57. den – 31/7/2013 WALMART PODRUHÉ!

Tak… dnes mám day off, ale čistě z kolegiality vstávám s Danuš v osm hodin ráno J nasnídáme se spolu jako správnej daddy and mommy, rozloučíme se, mommy odchází do práce a daddymu začíná válendo grando :D mám volno, takže venku jak jinak než zataženo. vypadá to, že proležím celý den doma. nicméně mě to nevadí, já si ráda od toho horka a sluníčka odpočinu v chládku a klídku našeho bytečku.

Než se naděju je mommy z práce zpět a vzhledem k tomu, že je stále počasí nic moc, rozhodneme se vyrazit něco pokoupit do walmartu…. autobus má jako vždy zpoždění. všem je to asi jedno, jenom nám už trochu tečou nervy :D přece jen, stát v tom neskutečným horku a dusnu půl hodiny a nechat se ožírat všudypřítomným hmyzem, není úplně šálek našeho kafe :D nakonec se dočkáme a usedáme společně s Ozcanem do super vychlazeného autobusu…. moc příjemná záležitost :D

Ve walmartu jsme strávili asi dvě hodiny a nakoupili životně důležité věci, jako jsou pringles a mini pizzové taštičky :D no a pak taky třeba banány a nektarinky (drahý jako prase), sejra, pro mě jogurty a pro danuš kukuřici J no, dvacet dolíků zas v tahu, ale na pár dní nám to jídlo snad vydrží…

Jedeme domů. Ozcan nám zcela dobrovolně dělá nosiče našich asi šesti tašek. Je moc hodnej J sám si ani nic nekoupil. nechápu… já bych nejradši nakupovala ještě teď J vzhledem k tomu, že jsme přijely totálně hladové, strkáme do trouby mraženou mini pizzu a téměř v půl desáté večer jí do sebe nacpeme… byla dobrá, ale bylo jí málo… nevadí, aspoň budeme mít ráno pořádný hlad, protože se na snídani chystáme do Pancake housu J takže nás čeká hromada palačinek, lívanců, vaflí a bůhví čeho ještě. ani nebudeme moct dospat, nebo teda já určitě ne :D

Mommy už spí, jdu se k ní připojit, aby jí třeba náhodou nebylo smutno :D Takže good night J

56. den - 30/07/2013: GOLF?

Tak dneska opět práce, north tower… Už ho začínám asi i mít ráda…:D…Protože jsem opět dostala donáškovou službu, v podovbě Ravioll a čokoládového mlíka…Takže se opravdu nemusíte bát, že hladovím…Když se o sebe nepostarám sama, tak se vždycky někdo najde…:D…

Po práci plánujeme jít na golf, tam jsme ještě nebyly…J..Končíme kolem půl 3, rychle běžm domů, ber plavky  a jdu ke svému oblíbenému bazénu…Ve vile 2…J…

Cestou ale potkám Poláky, kteří se mnou diskutují o večerních golfu, a hned za nimi stojí Juan, který je z Kolumbie, ani nevím, jestli jsem sem o něm něco psala…Je to hrozně hodnej kluk, anglicky umí, ale hodně bídně, takže někdy je to docela legrace…A jak jsem psala nedávno, Kolumbijci jsou stále dobře naladění, je s nimi sranda…Juan je chudák nemocnej, ale i přesto mi říká, že na chvíli přijde za mnou k bazénu…Má totiž asi 40 minut volno, než půjde do druhé práce…J…

Takže ulehám na lehátko…Za chvíli mě následuje Juan, Míša stále asi pracuje…J…Jen co na to pomyslím, už je u bazénu i Míša…A klasika, opalujeme se, koupeme se…Pro nás už nic nového, zajímavého…

Bože, co budu dělat v ČR, když nebudu moct po práci se natáhnout na hlaďoučký písek na pláži nebo k bazénu a nedej bože, že si na sebe ještě někdy budu muset oblíknout kalhoty...Opravdu, pro mě je to těď nepředstavitelné…A přála bych si, abych se nikdy domů vracet nemusela…Možná to zní trochu sobecky…Ale je to tak…Ještě, že mám ale takovou dobrou vlastnost, že hned po chvilce pobytu někde, ať je to kdekoliv, se cítím jak doma…J…Tak snad to tak bude i s návratem zpátky…No nic, na to nechci ani pomyslet, jinak bych ještě mohla být smutná…:D Což jsem tady ještě nebyla…A asi ani nebudu…:D…Chodím po ulici a culím se ani nevím proč…:D…Možná proto, že tady to tak dělá každý…:D…

No tak, po rochnění v bazénu, jdeme do posilovny, dáváme si 25 minut běh, a pak posilování…Takhle ze mě snad nikdy nelilo…:D…Ale už myslím na to, jak si k večeři uděláme vajíčka, jelikož Míša jich dneska na check outu našla snad 16…:D :D…Máme co jíst…:D Hurá…

Z nenadání, začíná pršet, opravdu nechápu z čeho…Asi začnu věřit v pána boha, jako všichni Američani…J…No ale z tohoto důvodu a také trochu z důvodu únavy, na žádný golf nejdeme…J…Pro dnešek…J…

Ale kam musíme, tak do Lionu, došel mi totiž opalovací olej…A bez toho to prostě nejde…Tentokrát nevolím akcelerátor, ale opalovací olej, na který běží v televizi reklama, s ochranným faktorem 4…Aby se neřeklo…:D…Hmmmm, s přidaným karotenem a banánem…:D…Nic lepšího jsem si přát nemohla…:D…Už teď se těšim, až ho zítra vyzkouším…Doufejme, že nepřijde žádná bouřka, tornáno a nic podobného, protože Míša má day OFF, a určitě se těší, jak stráví celý den na sluníčku…:D…A já se k ní pěkně kolem 4. hodiny připojím…J Ale teď se raději natáhnu na náš balkon a budu koukat, co se děje v hotelech kolem...A pak půjdu na chvíli ven, jako každý večer...Musím si ten oceán pořádně zapamatovat, i když vím, že ho nevidím naposledy...:)...

                                                                      Thank u, byeeee! ... 

A

55. den - 29/07/2013: BIG STORM

Ráno se probouzím, Míša kluše do práce, ale já vstávám s ní, protože venku je táááák krásně!...Úplně jasno, to je něco pro mě…Takže plán: snídaně a pláááž a ani se odtud dneska nehnu…

Ale né nadarmo se říká, že člověk si nemá nic plánovat dopředu a na nic se těšit…

Snídaně dobrá, ležíme si na pláži, vedro neskutečný, až moc neskutečný…:D…Písek mám až v hlavě, jelikož mě smetly 4 obrovské vlny…Proto je čas jít se opláchnout k bazénu…J…

Jen co přijdeme k bazénu, lehneme si na lehátka, skáčeme šipky do vody, vylezeme a začne pršet…Bůh je tady asi opravdu všemohoucí protože vůbec není z čeho…!:D…Fakt nechápu…

Ale co, stejně se blíží čas oběda…Tak si jdeme dát do nosu, mezitím určitě pršet přestane…Raviolli s čokoládovým mlíkem a kousek cheese pizzy, extra posypané parmazánem…:D…Ježiši, já jsem tak uslyšíme hrooom jako prase…Rychle se jdeme podívat ven, co se to děje…Obloha úplně černá…Tak to dneska už asi pršet nepřestane!...A taky že nepřestalo…Párkrát usnu u televize…zase se probudím, pořád prší, hromy blesky…Ale jako docela pořádné…Ve tři se Míša snažila marně dostat domů  práce…Fakt nevím, buď jsem usnula, nebo jsem přes ty rány neslyšela…L Kažpodádně to dopadlo tak, že chudák malá seděla hodinu v Lobby, než to šla zkusit znova a já teprve zareagovala na klepání…L…Takže přichází domů trochu vytočená, trochu víc…A já to samozřejmě chápu…Vybavilo se mi, jak sem hned druhý den na ní čekala asi tři a pů hodiny…Z toho dvě hodiny jsem byla vytočená k nepopsání a další hodinu a půl se mi chtělo brečet ze strachu jestli se jí něco nestalo…Ale oba dva příběhy mají naštěstí happy endy, tak je to dobré…J… Po chvíli se udobříme a probíráme Míši pracovní den…Jak jinak než NORTH TOWER…:D Už je to fakt nuda…

