Spaly jsme jako mimina!...Ráno jsme se vzbudily a stále jsme
nemohly uvěřit tomu, že jsme v USA!...Počasí stále špatné a tak jsme
začaly hledat informace na internetu…Andrea se chystá zasáhnout hlavně v pátek
(zítra) !... Ležíme na posteli, brýle na nosech, když v tom se ozve
zaklepání knock knock…Byla to čmoudovo manželka, omlouvám se za výraz čmoud,
ale neznáme doteď jeho jméno…Manželka je ale Tanya, zřejmě J…Byla moc milá, vzala
si pár svých věcí z pokoje, dala nám vlastní klíč, a od té doby jsme ji
neviděly…Rozhodly jsme se být zodpovědné vzhledem z naší agentuře v ČR
a tak jsme udělaly check in, aby všichni věděli, že Vančurová a Tomanová jsou v US.
Fremie manžel měl dorazit v 11 a.m., 11 hodin, sedíme,
čekáme, manžel nikde… přijel téměř o hodinu později, ale hlavně, že přijel…Jedeme
do kanclu Fremie, kde poznáváme, že to je vlastně i jejich byt…Vyplňujeme
papíry, platíme ubytování, nic zajímavého…Zpět jsme byly poslány pěšky, tak
jsme si poprvé uvědomily, že jsme na americké půdě…A obdivolaly jsme každé
projíždějící americké auto, takový monstra! J
Jdeme do banky, zařídit si účet!...Hledáme DEU…hledat
nemusíme dlouze, jelikož se nás ujímá hned u vchodu banky, která spíše vypadala
jako nějaké bistro, ale pouze zvenku…Vcházíme dovnitř, z vedra do příjemně
klimatizované místnosti…seznamujeme se s DEOU a usedáme ke stolu v její
kanceláři. Je moc milá, dokonce nám zařídila překladatelku z česka, která
na nás hulákala do telefonu…Ani nebyla třeba, tak jsme ji nechali po chvíli
odpojit! :D … Běžné zřizování účtu, trochu problém nám dělalo podepsat se do
malé elektronické krabičky, kde naše podpisy vůbec nevypadaly jako naše podpisy…
Míša z toho udělala trochu divadýlko, DEA má záchvat smíchu…:D Já mám
záchvat smíchu a Míša v půlce svého podpisu říká Oooo my goood…:D… Na to
mě napadla velice vtipná poznámka, It‘s so hard with this pencil…Dea říká:
yeeeeah its baaad i know! :D… Další problém se vyskytl, když jsme musely
odpovídat na tři bezpečnostní otázky…Bohužel jsme si nemohly vzpomenout, kdy
jsme maturovaly, ani kdy jsme nastoupily na Vysoké školy…Míša to vypočítala, že
nastoupila na Vš před 10ti lety, přičemž DEA koukala jak blázen…A byl z toho
další vtip :D… Po 5ti minutách, kdy jsme se všechny tři za břicha popadaly, se
nás Dea zeptala s vážným výrazem ve tváři, zda umíme pracovat s bankomatem?...Tomanová
koukala jak z jara, nemohla uvěřit, na co se nás to ptá, říkala jsem si ty
voe to jí asi nerozumim nebo co, tak budu jen koukat a uvidíme, co se bude dít
dál…Dea zopakovala svou otázku a Míša zareagovala a řekla YES! …Dea na to : R U
SURE?...A vzápětí jsme začaly kývat jak o závod, yes…yes…Takže vše bylo nakonec
v pořádku a za týden si jdeme pro kartu…dali by nám jí na místě, kdybychom
měly s sebou 50 doláčů…J
To jsme ale neměly…
Z banky vyrážíme do obchoďáku, jsme hladoví, vyprahlí,
je nám vedro, máme žízeň a strašnou chuť na pivo!...ale strašnou…:D…Cestou jsme
potkaly amerického bezdomovce, který vypadal jako každý druhý Čech :D…Když jsme
uviděli obchoďák LION, byly jsme nadšený…Jdeme pro košík, který jsme si
myslely, že bude přikovaný a na peníze, ale nebyl…v Americe se totiž prý
nekrade… Vcházíme s košíkem do obchoďáku a nemůžeme uvěřit tomu, co vidíme…!!!!
Na všechno si chceme sáhnout, přečíst ale hlavně všechno chceme OCHUTNAT!!...
