Jdeme do práce…přemýšlíme, kdo z nás si vezme, protože
stále máme jen jeden a pracujeme různě…
V práci to bylo opět bolavý, ale já jsem tentokrát
skončila už kolem 15:30 s myšlenkou, že Míša už na mě čeká doma, protože
ona měla klíč a včera skončila hodně brzo…Jdu domů celá spocená, zmožená,
klepu, nikdo neotevírá…Říkám si, to snad není ani možný…čekám…čekám hodinu…dvě…tři…jsem
v polospánku před dveřmi našeho bytu…míša nemá samozřejmě s sebou ani
telefon…Po 4 hodinách mě začínají napadat myšlenky typu, že je míša někde
mrtvá, zapadlá pod postelí , kterou zrovna stlala…Je 19:30 jdu jí hledat…Hledám,
ptám se u nás v práci na recepci, tam jsem dostala pouze informaci, že
míša asi stále pracuje…nikdo mi nechtěl říct v jakém resortu, s kým,
prostě nic…Zoufalá usedám na chodníku před prací, stále oblečena v naší slušivé
uniformě…Bojím se, že za chvíli budu brečet…Mám hlad, nečůrala jsem kolem 12
hodin…Kolemjdoucí černoši a černoši se mě ptají: R U OKEY?...WHATS UP? …WHATS
WRONG?...Stále dokola jim vysvětluji, že hledám svoji kamarádku a s nadějí,
že mi někdo pomůže, se na mě usmějí, řeknou It will be fine a jdou dál…:D
Jdu se ptát černošek, které mají stejné pracovní kroje…Vím,
že míša pracuje s černoškou, ráno jsem jí viděla, ale jak jsou všechny
stejné, tu pravou jsem nenašla…smiřuji se s faktem, že budu homeless do
půlnoci, kdy končí v práci naše spolubydlící Tanya…
Po 4 hodinách a 2 minutách, vidím míšu, která vypadá spíše
jako vyprahlý poustevník, který je na pokraji svých sil…No vlastně vypadáme
úplně stejně!...Hrozný, hrozný, hrozný…Hůře strávené 4 hodiny, jsem snad
nezažila, už jsem si představovala, jak budu muset sama doletět do LA, odkud
máme zpáteční letenku…
Je nám zle, jsme doma, vaříme špagety…dnes jsem z práce
vyfasovala masové kuličky…Míše chutnaly tak, že jich sporcovala asi 20…:D…
Usedáme na gauč, jsme hotové…ani nejdeme plavat, nic…jedniné
na co jsme se zmohly, je návštěva našeho oblíbeného supermarketu LION!Kupujeme
piva, něco na snídani a velmi dobře vypadající čokoládové rolky, kterí jsem tak
pevně tiskla ve své náruči, až jsem je zapoměla dát k zaplacení…Platila
jsem ostatní věci a jelikož pořád trochu myslíme v češtině, začala jsem
vykřikovat na černou paní: JEŠTĚ TOHLE, JĚŠTĚ TOHLE…!!!paní na mě jen koukala,
začala se smát a řekla něco ve smyslu, že to je v pořádku, že to jen držím
v ruce…J
Nikoho by ani nenapadlo, mě obvinit z krádeže, jsme přeci v Americe…J...vracíme se zpět domů…Sedíme
na gauči, jíme brambůrky, zapíjíme limetkovým pivem, koukáme na super film s Adamem
Sandlerem…
a pak si dáme další pivo a půjdeme spát…zítra zase do práce…Co
nás tam čeká, netušíme…J
Žádné komentáře:
Okomentovat