Zdravím všechny věrné čtenáře! :D Vzhledem k tomu, že
je dnes slečna Tomanová velice unavena, přebírám psaní blogu já. Pro ty, kdo
neví, kdo je já, tak Vančurová :D Táááákže….. ráno klasika, chaos a zmatek,
nicméně obě dvě zcela výjimečně dostáváme svůj papír a vyrážíme směr špinavé
hajzlíky a přetékající odpadkové koše…. Na oběd se scházíme doma, vychutnáváme
si skvělé těstoviny s double cheese omáčkou ze včera a pak se vracíme opět
za hajzlíky J
Ve tři jsme doma a vyrážíme splnit hlavní úkol dnešního dne –
dojít si pro výplatu! A že to není kdovíjak jednoduchý úkol! Hrozný vedro, dusno,
jsme upocené a ulepené z práce a potíme se dál. cestou se o sebe náhodou
otřeme, přičemž zjišťujeme, že jsme se za tu mikrosekundu dotyku k sobě téměř
přilepily :D Celou cestu se modlíme, aby Fremie byla doma a cestu hrůzy
nepodstupujeme zbytečně…. Hmmm, tak Fremie doma není… :D ale je tam její
manžel, který nám do rukou vkládá naše první výplaty a kreditní karty. Jen co
vyjdeme z jejich domu, netrpělivě roztrháváme obálky a zjišťujeme, kolik
že jsme si to vydělaly. A světe div se, jsme spokojené! :D co spokojené,
nadšené! :D cestou se tedy stavíme v obchodu, kde opáleníchtivá Danuš
utrácí deset dolarů za „akcelerátor“. Její představa je, že se tim natře a
během pár opalování bude mít odstín podobný našim černým kolegům z práce….
já tak optimistická nejsem :D o výsledcích a účincích tohoto zázračného
vynálezu vám dáme vědět do několika dní :D
další zastávkou je
banka…. ujímá se nás naše stará známá Dea, která nás zavádí k bankomatu,
kde nám aktivuje naší úžasnou kreditní kartu a ukáže nám, jak do něj strkat
šeky s výplatou. paráda! takový vymoženosti v Čechách nemáme! a navíc
je to fakt jak pro blbce, takže jsme dnes už podruhé nadšené :D Třetí zastávkou
je jak jinak než supermaket LION :D a když byla ta výplata a já konečně dobrala
antibiotika, tak jsme se rozšouply a koupily balení drinků Smirnoff a dvě
Strawberity. No a samozřejmě další věci, jako třeba brambůrky :D nečekaně :D
obtěžkány nákupem jdeme domů, kde odhazujeme nákup a jdeme si pro večeři do
hotelu. Danuš tentokrát volí sýrové ravioly, já kuřecí quesadilas. No co vám
budem povídat…. jídlo jedna báseň, zmizelo v nás během pár minut a jsme
opět slušně řečeno přepapané… :D
hodinku ležíme a snažíme se vytrávit, protože dnes chceme
vyzkoušet hotelové fitko… nicméně přicházíme pozdě… fitko je před osmou hodinou
už zavřené…. holt asi amíci moc necvičí, natož večer… kdo by to řek…. :D
zkusíme to tedy znova zítra, ale když už jsme v tom sportovním oblečení a
celé nabuzené na velesportovní výkony, jdeme po více jak týdnu běhat…. a na to,
že jsme čekaly, že to bude určitě tragédie, jsme dnes potřetí nadšené – naše fyzička
je přesně tam, kde byla minulý týden! dáváme si pěkně do těla… musim tu ale
zmínit fakt, že nejsem jediná, na koho má ta naše hardwork rozkládající účinky
:D po mým houseru přišla artróza do danuš kolenou :D moc jí nejde chodit, natož
do schodů, běhání jakž takž zvládá, ale prý jí v těch kolenou pěkně píchá….
snad jí to brzo přejde, ale někde hluboko ve mně jsem ráda, že už nejsem
jediná, kdo tu heká a polyká ibalginy jak lentilky :D
po našem maratónském běhu jdeme celé uřícené směr hotelové
lázně, kde se snažíme zchladit v bazénu. píšu snažíme, protože v bazénu
je asi tak třicet lidí, z toho tak 25 obtloustlých černochů, takže udělat
jedno jediné tempo je nadlidský výkon… no nic… stojíme aspoň na místě a chladíme
se… poté jdeme na lehátko, kde chlazení pokračuje, tentokrát formou chlazené
Strawberity :D je výborná! a konečně máme pocit, že pijeme nějaký alkohol. na
to, že má 8% alkoholu, pěkně píše :D jdeme vyzkoušet páru… po dvou sekundách
zjišťujeme, že je asi rozbitá, takže z ní zase hodně rychle vybíháme a
skáčeme šipku do bazénu…. nicméně máme úplně rudé hlavy a všechno nás pálí,
takže se v bazénu musíme chladit další čtvrt hodiny :D
Jdeme domů, jsme příjemně unavené…. skáčeme do postele a
těšíme se na zítra. Konečně (snad) vyzkoušíme fitko a večer půjdeme na večeři
do T.G.I. Fridays (když budeme mít ten pátek J
) a dáme si pořádně do nosu. Samozřejmě vám vše zdokumentujeme, abyste mohli
slintat :D Takže tak…. konec hlášení :D
Máte velmi podobný básnický styl :-)
OdpovědětVymazat