Po dalších dvou hodinách, pořád prší, ale mi nutně potřebujeme něco k jídlu…Proto i přes déšť se vydáváme do Lionu, kde nakupuje zase jako diví…:D

Když máme nakoupeno, jdeme domů uschnout, já usedám k počítači, sepisuji, co se zase událo…A Míša už je skoro připravena na spánek…:D…Takže já se jdu připravit taky!!! J

54. den - 28/07/2013: SALIH´S BIRTHDAY

A je tu náš společný DAY OFF…J…Co budeme dělat?...Jak bývá zvykem, když máme celý den volno, počasí začne stávkovat…No abych vysvětlila pojem stávkovat…Je něco kolem 35 stupňů, akorát pod mrakem…:D…Pro většinu lidí asi vysvobození od hrozného vedra, ale pro mě je to smutné zjištění…

Každopádně doma určitě sedět nebudeme!...Jedeme do TANGERU, do největšího outletu v Myrtle Beach…Je to obrovské, všude milion obchodů, většinu názvů ani neznáme…Ale jdeme na to…Ceny jsou opravdu lidové, ale víme, že na velké nákupy máme počkat na konec srpna nebo začátek září, kdy půjdou ceny neskutečně dolů…Tak co nás zaujalo asi nejvíce, tak GUESS, jak jinak!!...Tenisky, které si moje nejmilejší Lianečka kupovala asi za 4 000 Kč, tady mají za 59 dolarů (1200 Kč)…:D…A v září budou ještě tak za půlku, podle všech informací, které jsme dostali od místních obyvatel…:D…Takže vůbec nevim, jak to udělám, chci je všechny!...:D…A ty kabelky, trika, pásky, peněženky, kalhoty…Ach jo…Ani na to nemůžu myslet, představa, že ať si nakoupím cokoliv, ještě tam toho budu muset hodně nechat, mě trochu zneklidňuje…L

Ale to je prostě život…:D…Po pár hodinách chození, jsme unavené a hladové, nasedáme na autobus a jedeme zpět domů…Kde si uděláme těstovinový salát, aneb, co dům dá…No ani ne, co dá dům, ale naše check outy v práci…:D…takže těstoviny, ledový salát, dvě  skoro shnilá rajčata, miniaturní okurka, míchaná vajíčka, dressingy…zamíchat…A kupodivu je VÝBORNÝ…:D…Takže se láduje až do plnosyta…:D…

Ááááá, kdopak to má dneska narozeniny??...SALIH…Náš kolega z práce…Ozcanův spolubydlící, asi bude párty…Takže jdeme nakupovat!...Kupujeme dvě trika, tedy Ozcan kupuje dvě trika, které jsme s Míšou vybraly…:D…A aby byla narozeninová oslava, jak má být, nesmí chybět dort, balónky, narozeninová taška, párty kelímky, svíčky atd. atd….:)…

Škoda, že se tu taky nedočkáme narozenin…L…Všichni se organizují tak, aby Salih neměl ani tušení, že se na něj něco chystá…Pár lidí ho zabavuje, někdo poskytuje místo pro oslavu, někdo obstaral dárky a pohoštění, někdo uklízel…:D…Prostě taková rodinná atmosféra, což je pro Turky typické…J

Jen co přijdeme domů z nákupu, nemáme času nazbyt…Takže rychlá sprcha, bereme dort a pádíme na 63 Avenue…J Je to docela dálka, a to se ještě musíme stavit v Lionu pro margarity..:Ale dnes fakt zlehka!...:D…

Vycházíme z Lionu, Míša si pochvaluje, jak máme krásný čas a vše perfektně stíháme…A tak to vememe ještě pro jistotu zkratkou!!...Co vám budu povídat, naše zkratka nás zavedla kamsi do soukromé vilové oblasti…Luxusnější baráky jsem asi nikdy neviděla…No nic jdeme dál, hlavní silnice nemůže být daleko…Ano, možná není daleko, ale není ani v dohlednu…Vidíme jen velkou bránu, kterou se vjíždí do další HIGH SOCITY oblasti…Pane bože, kde jsme!!!!!!!!!????... Všude jen les, baráky a bezchybně upravené trávníky…Být tam za jiné situace, tak si to jistě užívám…Jenže teď?...Musíme být přesně v 8 u Ozcana doma, Salih o ničem neví a my máme o nejdůležitější, dort…A nevíme, kdy přijde domů, nic…Už skoro běžíme…Dobré by bylo se asi vrátit, ale to by nám zabralo tak 45 minut…A my máme jen posledních deset…No buď anebo!...Zkoušíme poslední možnou cestu, jinak zaťukáme na nějakou dobrou duši a třeba nás na narozeninovou párty odveze jedno z luxusních SUV, kterých hned několik stojí před každou vilou…J

Uffff, poslední možná trasa nás zavedla poblíž k hlavní slnici…Už skoro utíkáme, jsme úplně mokré, ale vypadá to, že máme zpozdění jen 6 minut…:D…No nádhera…P…Nikdo nám neotevírá, to je taky další nádhera…Po chvíli přijde Claudie s mokrýma vlasama…A oznamuje nám, že kluci šli ještě pro šampaňský…A my se honíme jak blbý!...:D…Tak alespoň pomůžeme nasypat chipsy do misek…Jinak je vše hotové…J…

Do domů přichází paní domu, což je naše supervisorka z NORTH TOWER…Přišla z práce, takže nemáme problém jí v uniformě poznat…Horší je to, když přijde asi za 10 minut znovu převlečená…Vypadá úplně jinak…:D…Asi jako my všichni…:D…Tááák, přicházejí Turci, Češi, jsou tu i Poláci a nevím, kdo ještě…Schováváme se v kuchyni, zapalujeme svíčky, zhasínáme světla…SALIH vchází do domu….SURPRISEEEEEEEEEE!!!!!!!!..Narozeninové překvapení, jak má být…Hraje písnička Happy Birthday…do toho všichni zpívají…Když dozní písnička, Salih je dojatý…Ke každému přistupuje zvlášť a objímá ho…Stojíme v kruhu, když nás Salih obchází…Je zajímavé, že se všichni známe vzájemně asi 2 měsíce, možná ani to ne, ale mezi námi panuje vždy taková rodinná atmosféra…Nebo alespoň mě to tak přijde…J…Všichni se baví…J…Je to fájn…Je to samozřejmě v poklidnějším rytmu, než když odjížděl Hakki, z toho se vzpamatováváme ještě teď…Myslíme na Hakkiho, jak sedí v letadle…Co se dá dělat, čas pořád ještě zastavit nejde…J

Párty končíme poměrně brzy, protože zítra jde většina do práce a hlavně Carol, naše supervisorka je unavená a její místo ve vlastním baráku, je dole v obývacím pokoji…J…Takže jsme samozřejmě ohleduplní a jdeme na kutě…J…Ještě společná fotka a už je před námi jen cesta domů na 74 Avenue…J…A hurááá, zítra DAY OFF, bohužel jen pro mě…L…Míša pokluše pěkně do práce…:D…

53. den - 27/07/2013: AFTER HAKKI ´S PARTY!

