116. den - 29/09/2013: BACK IN NEW YORK!

Tak vstávačka v 5:30, no nádhera…Venku zima jako prase…Jedeme autobusem do Bostonu, teda v Bostonu už jsme spali, ale jedeme směr centrum, nikdo nikdo…:D…Je brzy ráno, mlha, zima…

Jako první navštěvujeme Harvard…J…Asi každý zná totu univerzitu, o které často slýcháváme ve filmech…No co vám budu povídat, moc hezký, jen škoda, že jsme tam nepřijeli později, abychom se trocuh ohřáli…Přece jenom kolem 6. ráno, člověk je rád, že se vůbec pohybuje…:D

Hned po Harvardu navštěvujeme centrum…Boston je opravdu nádherný…Dokonce až tak, že nevíme, jestli nepředčil i Washington…:D…Budeme si to pak muset zrekapitulovat asi…

Procházíme město, zatímco jsou skoro všichni na tour Boston, jedou zase na lodi, takže budou akorát tak promočení a určitě neuvídí tolik, co my…J…Fotíme, kocháme se, hřejeme se na sluníčko…

Jíme čínské nudle ale s takovým výhledem na park a vysoké budovy Bostonu, neuvěřitelné…

Jedié negativum je to, že se dneska vracíme do NY a cesta bude dlouhá…A ozcan je nějakej nemocnej, takže s ním není taková sranda…:D

Nooo asi po 6ti hodinách jsme v New YORKU, tedy respektive v China town v NY a Ozcan byl tak hodný, že se nám zeptal, jestli se nám nevyplatí spíše vystoupit v China town než na letišti…A náš průvodce mu řekl, že ano, že Times Square je nedaleko…Stojíme na silnici, máme v rukách kufry, autobus odjíždí, hned v zápětí se raději znovu ptáme kolemjdoucího na cestu a ten nám říká, že jsme úplně ztraceni, že bychom museli metrem a vlakem…a pak ještě vzít taxi, že náš hotel v New Jersey je hrozně daleko…NO tak to jsme v pytli…

Ale cooo, jsme v NY, plném lidí a dopravních prostředků…Ještě se párkrát ptáme na cestu…Ale jsme hrozně zmateni…Nemůžeme najít ani metro…

Ale chce to hlavně klid…Potkáváme moc fajn pána, který nám vše vysvětluje a radí nám, jak ušetřit peníze a hrozně nás lituje…Asi vypadáme na umření…J

Takže jdeme na metro…Stejně jsme si s ním chtěla sjet…Vchod jak do hrobu…tmavý, špinavý, trochu se bojím…:D…Ale když vejdeme do podzemí, vše už vypadá lépe, kupujeme lístky a jedeme…Snad jsem pánovi rozumněla dobře, jinak taky můžeme dojet tak do háje…

Ááá, jedme dobře, dokonce i úspěšně přesedáme na vlak…A vše jde docela hravě…Jen někteří lidé mi trochu nahánějí strach a když říkám Ozcanovi, ať mi zezadu hlída batoh, hrozně se diví…Je asi stejně důvěřivej jako Američani…

To ještě nevíte, že Míša dneska přímo před Harvardem ukradla čaj…No ukradla, on vlastně nikdo peníze ani nechtěl…:D…

Tak každopádně jsme na místě…A ještě musíme najít naší ulici a hotel…No ty vole, kde to jsme…Strávili jsme teď téměř 6 dní se samýma Číňanama a teď jsme v New Jersey, v nějakém Indickém městečku…Nádhera, bojím se…:D…Všichni na nás koukají, vypadají hrozně…

Orientujeme se v mapě, ale přesto se raději cestou optáme, zda jdeme spávně …V tom se nás ale ujímá zdejší Ind a doprovází nás až do hotelu…Hodný…J…Ale raději jsme s nim ani nemluvili, protože jsme si všichni do poslední chvíle mysleli, že nás za rohem stejně nikde zabije…:D…

NO a to je asi tak všechno, jsme v hotelu, máme krásný pokoj…Dokonce dva pokoje, jeden malý, jeden větší, dvě obří televize…To se nám tu bude bydlet…Necelé dva dny…L

