41. den - 15/07/2013: SUNSHINING

Tak deku nevrátím ani suchou ani voňavou…Ráno se vzbudím a deka není nikde!!! :D…No kde jeeee?...No prostě není, já nevím…Ale zdá se mi divné, že by uletěla, byla mokrá, těžká…A dole u baráku nikde samozřejmě taky není…:D No nic, stane se…Soňa s Martinem jsou hrozně milí pár z Moravy, ty mě určitě nezabijou…J…

DAY OFF vypadá, že zase celý proprší, je zataženo…L Chtěli jsme jet do Aquaparku, do kterého jsme dostali volné vstupy, ale nejede tam autobus! :D Takže bude lepší počkat, až pojedou i ostatní a buď pojedeme s Turky, kteří mají auto nebo s ostatními Čechy, a složíme se na taxík…J…Tak snad příští týden…J…Asi to budeme muset zase nějak zorganizovat...

PO chvíli však počasí úplně otočí!...Nádherně už dopoledne jasno, vyrážím k bazénu, Míša si skypuje, tak za ní pak dorazím akorát na oběd…J…Opaluju se u bazénu, nějakej Amík vedle mě se nalejvá pivem, jedno za druhým…nejdříve začal jedním, pak šel pro druhé a když už se potřetí zvedal z lehátka, přinesl si celý kýbl narvaný lahváčema…:D Nabízí mi, jestli taky neochutnám, ale s úsměvem poděkuji a věnuji se své nejoblíbenější činnosti…:D …

Vyzvedávám Míšu kolem oběda a jdeme si koupit něco do hotelu…Moje dnešní volba je cheese Quesadilla a Míša volí Chicken Parmesan sandwich…Mooooc dobrý, co vám budeme povídat…:D :D :D…Už nevím ani jak to popisovat…všude sejra, ale všude, mňááám…:D

No tak se pěkně do syta najíme, a pádíme k bazénu k vilám…J S tím, že si odběhneme k oceánu, který je zase pěkně rozbouřený…J…Dneska to peče tak, jak to ještě nepeklo!!!!...Neskutečně…

Že i já po pár hodinách slunění, si raději dávám hlavu do stínu…To se mi nestalo pěkně dlouho…:D…Jsme úplně černé…Tak snad si nás zítra v práci nespletou s někým jiným…:D…Mezitím, co tady tak sepisuju tohle dílo, dostávám zprávu od Poláků, že další den OFF mám ve čtvrtek a v úterý a Míša jen v pátek…Doteď nám to dávali stejně, tak nevím, co zase blbnout!...Se zase asi do toho aquaparku nedostaneme nebo co! :D…No zítra zajdeme za Miss Wandou, postrachem všech Housekeeperů a uvidíme, co nám řekne…Ale ta ještě nikomu vstříc snad nevyšla…:D

Tak a teď se jdu najíst…po cvičení volíme lehčí večeři v pohodě vajíček, toustu, šunky…J…

Potom asi ještě skočíme do bazénu a do postele…I když kdo ví, co se ještě naskytne…Takže se prozatím loučíme…J …

40. den - 14/07/2013: BEACH PARTY

Tak to byl pěknej pracovní masakr…!!!...Jak já, tak Míša jsme vyfasovaly 4 check out na největší severní věži, kterou každý ze srdce nesnáší! …To člověk nemůže stihnout do tří odpoledne ani kdyby se tam stavil na hlavu…:D…Makáme o sto šest, úplně z nás leje…Povlíkám jednu postel za druhou, vytírám, všechno, co mě napadne, hlavně rychle rychle…musím totiž domluvit ještě tu večerní beach párty, protože mi přijde, že mě všichni pasovali na pořadatele…:D…Ale nijak mi to nevadí, Míša pořád trvdí, že se s každým bavím, tak, že je to na mně…:D…

No každopádně nejdeme ani na pauzu na oběd, snažíme se nahnat čas, ale marně…Končíme kolem 18:30…Celé zpocené, unavené, Míša vypadá, že sebou každou chvíli sekne…