Tak přesně čeho jsem se obávala…Je mi špatně…Žaludek na vodě, vynechávám snídani a jdu rovnou pod ledovou sprchu, namáčím si hlavu, to většinou pomáhá…J…No, pomáhá, ale jen na chvíli…Potřebuju kolu…Před prací jdeme do break room, kde si kupuji plechovku koly, sušenky…Plechovku koly cucám po doušcích, zkusím i jednu sušenku, ale nejde to..nemůžu jíst…L

To je přesně to, když pijete dobré pití, které vám chutná, protože je neskutečně sladké, ale pak je z něho taky nejvíc blbě!!...No takže to vypadá na dlouhý a náročný den…L

Fasuju jak jinak, než NORTH TOWER, 10 stay overů…uff, to přežiju nějak snad…

Jenže jen, co pracuji v prvním stay overu, přiběhne ke mně supervisorka Nerva a posílá mě na check out do jedenáctého patra…A už vím, že je zle…Bude to hodně dlouhý den a nepřeji si nic jiného, než si jít lehnout…To si však přeju jen do té doby než ztratim své ID a kartu od pokojů…Jsem v háji…!!!

Hlava mi to nebere…ID musíme nosit na krku společně s kartou od pokojů, abychom si mohli otevírat pochopitelně…J Najednou prostě koukám a nemám ani jednu!!!...Jak se člověk pořád ohybá, snadno se může stát, že karty vypadnou, jako mně!...No jenže karta ta stojí asi 300 dolarů, když jí zratíte…Nemyslím na to, že chci spát, nepřeji si nic jiného, než najít mé ztracené karty…L…V pokoji nikde nejsou, panikařím…L…Běžím ven a modlím se, aby houseman ještě neodvezl špinavé ručníky a odpadky!...Uffff jsou tak…A může začít přehrabování…Se žaludkem na vodě, prohrabovat jeden odpadek za odpadkem, nic moc…L…Nic, karty stále nemám…Nevím co budu dělat…Jdu za kolegyní vedle, říkám jí to, jde mi ochotně otevřít ještě jednu místnost, kde jsem byla ale také nic…L…

Jdu zpět k odpadkům, nádech, výdech a jdu na to pěkně pomalu a v klidu…Když se dostanu k poslednímu pytlu s odpadky už ani nedoufám…ale MÁM JE!!!...Thanks God!...Jediné, co mě v tu chvíli napadá…J…

Pracovní den přežiju jen tak tak, končíme asi kolem 5 s Míšou, v kapse si odnáším 5 dolíků…A stále mi je špatně…Venku horko, ale já jdu domů, zatahuju všechny závěsy, pouštím klimu na plno něco málo sním a choulím se na gauč k televizi…Chvíli odpočívám a pak začínám myslet na to, jak bych si dala sýrovou pizzu…:D…Co taky jiného…J…Tak se rozhodneme, že si pro ní skočíme a dokonce pro celou…A sama se divím, že sluníčko mě tentokrát z gauče nezvedlo ale sýrová pizza, ta vždycky…:D Asi už měním své priority…J

Ládujeme se pizzou…Jak neskutečně dobrá je, vám asi nemusím ani říkat…:D…Jen co dojím, jdu za Ozcanem, který nám nese na flashce fotky ze včerejšího večera, jsem ale tak unavená, že se po chvíli vracím domů, dopisuji tenhle blog…A pořád se necítím úplně ve své kůži…L…Takže si fotky prohlídneme až zítra asi…J

                             ZÍTRA A POZÍTŘÍ day OFF!...Takže mám čas na pořádnou regeneraci…J…

52. den - 26/07/2013: Hakki GOODBYE!

Tak opět děkuji Míše za včerejší příspěvek…:D…Prej kdesi se prochází s Ozcanem…:D…Tak co máme dělat, nikdo s náma nikam chodit nechce po večerech, tak jsme na sebe zbyly…:D…Takže Ozcan přinesl občerstvení, jak pro celou armádu, tak kdo by odmítl piknik…:D…Já určitě ne…:D…Navíc byl v tu dobu chvíli bezdomovcem, tak se ho někdo ujmout musel…:D No ale to už je na delší povídání…J…Jo a na mlíko jsem samozřejmě zapomněla…:D

Takže k dalšímu pracovnímu dni…Už to ani nekomentuju…NORTH TOWER…Jako dobrý, Míša se aspoň jednou za čas podívá i někam jinam?...Ale jááá???...Já už neviděla jinou budovu ani nepamatuju…:D…A myslím si, že už ani neuvidím…

V práci potkávám Yurdu s Ramazanem, kteří mi s nadšením v očích oznamují, že večer se koná párty u Kolumbijců, a bude to rozlučka pro Hakkiho, který musí odjet zpátky do Turecka, protože musí na vojnu…Za normálních okolností bych kývla hned, jak mi tuto informaci kluci předají, ale už jsme si naplánovali na večer kino se Soňou, Martinem, Ozcanem a polským párem…J…Takže popřemýšlíme a uvídíme…

Cestou z práce potkávám Kolumbijce, kteří už na mě z dálky křičí, že dneska párty a jestli mi to už Yurda říkal…Ne, že by mi to nedělalo radost, že o všem hned vím mezi prvníma, ale pak už je to na mě šiřit dál a dál..A s každým se domlouvat, každého se ptát co chce, co nechce, někdy je to na bednu…:D…Takže přicházím domů a oznamuji Míše všechny nové informace, ta mi sděluje, že by šla radši do kina, že ráno vstáváme do práce…Má samozřejmě pravdu, ale na druhou stranu Hakki odjíždí a kino tam bude stát i přístí týden…Haki bude leda tak stát někde v pustině se samopalem..:(…

Venku to pálí, jako prase…Na Míšu už je to moc, bojí se, že jí odvezou…:D…A to je přesně něco pro mě…Ulehám na lehátko, vyhřívám se, odeslala jsem všem zprávy o večerní párty…J Protože na kino se Soňa s Marťou nevyjádřili, protože byly stále v práci…Takže kino padlo, jupíííííí, půjde se na párty…:D…

Míša leží vedle mě na lehátku a stále naříká, jak je na ní moc vedro a že to nemůže vydržet…:D…Člověk jako já, ale tohle nikdy nepochopí, mám asi hroší kůži, mě je krásně…:D…Po chvíli to Míša opravdu vzdala a jde si raději zaběhat do fitka…To by zase šlehlo asi mě…J…Venku snad 50, jdu pro kýbl ledu, vody a pokračuji v hovění…:D…Samozřejmě se ke mně přidává Ozcan, kterej je černej jako bota, což mě ještě víc motivuje…:D…Bavíme se o večerní párty…Vypadá to, že tam budou fakt všichni…To jsem zvědavá, kam se to všechno naskládá…:D

Po 40 minutách se vrací Míša z fitka a jdeme pro pizzu…:D…Já s ní uléhám k bazénu, Míša do našeho klimatizovaného bytečku…:D…

A jde se na to!!!....Je čas jít na GOODBYE PARTY…Cestou nesmí chybět zastávka v našem oblíbeném supermarketu, bereme LIMERRITY, prokazujeme se pasy…A pádíme, protože časově to máme jen tak tak…:D…Samozřejmě kvůli mně, protože mě jen tak z toho sluníčka nemůže nikdo odtrhnout…J

Přicházíme na sjednané místo, nikdo nikde…Martin ani Soňa nejsou doma…No co to sakra je?...Nemůžu chytit ani WIFI, takže jsme asi v koncích…

PO dvou minutách vidíme, jak k apartmánu, kde žijou Kolumbijci a kde měla být naše párty, přijíždí auto a v něm sedí Ozcan, Yurda a Fremie manžel Noel…:D…Co ten tady dělá??...Kluci vystupují, nakládají plastové židle, společně s námi a jedeme…Noel ve zkratce vysvětluje, že párty nemůže být u Kolumbijců, protože tam bývá často hodně veselo a už na tento jinak vcelku poklidný apartmán má zálusk policie...:D…No tak s tou já už ale nechci mít nic společného…Takže jsem ráda, že jedeme pryč…Ale ne daleko, popojedeme asi 300 metrů a párty se bude konat přímo vedle Fremie domu…To bude mít asi chudák radost…:D Ale Noel vypadá docela nadšeně, z toho usuzuji, že i on je mezi pozvanými…:D…