115. den - 28/09/2013: NIAGARA PODRUHÉ

Budík je hrozný jako vždycky…Není to ani o tom, že bychom spali málo, ale ty postele jsou tak skvělé, že se z nich špatně vylejzá…A přece jenom už není léto a vstáváme do tmy…Což nesnáším…

Jedeme k Niagárům…Nás průvodce nám říkal, že když nepojedeme na žádné výlety, připravíme se o pohledy na Niagáry z více úhlů a že to bude stát za nic…

No tak to pěkně kecal…Máme čas jen pro sebe téměř dvě hodiny a tam, kam jsme se všude podívali a z kolika úhlů jsme viděli ty obří vodopády, o tom se těm, co zrovna seděli někde na lodi jen zdálo…

Svítí sluníčko a voda, která stoupá z vodopádů nahoru tvoří nádherné duhy…Mohli bychom tu sedět pořád, pořád fotit, točit, nemůžeme se nabažit, opravdu…Dole u vodopádů pozorujeme odvážlivce v pláštěnkách, kteří vypadají, že každou chvíli uletí, protože tlak tam dole musí být opravdu neskutečný…Japonci tam pobíhají jak blázni, žluté pláštěnky mají na sobě nalepené, všichni jsou zmáčení…:D…Ne, že bych to taky nechtěla zažít, ale počasí určitě není tak teplé jako v Myrtle Beach, Miami nebo Bahamách a nevím úplně jestli to stojí za to, abychom byli pak všichni akorát nemocní…J

Takže se kocháme tou nádherou pěkně zeshora, kde můžeme vidět úplně všechno a ještě si užívat sluníčka, které nás alespoň trochu hřeje…J…

Dvě hodiny utekly jako voda…Člověk by si přál se každé ráno probudit a jít se projít kolem vodopádů…Nebo si tam po práci sednou, odpočívat, tomu se říká relax…

Ach jo, nechce se nám odjet…L…

Ale musíme, nasedáme do autobusu a máme před sebou kolem 6 hodin cesty a dvě přestávky…Tak snad to nějak přežijeme…Ale jsme šikovní, takže hrajeme naší oblíbenou hru…Tentokrát jsme vybrali písmenko S a na střídačku říkáme slova…

Tato hra nám zabrala 3 hodiny….!...3 hodiny, když to Ozcan už vzdal…že už mu to nemyslí…:D…

Myslím si, že naše slovní zásoba je opravdu rozsáhlá…:D…Nejenom, že se tím učíme, ale i bavíme…Občas, co na nás Ozcan zkouší za zkomoleniny…:D…

No takže loosera  v podobě Ozcana máme, můžeme se stavit v McDonaldu, občerstvit se a pokračovat další 3 hodiny…Někde tam se budeme snažit navečeřet a myslíme si, že kolem večera budeme na hotelu a zítra BOSTON…Na ten se taky všichni těšíme…J

Nooo takže dneska poslední noc na tomhle tripu…A pak už jen poslední dvě noci…A domů…neuvěřitelné…neuvěřitelné…To je v pytli…:D :D…

Doufám, že nám alespoň naši milovaní uvaří něco dobrého…:D…

114. den - 27/09/2013: NIAGARA FALLS

Jako správný spisovatel, využívám každé volné chvíle, abych se s vámi mohla podělit o naše zážitky…Zrovna sedíme v autobuse směrem k Niagara Falls…

Cesta je dlouhá…Ráno jsme tentokrát nemuseli vstávat v 5, ale v 6:30, jaká nádhera…J…

Vybírám si své oblečení z kufru, když v tom, ale zjistím, že zrovna to, co bych si chtěla obléknout, v mém kufru není…Prohlédnu raději i ten druhý, ale ani tam jsem neuspěla…Ach jo, to už je třetí triko od dob Myrtle Beach…Tak snad někomu jiném alespoň udělaly radost…

Takže na sebe něco hodím, dobalíme kufry a jdeme k autobusu, který je tam už připravený…prohlížením svých kufrů jsem docela ztratila dost času, takže Míša raději vychází před, aby řidič neodjel bez nás…

Sedíme v autobuse a máme před sebou cestu dlouhou asi dvě hodiny…jedeme do čokoládovny Hershey´s…

Máme na prohlídku asi hodinu, takže jdeme hnedka na věc…Usedáme do vozíku, který nás prováží čokoládovnou a seznamuje nás s celým procesem, jak se vyrábí ta nejlepší čokoláda na celém světě!...

