No každopádně
ještě před naším check outem, jdeme do místního nákupního centra a zase jsem
neodolala a odnáším si troje kraťasy…Musím někde bezpodmínečně koupit nový,
druhý kufr…Ale tak s tím jsme počítala…J
Takže v 11
check out, pak se chvli flákáme na recepci, protože máte trochu času…Naše tour
titiž začíná tím, že nás musí někdo vyzvednou na letišti, přesně ve dvě hodiny
odpoledne na terminálu A…Autobus máme zjištěný a cesta nám není neznámá,
protože na to samé letiště jsme do NY přiletěli z Miami…
Takže bereme
kufry, batohy a jako správní turisti vyrážíme na autobus…Čekáme na 108, která
má jet za dvě minuty…Pěkně nám to dneska vychází, říkáme si…
Po pár
minutách, ale změníme názor, protože k tomu, aby nám vše vycházelo ještě
chybí to, aby ta 108 přijela…A nejede…Pořád nejede…Místní slečna nám chce
pomoct, ale je nám prd platný, že všichni mluvíme anglicky, v Miami a NEW
YORKU je to samá španělština…:D…
No nic, čekáme,
ale moc času nemáme, takže se po pár minutách rozhodneme jít hledat taxi…
Jen co ujdeme 3
kroky, 108 je na světě…!...No klika, jako blázen, na letiště to asi stihneme
jen tak tak…Ale to už není v našich rukou…
Máme ale
poměrně šikovného řidiče, takže přijíždíme na letiště kolem 13:15…Usedáme na
lavičku a vyhlížíme člověka, který bude mít ceduli s našimi jmény…J…
2 p.m…stále
vyhlížíme, ale marně!...Na druhou stranu víme, jaké je to s dopravou
v NY, takže nebudeme nedočkaví a pár minut člověku, který nás má
vyzvednou, odpustíme…V 2:30 začínáme být nejen trochu nervózní, ale i
promrzlí…Opravdu přijet z Baham, strávit 3 měsíce v Myrtlu…Jsme
trochu zmrzlinky…Oblékáme si na sebe, vše co máme po ruce…
Čekáme další
půlhodinu…V tom mi už ale dochází trpělivost, beru Ozcana a jdeme hledat budku,
abychom mohli zavolat do společnosti, co se děje…
Voláme, ale ani
se nedovoláme, protože nám budka právě sežrala DOLAR…No hezký…
Vracíme se zpět
k Míše, která poctivě hlída kufry…Bereme další dolar a tentokrát bude
hlídat kufry Ozcan…Míša se dovolá nějaké pani, která mluví čínsky,
japonsky…Nevíme přesně, co to je za jazyk, ale angličtina to není…
Když se Míša
paní zeptá, jestli mluví anglicky, paní začně mluvit čínsko – japonsko –
anglicky, no aspoň něco…Paní nám říká, že máme počkat, tam kde jse, že je někdo
na cestě….Trochu se nám ulevilo, ale nevím proč, ale mám pocit, že věřit této
paní, se nám úplně nevyplatí…
V papírech
máme napsanou adresu hotelu, a jedna ochotná paní na letišti, nám radí, jak se
tam dostat, je to blízko…Klidně bychom se tam vydali, pro nás žádný problém,
ale v papíru je malý dodatek, že můžeme být ubytovaní i v jiném
hotelu…Takže raději zůstáváme sedět a zmrzle čekáme…
Další hodinu,
daší půl hodinu…Tak a už toho mám vážně dost, beru Míšu, dolar a jdu tam
zavolat já…
Mluvím se
stejnou paní, a jediné, co mi je schopna říct, že musím zavolat na číslo a
začne ho diktovat, prosím jí o chvíli strpení, protože nemám u sebe tužku, ani
telefon, paní ale pořád diktuje…Míša je naštěstí pohotová a běží pro
tužku…:D…Zapíši si číslo…
Potřebujeme
další dolar, voláme…Dovoláme se tentokrát nějakému chlápkovi, který nám říká,
že jsme měli být na termínálu B…Hm a jak to máme asi vědět, když v papírech,
co nám poslali a my jsme si je vytiskli, je jasně napsáno termínál A…No nic,
chceme po něm adresu hotelu, že tam přijedeme…Tu nám, ale dát nechce a říká, že
nás sám vyzvedne…Ať tam hlavně čekáme…Další hodinu…