Přicházíme domů, usedám k počítači a začínám plánovat…A začíná to pěkně odpadat, hodně lidí je nemocných, jelikož před pár dny byl neskutečný slejvák a všichni při cestě do práce zmokli a hned po tom z toho onemocněli…L…

A je pravda, že na všechny ani nemám kontakty…Ale to se časem zlepší…

Čistíme chladící box, plníme ho Rakií, pivama, bereme brambůrky, kelímky…Míša s velice unaveným pohledem sděluje, že si dá dvě piva a jde spát…Všichni jsou bez energie, kromě mě a Turků…:D…Jenže u Turků se u dvou osob naskytl taky promlém, zvavý RAMADAN…Měsíc chudáci malý nemůžou pít…Někteří z nich na to takzvaně kašlou, i když přiznávají, že se někdy kvůli tomu cítí špatně...Ale někteří to berou trochu vážněji, tak doufám, že se zúčastní někdy jindy…J

Takže, abych to shrnula z mezinárodní beach párty, vznikla ČESKO – TURECKÁ beach párty…Já, Míša, Yurda, Ramazan, Soňa, Martin…Ale co vám budu povídat, bohatě to stačilo…!!...Mě teda určitě…

Na přivítanou jsme si dali Rakii, Yurdovi se tak stýská po domově, po Turecku a rodině, že chuť a vůně Rakie mu vhání slzy do očí…Slzy štěstí…:D…Cítí se jako doma…J…To nám všem dělá radost…Tím se vytvořila skoro rodinná atmosféra, pro naše dva kamárády Turky určitě…A z beach párty se vyklubal klidný plážový piknik….Pro Soňu a Martina jsou Turci jako nepoznáná planeta, takže pokládájí neskutečný počet otázek na Turecko, náboženství, vojnu, školský systém apod…

Yurda odpovídá na otázky, jak na běžícím páse a já ho doplňuju, protože o Turecku také vím své…J…Machruju se svojí turečtinou, kterou mi Yurda nemůže vynachválit…:D…

Po pár hodinách nás opouští Míša, není jí nějak dobře a je fakt, že jsme v práci dostali opravdu záhul, tak je unavená…L…I když neradí, loučíme se s ní…Ale v pikniku pokračujeme…Po další asi hodince nás opouští i Soňa s Martinem, kteří bydlí kousek dál a navíc Soňa je taky nějaká nemocná…

Takže to zůstalo zase na nás, já, Yurda a Ramazan…:D…Pevné jádro, nebo jak se tomu říká…

Sedíme, pijeme, diskutujeme o všem možném, a v tom náhle přišel slejvák jako prase…:D Rychle se zvedáme, dekou, na které jsme seděli si společně zakrýváme hlavy a vypadáme jak jeden velký bílý duch…A běžíme domů…Kluci mi naloží všechny věci do výtahu a vydávají se napospas dalším 10 ti Avenue domů…:D…Samozřejmě bez deky, tu musím přeci vrátit Martinovi a Soně…

Turci nepatří zrovna mezi nejotužilejší národy, takže se vsadím, že zítra jdou oba nemocní…:D…Ale já už pěkně ležím v teple, přicházím domů s chladícím boxem, který jsme si půjčili od našich spolubydlících, aniž bychom se zeptali…Ale tak když pořád nejsou doma?...No každopádně Tanya mě s ním viděla, popřála mi s úsměvem dobrou noc, tak asi je vše v pohodě…

Suším si vlasy a úplně promočenou deku dávám usušit na balkon, zítra jí vrátím Soně s Martinem pěkně suchou a voňavou…J

39. den - 13/7/2013 TURECKÁ ROMANCE

Přesto, že je dneska 13. července, v Americe se s číslem 13 setkáte jen zřídka…Nemají tu 13. patra, v letadlech chybí sedadla číslo 13 apod. Američani jsou totiž hrozně pověrčiví…Tak snad to dneska všichni ve zdraví přežili…J