Přicházíme na ono místo, ve dveřích nás už vítá Dante, Filipínec, který má brýle, na něco se nás ptá, jenže člověk neví, kam se kouká, takže docela prekérka, neodpovídám, protože mi přijde, že kouká na Ozcana a ne na mě…:D…Ale koukal opravdu na mě a ujišťuje se, jestli mluvím anglicky…:D :D…Ano mluvím…:D…No nic…připravuje se karaoke, pití…Kluci koupili Hakkimu na rozloučenou whisky…takže nic pro mě…:D…

Pro začátek jsme tam s Míšou sami s Turky, Dantem, Noelem a jedním hrozně úchylným polákem, kterýho nikdo nemá rád, ale každý se s ním asi na oko baví, protože pracuje v místním waterparku…A nikdy nevíte, kdy se vám bude chtít plavat na člunu…:D :D…Nevím proč si sedá vedle mě!...:D…To bude zábava…Pane bože…:D…Pořád něco mele…

Po chvíli se ale zvednul, odchází asi kouřit ven, všem v rychlosti vysvětlím mou situaci a už mám vedle sebe Ozcana se Salihem…:)…Ufffff…Pijeme pivo, načínáme Limerrity…Pouští se karaoke, a úvodní song zazpívá Noel (Fremie manžel)…A upřímně, kam se hrabe superstar…Song končí společně se zaslouženým aplausem…J…No tak to chceme slyšet znova!...Snad později…

V tom přicházejí další Turkyně…Horká turecká krev se projevuje od samého začátku…Turci zpívájí, tancují, Yurda do sebe lije jednu whisky za druhou…:D Je neskutečně vtipněj, všichni se smějí…:D…

Ale když Yurda vytáhne svou flešku se songy, které chce po Noelovi zprovoznit, mám trochu strach…Přece jenom vím, jak Turci milují svou hudbu, a ve skrytu duše doufám, že na tureckou hudbu pro dnešní večer zapomenou…A YURDA překvapil!!...Hraje jedna pecka za druhou, všichni vstávají a tancují…:D…Yurdovo taneční kreace jsou  více než exkluzivní…:D…A já se popadám za břicho…Limerrita nám nějak zachutnala, pijeme jednu za druhou…Všichni se skvěle baví…J…A přicházejí KOLUMBIJCI, Kteří jen co vejdou do dveří, dávají se do pohybu a tancují…:D…A tak to má být!...Ani nevím, kdy jsem se takhle naposledy dobře bavila…

S Čechama se to vůbec srovnávat nedá, protože tam aby se lidi dobře bavili, tak musí nejdříve něco vypít…Mě to alespoň tak přijde…Samozřejmě existují i světlé výjimky…Ale Turci vlastně pít ani nemůžou, takže Ozcan a turecké holky pijou sprite, colu a přesto vystřihnou v karaoke nejnovější song od Rihanny…:D…To se mi na nich líbí…:D

Yurda, Hakki a Ramazan neberou Ramadán až natolik vážně, takže pijí co jim hrdlo ráčí…:D…

V pozdějších hodinách přichází i Artur, a už ani nevím kdo všechno…:D…V tom se ale zvedá Ozcan a odchází a nezapomene mi připomenout, že ráno vstávám do práce, tak ať jsem opatrná…:D…Asi vypadáme s Míšou nezodpovědně, ale do práce tam vstávali vlastně všichni…:D…Docela jsem zvědavá jak vstane Yurda, který je rád, že je rád…A po delší návštěvě toalety, zopakuje pár tanečků , sedne si do tureckého sedu, usměje se a prohlásí: Prosím, vezměte mě domů…:D :D A je vymalováno…První odpadlík…:D Hned další je Hakki…:D…No není se čemu divit, když jediní, kdo se dělili o láhev whisky, byli vlastně oni dva…:D :D…

Tak a na řadě jsou Kolumbijské tance…:D…Juan mě vyzívá a jdeme na to!...:D…Ty jejich rytmy jsou tak nakažlivé, že najednou zase tancují všichni…Párty je v plném proudu…:D…

Vydávám se na navštívit Carol dům (naše supervisorka z North tower)…Abych se poohlídla kde je polský pár, který se tam přistěhoval…Ale to je na dlouhé povídání…Polský pár nenacházím…A nenacházím ani Soňu s Martinem…J Vracím se zpět…

Párty pomalu utichá, přece jen jsme zodpovědní lidi a víme, kdy je čas jít spát, aby člověk nebyl v práci úplně jalovej…!

Na cestu si bereme poslední limerritu, kluci se ujišťují, zda nepotřebujeme doprovodit, ale víte, že jít 10 Avenue,je docela náročné tam, natož ještě zpátky, takže odmítáme a jdeme sami…J

Jen co přijdeme domů, uleháme…Ale po chvíli mi není úplně dobře…

Abych vám to trochu vysvětlila, Limerrita, je výborné pití, které má 8% alkoholu, a chutná to, jak limonáda, takže se to pije skoro samo…Ale jak je to sladké, tak někdy to úplně nesedne…

Zvedám se… jdu zvracet…Lehám si… piju ice tea…zvedám se…jdu zvracet…lehám si…doufajíc, že mi ráno bude dobře!...:(

                                                                    BYE, BYE...! :)

51. den – 25/7/2013 SOOOO TIRED....

Po několika dnech opět společně ráno klušeme do práce… ani nepočítáme s tím, že bychom dostaly něco jiného, než north tower…. no a jak jinak, skutečně jí dostáváme… já k tomu navíc dostávám třináct stayoverů a tři check outy v jiné budově, takže práce ne na šest hodin, ale tak na dvanáct. jsem na omdlení. Danuš se mě snaží utěšit slovy – ser na to, dělej v klidu, ať si poradí supervizoři až nebudeš stíhat J snažím se vzít si její slova k srdci, ale stejně jedu jak fretka… nicméně stihnout se to fakt nedá, půlku mého papíru musí odmakat někdo jinej a stejně končím o téměř hodinu dýl, než normálně. fuj….. to byl zas den….

Doma už mě čeká  Danuš, dáváme si divný instantní čínský nudle a jdeme se po docela dlouhé době plácnout na pláž… cestou se ale stavíme pro kousek cheese pizzy, protože ty divný nudle nás nějak nezasytily :D pizzu zbouchnem na pláži a když jsme konečně připravený si lehnout a vystavit svá už docela hnědá těla sluníčku, sluníčko jako na potvoru zaleze :D no co, jsme tak mrtvý, že je nám to jedno a jsme rádi, že prostě ležíme…. asi po hodince se k nám přidává Ozcan, který také usíná cca do deseti minut :D

Ležíme do sedmi… potkáváme Kolumbijce z práce, kteří nás překecávají, ať s nimi dnes jdeme na kolumbijskou párty. Prej aspoň na chvíli… J vysvětlujeme jim, že ne, že zítra musíme vstávat a abychom to dostatečně zdůraznily, přidáváme naší zvracecí příhodu na check outu jako následek minulé párty :D Kolumbijci se smějí a uznávají, že asi opravdu jít pařit nemůžem :D tak třeba jindy J

Na pláži nám z toho ležení nějak vyhládlo :D takže jdeme pro nějaký papu k večeři. Danuš volí grilovaný sýrový sendvič, moje zmlsaná tlamička má chuť na něco sladkýho, takže cheesecake a čokoládový mlíko :D moooooc dobrý :D

A máme tu zase večer… Danuš se opět kdesi prochází s Ozcanem :D dostala za úkol koupit mlíko, tak snad na to při tom procházení nezapomene :D a já jdu spát, mam toho dneska plný brejle… :D 

50.den – 24/07/2013 : TŘETÍ VÝPLATA

A zase pro mě nastává ten nepříjemný okamžik…Míša si leží v posteli a já vstávám do práce…A řekla bych, že jsem zrovna předchozí den nepřišla domů moc brzo, protože se cítím jak přejetá…:D…Takže bych nejraději zůstala doma taky…:D…

