V první řadě bychom Vám chtěly sdělit, že psát tenhle
blog po celém dni, co si tu prožijeme, je šíleně těžký…Ne proto, že nemáme co
psát, ale proto, že jeden zážitek střídá druhý…J
a je pak těžké si vzpomenou, co se vůbec ráno stalo a předat vám skutečné
emoce, co jsme v tu dobu měly…Ale jelikož nám není ještě 80 let, určitě si
na něco vzpomeneme …J
7:15 ráno…vstáváme…i když ještě nemusíme, ale člověku se tu
honí takové věci hlavou, všechny ty reklamy v televizi, lidi, moře, oceán,
všechno, že ani nemůže dospat, jak se těší, co se zase bude dít...A věřte, že
já s Míšou nejsme moc normální ani v Čr, co potom tady…:D Nedokážete
si představit, co se najednou děje uvnitř, plníme si svůj největší životní sen
a opravdu se to děje…začíná nám to pomalu, velice pomalu docházet…Dál to zatím
rozebírat nebudem, jinak by možná i ukápla slza…:D…Zpět k ránu, Míša mě tu
buzeruje, že to rozepisování až moc prožívám, takže jdu zpět k věci…Ráno
:D … Vstáváme , dáváme si snídani při pohledu na oceán, koukáme na Sex ve městě
a oblékáme si uniformy…kdo by řekl, že velikost XS, je v Americe jako u
nás XXL…V prdeli! :D… Tomanová má třikrát obvázané kalhoty, aby jí nespadly a
Míša jednou…XS jako vyšité…Jak nám to sluší, budete moci posoudit sami, třikrát
obvázané pasy dokola naštěstí vidět nejsou…:D
Jdeme do práce, stojíme, čekáme a konečně jsme pochopily,
proč ty velikosti…Všude jsou neskutečně vyžraný černošky a černoši, chvílema si
přijdeme, jak v uprostřed gangu, který se chystá jít někoho zastřelit…Jen,
co se otevřely dveře do místnosti, kde se fasujou kbelíky, běží masa černých
dupajících a funících afroameričanů dovnitř, přičemž s sebou vyloženě
smetou tři nebohé bílé tváře…jsme v prdeli…Míšo, já se bojím…:/…Po té, co
nás dav dovlekl dovnitř, jsme bezradné…malá tlustá přísně vypadající černoška
Wanda najednou zařve: Everybody new stay here!!!!!... To jsme my!! Stojíme
stranou, stále bezradní…Černoši řvou, skáčou jak opice, bojíme se…co se bude
dít?...Nemáme tucha…stojim a najednou nějaká černá ( jak jinak, už je mi to
docela i trapný, musíme jim začít říkat asi jinak…)…takže ta černá :D…najednou
říká…DANA COME WITH ME…A jsem zase v prdeli…Bojím se… Loučím se s Míšou,
kterou si vzápětí převzala další černoška, poslední zoufalý pohled nás od sebe
odděluje na 6 hodin…
Moje černá pani se jmenovala Nancy… divíte se, že konečně znám
něčí jméno? Měla visačku…J
Prvotní dojem z Nancy byl, že mě každou chvíli zabije…vypadala tak přísně…že
jsem si myslela, že se mi chce pomstít za tu velikost XS…:D…ovšem po první
hodině, jsme se asi skamarádily…Nancy je vdova a mě se pořád ptala, kde mám
manžela a proč ho nemám a jestli si vezmu Američana…:D…No prostě fajn debata…
na otázku, proč nemám manžela nedokážu odpovědět ani v češtině, tak je vám
asi jasné, co jsem blekotala v angličtině…nancy kouká a nic neříká…:D
smějeme se…:D … Pracovní náplň, nebudu popisovat všechno, to by se sem asi
nevešlo, ale jedno vám řeknu… Je to opravdu náročné, hodně…hrozně moc… ale
možná mi nebudete věřit, ale když jsem šůrovala asi třetí pokoj a říkala si, že
to asi nezvládnu…chvíli jsem se zastavila…s mokrým hadrem v ruce, při mytí
oken, sleduji děti, černochy, jak skotačí v moři a vedle hned v bazénu
a říkám si…Nikdy jsem nebyla šťastnější, protože jsem tady, tady, kde asi i
kdybych dělala cokoliv, tak mě to baví…zvláštní co? Uvidíme, co bude za měsíc…:D
Třeba mi upadnou ruce…J…No
zkrátíme to, pak mi Nancy koupila vodu a nějaký krekry a pracovaly jsme jak
černé…nečekaně…:D lilo ze mě jako z konve a myslela jsem na to, jak je asi
Míše a kterou černošku vyfásla…:D a taky na to, že nemám klíč od bytu…:D nevadí…
Jsem šťastná, konečně jsem si pohladila malého černouška, který mi pomáhal
ustlat postel…Sweetie…J