Je to skvělý… všude samé plechovky, krabice, mega mega balení všeho…Ale co nás
nejvíce dostalo, byl kuřecí vývar v krabici, jako od džusu…Objem asi 2
litry…Vývar si můžete koupit kuřecí, hovězí, zeleninový…prostě všechno…je
vidět, že Američani, nic doma nedělají, nekrájí, neřežou, neloupají, všechno
mají předem hotové a strčí do mikrovlnky!...Nic víc, jak jednoduché…
Na všechno jsme zíraly s otevřenou pusou, hlavně na to,
když týpek stál u zeleniny a začal jí najednou kropit hadicí, jak o závod!... U
všeho jsme se zastavovaly a asi dvakrát nás oslovili prodavači, jestli
nepotřebujeme pomoct a byli hrozně milý J
…
Nakoupily jsme typické americké sýrové makarony, samozřejmě
už hotové, dvoje čínské nudle, 4 konzervy polívek, párky, dvě veky, vody, apple
juice, špageti,rajčatovou omáčku se třemi druhy sýra, jogurty, nektaratinky , ale hlavně
PIVO Budweisser…Nechaly jsme tam tak kolem 26 dolarů, nákup nám automaticky
skládali do tašek jeden černoch a jeden
mooooc hezkej amík, tmavšího typu…Sakra, musíme tam chodit častěji, samozřejmě
z důvodu, že jsme dostaly věrnostní kartu a budeme mít ještě víc slev! :D
Každá táhneme tři tašky, ruce máme jak opice, vedro šílený,
tak se těšíme domů na pivo a makarony…Jdeme, plné zážitků ze supermarketu…Přecházíme
vedlejší ulici, stojí tam auto, tak jdeme, protože si myslíme, že auto stojí a
řidič nás pouští…Ale najednou cítím tlak z levé strany, kde byla Míša,
která se nečekaně dala do pohybu až po té si všímám, že auto nestojí, ale jede
a tlačí nás směrem k hlavní silnici, pouštím nákup na zem, Míša řve, auto
stále jede…Najednou zastavilo, my skoro přejetý, pobírám zpět do rukou svůj
nákup a jdeme pryč…Řidič, samozřejmě černoch, si nás konečně všimnul a řve na nás z obřího
auta…SORRY, R U OKEY?....Asi jsme se po šoku nezmohly ani na slovo a s těžkým
nákupem odcházíme směr domov…Po dvou minutách, nám došlo, co se vlastně stalo,
první dem v Americe a už nás málem zajelo obří americké SUV!
Jsme doma, šoupneme makarony do mikrovlny, a za 4 minuty
máme servírováno …Mňam mňam mňam, za dolar, neber to! :D … Chvíli koukáme na
televizi a jelikož se blíží tropical storm Andrea, bereme plavky, batohy a piva
a míříme směr pláž, kam to máme 3 minuty … J
nooo co, kdyžtak utečeme! …Nohy nám po srážce s americkým SUV naštěstí
zůstaly…:D
Rozkládáme ručník, uleháme, načínáme americké pivo…A jéjééé
nemáme nic na obalení. V Americe, se přeci nesmí pít alkohol na veřejnosti…Sundaváme
si trika a obmotáváme plechovky…Které mají zrovna tak krásný americký motiv …J…Pijeme, klábosíme, a
říkáme si, že je momentálně to nejhorší počasí, které v Myrtlu může být,
ale stejně jsme neskutečně šťastné…po sluníčku nikde ani vidu ani slechu, a
přesto jsme se opálily, je nám teplo, je nám fajn…neskutečně fajn…A při pohledu
na oceán nám dochází, jak moc daleko jsme od domova a to nás dělá ještě
šťastnější…:D…
Míše je trochu zima, fouká vítr, ale Danuš se rozhodla, že
se jde vykoupat, nemůže odolat rozbouřenému moři, odkládá svou plechovku piva a
jde na to… Je to suupeeer, vlny jak blázen, sem tam mě nějaká smetla, a začly mé
obavy, jak se dostanu zpět na břeh, když je moře tak rozbouřené…ale stačilo si
počkat na správný okamžik a bylo to…J
Po pár hodinách se vracíme zpátky domů…Sprcha, a jde se
podávat jídlo…Míša nám připravila skvělé párky, kterým stačily dvě minuty v mikrovlnce,
rozřízly jsme veku a vše důkladně pokropily kečupem…A bylo to výýýbormé!!!...Po
vydatné americké večeři, jsme si namíchaly drink, jablečný džus s vodou ,
koukaly jsme na televizi…A jelikož v Čechách byly asi 4 ráno, přišla na
nás únava, ještě ten časový posun musíme více vstřebat… Zhasínáme světlo,
televizi a usínáme s pocitem, že je vše okey…
V noci nás probudí neskutečný sajgon, ANDREA je tu!!!! …
Vítr o rychlosti hurikánu, není vidět na krok z balkonu, déšť, voda všude…Danuš
běží pro plavky na balkon, které už ani nedoufala, že tam budou, ale byly!...
Zabarikádovaly jsme se, vše pozavíraly, amíci z toho v televizi dělali
třetí světovou a my spíme dál….
Žádné komentáře:
Okomentovat