Každá neděle je
typická tím, že je to tzv. BUSY DAY…Ve všech budovách, ale asi tak 4krát
náročnější je to v North Tower, oproti ostatním…J…Ae já jí už nepovažují za
nepřítele…Hosty v North toweru už považuji za své známé…:D…A po včerejším
pro mě náročném dni, vím, že přežiju všechno…:D…
Takže fasuji 1
check out a pak asi 9 stay overů, stejné místnosti jako včera, takže se docela
těším na známé tváře…:D…S nadsázkou řečeno samozřejmě…Asi mi už asi úplně
hráblo, protože se mi po této krásné, velké, nejvíce zaneřáděné budově bude
opravdu stýskat…J
Dávám se do
práce…Vietmanka, co mi včera dala dýško asi 4 dolary, mi je dnes nedala…Ach jo…L…A to jsme si včera tak
krásně popovídaly…:D…Když je na řadě úklid pokoje po check outu, děsím se, co
to zase bude za parádu…:D…No jde to…A
docela mi to jde i od ruky, až tak od ruky, že při stlaní postele si jí celou
rozříznu o špendlík, který byl někde v prostěradle…To prostě nepochopíte,
co ty černoši všechno tahají do postele……Stelu postel za postelí, dávám si
velký pozor, aby nikde nebyly krvavé stopy po mé nehodě se špendlíkem… když
v tom slyším ťukání na dveře…Buď to bude supervisor, nebo Ozcan, nebo
Míša, která je dnes tou šťastnou a vyfásla MAIN BUILDING a jen 3 stay overy na
Northu…J
Takže mi slíbila pomoc…Každá ruka dobrá…J…
Otevírám dveře
a samozřejmě je to Ozcan, který v ruce drží ledový čaj a kousek sýrové
pizzy…Ozcane, já ale nemám čas jíst, vždyť to víš…L Byl totiž za mnou už před
dvěma hodinama, kdy mi pomáhal převlíkat postele…:D…Ozcan ale je neústupný,
vchází do místnosti, bere mi utěrku, kterou mám v ruce a začne utírat
nadobí se slovy: Já to udělám a ty se prosimtě najez…Jinak budeš nemocná…J…Musím se smát…Fakt asi
jsem nikdy nepotkala hodnějšího a starostlivějšího člověka, než je on…J…V tom přichází i Míša,
v zápětí dostanu od Ozcana vyhubováno, proč jsem mu neřekla, že Míša
přijde, že by jí přinesl taky jídlo…:D …Jsme mummy and daddy takže se spolu
dělíme i o kousek pizzy, Ozcan utírá nadobí…:D…Moc dobrá…J…A pak se pustíme do
práce, jen to lítá…že si nás tam na tej
North tower vycvičili…
Když skončím svou
práci asi kolem 4 hodiny odpoledne, hledám supervisorku Nervu a nabízím se jí,
že půjdu pomoci na check outy…Protože vím, že je jich dneska opravdu hodně a
třeba takový Martin s Claudií mají každý 4 a to se nedá stihnout dříve než
v 6…Nerva mi s nadšením děkuje za optání a hledá, kam by mě tak
poslala…Aby to měla jednodušší, říkám jí o Martinovi, o kterým vím, že je ve
skluzu a absolutně nestíhá…Nerva ocení mou snahu, znovu mi poděkuje a
souhlasí…takže pádím za Martinem, když zaklepu na dveře a Martin celý upocený
mě vidí stát ve dveřích, je to pro něj jako spása…!...Oči se mu rozzářily a zve
mě na kolu, kterou samozřejmě našel na jednom z check outů…:D A pouštíme
se do práce, ve dvou to všechno opravdu jde líp…A je i docela sranda…:D…doklízíme
jednu místnost, je asi 5 odpoledne a je před námi ještě jeden check out…Sám ho
člověk uklízí nejméně 2 hodiny a 20 minut, ale stylem, že běhá kolem postelí a
opravdu se nezastaví…Tssss, pohodička, ve dvou jsme za hodinu hotoví…Přicházíme
do pokoje a viděla jsem opravdu už leccos, ale tohle…tohle teda opravdu
NE!!!...Nacházíme nejrůznější věci…od spodního prádla a po jednu tenisku, jednu
žabku, kreditní kartu, nalepovací řasy…A další různé lidské
vymoženosti…Nechápu, jak někdo může domů odjet jen s jednou botou…:D...Fakt
škoda, že nezapomněli obě, alespoň by z toho měl někdo užitek...:D…Když
přijdeme do kuchyně, čeká nás další překvapení…V pobodě olejové skvrny na
podlaze…Ooooo, pardon, to nebyla olejová skvrna, ale potok, moře,
oceán…:D…Začíná nám docházet, že jsme asi v háji, to bude na dlouho…Ale na
co se stresovat, jsme na to dva, takže načínáme 5 ti litrovou jahodovou