Nancy mi na cestu domů dala igelitku plnou jídla, které zbylo v pokojích po
hostech, kteří už odjeli domů, vše nenačaté, vše kalorické bomby..Díky Nancy…J…alespoň ušetříme…:D
Po 6ti hodinách jdu domů, kde na mě už netrpělive čekala
Míša, přivítáním : No kde seš do prdele?...:D…Spocená jak prase jsem se
nezmohla ani na odpověď, usedám ke stolu, míša mi servíruje špagety…Byly
neskutečně dobré…J
pří jídle mi vypráví své zážitky…Vyfasovala černošku v podobě jak to říci
slušně a big black bitch…BBB…:D…Bylo jí 16 , nebylo jí absolutně rozumět a
ještě se sebevědomím jak kdyby měla mít velikost XXXXXS…:D…Kam by ale určitě
ten svůj ohromný zadek nenarvala…No nic, zítra pokračujeme…
Každopádně odpoledne nekončí, bereme plavky, jdeme na pláž…kde
Míša má premiéru, leze do moře…Vlny s námi házejí o sto šest…jsme bez
plavek…hned po první vlně…V americe docela průser…Hledáme plavky, smete nás
další vlna, míše teče krev z kolena…Mě už se naštěstí stačily ze včera
zahojit… Ufff máme plavky…A lup…další vlna, plavky mizí ve víru vln…Jojo
otevřený oceán, tam by paní Radová asi nepochodila…Ani zaplavat si pořádně
nemůžeme, všichni tu mají surfy a jen se vozí…Taky musíme nějaký pořídit…J
Soli máme dost, jde se k bazénu…koupili jsme si výborné
nestea, opalujeme se…
Jdeme domů, hodíme sprchu a jdeme do PIZZA HUT!!!!...na
první americkou pizzu, do první americké restaurace…jsme nervózní…J…Jsme asi mimo, celou
cestu si zpíváme Jožo Ráže, voda čo ma drží nad vodou…Docela to emočně
prožíváme, Amíci koukají…Asi mají obavy, jestli jsme v pořádku…J PO chvíli tyto obavy
přišly i na nás..:D
Vešli jsme tam, objednaly
si bezedný nápoj za dva dolary, který spočívá v tom, že ještě než
dopijete, vám obsluha přinese nové pití…Jedna sklenička měla asi 0,5, možná
0,75…těžko říct… No každopádně, přišla k nám černoška, který nebylo vůbec
rozumět, ale něco jsme si objednaly…To nás tady baví, nevíme, co se stane,
nevíme kdy se to stane, nevíme nic…Vtipné bylo, že nemají pizzy jako takové,
ale každý si je dělá na míru a vybírá si pouze základ a na něj si přidává další věci…Jenže sme nevěděli,
že ten základ je už pizza sama o sobě…Když jsem se zeptala, zda je na pizze
sýr, koukala na mě jako z jara a ptala se, zda chceme extra cheese? No no
no just a cheese please…Okey okey, černoška odchází…A fakt nevíme, co přinese…jestli
jenom cheese nebo i tu pizzu…Jsme v očekávání, cítíme se jak před
maturitou, všude samej tlustej černoch, chci si je pořád fotit…jsou tak obří…:D
Černoška přichází, Míše teče pot po čele a černoška sděluje,
že se moc omlouvá, ale pizza bude až tak do hodiny…jo to bude asi tím, že jsme
si objednali LARGE!...Small tu vůbec nevedou, jenom medium, které už je u nás
jako rodinná pizza pro 4 osoby …říkáme okey, na to si počkáme! J…
Když nám přinesli už asi pátou kolu, jsme plné a to jsme
ještě neviděly tu pizzu… Je opravdu velká!...První kousnutí nás pomalu dohání k pláči,
nemáme slov…ale vůbec…Když se prokousáme až k okraji, přijde to největší
překvapení…Mají tu dost silné těsto na pizzu, teď už víme proč, je celé
naplněné sýrem!...ale celé, roztejká se, táhne se nám od pusy asi kilometr…:D…
Nikdy jsme nezažily větší chuťovou extázi…Jsme dojaté…Míša
mi doteď tvrdí, že kolu nikdy nepije, jsme tu čtvrtý den a už jí vypila tak 3
litry…A to nekecám…:D
S plnými pupky a krabicí s dvěma zbylými kousky
pizzy, si to štrádujeme zpět domů, po skvělé večeři jsme naladěny na chvíli
odpočinku, ale nejde to…Pořád na nás někdo řve a píská z různých typů SUV,
kdyby jim alespoň bylo rozumět! :D To je furt samí : Hi ladies, call me, huhuhuhuhuhuhuhuhu,
láláálááálááá, heyyy, heeeyyy…:D…Nic, nevšímáme si jich, jsme jen rádi, že nás
zase někdo nesrazí…Pohled na SUV zespoda, už zažít nechceme…A tak mávneme a
jdem dál…J
MŇAM!
OdpovědětVymazat