My jsme to nějak přežili v práci, zase jsem se pobavila s našimi tureckými přáteli, a se všemi celkově začíná být hodně veselo…:D Za chvíli se tam člověk do tý práce bude snad i těšit…:D…I když za Míšu mluvit nemůžu, její smutný pohled, když vyfasuje papír, se nedá přehlédnout…:D...Já už se jen směju…:D…

Po práci jsme si lehli na chvilku k bazénu, ale nějak se nám zatáhlo, tak jsme se rozhodli jet nakupovat, do obchodního centra, kde jsme už byli, protože na to největší nákupní centrum potřebujeme celý den volna, a to jaksi nemáme…:D…

Jdeme rozměnit peníze na autobus, kupujeme si nanuka, aby se dalo přežít to neskutečné dusno a v tu ránu vidíme našeho supervisora v autě…Přátelsky se nás ptá, kam jdeme, říkáme, že na autobus do obchoďáku…Supervisor, jmenuje se Luis nebo tak nějak, černé pleti, je tak hodný, že nás tam vezme…J…Tím jsme ušetřili nejen peníze, ale i čas…J…

Nooo a já jsem se rozhodla si dneska udělat radost, já vím, že si jí tu dělám pořád a radost mi dělá už jen to, že tady můžu být, ale prostě musím si něco koupit…:D :D…Kupuji dvoje kraťasy, dvoje boty, triko…A peněz jsem tam nechala, jako u nás za jednu botu… :D :D :D No nekup to! ….

Po cestě domů, jsme hrozně unavené, usedám k počítači, s tím, že dojednáme detaily naší zítřejší beach party, ale asi se půjdu ještě na chvíli provětrat ven s kamarády turky…:D…

………Žádný asi, ale určitě! :D Osiřela jsem tu, Danuš šla za Turky a já si udělám romantiku sama s nějakým dobrým filmem…. pořád lepší, než romantika s Turkem :D alespoň pro mě…. Danuš mě ujišťuje, že to nebude žádná romantika, že jdou dva Turci a ona sama a ve třech se přece romantika dělat nedá. Ale víme svý.... :D Podrobnosti o událostech dnešního večera vám sdělíme opět až zítra. Zatím bye bye J

38. den - 12/07/2013: AMERICAN CREAM

Práce…práce…práce…Jak jinak … J…Fasujeme papíry, kbelíky a jde se na věc…Na check outech nabereme opět, co se dá, jak jinak…Protentokrát je to 26 plechovek piv, pravé americké brownie, muffiny a už ani nevím, co dalšího…:D…Každopádně piva se nám určitě budou hodit na beach party pro všechny…J..Oběd klasicky cheese pizza!...:D Na pauze v práci nám jí všichni závidí…:D…Kdybychom jí měly víc, určitě bychom se rády se všemi podělily, ale bohužel…:D…

Počasí nám dneska nějak stávkuje, proto se vydáváme po práci hned do posilovny, dáváme si do těla a za odměnu sandviče…HAM AND SWISS SUB s hranolkami a DUNES CLUB TRIO SANDWICH…Moooooooooc dobrý!!!!!! … J Prostě strašněěě moc!...

Dneska to na válendo u pláže nevyadá, tak se vydáváme do LIONU, máme chuť na ovoce a šlehačku…Kupujeme nakládáný ananas, a ovocnou směs, šlehačku a pytel čokoládových kuliček k snídani…Pytel velký jako prase!...:D…Malé samozřejmě nevedou, ale my o ně vlastně ani nestojíme! J…

Dáváme si nálož šlehačky a i když je ve spreji, tak chutná jako opravdová šlehačka, s tou naší doma se to nedá ani srovnávat…Vůbec…!...

