Včerejší noc
byla opravdu jedinečná… a to konkrétně v tom, že takovou zimu jsme tu
ještě nezažily! Normálně jsme musely na noc natáhnout fusekle, zavřít okno, aby
v něm nebyla ani nejmenší škvírka a přikrýt se dekou až po bradu! a stejně
nám ještě chvilku trvalo, než jsme se přestaly klepat zimou! prší a ochladilo
se nejmíň o patnáct stupňů… hrozný, představa, že se do takového počasí vrátíme
do Čech nás už teď trochu děsí J
Nicméně ráno už
to není tak strašné. Sice je pořád docela chladno, ale aspoň už neprší, takže
dojdeme do práce suché… Danuš fasuje mimořádně South tower a Tower 3 a já zcela
nečekaně opět nedostávám svůj papír… dodnes nechápu, co je těžkého na tom, podívat
se na rozpis směn, kdo pracuje který den a podle toho psát papíry s prací.
takže se pak stává, že jsou napsané papíry pro lidi, kteří mají ten den volno a
lidi, kteří ten den pracují, papír napsaný nemají… těmito lidmi jsem byla dnes
já. takže čekám, čekám, čekám…. všichni mají dost času, jenže já už bych se
ráda alespoň clock inovala, abych čekala za peníze J konečně dostávám papír, který
byl původně pro někoho jiného, kdo má dnes volno…. asi nemá cenu to řešit. buď
jsou prostě černoši tak hloupí nebo se jim nechce přemýšlet…. nevíme…. dostávám
klíč (kartu) a jdu konečně pracovat do Tower 2 . jenže co se nestane… klíč
nefunguje. obíhám asi pět pater, nahoru dolu, zkouším jestli klíč nefunguje
někde jinde. ne, nefunguje. vracím se na housekeeping, naštvaně oznamuji, že
chci jiný klíč. dostávám druhý klíč, vracím se do Tower 2. zkouším klíč…. ano
správně, opět nefunguje! zuřím… jak řekla jedna filipínská kolegyně – mám bad
luck…. ale to mi náladu nijak nezlepšuje. přiřítim se na housekeeping a hážu
jim ten blbej klíč na hlavu, že chci jinej! J
tak do třetice všeho dobrého – klíč funguje, ale protože jsem přišla jako
poslední housekeeper, nezbyl na mě už žádný vozík a ani jeden ručník! fuck!
vracím se opět na housekeeping! vezmu si tam vozík, tlačim si vozík na Tower 2
a pomalu se klepu vzteky J
vztek mě pohání, takže proběhnu všech patnáct pater a snažím se najít alespoň
nějaké ručníky… nic…. volám na housekeeping, že potřebuju ručníky. na
housekeepingu řeknou, že nic nemaj. tak fajn…. dneska asi někoho zabiju… snažím
se uklidnit se…. po chvíli se mi to daří, takže jdu konečně pracovat J hosté jsou sice občas
dost nevrlí, když jim oznamuju, že jim nedám ani jeden ručník, ale co… můj
problém to přece není :D ať si to vyřeší Miss Wanda, naše skvělá vedoucí….
Končím okolo
půl třetí, pět minut za mnou dorazí Danuš. Ta měla den docela v klidu.
opět měla pomocníka Ozcana, který jí nejen pomáhal, ale dokonce jí opět přinesl
k obědu kousek cheese pizzy. občas jí opravdu závidím. asi bych si taky
měla nějakýho takovýho turka pořídit :D
Venku leje jako
z konve… takže plán pro dnešek jasnej – válení, spaní a nicnedělání J já se uvelebuju na
gauči s počítačem, danuš nasazuje antibiotika a ulehá do postele. snad jí
bude co nejdřív líp. musí být přece fit na naše velký cestování! Večer přijíždí Ozcan a společně bookujeme
ubytování v Miami! povedlo se nám sehnat docela levné, přes ulici u
oceánu. super! dokonce s kuchyní, tak doufáme, že nám se Salim budou
pravidelně vařit :D přece jen jsme se tu docela rozmlsaly, tak se přece
neodbydeme polívkama z pytlíku :D na chvíli přestalo pršet, takže ještě skočíme
do bankomatu, kam poslední dobou skáčeme i dvakrát denně, vybereme peníze,
vložíme peníze a všichni jdeme spát. všechno to plánování, hledání, bookování
je docela únavný, takže skáčeme do pelechu už v půl desátý večer…. už abychom
byli na těch Bahamách… potřebujem pořádnou dovču jako sůl…. po třech měsících
dřiny na housekeepingu si jí stoprocentně zasloužíme! J
Žádné komentáře:
Okomentovat