Ale co, vzhůru do boje…J…Fasuju kbelíky a North tower…Řekla bych, už necítím zlost, nechuť, už necítím nic, když vidím mé jméno, můj papír a nápis SNT…Zkratka pro north tower…J…Už jsem si na ní prostě zvykla a nevadí mi…Navíc tam pracujou mý oblíbenci Turci, takže se někdy staví se záminkou, že potřebují vysavač a už je veselo…:D

Pracuju, co mi ruce stačí…J…Když v tom najednou slyším zaklepání na dveře…Otevřu a ve dveřích stojí Ozcan, nejen, že má úsměv od ucha k uchu ale v ruce drží CHEESE pizzu s ubrousky a přeje mi dobrou chuť…:D…Tomu říkám servis!!...:)…Ještě, že mě můj pracovní vozík pozná podle flašky, ze které piju vodu..Jinak by ta skvěla pizza přišla do rukou někoho jiného…:D

Takže si pěkně posvačím v jednom z pokojů, což je samozřejmě zakázáno, ale co, pravidla jsou od toho, aby se porušovaly…J…

Jen co dojím, hned jsem plná energie,beru koště a jedu…A jedu až tak rychle, že končím kolem druhé hodiny…J…Super, pádím domů…

Přijdu domů, setkávám se po 6 hodinách s Míšou, která si plným douškem užívá day off…Doma, na posteli, nicneděláním…J…Já ale padám vedrem…:D...Nejradši bych se šla schladit do bazénku, ale musíme pro výplatu, no nemusíme samozřejmě, ale chceme!...Procházka dlouhá 10 avenue, ale končí neúspěchem…Fremie není doma… A čekat se nám nechce…Chce to plán B!!!...Píšu Ozcanovi, ať se k nám staví po práci pro pasy a výplaty nám vyzvedne on, nejen, že bydlí hned u Fremie, ale má i kolo, takže pro něj není problém se trochu projet sem, tam, sem, tam…:D…Ozcan samozřejmě souhlasí…:D…Aby naše cesta však nebyla úplně zbytečná, jdeme nakoupit…Těstoviny, sejrovou omáčku, nudle, ice tea a další různé krávoviny…J Ale moc dobré…:D

Když jsme došli zpátky domů, musím do vody! Je mi jedno kam, ale musím do vody!...bazén u vily 1 to jistí…J…JUUUMP!...A je mi fajn…Míša smáčí nohy a stačí jí to bohatě…J…

Jdeme zpátky domů, předám Ozcanovi všechny potřebné dokumenty, Míša razí do fitka si zaběhat…Já nemůžu, nemůžu prostě…:D…

Když se vrací Míša z fitka, přijíždí i Ozcan s našimi výplatami, jsme spokojené…Já teda určitě…J…Za 11 dní práce, v průměru 6 hodin denně ani ne cca 500 dolarů…J…Na to, že jsem víc ve vodě, v moři, v bazénu, než v práci, docela dobrý…:D

No tak jdeme do banky…Ukládáme peníze…Míša je po celém dni nic nedělání unavená a tak jde domů…A já?...No co já…Zůstávám opět na pospas nočnímu Myrtlu…J…Pořád se nějak nemůžu nabažit vůně oceánu a celkově, večerů na pláži…J…Takže to zbyde zase na mě a Ozcanovi…:D… Sedět na pláži, pozorovat ohňostroje, lidi, co se koupou a popíjet Nestea, jo to bych mohla dělat asi celej život…:D :D…

Když se vracím domů, Míša už pochrupkává, takže jako myška zalezu do postele a jdu spát taky…:D…

I když se mi nechce…Je mi vedro a nejradši bych skočila do bazénu o pět pater níž…:D

49. den: 23/07/2013: ŽRALOK!

Jupííí jou, a je tu day OFF…Tedy jen pro mě…Míša pádí do práce…:D…Ne, že bych se jí smála, ale jo směju se jí, trošičku…:D…Ležím si pěkně v posteli, a jedním očkem pozoruji, jak si obléká uniformu…J…

Místo 8:00, vstávám v 8:59…Přeci si ten volný den musím maximálně užít!! …J…Venku zataženo, ale to tady není nic neobvyklého…J…Všechno vždy rozfouká vítr a počasí se tím pádem mění z minuty na minutu…Alespoň nějaký vzrůšo…:D…

Pěkně se nasnídám, myslím na Míšu, jestli je pak zase v North tower, balím si svůj batůžek, opět nestíhám, jako vždy, dole už na mě čeká Ozcan, který má dnes taky day off…Tak jsme se rozhodli, že vyrazíme spolu na pláž a nebudeme dělat vůbec ale vůbec nic…:D…Cestou na pláž se stavíme pro ledové coca coly, a Mountain DEW a můžeme vyrazit…Mezitím vlastně ještě zavolám Ládíkovi, kterému se něco nezdá na našem blogu…:D…Ano už nejsme ze všeho tak vyjukané, možná někomu přijde, že práce, bazén, moře, pláž, nákupy, jídlo a sem tam nějaká párty je poněkud nudné, ale veřte mi, že nás to prostě baví…A hodně často se mi stává, že všechny ty pocity a ty zážitky nejdou prostě vyjádřit…J…A taky vám samozřejmě chceme něco vyprávět, až se vrátíme domů, takže samozřejmě nějaké peprné zážitky si necháváme pro sebe…J…

No zpátky k pláži…Ležíme a za hlavní téma rozhovoru jsme si zvolili: Rozdílnost kultur a náboženství v Čechách a Turecku…Pro mě vlastě žádná novinka…:D…Když jsme se dostali k tomu, že vlastně Turci všichni umřou najednou, v jeden den, což říká Korán, oznamuji Ozcanovi, že má asi úpal a potřebuje se schladit, protože není normální…!...:D Jdeme do vody…J…

Na pláži hodně lidí, ve vodě nikdo…Ale stále se dohadujeme o Koránu, takže nám nic nepřijde nijak neobvyklé…Když oba stojíme ve vodě něco málo pod pás, křičí na nás jeden AMÍK: Siiir, don´t go to water!...There is a shaaaark!!!!....Jen se otočím na Ozcana, který stál za mnou a vykřiknu: WHAAAT???...Najednou se ve mně krve nedořezali, stojím, koukám, Ozcan mě popadá za ruku a běžíme z vody…Teprve při běhu si všimnu, že ve vodě není vůbec nikdo a všichni jen přihlížejí ze břehu…Vyběhli jsme na břeh, poděkuju Ozcanovi za pomoc…Najednou se v nás probudí Adrenalin a chceme toho žraloka hrozně vidět…!:D…To se nám to machruje, když už stojíme na břehu pěkne v suchu s ostatními čumily…:D…

Teprve po chvíli si říkám, že kdyby ten žralok plaval někde blízko mě, tak asi umřu, asi by mě trefilo…!...Ale opět ponaučení pro příště, když nebude nikdo ve vodě, znamená to, že něco je asi špatně!...Po pár hodinách, už ani nevíme, že tam nějaký žralok byl, a zvesela se koupeme…:D…Lidí jako smetí,  to by byla velká náhoda, kdyby si vybral zrovna nás…:D

Jsou asi tři odpoledne, tak si tak říkám, kdy se vrátí asi Míša z práce…A doufám, že se k nám odpoledne připojí…J…Ale jelikož nemá v lásce smartphony, je těžké se s ní domluvit a tak se přemístíme raději k našemu oblíbenému bazénu, kam si myslím, že odpoledne dorazí…Venku 40 stupňů, člověk raději ani nevylézá z vody…J…

Je vidět, že už Míšu znám opravdu dobře, přichází k bazénu, s tím, že ani jednu zprávu ode mě si nepřečetla…A šla na jistotku! :D…Sice už se cítím trochu vařená, ale stále nemám dost…Ležíme až do půl sedmé…J…

A aby se neřeklo, že jsem se jen celý den válela, jdeme si zacvičit, ale aby se zase měl člověk na co těšit, hned po této náročné aktivitě míříme pro CHEESE PIZZU…:D :D…Fakt nechci, aby to tady někdy skončilo, nechci se vrátit domů…Nic mi tu absolutně nechybí! J…