Všechny by jsme je chtěli domů…Za 4 měsíce žádná z uvedených značek čokolády pro ás není neznámá…Taková škoda, že se nevyrábí i u nás…Dá se objednat z internetu a si by vám  jí poslali z USA…Ale ta cena…:D

Kdyby to bylo na mě, všechno nakoupím a všem přivezu, to je jasné…Ale už teď jsem trochu ve stresu z toho, že bych každému nejraději přivezla milion věcí, milion věcí na památku, ale bohužel i my jsme omezení nejen kilama  v kufrech, časově, ale omezuje nás i náš rozpočet…Nééé, že bychom byli bez peněz, to samozřejmě nejsme…Ale musíme trochu myslet na budoucnost….A pokud se chceme do USA vrátit příští rok, nemůžeme tu nechat miliony za blbosti, které by vás třeba ani nepotěšili…:D…

Lian bych nejradši vykoupila celý GUESS…:D…Ládíkovi bych přivezla celou hokejovou výstroj…Mamce bych přitáhla 10 ti kilové mušle z Karibiku…Atd atd…Ale to nejde…:D…A ani nevíte, jak mě to mrzí…

No nic, každopádně čokoládovna byla krásná…Super zážitek a samozřejmě, že jsme neodolali a koupili jsme si něco na zub do autobusu, protože tu budeme muset ještě vydržet asi 3 hodiny…A pak se uvidí…:D

Jo a taky jsme se ukázali s Míšou jako správné Češky, nepřiznali jsme našemu průvodci, že jsme navštívili jeden boat trip za 30 dolarů…:D Tak jsme alespoň ušetřili, doufáme, že si na to nevzpomene později…chudák malej…:D…Na druhou stranu, má určitě peněz jako šlupek a my jsme přece jenom pořád chudí studenti…J

Tak jsme nasedli zpět do autobusu a před námi je asi tříhodinová cesta…Máme dojet až k Niagárským vodopádům, které dokonce navštívíme kolem 9. večer, protože to je čas, kdy se Niagáry osvětlují…Abychom viděli rozdíl v noci a zítra i ve dne…No a představte si, že budeme ubytovaní v luxusním hotelu jako je Sheriton…Tak uvidíme, jestli bude lepší než včerejší Hilton…:D

Tak jsme přijeli k Niagárům…Máme pauzu asi dvě hodiny na večeři, ještě předtím, než navštívíme Niagáry…Je tu kosa jak asi víte kde…A jídlo žádné!...Teda jídla je dost, v jednom obchodním centru, ale samé čínské, indické a neskutečně drahé…Vě měste Niagara falls vesměs nikdo nežije, všude jsou jen hotely a turisti…Žádný supermarket a nic normálního k jídlu tady neseženete…A ptát se někoho na cestu nemá vlbec cenu, protože všichni zůstávají na jednu, dvě noci, stejně jako my…:D

Okay, takže chodíme po městě…Míša si dává hot dog, který byl pěkně drahý a do hot dogu má hodně daleko, takový chudý páreček, ještě k tomu se studenou houskou…:D…Smáli jsme se jí asi půl dne…

Ale smích nás přešek, kdy jsme s Ozcanem zůstali raději hladoví…Protože i když jsem měla hlad, vím, že kdybch před sebe dala jídlo za tak vysokou cenu, ani by mi nechutnalo…Chybí nám polívka z pytlíku…:D…

No nic, po dvou hodinách, kdy jsme akorát zmrzli a vyhladověli, jdeme zpátky do autobusu a jedeme na Niagáry…Vždycky jsme si myslela, že Niagáry jso uprostřed ničeho, všude jen samá příroda, ale ono prd…Niagáry jsou uprostřed města, a kolem můžete vidět hotely…Vlastně i nás Sheriton je hned kousek…No ale to není podstatné…Niagárské vodopády, kolikrát jsme o nic slyšeli, kolikrát jsme je zahlídli v televizi, ve filmech…Ale to, co jsme viděli na vlastní oči, bylo opravdu neuvěřitelné…Takové monstrum…54 metrů valící se vody…kvanta vody…Miluju ten zvuk…A když jsme se nahli trošičku přes zábradlí, úplně nás zamrazilo…Zážitek na celý život…Krásně osvětlené, opravdu nádhera, už teď se nemůžu dočkat, až to zítra uvidím za světla…

