Tak včerejší
večer byl skvělý…Atmosféra u Carol doma, je opravdu tak přátelská, člověk se
tam cítí jako doma, až tak, že jsem tak usnula…:D…Ale to předbíhám…Cesta tam
byla více než zábavná…Na štangli u kola jsem seděla snad více než tisíckrát,
ale to víte, něco jiného je, když vás na ní veze Turek…O jejich řidičském úmění
jsem se přesvědčila na vlastní kůži…Ale že to bude stejné i u řízení kola by mě
nenapadlo…:D…Směju se celou cestu tak, že ani nezpozoruji, že jsme na
místě…Vlastně na benzíně, kde si kupujeme malé občerstvení…Nesmějí chybět
chedarové chipsy…J
Když přijdeme
ke Carol domů, je tam nějaké podezřelé ticho, Carol spí dole v obýváku, na
hlavě má jakousi čepici…U černošek je totiž typické, že si nechávají asi tak
každé dva týdny upravovat vlasy, mají na nich různé příčesky, spletance,
kudrliny, zmuchlaniny, a mnoho dalšího…A to se samozřejmě nesmí namočit, takže
pak doma chodí s takovými to spacími pytli na hlavě…:D
No nic, jdeme
nahoru za Poláky…Co to? Klaudie spí, Paul je v polospánku…No pravdou je,
že to byl opět náročný pracovní den…Takže nám nezbyde nic jiného, než se
vrhnout na občerstvení, které jsme si pořídili…Koukáme na fotky, vzpomínáme, co
jsme tu už všechno zažili i nezažili…:D…V tom objevuji Ramazanovo deníček…Je
v něm napsán datu 17/06/2013 – USA…a nějaké 4 řádky Turecky…Ozcane,
překládej!...Chci totiž vědět, jestli se v Ramazanovi náhodou neobjeví
moje nová konkurence v psaní blogu…:D…Ozcan překládá…: Dneska jsem mluvil
se svojí rodinou na skypu…Jedli jsme brambory se zeleninou (nějaký speciální
turecký pokrm, název jsem zapomněla v momentě, co ho Ozcan vyslovil),
Ozcan leží vedle mě na posteli…Máme se fajn…
:D :D…Stručné
ale jasné…Jen škoda, že 17. červnem to začalo a i skončilo…:D…Tak třeba příští
rok se nám Ramčo rozepíše víc…J
No každopádně
poklidný večer netrval moc dlouho, Carol se probouzí…Asi už mě poznala podle
bot, volá nás k sobě dolů…Dana, kde si pracovala dneska?...Jakto, že jsi
nebyla na North tower?...S úsměvem jí vysvětluji, že jsem byla úplně stejně
překvapená jako ona…Carol dodává, že jsem o hodně přišla…Že jeden housekeeper,
nevím jeho jméno, jen o něm vím, že je to gay a že krade ručníky z vozíku…:D…Tak
přesně tenhle na pohled nenápadný mladý klučina způsobil, že na North tower
musela přijet policie a že se jedna maminka zhroutila při vstupu do pokoje...Jelikož
když vstoupila přistihla tohoto housekeepra, jak provádí dosti ohavné věci s jiným
mužem ( z nashromážděných informací, předpokládám, že šlo o dalšího
zaměstnance hotelu) …Museli by jste s černochy chvíli žít, nebo se mezi
nimi pohybovat, aby jste pochopili, co to bylo za humbuk!...
Když si
vzpomenu, jak se pomalu každé ráno černošky rvou o kbelíky jakýchsi tekutin,
tak tohle když zjistila supervisorka Nerva, musela se na místě buď složit ona
sama, nebo složila zmiňovaného housekeepra…Kterého už nikdy neuvídíme, protože
samozřejmě dostal padáka, jako nikdo…A myslím si, že ten si v celém hotelovém
resortu ani neškrtne…Vlastně oba dva aktéři…
Ale to jen tak
mimo řečí…:D…Včera se konala Jamaiská párty,takže nás opouští i Carol, která se
vyfikla k nepoznání…Je jí 43, má tři vnoučata, ale nebojí se obléknout
mini šaty, painting na obličej, jak by řekl Paul a rázem vypadá na 25…J…
Cestou zpátky o
půlnoci, sesedám ze štangle, běžím koupit toustový chléb, byla jsem zaúkolována
Míšou, abychom měly co k snídani…:D…Poslední chleba, a je můj…:D…
U nás doma už
Míša také spí…:D Asi nějaký spací den…Takže ulehám taky a těším se, co mi
přinese další den…
Další den,
dnešek mi přinesl hned po ránu veliké překvapení…ŽÁDNÁ North tower, ale Villa 2…Ano
ta Villa 2, kam chodíme rádi k bazénu, ale nikdy jsem tam ještě
nepracovala…Jsem trochu smutná, asi mě na Northu už nechtějí…:D…
Villa 2m je pro
mě odpočinková práce, mám tam známého Juana housemana, takže ho zaúkoluji s čím
mi má pomoct a všechno jde raz dva…Dokonce si i stihneme zahrát polštářovou
bitvu…:D :D…Sem tam mě přijde navštívit i Ozcan, takže se opravdu nenudím,
pracuji, ale baví mě to…:D…Zase se směju celý den, jak pominutá…Ani se mi
nechce domů, venku zataženo, tak si beru navíc check out kamarádky, která toho
má až nad hlavu…J…Fakt
easy day…Končím asi ve 4, odnáším si domů hodně dobrou náladu, ještě lepší než
obvykle…:D…A úplně nejlepší když si vzpomenu, že jsem dostala dýško 5 dolarů od
jednoho moc milého Amíka…J…
Přicházím domů,
a rychle spěchám do sprchy, protože razíme do kina…S ručníkem na hlavě sebíhám
dolů do přízemí dát Ozcanovi naše pasy, jede nám totiž zase pro výplaty…J…
Za 45 minut se
scházíme, výplaty mám v kabelce, jedeme do kina na WE ARE THE MILLERS!....
Přijíždme do
obchodního centra, kupujeme lístky, procházíme obchodní centrum, protože máme
asi hodinu čas, vcházíme do American EAGLES, Ozcan si kupuje trika…:D…Samozřejmě
s naší pomocí…J
Vcházíme do
kina, cítíme vůni popcornu…Ohhhhhh, jdeme přímo ke kase s občerstvením,
bereme LARGE popcorn, dvě koly a jednu fantu…Usedáme do sálu…Překvapině nemáte
dopředu dané sedadlo, kam si musíte sednout…Amerika je přece svobodná země, ať
si každý sedne tam, kam chce…J…Zaplouváme
dozadu a téměř doprostřed…Reklamy, reklamy…
A už to
začíná!...Trochu se bojíme, že nebudeme rozumět…Ale omyl…Milujeme Američany za
jejich angličtinu…Strach v nás vzbudili asi černoši, kterým ale nerozumí
leckterý Američan…bílý Američan…:D
Člověk ani
nevnímá, že na něco kouká v jiném jazyce…A opravdu nevím, kdy přijde tento
film do českých kin, třeba už tam je..A je to fakt skvělý!...Musím říct, že
jsme se nasmáli až do úplného konce…No do konce…Museli jsme kino opustit asi 5
minut před koncem, protože právě v tu dobu odjížděl poslední autobus…L…Ale snadno si všichni
domyslíme, jak to asi skončilo…J
HAPPY
END!!!!!....:)
I my jsme v pořádku
dorazili domů a můžeme jít zase spát s pocitem, jak skvělý to byl den…
A do kina určitě
půjdeme znova…Alespoň pět krát…:D
Žádné komentáře:
Okomentovat