlíká
postele, meje ledničku, vysává…:D…Sem tam si zahlásí něco do vysílačky…Ale
jinak je z něho nový housekeeper…:D…
Samozřejmě
nechybí ani zásilka s čerstvou cheese pizzou…J…
Míša vyfásla
dneska 10 stay overů, takže asi někde šuruje…Ale jsem si jistá, že pak obě
půjdeme pomáhat ostatním, takže se tam sejdeme…:D
Končím a jdu
hledat Carol, jdu pomáhat Klaudii se dvěma check outy a pak jdeme společně
ještě pomoct jedné černošce…Klaudie našla plno jídla, kabelku, kterou mi
věnuje…Já jsem byla dnes slabší, jen cereálie, nové sosáky a jeden
muffin…:D…Mini muffin…:D
Míša se ovšem
zase pochlapila, šla pomáhat supervizorům a nejenom, že má pytle plné jídla,
ale má plnou i svou průkazku, kterou se prokazujeme…Má v ní opět celých
20dolarů…:D…A mě se bude ptát, jak to dělám…:D :D
Jdeme domů
společně kolem 6. hodiny odpoledne, protože paní Wanda zase nařídila, že
všichni DOMŮ!...
Na housekeepingu
platí nějaké nové pravidlo, musíme ukazovat své tašky s nalezeným jídlem,
jestli tam prý nemáme drogy…Tak se asi zbláznili ne?...I když na druhou stranu,
když vidíte někdy ty černošky, co tam předvádějí, tak asi něco brát musí…:D :D…
A já bych se
asi taky nějakému povzbuzovadlu nebránila…Nevím, jestli je to těmi antibiotiky,
ale jsem unavená, jako nikdy!...
Přicházíme domů
a dneska je velký den…Mluvila jsem s Poláky a s Ozcanem, ten
potřebuje nutně ostříhat…Vypadá jak čert…Takže se s Míšou najíme, umejeme
a jdeme, v první řadě do banky, abychom byli vyrovnané, co se týče letenek
a všeho okolo….
Přicházíme
k Polákům, na gauči leží naše supervisorka Carol, je s ní sranda…:D
Má svůj svět…:D
Všichni na nás
čekají s večeří, chtějí, abychom se najedli společně…Jedno jídlo vařil
Ozcan a jedno Poláci…Jsme narvané špagetami k prasknutí, ale takové
pozvání k večeři se odmítnout prostě nemůže…Jíme nějaký turecky pokrm,
rýže s lečem a kuřecím masem, asi tak bychom to přirovnaly k nějakému
českému jídlu…J
Proces střihání
Ozcana je opravdu velice dlouhý a velice zábavný…6 lidí stojí na terase, každý
dělá něco…Někdo radí, někdo kouká, někdo střihá, pak se všichni prostřídají…:D…
Ozcan chudák
nic nevidí a my všichni máme záchvaty smíchu…:D…
Ale všechno
dopadlo dobře…Ozcan je ostříhaný, už nevypadá jako čert…
Jdeme domů,
kupujeme opět vitamínové nápoje a nějaké pití a jdeme domů…J…
Je něco kolem
10. hodiny, to je na mě hrozně brzo, takže zůstávám ještě venku asi o hodinku
déle…J
Když přijdu
domů, Míša něco vehementně ťuká do počítače…Já jen ulehám a spím…J
Žádné komentáře:
Okomentovat