Akorát, že nepojeme na výlet lodí, jako ostatní…Nejen, že je to drahé jako prase, ale máme známé, co ta takovém výletě byli a jedné, co si odvezli, tak to, že byli skrz na skrz promočení…Ale na drouhou stranu je to adrenalin, trochu mě to mrzí, ale jak pořád říkám, nemůžeme mít všechno…J…

Takže po tak krásném zážitku, jako jsou Niagara falls v noci, jedeme do Sharitonu…No co si budeme povídat, žijeme si na vysoké noze…:D…Na to, že tento výlet patří k těm levným, určený hlavně pro studenty, starají se o nás hezky…:D…

Takže uleháme do měkkoučkých postelí…A nařizujeme budík na 6:30…A zítra nás čekají zase Niagáry a dlouhá cesta do Bostonu, téměř 7 hodin…To budeme zase dřevění…:D

113. den -26/09/2013 PHILADELPHIA AND WASHINGTON D.C.

Právě sedím u krásného stolu v hotelu Hilton…J…A píši tenhle blog…J…

Míša s Ozcanem nakupují v nedalekém supermarketu něco k snědku…Ale to už zase předbíhám…

Ráno jsme vylezli z měkkoučkých postelí…V životě jsem nespala v pohodlnější posteli…Hodně tomu tedy konkurovala postel na lodi…Je to fakt rozdíl, když se 3 měsíce přikrýváte jen prostěradlem, nebo dostanete jemňoučkou peřinku a postel s měkkou matrací…No nádhera…

Takže je vám jasné, že se nám vůbec, ale vůbec nechtělo vylejzat…Ale musíme…Protože nás průvodce je tak dobrotiví, že nám dokonce i ráno volá jako budíček…

Telefon řve jako kráva, Míša se natahuje, zvedá telefon a jen do něj zafuní něco jako: Yessss…

A zase položí…Je čas vstávat…Vylézále, připravujeme se…Balíme saky paky…A jdeme na recepci…Už tam máme připravený autobus, nasedáme a jedeme…J…

První zastávka je ve Philadelphii, která vypadá opravdu úchvatně…Máme hodinu pauzu na snídani, všichni čínani zalezou do místního bistra na nudle, ale my raději dáme přednost procházce a poznávání města…Ale asi po půl hodině jsme tak promrzlý, že si jdeme sednout na čaj a něco malého k snědku, přeci jenom je to naše první zastávka, takže k vidění toho bude později ještě dost…J

NO to jsme se ale šeredně spletli…Jen co nasedneme zpět do autobusu, nám náš milý průvodce Brandon oznamuje, že teď pojedeme do Washingtonu a že máme asi dvě hodiny na to, si odpočinout, prospat se…Aha, takže z Philadelphie je to asi všechno…:D…Chudáci Čínani si vyfotili leda tak nudle…:D…

Ale na druhou stranu chápeme, že nejde všechno stihnout, všechno vidět, to by ta naše tour musela trvat tak měsíc…My každopádně pár pěkných záběrů máme a jsme spokojení…J

Přijíždíme do Washingtonu DC…Pane bože, to je fakt krása…

Vážně…Samozřejmě New YORK, krásné město, všud mraky lidí, show paráda, kam se podíváš, shon, zábava, vzrůšo, krásné moderní ale i památeční budovy…žluté taxíky, bezdomovci, lidé spěchající na metro, lidé čtoucí noviny a sedící v místních parcích…Krása…J

Ale Washington je něco úplně jiného…Hrozně příjemné město…Všude samá zeleň, lidé sportují, běhají, mají v parcích pikniky, všude je slyšet dětský smích a cítit neskutečně čerství vzduch…