Sakra, jsme
úplně promrzlý, fialoví…Ozcanovi není dobře…Jdeme do Dunkin Donuts, kde
kupujeme pro každého horký čaj a nějaký sendvič…Ceny neskutečné, ten sendvič
asi bude ze zlata…No nebyl…A dokonce byl tak malý, že měl raději už dávno spát…
Ale čaj nás
všechny vrátil zase do života…Pouštím se do řeči s místním zaměstnankyní
letiště, tak se alespoň na chvíli zabavím…
Po hodině a
něco přijede chlápek, který nás vyzvedává…Je to Číňan…No jak jinak, že se
divíme…Anglicky mluví, tak, že skoro nemluví…Omlouvá se, a ukazuje nám ve svých
papírech,, že jsme měli být na termínalu B, my mu zase ukazujeme v těch
našich, že na terminálu A…No každopádně, jedeme do hotelu, který je vzdálený od
letiště asi jen 10 minut a cestu tam jsme měli už dávno zjištěnou…Skvělý,
opravdu…
3 hodiny
strávené na letišti úplně zbytečně…No každopádně dostáváme klíče od hotelu,
který je krásný, opravdu krásný, alespoň něco…
A hned si
objednáváme výlet : Noční NEW YORK…Jééé to bude nádhera…
Je před námi
jen hodinka odpočinku, takže sprcha, cheese pizza…A vyrážíme na noční tour…
Autobus nás
nabírá v 19:30…My, foťáky a asi milion Číňanů, jsme připraveni…Jen vzadu
sedí pár lidí jiné národnosti…
Vyjíždíme, ale
nějak nebezpečně pořád kroužíme kolem letiště, kolem všech terminálů, nevíme co
se děje…Jen víme, že nejsme v centru a že se mu ani neblížíme…No co to
sakra je zase…
Po hodině
bloudění, se zvedá nějaká japonka, číňanka, nevím, co to bylo a říká, že
……..dvě možnosti……vratí peníze….
Tak z toho
jsme opravdu moudří…Mikrofon má totiž značné problémy, takže nikdo neslyší ani
slovo a najednou přední japonská část autobusu začne tleskat…No tak to se mi
vůbec nelíbí!....
A vypadá to že
míříme zpět do hotelu…Tak to ne, takhle to nenechám…Jdu dopředu…
Ptám se paní,
co se děje, že vzadu nikdo nic neslyšel, jestli mi může říct, co se děje…Paní
se šikmýma očima, mi říká, že nemůžeme najít našeho průvodce, nebo že vlastně
teď už ví kde je, ale že už je pozdě, takže pojedeme zpět do hotelu a že nám
vrátí naše peníze…
No tak to
neee…Otáčím se směrem k autobusu a říkám, tak vy jste si zaplatiti noční tour
a protože máme jen hodinu zpoždění, tak pojedme zpátky do hotelu?...To musíme
jít spát? Nebo kde je chyba?...Japonci na mě jen koukají…
Omlouvá se, ale
říkám, že já opravdu noční NY vidět chci a že vzadu nikdo nic neslyšel a jsem
si jistá, že i oni chtějí jet…A že nejsme malí děti, abychom museli jít spát
v devět…A jestli je tedy možné, že bychom tour podnikli…A když víme, kde
je průvodce, není problém ho vyzvednou…A ty co nechtějí na tour jet, hodit zpět
do hotelu a pak vyjet…Paní se mnou souhlasí a říká, že to zařídí…Tak a
spokojeně můžu jít zase dozadu…Cestou oznamuji ostatním cestujícím, co se udělo
vepředu, všichni si klepou na čelo a děkují mi za organizaci…
Jediný, kdo
není mým proslovem nadšený je OZCAN, který je naštvaný, že jsem se zvedla právě
já a šla dopředu zjistit situaci…Podle mě je spíš ale naštvaný, že to nenapadlo
jeho…No to není vůbec důležité…Hlavně že jedeme na tour…
PŘEKRÁSNÝ
ZÁŽITEK…opravdu, noční New York, krása, nikdy jsem neviděla nic hezčího…Jen by
to chtělo pořádný foťák, protože ty naše tu krásu nemohli úplně zachytit, ale
nikdy, nikdy, nezapomenu na pohled na BROOKLYN BRIDGE…
Ani na všechno
ostatníííííí…
Tak a rychle do
postele, vstáváme za 5 hodin a vyrážíme poznávat NEW YORK CITY!...:)
Žádné komentáře:
Okomentovat