Je pravda, že nikdy nevíte, jestli vás neodnese nějaký to tornádo nebo nesežere žralok, ale víte, že i kdyby se to stalo, tak všechny ty dny, co jste tu strávili předtím, jste prostě Ameriku milovali celým srdcem a stálo to za to!...Alespoň takhle to cítím já…a myslím si, že i většina Američanů…J…

No a zajímá vás, jak dopadlo včerejší barbecue?...:)…Z mini barbecue se vyklubala poměrně velká mezinárodní párty…J…A vlastně v jedné oblasti zrovna probíhaly tři takové to sešlosti najednou… J

Jedna naše – Česko – Turecko – Polská…, druhá Kolumbijská a třetí nějaká Mexická zřejmě…:D…Bylo to fajn posezení, a nevím proč, ale vždy naše debaty skončí u náboženství...:D…Ale někdy mi přijde, že my, jako národ ateistů, dráždíme akorát hady bosu nohou…:D…Kor v době Ramadánu…:D…Všichni však respektují vzájemné názory a je to fajn…Akorát bychom ještě potřebovali názor nějakého silně věřícího Američana, ten trochu postrádáme…J…Popravdě řečeno, člověk se dostane do kontaktu s Američani, jen v hotelu, s našimi hosty, kteří si naštěstí rádi a často chtějí povídat…J…Tuhle jsem mluvila s jedním, který žije v Las Vegas a byl jednou v Praze a prý na ní nemlže zapomenou a hrozně rád by tam strávil nějaký čas…Navrhuji mu, že mu klidně přenechám své místo ve směnárně v malém zapadlém bytečku, a já vyrazím do Vegas…Američan se popadá za břicho, ale chvílemi opravdu vypadá, že by to bral…Jo a jinak mi pochválil mojí angličtinu, že je prý excelentní, ale já mám spíš pocit, že větší bláboly jsem ze sebe nikdy nevypustila…:D…

No nicméně, barbecue byla super…J…Až na otravný hmyz a žáby…:D…Tyto sešlosti se totiž pořádají u jednoho ohniště poblíž apartmánu, kde bydlí všichni ostatní, kromě nás…My máme přece ten hotel…:D…Na druhou stranu, aspoň jsou tam všichni pospolu…I když mi si za nimi snadno dojdeme…:D…

Barbecue jsme ukončili asi kolem 1 ráno, protože Míša musela vstávat do práce…No a zbytek už víte…J…

Takže pro dnešek stačí…Je 20:30, hrozné vedro, vidím to na procházku po pláži...:)…Míša má zítra day OFF a už je v pyžamu, tak to asi vidí na spánek…:D…

See u…Teda pokud mě nesežere žádný žralok…A kdyby náhodou jo, tak hlavně nebrečte, protože já se pořád jenom směju!!!! J J J

48. den - 22/07/2013: BARBECUE?

Jsem ráda, že Míša napsala včera tak krásný příspěvek do našeho bodu…A popravdě Vám musím říct, že nezveřejnila úplně vše, co se včera odehrálo…:D…Míša šla poslušně spát domů, protože měla dneska ten DAY OFF, ae já jsem se ještě poflakovala venku…A už podruhé jsem měla čest s americkými policajty! …:D…Ale jsem v tom opravdu nevinně…ale opravdu!...

Amíci jsou totiž, no ani nevim, jak to popsat, v této oblasti jsou opravdu zvláštní…Míša chtěla jít spát domů, ale mě se nějak nechtělo a mám ráda večery, kdy zaleze trochu sluníčko a fouká příjemný větřík, ale přitom je pořád vedro…No už ani nevim, jaké je to nosit kalhoty…:D Už jsem je na sobě neměla skoro dva měsíce…:D…Ale k věci…:D…Míša chtěla jít už spát a jelikož s námi byl venku ještě nás turecký kamarád Ozcan, rozhodli jsme se, že si půjdeme koupit do Lionu nějakou kolu…Tak proto jsme koupili Fantu a vodu…:D A půjdeme si ještě na chvíli sednout k našeu bazénu, který je volně přístupný 24 hodin denně…To je velice důležitá poznámka!!!...Američani se rádi čachtají a to i v noci a dělají u toho hroznej virvál…:D…No nicméně, zrozvna včera byl bazén prázdný a nebyl osvětlený…Takže jsme si tam sedli, klábosili jsme, a abychom od sebe nebyli kilometr a pěkně se slyšeli, seděli jsme na jednom lehátku, každý na jedné straně, aby nedocházelo k nějakým omylům třeba, jako včera!...Někdo z protějšího paneláku zavolaj totiž policajty…!...

Sedíme, a náhle jsme zpozorovali přijíždějící auto, ze kterého nikdo nevystupoval a pořád mělo rozsvícené světlo…Nic, nevšímáme si ho…Po dvaceti minutách, co nám světla nepříjemně zářily do obličejů, jsme se začli bavit na téma, kterej blázen v tom autě asi sedí a na koho asi čeká…:D…

ČEKAL NA NÁS!...Z auta vystupuje policajt, vysoký, poměrně statný policajt…Fuj, mám z nich hrozný respekt…No každopádně policajt míří k nám…A říká: Hello guys…how r u today?...This is the pool, u know?...Koukáme na sebe jak blázni, ano, víme, že je to bazén…:D…Usmíváme se…Okay, okay…Policajt odchází…Ale ne směrem ke svému vozidlu, ale na drouhou stranu bazénu…Vůbec nechápeme co se děje…No nicméně, třikrát obešel bazén z venku, kouknul, o je nového u výtahu, a míří zase k nám…A povídá: Bazén se zavírá v 10 večer…Moje nevymáchaná pusa vypustila něco o tom, že tu bydlím a že o tom nevím…Jestli jako opravdu je to 10 hodin?...Policajt mě ujišťuje…

Dobrý no, vůbec nevíme o co jde…Jdeme pryč…Ozcan se za břicho popadá, nechápu…Ale pak nám to docvaklo…Američani jsou trochu puritáni, i když filmy a mnoho dalších propagací o tom vlbec nenasvědčuje…

Někdo z protějšího hotelu na nás zavolaj policajty, jelikož si myslel, že provádíme asi něco, co bychom něměli…A zřejmě to byla nějaká postarší a opravdu SLEPÁ pani… Tak já nevim, člověk nemůže na pláž bez zakrytého pití, okay, to chápeme, ale že si nemůžu sednout ani večer k bazénu, zcela zakrytá…:D…A chudák policajt musí dvacet minut čučet na dva lidi, co pijou fantu a povídají si o různých nesmyslech, a čekat, co bude dál…A asi viděl, že nic, tak nás raději vyhodil, aby nemusel čekat třeba další dvě hodiny! :D…

No ale abych přešla k dnešku…:D…Ano, Míša měla day off, já šla do práce osamocena, fasuju jak jinak než NORTH TOWER…Ale dnes jsme měli jinou supervisorku a ta mě pochválila, že jsem rychlý a velice dobrý pracovník, vychválila mě tak, až jsem musela ještě po práci, jít pomoci ostatním lenochodům…:D…Pomohla jsem jim ale ráda, aspoň budou hodiny a navíc, jsem je všechny znala, takže bych jim pomohla i zadarmo…:D A není nad to, si společně postěžovat o pracovních trápeních téhož dne…:D…

Přicházím domů, Míša je doma…Celý den strávila na skypu…J…Proč ne…J…( to neplatí pro mou mamku a ostatní rodinné příslušníky)…Víte, že já na to skypování nejsem a jsem ráda, jak to je)…Naposledy jsem zprávu z Čech dostala od své mamky, která si pro mě z nějakých nepochopitelných důvodů pořídila raka, jmenuje se BOBO a měla hroznou potřebu mi to sdělit…:D…

Takže takové informace mi bohatě stačí děkuji…J…

Noo vedro jako prase, ale využíváme toho, že je chvilku pod mrakem a jdeme prát…A pak sušit, mezitím, si lehneme k bazénu…J

Poté jsem si udělala večeři a Míša šla běhat do fitka, po tom celém dni válení, dobrá věc! :D…

A zrovna jsem dostala zprávu od našeho oblíbeného českého páru, že se večer pořádá mini barbecue…J ooooooooh, tak to já určitě neodmítnu, kontaktuju ostatní a můžeme vyrazit…

No řekněte, nemáme se tu krásně…J…

Hlavně nesmím myslet na to, že to jednou skončí…Ach jo…

47. den – 21/7/2013 NO SUNSHINE!!!