Není to jen můj názor, ale všichni jsme se shodli, že Washington DC je zatím to nejkrásnější město, co jsme viděli..Nejkrásnější v tom slova smyslu, že ten, kdo žije v DC, je opravdu neskutečně šťastný…600.000 obyvatel…A přitom celé město na mě působilo spíše jak malé příjemná a přenádherná vesnice…J

Navštívili jsme snad všechny důležité atrakce, které jsou v DC k vidění…Joooo White house…Obama mi ale z okna nezamával, to jediné mě trochu zamrzelo…J

Víc z výletu se zase dozvíte za týden…J…

Z Washigtonu jsme ale všichni opravdu nadšení, unešení…J…

Po hodinách ťapkání, pajdání, crmrání…Se vracíme zpět do autobusu, opět se stavujeme v odlehlém místě na hodinovou večeři, kdy se Čínani přecpávají k prasknutí, vše jen za 16 dolarů…Pro nás je to ale moc, takže jdeme do místního supermarketu, který se ale ukázal jako ORGANIC market, takže je tam vše zdravé, ale hrozně drahé…Ale mají tam čaj a kávu zadarmo, takže Míša s Ozcanem si dopřávají doušky mátového čaje, který já zrovna nemiluju…:D…

Takže jsme se tam prošli a jdeme zase ven, hledáme něco k snědku, ale nikde nic není…Ale všichni všude jen běhají a sportují…Jsme na nějakém zdravě žijícím sídlišti, kousek od Washingtonu…:D…

No takže jediné, co jsme našli, tak byl místní krámek, kde jsme si každý koupili plechovku džusu, abychom neumřeli žízní…J

Naštěstí nás autobus driver míří směrem k autobusu dříve, tak snad nám otevře…Zase je nám nějaká zima, přesto že v DC bylo dneska krásně, něco kolem 27 stupňů bych to viděla…:D…

Usedáme na naše mísa v autobusu a hrajeme hru…Na střídačku říkáme podstatná jména začínající na písmenku C….Samozřejmě v angličtině…Hrajeme, hrajeme, hra nemá ale konce…:D…

Takže když přijde nás průvodce a seznamuje nás s plánem na zítřek, přerušujeme hru, a jako loosera označíme samozřejmě Ozcana…:D…

No a jak už víte, teď jsme v Hiltonu, sníme si nějaké polívky, koukneme na televizi a půjdeme spát…J…

Zítra nás čeká Boston a Niagárské vodopády…J…Jou jou jou…A taky asi 7 hodin na cestě…Takže potřebujeme nabít foťáky a načerpat nové síly…:D…

112. den - 25/09/2013 - WE LOVE NEW YORK CITY!

Ooooooh my god!...Budík v 5:40, to nás zabije…

Vstáváme, ještě poslepu se oblékáme a můžeme vyrazit…Máme sraz na recepci, kde už čekají i další účastníci zájezdu…:D

Přesně v 6:30, kdy má autobus vyrazit, se nás ptá průvodce, kde máme kufry?...Jáke kufry? Přeci tady v hotelu zůstáváme dvě noci a pak vyrážíme jinam…Néé, volal jsem vám ráno, musíte si vzít všechny věci s sebou…Okay, máte 10 minut a pak vyrážíme…

Takže zase zpátky do pokoje a balíme všechno…Ještě, že jsme pořád na cestách, už to máme pěkně natrénovaný a jsme hotoví co by dup…J

Takže je něco kolem 7. ráno, sedíme v autobuse a vyrážíme do centra NY…Všechno, co jsme viděli v centru, to vám budeme muset asi popsat osobně, pěkně s fotkami, protože je to opravdu neuvěřitelné…A když jsme podnikli výlet na lodi, kolem sochy svobody, nemohli jsme uvěřit, že jsme tam…že to nevidíme jen v televizi, ale pěkně naživo…Člověk v tom spěchu, cestovním stresu a balení úplně zapomíná na to, že se mu splnil další životní sen…Pamatuji si, že už za hodně mladých let, možná jako malá holka, jsem si říkala, kéž bych tam takhle mohla stát a vidět všechny ty vysoké budovy…Teď před nimi stojím, nevím, co fotit dřív, cítím pocit štěstí…Ale na druhou stranu jsem i smutná, že až vám budem ukazovat všechny ty překrásné fotky, tak to stejně nikdy nebude vypadat tak, jako naživo…To člověka úplně mrazí, jak je tohle všechno možné…

