94. den – 6/9/2013 TURN OFF THE AIR CONDITION PLEASE!

Tak, dnes Ozcan musí opět do práce a co my budeme celý den dělat? Zbývají nám poslední čtyři dny v Myrtle beach, takže ano správně, budeme nakupovat! :D

Break room 

Takže jen co vstaneme, provedeme nezbytný „painting“ a vyrážíme nejprve směr banka, vybrat nějaké prašule. Autobus většinou přijíždí na zastávku na 72. avenue obvykle kolem tři čtvrtě. Z banky odcházíme ve 35, takže si říkáme, že pohoda, máme dost času! Stejně budeme čekat, protože tady autobus ještě nikdy nepřijel včas…. No, tak zrovna dneska přijel… :D a frnknul nám přímo před nosem! super! horko k padnutí a další bus jede zas až za hodinu… přemýšlíme, jestli se na to vyprdnout a jít k vodě, nebo počkat. Nakonec zamíříme do našeho oblíbeného a klimatizovaného breakroomu. Pojíme nějaký ten snack, popijeme nějaký ten drink, kouknem na bednu a za necelou hodinu opět vyrážíme směr zastávka. Yes! na druhý pokus to dnes vyšlo a konečně nasedáme do přechlazeného autobusu. Celou cestu drkotáme zuby. Venku je totiž 35 ve stínu a v autobusu slabých, hodně slabých 20. Vsázíme se, kdo to odmarodí dřív

Za hodinu dorážíme do cíle – Coastal Grand Mall! jako první vyrážíme do prodejny s telefony. potřebuju totiž z mé sim karty udělat mikro sim kartu. hned v prvním obchodě to vypadá nadějně. chlapík bere do ruky speciální střihač, ale najednou se zaráží a povídá, že neví jak to má ostřihnout. v americe totiž mají o trošku menší čipy na sim kartách (ovšem jak později zjišťuju, menší čipy máme i v Čechách, jen moje deset let stará simkarta je prostě ňáká velká :D ). k chlapíkovi přichází další chlapík, černoch a ten ho s nadšením povzbuzuje – jen to ostřihni, klidně střihni i do čipu, buď to bude fungovat nebo ne! v tom zpozorním a raději si beru svou sim kartu zpět, přece jen bych se ještě ráda někam dovolala :D zkoušíme ještě dvě další prodejny, ale opět bezúspěšně… holt bude mikro sim karta až doma…

Victoria's secret

Nenecháváme si ale zkazit náladu a vcházíme do našeho oblíbeného obchodu Sears! a už to tam lupeme – trička, mikiny, šaty a kabáty a míříme s plným košíkem do kabinek. po vyzkoušení všech kusů v košíku odjíždíme ke kase se značně zredukovaným počtem, nicméně já beru jednu mikču a šaty a Danuš dvoje šaty. máme radost J no a poté míříme do ještě oblíbenějšího obchodu – Victoria’s secret J nemáme už moc času, takže spodní prádlo projedeme jen tak letmo, ale u čeho se zastavíme na dost dlouhou dobu jsou parfémy, krémy, spreje a různá další „mazátka“ J všechno tak neskutečně voní! to se ani nedá popsat! jen čucháme, rozplýváme se a zmůžeme se pouze na jednoduché věty typu: to chci, to taky, oooooch, aaaaaach, jééééé, hele koukni, hele čuchni, to je bomba, skvělý, a ta cena, to není možný! atd atd :D chceme opravdu skoupit všechno, ale říkáme si, že v New Yorku je Victorie taky, mnohem větší a stoprocentně ještě levnější, takže prostě nákupy necháme až na NY. s těžkým srdcem se tedy loučíme a odcházíme s prázdnou na autobus. zcela nenápadně jsme se ale navoněly, takže k sobě čucháme stále :D

V obchoďáku jsou taky blázni do klimatizací, takže opět vychlazeno na zhruba 18-20 stupňů. Když vyjdeme ven, chvíli stojíme na tom 40ti stupňovém vedru, které je nám najednou velice příjemné, trochu roztáváme a nasáváme teplo, než opět přijede lednička. tedy autobus :D lednička přijela a opět se celou cestu domů, tedy celou hodinu klepeme zimou…. Domu přicházíme zmrzlé jak hovínka a poměrně unavené. poměrně dost…. všechno nás bolí, sotva chodíme. venku ideální počasí na koupačku, ale Danuš ulehá do postele a já na gauč. u mě ani tak nic divného, nejsem fanda extrémního horka, ale u Danuš je to hodně podezřelé! J usíná jak mimčo a probouzí se po třech hodinách! asi jí to dneska hodně zmohlo J ostatně já na tom nejsem o nic líp…. jen se seberu z gauče, dám sprchu a jdu do postele. Danuš se jde ještě chvíli provětrat na pláž a pak se připojuje ke mně a spokojeně si chrníme až do rána J