Dnes zcela nečekaně opět north tower! umíráme nadšením…. i když… jako každou neděli jsme čekaly spoustu check-outů, které jsou v téhle věži opravdu strašné, ale každá dostáváme „jen“ deset stay overů. takže berem kyblíky, pytlíky a štětky a vyrážíme na to! :D obě končíme téměř nastejno, okolo půl třetí. vzhledem k tomu že dneska není venku nic moc, tak snad poprvé a zcela dobrovolně jdeme ještě pomoct ostatním kolegům a kolegyním, kteří nestíhají. pracujeme tedy do půl páté… vzhledem k tomu, že jsme celý den nejedly, vyrážíme hned pro obědovečeři a všechno jídlo v nás mizí během pěti minut J

Když po zhruba dvou hodinách vytrávíme, uleháme na zem a chvíli cvičíme. Takový jsme borky! :D Potom ale nevíme co dělat, tak se jdeme projít na pláž… chození v písku ale není zrovna odpočinková aktivita, je to docela náročný! kor pro někoho, kdo celej den stojí na nohách…. takže to po pár minutách vzdáváme, přecházíme na chodník a zase hodně rychle zpátky domů :D pro dnešek bylo pohybu dost :D

Já mám zítra volno, takže se těším, jak se krásně vyspím. Ale moje milá Danuška vyhrožuje, jak mě už v šest ráno poleje studenou vodou nebo provede nějaký jiný kanadský žertík :D jen ať si to zkusí, já jí to oplatim hned v úterý, až bude mít volno ona…. a ano, obě se máme moc rády :D

A na závěr jedna hrozná fotka u naší práce a zároveň domova… to jen proto, kdyby se vám náááááhodou po nás stejskalo :D

46. den – 20/7/2013 PŘEPAPANÉ…

Tak dnes opět stručně… v práci jako vždy, až na to, že zcela mimořádně nedostáváme všemi nenáviděnou north tower! práce málo, jsme hotové už ve dvě odpoledne a to jsme se ještě musely snažit všechno řádně prožívat a taky patřičně odpočívat, abychom to do těch dvou vůbec natáhly J zkrátka řečeno – snažily jsme se pracovat jako všichni ostatní. co tak totiž posloucháme, tak se nám zdá, že jsme asi jediné, kdo se snaží si svou práci odvést, jak nejrychleji to jde. jeden říká, že po úklidu pokoje v něm ještě chvíli zůstane a kouká na televizi, druhý kouká z okna, jiný jen sedí na posteli a kouká do blba…. prostě to natahujou jak jen to jde…. tady totiž více než kde jinde platí, že čas jsou peníze :D samozřejmě bychom se tím řídily rády a každý den, ale protože jsme téměř každý den v north tower, kde jsou šílené supervisorky, které na nás pořád řvou hurry hurry, tak moc natahovat nemůžeme…. ach jo J

No nic… po práci se jdeme fláknout k bazénu, tentokrát k south tower, kde jsme ještě nebyly…. pečeme se zhruba do šesti. po té nás vyhání neskutečný vítr…. no co, stejně máme hlad J jdeme tedy pro něco mooooc dobrého k večeři J Danuš volí sýrovou quesadilu, já masové lasagne…. jsme opět nacpaný k prasknutí :D ležíme, trávíme, ležíme….. pořád jsme plné :D zvedáme se a jdeme se projít kam jinam, než do FOOD LION :D zjišťujeme situaci ohledně regeneračních kúr na vlasy a pleťových vod. kupujeme jedny vejce a jdeme zas domů. jsme stále plné… :D já osobně si slibuju, že už se nikdy na noc takhle nepřejim :D uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :D 

45. den - 19/07/2013: KATY PERRY

Tak dneska jsme vyfasovaly s Mí

šou společný papír a opět NORTH TOWER a aby toho nebylo málo 20 STAY OVERU…No ani vám nebudu popisovat, jak z nás lilo a jak jsme makaly, jak černý…A to doslova!...:D…Ale dostaly jsme dýško 10 dolarů a to se hned pracuje jinak…:D…

A po těžké práci, přichází sladká odměna, v podobě dvou kousků cheese pizzy…Mňaaaaam…A za zbytek, co nám zbylo z dýška, půjdeme večer nakoupit všechny potřebné ingredience na snídani…:D…

Tak pizza výborná jak jinak!!!...S plným pupkem se vydáváme k bazénu, popíjíme stawberritu, no nemá to chybu…PO chvíli se k nám připojuje Ozcan, a po další chvíli nás Míša opouští a jde cvičit, já nemůžu, odpočívám raději na sluníčku…J…Máme ale s Míšou spicha doma a jdeme na nákup…

A rozhodla jsem se, že si udělám radost...A koupím si parfém…J…Už mi můj oblíbenec došel…a jak jsem tu psala asi měsíc zpátky, mají tu parfémy za hubičku, a jen ty, kterými se u nás voní pouze celebrity…:D Moje volba, s Míši pomocí samozřejmě byla KATY PERRY…Moooc hezká…:D…Na chvíli vydrží…A v New YORKU nakoupíme další a další…:D :D…Nevím proč se tu vychloubám…:D Omlouvám se…J…Mlíko, chleba, žvýkačky, jogurty, kukuřici a máme nakoupeno…J

Jdeme domů, vaříme si vajíčka…Večeříme…J…A zítra zase do práce…J…Ale to je až za dlouho, možná se ještě půjdu na chvíli vyvenčit…;-)

44. den – 18/07/2013 : AQUAPARK!!!!

Tak to byla ovšem BOMBA!!!...No tak snad abych začala! …J…Včera, jak už jistě víte, jsme byli s našimi kamarády Turky a domluvili se, že dnes pojedeme společně do Aquaparku, protože máme všichni DAY OFF…

Ráno se probouzíme, lepší počasí jsme si přát nemohli!...Jako první se hned ráno probouzí Ozcan, který má na starosti vzbudit ostatní spáče…I když jsme jim úplně na 100 % nevěřili, všichni vstávají a jsou plní síly, tak vyrážíme směr AQUAPARK!! … Sice jsme každej nastoupili někdě jinde, ale zvládli jsme to a jedeme!...

Po dlouhééé , opravdu dlouhé cestě přijíždíme autobusem až k Aquaparku…!...Zvenku vypadá jako takovej prcek…Vlastně nebyl to žádnej velikán, ale všechny atrakce opravdu stály za to!!!...

