Ráno se
probouzím u Carol doma něco kolem 9…No takhle dlouho jsem nespala ani
nepamatuju…Venku krásně…Klaudie ale dostala menší alergii na sluníčko, takže
dneska to asi nebude opalovačka u bazénu…
První ze všeho
jdeme nakoupit na snídani, na hodně bohatou snídani…Nesmí chybět chleba, ovoce,
cheddar, kuřecí nugetky, pomerančový džus, černý čaj, zeleninový salát…No
nevím, proč se tady pořád tak ládujeme, ale je to prostě droga…A skvělá droga,
horší to ale asi bude pak, až doma stoupnu na váhu, ale co…Tlustých lidí na
světě běhá a taky jsou šťastní…Dokonce si myslím, že šťastnější než ty
vyhublý…:D…
PO snídani je
čas dát si malého šlofíka, přece jenom jsme toho moc nenaspali za poslední dva
dny…:D…Domlouvám se s Míšou, že se sejdeme u bazénu na 68, který se
opravdu stal naším oblíbeným…J
Klaudie
s Paulem i přes menší alergicou reakci na sluníčko se k nám později
přidají, mají dneska hodně starostí s balením, zařizováním atd…L
My mezitím
skáčeme do vody jak blázni, protože dneska je opravdu takové vedro, že člověk
vydrží na lehátku ležet tak 4 minuty…No dobře, já 15, ale o mě každý ví, že
jsem sluníčkový maniak…J)…
Přicházejí
Poláci, my s Ozcanem pijeme HARD TEA který prokládáme pomerančovým
džusem…A opravdu se bavíme…Bavíme se taky s jedním Američanem, který
postává poblíž Míši, asi se nám zamiloval…:D…Ale má chudák smůlu, Míša nás po
chvíli opouští, protože jde domu Skypovat s Tomášem a něco pojíst…J…Taky bych pojedla, ale
v takovém vedru, to fakt nejde…
Sakra, došla mi
baterka ve foťáku, a vlastně došla i v tom Míši, pro který jsme speciálně
jeli domů a stejně chudák nevydržel…:D
No nic, jedeme
je hodit na nabíječku…Míša speakuje a já zase běžím…K obědu se u Carol doma
podávaj kuřecí nugety s chlebem, plus zbytky ze snídaně…Miluju zbytky…:D…
Když jsme
konečně najedení, jedeme zpět k bazénu…Chtěli jsme sice vyzvednout naše
výplaty, ale bohužel Fremie není doma, tak snad později…
Později se
vracíme k Fremie domů, bereme šeky…Fremie oznámí Ozcanovi, že musí
doplatit 100 dolarů za ubytování, protože zůstane déle, než pokrývá nájem, ale
kdo zná Fremie, tak ví, že si občas vymýšlí a má ráda peníze…Jsme trochu
naštvaní, jedeme k Turkům domů a řešíme to s dalšími Turky…
Pak přijde na
řadu zastávka v bance, ale ještě předtím nám otevírám naše šeky…První
Ozcanovo, hmmm hezkéé…Jako druhý přišel na řadu Míši…A DOPRDELE!!!!!....Já ho
rozthla…A to jako že skrz na skrz…Pane bože…Ta mě zabije…V první chvíli hrozný
šok, obzvlášť, když jsem zjistila, že není můj ale Míši…Ach jo…Jedeme zpět
k Fremie zeptat se, co s roztrhlým šekem…Ta jen řekne, že musíme jet
ráno do banky a všechno bude okay…To mě trochu uklidnilo…J
Jedeme tu roztrhlou
nádheru ukázat Míše, samozřejmě z toho není nadšená, ale po chvíli se tomu
smějeme, no holt zítra půjdeme do banky…J
Chvíli posedíme
doma a my se pak rozhodneme jít na pláž, ještě před tím, než se sejdeme
s POlákama, na rozlučkovém posezení…
Na pláži je to
opravdu skvělé, večer přijemně fouká vítr, moře je krásně teplé…Všechno
dokonalé…Nevím, co budu dělat, až se nebudu moci doma večer procházet po teplém
písku a cítit ten skvělý mořský vzduch…
Kolem 8 hodiny
jdeme domů, připravujeme se na rozlučku s Poláky, Ozcan přijíždí a jdeme
pěšky k nim domů…
Poláci už na
nás čekají celí nedočkaví…J…Cestou
na 68. Avenue, kde je nás oblíbený bazén, se stavíme ještě u Turků, Poláci se
chtějí rozloučit, ale zároveň Turky zvou na poslední posezení…Ti rádi
přijímají…J…
Začínáme ale
nejdříve v 5ti…Naše „rodinka“…Tak hrozně nám budou chybět…A je opravdu
těžké se rozloučit…Dneska jsme zažili tak skvělý den, vlastně pokaždé, když
jsme s Poláky se jen smějeme…Až mi někdy opravdu přijde, že tenhle život,
co tady žijeme, je nereálný…SO EASY LIFE!...Ale možná je to opravdu tím, že to
je Amerika, tady je všechno tak hrozně jiné…snadnější, ale hlavně
veselejší…Lidé příjemnější, usměvavější, a člověk má rázem pocit, že sem
patří…Nebo alespoň, že sem patřit chce!...:)
Po chvíli se
připojují i Turci…Jenže když je Turků více, než je zdrávo, mluví spolu Turecky…A
to nemáme rádi…Protože je to prostě blbý vůči Polákům a všem ostatním…
Hrozně času
jsme strávili tady v Myrtle Beach s Martinem, Soňou, Ozcanem a Poláky
a vždycky jsme spolu mluvili anglicky, až tedy na nevyhnutelné situace…:D…Kdy
prostě něco úplně nemůžete vysvětlit, tak požádáte ostatní o pomoc…:D…A tím se
vlastně učíme všichni…J
No nic,
každopádně, Klaudie s Paulem zítra ráno brzy vstávají, takže se musíme
rozloučit kolem půlnoci…Ti se se všemi loučí, objímají, ale my máme to štěstí,
že se s nimi uvidíme ještě zítra, až nám přivezou ukázat jejich skvělou
káru a až budou mít sbaleno a namířeno na MIAMI BEACH!!!...:)
Budou nám hrozně
chybět…Ale u těchto lidí jsem si opravdu 100% jistá, že to nebude na posledy,
co je vidíme…A to mě těší…J
Žádné komentáře:
Okomentovat