Cestujeme od 7 od rána, viděli jsme snad vše důležité, ale jediné, co nás opravdu mrzí, že nás nevzali co Central parku a na místo, kde stáli Dvojčata…Ale v NY budeme ještě pak skoro celé dva dny, takže tam určitě vyrazíme…To vynechat nemůžeme…A samozřejmě si taky nemůžeme dopřávat všechny vstupy, výlety atd, by jsme tu nechali majlant, takže nějak se snažíme nakládat s našim bohatstvím rozumně…J…

Ale investice, která byla nezbytná, je nový kufr, který jsem pořídila za skvělých 20 dolarů, takže budu moci nakupovat zase jako divá…I když, kdyby to bylo na mě, kupuju rovnou loďák…:D…

Ale člověk nemůže mít hned všechno, co chce…J…Ale něco si určitě dořeju, to se zase nebojte…A myslím si, že obchod s kuframi hned vzápětí za mnou navštíví i Míša…:D…

Takže…Po dlouhém celodenním ťapkání New Yorkem, usedáme zpět do autobusu a jedeme bůh ví kam, dvě hodiny na cestě, vlastně ani nevíme, kde pořádně jsme…:D Ale stavíme na večeři, kde kupujeme jen nudle, které doufáme, že si budeme moci ohřát v hotelu…A podle cedulí, nevidíme opravdu kde jsme…Ale zítra máme být ve Philadephii…Takže asi někde směrem tam…

A konečně jsme v hotelu…Krásný, 4 hvězdičkový hotel…No to se bude spát…Je něco kolem 10. večer, ale jsme všichni úplně mrtví, takže vysprchovat, najíst, kouknout na televizi a spát…J…

A ráno zase budík 6:00…J

111. den - 24/09/2013 - WAITING FOR PICK UP!

Ráno vstáváme…jak jinak, že jo…Pobalíme zbytky kufru, skoro všechny své věci mám u Ozcana, protože nákupy se mi vymkly z rukou, potřebuji nový kufr…:D…

No každopádně ještě před naším check outem, jdeme do místního nákupního centra a zase jsem neodolala a odnáším si troje kraťasy…Musím někde bezpodmínečně koupit nový, druhý kufr…Ale tak s tím jsme počítala…J

Takže v 11 check out, pak se chvli flákáme na recepci, protože máte trochu času…Naše tour titiž začíná tím, že nás musí někdo vyzvednou na letišti, přesně ve dvě hodiny odpoledne na terminálu A…Autobus máme zjištěný a cesta nám není neznámá, protože na to samé letiště jsme do NY přiletěli z Miami…

Takže bereme kufry, batohy a jako správní turisti vyrážíme na autobus…Čekáme na 108, která má jet za dvě minuty…Pěkně nám to dneska vychází, říkáme si…

Po pár minutách, ale změníme názor, protože k tomu, aby nám vše vycházelo ještě chybí to, aby ta 108 přijela…A nejede…Pořád nejede…Místní slečna nám chce pomoct, ale je nám prd platný, že všichni mluvíme anglicky, v Miami a NEW YORKU je to samá španělština…:D…

No nic, čekáme, ale moc času nemáme, takže se po pár minutách rozhodneme jít hledat taxi…

Jen co ujdeme 3 kroky, 108 je na světě…!...No klika, jako blázen, na letiště to asi stihneme jen tak tak…Ale to už není v našich rukou…

Máme ale poměrně šikovného řidiče, takže přijíždíme na letiště kolem 13:15…Usedáme na lavičku a vyhlížíme člověka, který bude mít ceduli s našimi jmény…J…

2 p.m…stále vyhlížíme, ale marně!...Na druhou stranu víme, jaké je to s dopravou v NY, takže nebudeme nedočkaví a pár minut člověku, který nás má vyzvednou, odpustíme…V 2:30 začínáme být nejen trochu nervózní, ale i promrzlí…Opravdu přijet z Baham, strávit 3 měsíce v Myrtlu…Jsme trochu zmrzlinky…Oblékáme si na sebe, vše co máme po ruce…