Black hole, jako mají asi ve všech aquaparcích, tak ta teda byla!...Taková rychlost, to člověk asi jen tak nezažije…Do té jsme šli s Míšou raději na dvojčlunu, samy jsme se bály…:D A to, že už každá máme v téhle oblasti něco za sebou …:D…Ale bylo to super, hned bych si jí sjela znovu…:D

Všichni se skvěle bavíme, sjedeme ještě pár atrakcí a jdeme na oběd…J Dáváme si BAFALO CHICKEN SANDWICH…Ceny jsou samozřejmě nadhodnoceny, ale co…:D…Ale asi poprvé se nám tu stalo, že jsme s volbou jídla nebyly až tak spokojené…Kluci si dali klasicky Burgra a neprohloupili…:D…Náš sandwich byl tak malej, že už měl raději dávno spát…:D…

NO nic, pádíme zpět na tobogány, jdeme na něco, co vypadá jako malá trubička, zatočená různými směry a hodně prudkými úhly dopadu…:D…Vypadalo to docela dlouhé…Říkám si, že se alespoň projedu…No to jsem se projela!! Za 2 vteřiny jsem byla dole, se žaludkem obráceným naruby!! COOOOOL!!!...:D…Člověk se nestihl ani nadechnout…Ale pak začínám být trochu posera, Míša jde s klukama na atrakci, která mi nahání hrůzu jen co jsem jí viděla…Zvaná VOLNÝ PÁD…No moc hezký, dvě vteřiny jedete v leže a pak už jen letíte!...Nééé, na to nejdu…Raději se máčím ve vlnách…:D A na Míšu se hrdě dívám z povzdálí…Čím jsem starší, tím je to horší! J…

No jezdíme, jezdíme, čas utíká jako voda, není čas vůbec na nic…:D…Další oblíbenou atrakcí se stala závodní dráha, sice jsme v blbém počtu 5ti lidí, závodí se ve čtyřech, ale nějak to zvládneme…Ze zdola to vypadá jako pohodička, žádný spěch, ale když naskočíte na podložku a pořádně se odrazíte, protože chcete samozřejmě vyhrát, je to rychlost jako prase…Nic nevidíte, jenom si hrozně přejete vyhrát…Ale asi je to zákon všech tobogánu, že čím těžší, tím rychlejší, takže já jsem byla úplně bez šance…L…Asi to chce větší odraz…:D…

No co vám budeme vyprávět, byla to bomba…Ke konci už jen odpočíváme na divoké řece a jen tak se společně necháváme unášet…J…A úplně nakonec pár fotek, poslední race a jedeme zpátky domů…V autobuse pospáváme, jsme vyšťavení…Ale fakt to stálo za to…A díky bohu, že máme ještě jeden volný vstup…! Už teď tam chceme jet znova!!!!...:)

A abychom ten den úplně zakončily, jdeme si s Míšou pro jídlo do naší oblíbené restaurace…:D…MEAT LASAGNE A BURGER…Takže jsme se zase přecpaly…A asi pro nás večer skončil…I když já si ještě možná na chvíli odběhnu ven, i když nevim, jestli to zvládnu, jsem taky úplně mrtvá…:D… 

                                          Takže pro dnešek bye bye and have a good night :)

43. den – 17/07/2013: AMERICAN COPS

Tak a máme tu další pracovní den…J…Jak jinak, fasujeme NORTH TOWER, kterou ze srdce nesnášíme…:D…Ale to je opravdu na dlouhé povídání, důvodů je opravdu hodně a nerady bychom vás tady nějak nudily …J…

Je hrozné, ale hrozné dusno, takže čekáme zase nějaký příval bouřek…Po práci zatahuji závěsy, pouštím klimatizaci a ulehám do postele…a neuvěřitelné ale usnula jsem asi na hodinu a přes den, to se mi tu ještě nestalo…:D…Když se vzbudím, už vidím několik nepřečtených zpráv o tom, co se bude dít dneska večer?...A jéje…:D Míša jde do posilovny, bohužel beze mě, ale i moje malé tělo potřebuje někdy oraz…:D…V posilovně jsou už naši turečtí přátelé, po posilovně přicházejí k nám a domlouváme se, co tedy podnikneme…V tom ale už na mě dole čeká Ozcan, nikdo se k ničemu nevyjadřoval, tak jsem si udělala vlastní plán…Ale co…Všichni se známe, máme se rádi, takže se spojíme a domluvíme se na večer a na malou párty na pláži…J…

Bereme Aimrovo ice tašku, kluci jí plní margaritami a limeritami a můžeme vyrazit…:D…Společně usedáme skoro tam, kde jsme před chvíli byli s Ozcanem, ten chudák Margarity odmítá, přece jenom je ten Ramadán…No ale pro Yurdu a Ramazana žádnej problém…:D :D…Pijeme, klábosíme, vzájemně se vzděláváme v angličtině, turečtině a trochu i v češtině…:D…

Yurda :)

PO pár hodinách nás opouští Míša, která je unavená a chce se pořádně vyspat na zítřejší day off a aquapark, kam se už delší domu chystáme!...Rozumná věc, škoda, že já tak rozumná nejsem…:D…Jako další nás opouští Yurda, který je společensky unaven…Mezitím Ramazan skáče do moře a jelikož nemá nic na převlečení, asi je mu pěkná zima…:D…Ramazan moc anglicky neumí, nebo se spíš bojí mluvit a jelikož jsme tam zbyli už jen já a Ozcan, dáváme Ramazanovi lekce Angličtiny…A pro nás je to hra…Vysvětlujeme mu význam slov v angličtině, dokud nepřijde na to, co to je…Hrajeme to asi nějak na způsob Activit, samozřejmě vyhrávám…:D Chrapot vysvětluji na tisíc způsobů a vážně ani nevím jak…:D :D…

Noo ale sranda nás přejde v okamžiku, když vidíme blížící se policejní auto na pláži…!!! Samozřejmě požívání alkoholu je v Americe na veřejnosti a na plážích přísně zakázáno!...Jenže člověk to pořád nějak nebere vážně mi přijde…Ale po včerejší zkušenosti už budu, slibuju! :D…

Ramazan sedí na chladícím boxu, všude kolem nás jsou lechovky od Margarit..A jsem tam jen já, Ozcan, který kvůli Ramadánu nevypil ani kapku, ale je to pohotový šikovný chlapec, takže když u nás zastavilo Americké policejní auto, vyskakuje a jde za policistou, ptá se ho přátelsky jak se má atd…Policajt se ptá, jestli tam máme nějaký alkohol?...Kdyby jsme řekli, že jo, že všechno je naše, asi bychom šli rovnou do basy…Ozcan vysvětluje, že ne, že to není naše, že to už tam bylo apod…Říkám si, ježiši kriste, vždyť tohle nemůže myslet vážně, každej musí vědět, že je to naše..!!!

Policajt vystupuje z auta, a říkám si, že je s náma konec…S baterkou v ruce na nás kouká a vidí všude plechovky a Ramazana, jak sedí na chladícím boxu…Ptá se, co máme uvnitř…Ozcan odpovídá, že nic, že všechno je vypito, že jsme tam měli coca coly apod…Třikrát se nás policajt ptá, jestli to myslíme vážně a odkud jsme atd…Potřetí Ozcan lže za nás všechny, policajt zhasíná svou baterku a říká, že nám tedy bude věřit, ale ať jsme opatrní a odjíždí pryč…UFFF…Tohle už nikdy!...Normálně jsem se toho policajta bála…Chlap jak hora, auto jak dvě hory…A my z něj dělali akorát blbce…Na druhou stranu on moc dobře věděl stejně dobře jako my, že nesmíme přiznat barvu, jinak to bude zlé…

Asi si budeme ještě muset lépe oprášit americká pravidla…:D

Takže balíme, jdeme domů, 4 ráno, čas na spánek…Za pět hodin jedeme do AQUAPARKU!!!!!!

42. den – 16/7/2013 SUNSHINING CONTINUES....

Dneska to bude stručné…. a to z toho důvodu, že se nic zajímavého nestalo J v práci jako vždy a po práci také jako vždy – vyrážíme k bazénu. tentokrát nám dělají společnost tři turečtí kamarádi, Ramazan, Yurda a Ozcan…. smažíme se, koupeme se, povídáme si a domlouváme společný čtvrteční výlet do aquaparku.

Po třech hodinách se celý škvařený zvedáme a jdeme ještě akčně do fitka. opět za doprovodu tentokrát už jenom dvou tureckých kamarádů… uděláme si svoje a turky pro dnešek definitivně opouštíme. snad J (někdo totiž možná ještě půjde na rande a já (Míša) to nebudu :D ). po našem velefitness výkonu se jdeme odměnit večeří – dětskou porcí sýrových makaronů, která nás bohatě zasytí až do rána a celé naše snažení ve fitku pošle do háje :D ale aspoň se nám bude hezky spát :D