Ráno vstáváme
poměrně brzo…Ani nesnídáme, protože Ozcan už na nás čeká venku, abychom se
společně rozloučili s Poláky, kteří přijedou k nám před barák ve svém
novém vypůjčeném vozu…:D…A nemůžeme se dočkat, až uvidíme káru, kterou jim
půjčili….
Ooooohhhhhhh,
Poláci přijíždí v luxusním Chevroletu a moc jim to v něm sluší…Obzvlášť
Paulovi který si myslím, že dnes přrojížá jeden z nejlepších dní, které
v USA zažil…Paul miluje auta…:D…
Poláci si
dávají jednu fajku, ale už víme, že to přijde a hodně brzy, loučení!...
Každý objímá
každého…Klaudii si nechávám naposledy, pevně se obejmeme…Nikdy jsem nepoznala
tak vtipného člověka, jako je ona…:D…Loučení je plné emocí, ale naštěstí
rychlé, protože Poláci mají před sebou dlouhou cestu do Miami…Takže nasedají do
auta a my jim z plných sil máváme…J…A
když už jsou v nedohlednu, odcházíme domů…L…Jsem
trochu smutná, ale jak už jsem říkala, u Poláků jsem si jista, že je ještě
uvidíme a ne jednou…J
Jdu domů, beru
si svůj noťas, potřebuji totož zjistit důležité informace…Dnes se totiž
chystáme na poštu…:D…
Míša nás
vyzvedává u break roomu, snad máme všechno…
Po cestě na
poštu se stavíme ještě do banky s Míši roztrženým šekem…Všechno je
v pořádku, částku jí hned připsali na účet, žádná velká katastrofa…:D…Uff,
ulevilo se mi…J
Cesta na poštu
je dlouhá, protože je vedro jako prase, ale prostě tam jít musíme…J…
Americká pošta
vypadá hezky…je mála, čistá, daleko hezčí než u nás…A za přepážkou samozřejmě
sedí milá usměvavá paní…:D..Což u nás můžete vidět jen zřídka…J
Z pošty
míříme rovnou k Ozcanovi domů…Tam si
dáme společně oběd, kuřecí nugetky a mini pizzy…Zapíjíme to černým čajem…Jako
dezert nám Ozcan připravil cereálie s mlékem ohřáté v mikrovlnce…Moc
se mi do toho nechce, ale když už t připravil, ochutnáváme…UFFF, mléko je
zkažené, to pro nás znamená, že to nebudeme muset jíst…:D…
Když jsme
dosyta najedení, rozhodneme se, že půjdeme na zmrzlinu, nedaleko Ozcanova
domova…J…
Hmmmmmmmm,
všechny vypadají úžasně, a přece nebudeme troškařit, dáváme si zmrzlinu hned do
velkého (pro američany středního) kornoutu….Takže s náloží jak prase,
usedáme do typické americké zmrzlinárny…Kolem jdou automaty, hraje muzika
v podobě amerického oldies…J…
To bychom
nebyli my, abychom si taky nehodili čtvrťák do nějaké bedýnky…Měříme si náš
sexappeal…Nejhůře na tom byl Ozcan, něco jako leklá ryba…:D…Míša taky žádná
sláva…Takže někdo musel být nejlepší a jsem to já…:D…
Po zmrzlině
jsme narvaní k prasknutí…Ale úplně…:D…
Rozhodneme se
tedy, že si půjdeme pro plavky a půjdeme se kydnout k bazénu, nic
víc…Cestou domů se ale začínají dělat nějaké mraky…Aby zase nepršelo, mě
napadne…Proto navrhují, že bychom mohli jet do Walmartu, dlouho jsme tam
nebyli…J…
A k našemu
štěstí jsme ještě potkali před barákem Santu, který nás tam za 30 minut ochotně
sveze…Takže beru plavky, rychle skočíme s Ozcanem do bazénu, protože je
nám fakt hrozné vedro…Pak se převlečeme…A nasedáme Santovi do auta…J
Ve Walmartu
nakupujeme kosmetiku všeho druhu, pyžama, ponožky…A když po nás u kasy chtějí
30 dolarů, chce se mi smát, jak je to levné…Za to, co mám v košíku, bych u
nás vyplázla tak 80-100 dolarů a ani bych nemrkla…:D…
Hned naproti
Walmartu je Wendy ´s, takže asi víte, kam jsme zamířili hned po tom, dáváme si
nějaké sendviče za dolar a jsou výborné…:D…
A hned vedle
Wendy ´s je TANGER, takže se vydáváme ještě tam…Míša s Ozcanem si kupují
batohy na naše cestování…J…Budou
jako dvojčátka…A jinak jsme nekoupili asi nic…:D…Musíme přece jenom počkat na
ten New YORK, kde máme na nákupy vyhrazené celé čtyři dny!....Možná víc…:D
Takže se
vracíme se Santou domů…Jsme opravdu všichni unavení, dneska jsme toho projeli,
prošli, až až…
Ale to bych
nebyla já, takže musím se jít ještě podívat na mojí milovanou pláž, mám to tam
večer hrozně ráda…J…
Míša zasedá
k počítači a já pádím beachovat…J…
A chodis s tím Ozcanem nebo jo?
OdpovědětVymazat:D
OdpovědětVymazat