Čekáme další půlhodinu…V tom mi už ale dochází trpělivost, beru Ozcana a jdeme hledat budku, abychom mohli zavolat do společnosti, co se děje…

Voláme, ale ani se nedovoláme, protože nám budka právě sežrala DOLAR…No hezký…

Vracíme se zpět k Míše, která poctivě hlída kufry…Bereme další dolar a tentokrát bude hlídat kufry Ozcan…Míša se dovolá nějaké pani, která mluví čínsky, japonsky…Nevíme přesně, co to je za jazyk, ale angličtina to není…

Když se Míša paní zeptá, jestli mluví anglicky, paní začně mluvit čínsko – japonsko – anglicky, no aspoň něco…Paní nám říká, že máme počkat, tam kde jse, že je někdo na cestě….Trochu se nám ulevilo, ale nevím proč, ale mám pocit, že věřit této paní, se nám úplně nevyplatí…

V papírech máme napsanou adresu hotelu, a jedna ochotná paní na letišti, nám radí, jak se tam dostat, je to blízko…Klidně bychom se tam vydali, pro nás žádný problém, ale v papíru je malý dodatek, že můžeme být ubytovaní i v jiném hotelu…Takže raději zůstáváme sedět a zmrzle čekáme…

Další hodinu, daší půl hodinu…Tak a už toho mám vážně dost, beru Míšu, dolar a jdu tam zavolat já…

Mluvím se stejnou paní, a jediné, co mi je schopna říct, že musím zavolat na číslo a začne ho diktovat, prosím jí o chvíli strpení, protože nemám u sebe tužku, ani telefon, paní ale pořád diktuje…Míša je naštěstí pohotová a běží pro tužku…:D…Zapíši si číslo…

Potřebujeme další dolar, voláme…Dovoláme se tentokrát nějakému chlápkovi, který nám říká, že jsme měli být na termínálu B…Hm a jak to máme asi vědět, když v papírech, co nám poslali a my jsme si je vytiskli, je jasně napsáno termínál A…No nic, chceme po něm adresu hotelu, že tam přijedeme…Tu nám, ale dát nechce a říká, že nás sám vyzvedne…Ať tam hlavně čekáme…Další hodinu…

Sakra, jsme úplně promrzlý, fialoví…Ozcanovi není dobře…Jdeme do Dunkin Donuts, kde kupujeme pro každého horký čaj a nějaký sendvič…Ceny neskutečné, ten sendvič asi bude ze zlata…No nebyl…A dokonce byl tak malý, že měl raději už dávno spát…

Ale čaj nás všechny vrátil zase do života…Pouštím se do řeči s místním zaměstnankyní letiště, tak se alespoň na chvíli zabavím…

Po hodině a něco přijede chlápek, který nás vyzvedává…Je to Číňan…No jak jinak, že se divíme…Anglicky mluví, tak, že skoro nemluví…Omlouvá se, a ukazuje nám ve svých papírech,, že jsme měli být na termínalu B, my mu zase ukazujeme v těch našich, že na terminálu A…No každopádně, jedeme do hotelu, který je vzdálený od letiště asi jen 10 minut a cestu tam jsme měli už dávno zjištěnou…Skvělý, opravdu…

3 hodiny strávené na letišti úplně zbytečně…No každopádně dostáváme klíče od hotelu, který je krásný, opravdu krásný, alespoň něco…

A hned si objednáváme výlet : Noční NEW YORK…Jééé to bude nádhera…

Je před námi jen hodinka odpočinku, takže sprcha, cheese pizza…A vyrážíme na noční tour…

Autobus nás nabírá v 19:30…My, foťáky a asi milion Číňanů, jsme připraveni…Jen vzadu sedí pár lidí jiné národnosti…

Vyjíždíme, ale nějak nebezpečně pořád kroužíme kolem letiště, kolem všech terminálů, nevíme co se děje…Jen víme, že nejsme v centru a že se mu ani neblížíme…No co to sakra je zase…

Po hodině bloudění, se zvedá nějaká japonka, číňanka, nevím, co to bylo a říká, že ……..dvě možnosti……vratí peníze….