Usedáme k televizi, dávají TÁTU V SUKNI, což jsme ani jedna neviděly ani nepamatujeme…Smějeme se a všude kolem pusy máme omatlanou šlehačku…Takže se pro dnešek raději rozloučíme…

                                                             A zítra naviděnou…J

37. den - 11/7/2013 SMÍŠENÉ NÁRODY

Zcela nečekaně jdeme zase do práce… Odkroutíme si svý a míříme opět k moříčku. Měli jsme sice v plánu jít nakupovat a to konkrétně prací prášek, který už je nám trapné si „vypůjčovat“ od našich spolubydlících, ale Danuška byla dneska moc šikovná a prací prostředek vylovila v jednom check outu. Včetně dýška dvacet dolarů. Nevim jak to ta holka dělá :D Při odchodu z práce potkáváme španělského kamaráda, který nám pochválil opálení. Už potřetí se ptal Danuš na americké číslo, které ale stále nemá a tak chudák zas ostrouhal :D V tom náhle něco Ramazan, zvaný Dinc, blábolí něco o beach a evening…. Jak už jsme zvyklé od černošek, na všechno kýveme hlavou a říkáme OK, OK a smějeme se od ucha k uchu :D

Vzhledem k tomu, že se nás neustále někdo (housmani, turci, španělé, kolumbijci, filipínci, jamajčani atd) ptá, kdy kam s nimi půjdeme, rozhodli jsme se uspořádat big international párty v neděli na pláži. Už teď každý o tom ví, při pozdravu pouze oznamujeme místo a čas konání :D Sice se trochu obáváme, aby se to nezvrhlo v nějakou velkou bitku, ale jelikož jsou všichni v pohodě, tak snad budou v pohodě i když budem takhle hezky pospolu :D to bude zase dílo!!!! :D

Jsme na pláži…. po hodně dlouhé době…. opalujeme se, pijeme pivka, přikusujem brambůrky, zkoušíme surfíky. Surfíky drží, my na nich ovšem nedržíme :D Chce to pořádný tréning :D Když nás oceán přestane bavit, přesouváme se k hotelovému bazénu. Stále sosáme pivo :D Vracíme se zpět pro věci na pláž a koho nevidíme – Ramazan a jeho kamarád Yurda :D V ruce drží míč na americký fotbal a Ramazan se smutným výrazem v očích říká něco o tom, že nám psal na fb. Jeho angličtina občas není úplně pochopitelná, takže opět kýveme hlavou a smějeme se :D Jsme hladové, takže turky opouštíme a jdeme si pro pizzu k večeři. No… nečekaně byla opět skvělá :D Jen co vytrávíme jdeme do bankomatu, ze kterého vybírám dvě stě doláčků na nájem a jsem opět chudá jak kostelní myš :D

Přijdeme domu opět celé zpocené a to už bylo osm večer! Jdeme se zchladit do bazénu…. Já částečně, pouze nohy, ty otužilejší z nás tam skáčou po hlavě a čvachtaj se tam půl hodiny :D poté celé zchlazené si jdem dát do těla. konkrétně do břicha a zadku :D začneme klimatizaci, kterou jsme objevily po měsíci pobytu, co jsme tady :D moc dobrá věc na tyhlety vedra :D cvičíme, funíme, hekáme, prostě porod…. snad budou vidět nějaký výsledky… stejně stále před očima vidíme tu pizzu, kterou jsme měly k večeři a tu tunu sejra, co byla na ní :D jen to nás motivuje k tomu, abychom to nevzdaly a pokračovaly dál…

Sprcha, napít, vyčurat a spát. A zítra zase do práce. Jupí jou! :D už se těšíme na break room, kde se všichni scházíme na polední pauzu, kecáme, nadáváme na supervizory a domlouváme párty J

36. den - 10/7/2013 DRUHÁ VÝPLATA

Den začal jako každý jiný, jdeme do práce…. Už jsme trochu nasáklé americkou povahou stále se na každého culit jako měsíček na hnoji. Už zdálky máváme na Turky, Kolumbijce, španěly, filipínce a všechny ostatní přičmoudlé rasy :D Vše je nám opláceno se stále větším a větším nadšením. Vypadá to, že nakonec se všichni staneme přáteli na život a na smrt J Začínáme se skoro do práce těšit. S kým zase pokecáme, koho nového poznáme, kolik si domu přineseme žrádla atd atd atd….

