Tak a jsme tu 14. dní…Teď už mi to
ani nepřijde, hrozně to letí…Jako by jsme včera přiletěly, začínám se trochu
bát, jak to hrozně rychle utíká…L
A po tom jak jsme včera byly v centru,
se bojím, že ani všechno nestihneme…:D…Néé stihneme!....Musíme!!!
Jdeme do práce….Vyfasovaly jsme
opět krásné papíry s čísly pokojů, které musíme vypucovat!...Máme stejnou
budovu a Míša bohužel nějakým způsobem přišla o hlas…Tak budeme pracovat spolu,
někdo přeci musí řvát na celou chodbu : HOUSEKEEPING!!! Can I clean your room,
please?...:D…A jsem to já…:D
Po dvouch hodinách práce, se Míše
vracejí bolesti v zádech…Za další půl hodinu se už nemůže ani hnout…Houser
je na světě…:D…Teď se tomu společně smějeme, ale včera nám nebylo do smíchu ani
jedné…Pokračuji v uklízení pokojů, Míša sotva stojí…Spíše se opírá, o co
zrovna může…Myslím si , že housekeepin pro ní definitivně skončil…alespoň na
pár dní…Bolesti jsou tak nesnesitelné, že jdeme vyhledat supervisorku a jelikož
Míša nemůže ani mluvit, společnými silami jí vysvětlujeme o co jde…Supervisorka
volá černoškce Wandě, ze které máme strach, ani jí nemusíme vidět nebo slyšet…Přebírám
Míši papír pokojů, odvádím jí do výtahu a nechávám jí napospas Wandě a vůbec
netuším, co s ní bude…Snad jí někam dovezou a postarají se o ní…
Pracuji….
Když přijdu z práce, Míša
sedí celá zničená u čínských nudlí…Před sebou má kopici prášků a jen tak pomalu
vydechuje…S nádechcem už je to horší, bolesti neustávají…Vyptávám se co se
dělo, kde byla, co jí dělali…
Míša vypráví: Nejdřív jsem šla za
Wandou, pak jsme zavolaly Fremie, Wanda mi jí dala na ucho, přesto, že jsem
nepromluvila ani slovo…Nakonec to s ní nějak domluvila, nechali mě jít
domů se řevlíct a pro pojištění, myslela jsem, že chcípnu bolestí…Převlíkala
jsem se asi 15 minut, a to jsem uvažovala, že zavolám na spící Tanyu Wanyu
(spolubydlící), aby mi šla pomoct…Ale nakonec jsem to zvládla, došla jsem zpět
k práci, jedeme do nemocnice… Nevim no, v nemocnici mě prdli na
kolečkové křeslo a odvezli mě k první doktorce…Americká nemocnice je
taková hezká, moderní, čistá, všichni se Ti představí, kdo jsou a co s Tebou
budou dělat, jsou milí…J…Měřili
mi tlak, ptali se, co mi je, pak ještě teplotu a odvezli mě na lůžko…Lůžka
vypadají přesně jako v amerických filmech, jsou oddělené závěsy…Furt se
kolem mě střídali nějaký lidí, asi 3 nebo 4, pořád jsem podepisovala nějaké
papíry, furt jsem jim opakovala, co mi je a co se mi stalo…Pak přišel chlapík v modrým
a odvezl mě na rentgen…Zrentgenvali mě ze všech stran, na to, že jsem se
nemohla ani hnout a oni mě natáčeli pořád na jinou stranu, docela utrpení…A
jelikož jsem nemohla ani přelézt na lehátko, vzali mě i s prostěradlem, co
bylo pode mnou…
Pak mě odvezli zpátky, musela jsem
vstát a jít na záchod, na malou…:D…když jsem dala moč, přišla zas nějaká
doktorka, dala mi údajně prášek na bolest a zase odešla…Asi po 20 ti minutách
přišla zase nějaká doktorka, že záda mám v pořádku (je mi to divné, když
se nemůžu ani hnout a bolest v zádech je nesnesitelná)…Další zprávou bylo
to, že nejsem těhotná, no super…:D…Ovšem její diagnóza zněla, že mám zánět
močových cest, i přesto, že v oblasti močové se cítím zcela v pořádku…:D…
Dostala jsem tedy antibiotika,
prášky na bolest, nechala jsem tam 50 dolarů a Fremie mě odvezla domů…
(Chtěla jsem dodat, že tento odstavec
je citován z úst Míši, která je ležící spící nemohoucí zfetovaná prášky,
vedle na posteli a jelikož zatím moc nezabírají, proto jsem se stala jejích
tlumočníkem…)
Jinak jsem se dozvěděly, že máme
hned zítra volno v práci, super…Míša leží, já jdu nakoupit, a jdu si
lehnout taky…J…
Ještě bych chtěla dodat čistě za mě, že Míša je hrozně statečná...Do poslední chvíle se snažila pracovat, a snažila se to rozhejbat...Já už bych asi dávno umřela...A když už kývla na to, že jdeme za supervisorkou, bylo fakt zle...Ale hlavně, že je doma, má léky...Pěkně se tu o ní budu starat...
Ale je to s ní těžký, pořád na ní řvu a počítám jí hodiny, kdy si bude moci vzít další prášek na bolest...
Já na ní křičim, ať si bere prášky a ona zase na mě ať se po běhání pořádně protahuju...Každá máme své nedostatky v něčem jném...:)
Žádné komentáře:
Okomentovat