Tak z toho jsme opravdu moudří…Mikrofon má totiž značné problémy, takže nikdo neslyší ani slovo a najednou přední japonská část autobusu začne tleskat…No tak to se mi vůbec nelíbí!....

A vypadá to že míříme zpět do hotelu…Tak to ne, takhle to nenechám…Jdu dopředu…

Ptám se paní, co se děje, že vzadu nikdo nic neslyšel, jestli mi může říct, co se děje…Paní se šikmýma očima, mi říká, že nemůžeme najít našeho průvodce, nebo že vlastně teď už ví kde je, ale že už je pozdě, takže pojedeme zpět do hotelu a že nám vrátí naše peníze…

No tak to neee…Otáčím se směrem k autobusu a říkám, tak vy jste si zaplatiti noční tour a protože máme jen hodinu zpoždění, tak pojedme zpátky do hotelu?...To musíme jít spát? Nebo kde je chyba?...Japonci na mě jen koukají…

Omlouvá se, ale říkám, že já opravdu noční NY vidět chci a že vzadu nikdo nic neslyšel a jsem si jistá, že i oni chtějí jet…A že nejsme malí děti, abychom museli jít spát v devět…A jestli je tedy možné, že bychom tour podnikli…A když víme, kde je průvodce, není problém ho vyzvednou…A ty co nechtějí na tour jet, hodit zpět do hotelu a pak vyjet…Paní se mnou souhlasí a říká, že to zařídí…Tak a spokojeně můžu jít zase dozadu…Cestou oznamuji ostatním cestujícím, co se udělo vepředu, všichni si klepou na čelo a děkují mi za organizaci…

Jediný, kdo není mým proslovem nadšený je OZCAN, který je naštvaný, že jsem se zvedla právě já a šla dopředu zjistit situaci…Podle mě je spíš ale naštvaný, že to nenapadlo jeho…No to není vůbec důležité…Hlavně že jedeme na tour…

PŘEKRÁSNÝ ZÁŽITEK…opravdu, noční New York, krása, nikdy jsem neviděla nic hezčího…Jen by to chtělo pořádný foťák, protože ty naše tu krásu nemohli úplně zachytit, ale nikdy, nikdy, nezapomenu na pohled na BROOKLYN BRIDGE…

Ani na všechno ostatníííííí…

Tak a rychle do postele, vstáváme za 5 hodin a vyrážíme poznávat NEW YORK CITY!...:)

110. den - 23/09/2013: NÁKUPY V NY!

Ráno vstáváme a jedeme do centra NY!...Ohhhh, to je nádhera, všechno vypadá tak jako ve filmech, ale my to vidíme na vlastní oči…J

Ale jelikož máme od zítra zaplacený 4 denní zájezd – poznávací zájezd New YORKU a okolí, tak se u budov jako je Empire state building vůbec nezastavujeme a míříme si to pěkně na pátou Avenue, která je tak zvanou fashion street…:D

Nakupujeme jak diví…Už teď je mi jasné, že budu muset koupit nový kufr…Za den jsem nakoupila tolik věcí jako ne za rok…:D…A to určitě nekončí…:D

New York je opravdu krásný, akorát si myslím, že za ten týden, co tu budeme, si všichni zničíme krční páteře, protože pořád jen koukáme nahoru na všechny ty mrakodrapy…J…

Už se opravdu těším na zítra, až nám všechno pěkně ukáže nějaký chytrý průvodce…:D…

Z nákupů jsme se vrátili asi v půl osmé večer…Takže zase pobalíme, i když já nemám kam, protože jsem si druhý kufr jěště nekoupila…:D…A celé tři měsíce se držím na svých 13 kilech a s malým růžovým kufříkem…Tomu je ale KONEC!...

Zatím nevim, odkud se vám budeme hlásit zítra, ale já se domnívám, že náš tour začíná v New Yorku…

A zajímá vás, jestli bych tu chtěla žít?...Chtěla!...:D…Ale asi bych nosila u sebe nějakou zbraň, protože nějací lidé opravdu vypadají jako praví zabijáci…:D…Na fotky si počkejte ještě 8 dní…J