zmrzlinu, kterou jsme našli a dlabeme…Hmmmm, tak ta je výborná…fakt
výborná…:D…A je celá pro mě…Protože Martin už má plné 4 pytle jídla, které
potáhne s sebou celých 10 Avenue až domů…:D…
Když už jsme
dosyta zatláskaní zmrzlinou, jdeme na to…Ruce máme oba černé, a shodujeme se na
tom, že v tomto pokoji muselo bydlet tak minimálně 12 černochů…To se
prostě pozná…:D…Podle pozůstatků DNA na postelích, vanách, záchodových mísách
apod…:D…Asi po hodine přiběhne Nerva a začne na nás řvát, že jsme
pomalí…POMALÍ???...optám se, pro jistotu, protože si nejsem úplně jistá, jestli
to myslí vážně…Ano, pomalí…Nervu mám ráda, vím, že tlaky co klade na nás, jsou
na ní kladeny ze shora asi ve třikrát větší podobě…Takže se jí snažím
vysvětlit, že opravdu tam byl neskutečný bordel, a že všichni chceme jít domů,
tak makáme, jak nejvíc to jde…O zmrzlině raději pomlčím, ae t bylo opravdu tak
7 minut, víc ne…J…
Nerva odchází
se slovy, že jde do 10.patra a než se vrátí, bude vyluxováno a vytřeno…No, ta
se pomáhla…:D…V tom přichází Klaudie s Paulem, Klaudia už vůbec
nestíhá…Teprve jde na poslední check out…A podle našich výpočtů ho má minimálně
do 9 večer…:D
Takže se
všichni dáváme do práce…S Martinem finishujeme, když v tom přiběhne Carol,
druhá supervisorka a začne úplně plašit…Diví se, co tam dělám já…Říkám, že
pomáhám…Ona jde raději pomoct Claudii, než se vrátí Nerva a zase se nervově
zhroutí…Ze všech leje…
Poslední
cvaknutí dveří…Miluju ten zvuk…Který značí, že je po všem…Chceme
s Martinem donést odpady tam, kam patří ale bohužel…Už je půl sedmé, a
naše elektronické karty nás už nikam nepustí…Míříme vedle do pokoje, kde
gruntuje Claudia s Carol…Carol začne řvááát!....Sebert si všichni věci a
běžte dolů hned!!!!...Cooo? Co se děje se ptáme?...V tom ale uslyšíme ve
vysílačce hlas paní Wandy, že všichni housekeepři okamžitě opustí budovu NORTH
tower, okamžitě!!!...
Tak a to bude
průser…protože paní Wanda, stále dokola
opakuje, že naši supervizoři nám nesmějí dávat další práci bez jejího
vědomí…Takže jestli dneska někdo dostane padáka, tak to budu já…Protože už
skoro 3 a půl hodiny mám svojí práci hotovou…Ale tak kdo by nešel pomoct, když
vidí, že je o opravdu třeba…A hodiny přesčasu se taky hodí, co si budeme
povídat…J….
Nemáme a
vlastně už ani nemůžeme zaparkovat naše vozíky, bereme kýble, Klaudii práci
bude muset dodělat Carol sama a běžíme po chodbě North tower, co nám nohy
stačí…Všichni se Wandy hrozně bojí…A veřte, že mají důvod…Jednou vám jí
vyfotim…:D…
Když přiběhneme
na housekeeping, kde odevzdáváme kbelíky, čekáme řev paní Wandy, ale zrovna
něco řeší v kanceláři, to je naše jediná možnost…Možnost zdrhnout…Zítra
mám den volna, takže si to nikdo ani pamatovat nebude…:D
Bereme si
karty, clock out…A přímo sprintem všichni utíkáme a na to, že je něco po 7.
večer, tak se u toho všichni neskutečně bavíme…:D…Záchvatem smíchu končí i náš
pracovní busy day! …:D
Když přicházím
domů, beru kabelku, peníze, a Míšu a vydáváme se na nákup…J Tentokrát ale
oblečení…Nemám tu nic pořádného a člověk si sem tam musí udělat radost, takže
si kupuji tričko s nápisem Myrtle beach…památeční…:D…Míša bohužel nice
nevybrala, ale tak není všem dnům konec a aby se mi to vyplatilo, tak kupuji
rovnou dvě a u pokladny ještě zahlédnu jedny hodně cool sluchátka…Ty moje se mi
tady stejně rozbily, takže je to vlastně věc životně důležitá...A za 6 dolarů (
pro mamku 120 Kč), nekup to!...:D…Hezčí jsem nikdy neviděla… Ale ukážu je vám
až doma a asi si koupím ještě jedny do zásoby, protože kam se hrabou nějaký
SONY…:D…V tady těch ta hudba opravdu šlape!...P:S: Mami, asi ti je koupím
taky…Ať můžeš toho Dana Hůlku poslouchat pěkně EXTRA STEREO!...:D
Žádné komentáře:
Okomentovat