V práci jsme se domluvili s naším novým kamarádem Ramazanem, kterému ale každý říká Dinc, že nás svezou autem pro výplatu a do banky. Tudíž jsme strávili nějakou chvíli v autě plném turků. Danuše je na takovéhle situace zvyklá, já z toho byla trochu nesvá :D Přece jen jsem už řidičské schopnosti turků mohla na vlastní kůži vyzkoušet na dovolené v turecku. Turci se stále chichotají, zpívají a blábolí benbulundum benbulundum :D

Dojeli jsme! Hurá! Fremie nám předává šeky a co hlavně – pro každou dva volné vstupy v hodnotě 36 dolarů do největšího aquaparku v Myrtle beach! yessss!!!!!!! :D :D we are so happy! turků je předává taky, vlastně je předává všem…. :D další zastávkou byl dům, ve kterém přebývají naši kamarádi turci, supervizoři černoši a další tváře, které každý den potkáváme v práci. Musíme totiž počkat na Hakkiho, dalšího tureckého čmoudíka, který nám dělal šoféra. Jedeme do banky, vkládáme šeky,jsme bohaté,  rovnou vybíráme peníze na nájem a jsme stále bohaté :D Turci nám nabízí výlet do Walmartu a do místního mega outletu, ale jsme úplně zplavené, jdeme radši do bazénu. Turecká přítomost dělá sice Drahuš moc dobře, ale máme tak narvanou lednici žrádlem z check outů, že by se nám do ní stejně nic dalšího nevešlo. Tak jdem radši plovat  :D A zazvonil zvonec a dalšího dne byl konec J

35. den - 09/07/2013: HANGOVER

Tak včerejší párty opravdu stála za to…:D Začalo to nevinným zaklepáním na naše dveře v Tower 2, s otevřenou náručí vítáme polský a český pár…Na stole už je připravená, skvěle vychlazená RAKI, která se ještě pro jistotu koupe v kyblíku ledu…J…Poláky jsem naučili hrát naše české prší a už to jelo…:D…Po několika hodinách nám došlo, že bychom se asi měli hodně rychle zvedat a vyrazit do víru velkoměsta…protože asi za 6 minut nám jede autobus…Naštěstí místní řidičky jízdní řády nedodržují, tak stihneme udělat ještě pár fotek a může se nastupovat…No a koho nepotkáme, našeho housemana, který sedí vepředu a vykládá nám něco o tom, že zítra musíme do práce a že budeme opilí…:D…Abychom mu oplatili jeho starostlivost, zahlásíme pár místních vtípků housekeeperů, které omíláme pořád dokola a pořád se tomu smějeme jak blázni…:D…

Vystupujeme v centu u velkého kola a než se rozjede párty v klubu máme ještě chvíli času…Tak je třeba porušit hned několik pravidel, které jsem si ani v tu chvíli neuvědomovali, že porušujeme…Takže večer mohl skončit taky v base…Američani jsou v tomto nekompromisní…I když jsme drželi v rukách pouze 8% alkoholický nápoj, bylo by to na noc za mřížemi…No a vykonání potřeby v trávě u pláže, o tom ani nemluvím, to by bylo asi ještě na dýl…Jenže, co má člověk v tu chvíli dělat, když prostě musí?...:D…No zaplať Pán Bůh nikdo nás neviděl ani při jedné činnosti, takže můžeme v klidu do klubu zvaný Kono…Poprvé v pravém americkém klubu…Není to tedy asi úplně typický podnik, protože všude jsou mladí a bílí, ale to asi bude tím, že každé pondělí je studentská párty…No a už to jede, potkáváme známé tváře z hotelů, z práce, bez uniforem vypadáme všichni úplně jinak, ale přesto se poznáváme a vřele se všichni vítáme…:D…

Moc se nám tam líbí…Každý se usmívá, Turci předvádí své kreativní tanečky, naštěstí žádný doggy style…:D…Ani nevím, jestli jsem tam postřehla nějakého černocha, ale asi určitě jo…:D…Spíš asi nebyli moc vidět…Raději se věnujeme tanečnímu parketu a hudbě, která tu hraje, je to super…Kam se hrabou ty dechárny u nás…:D…

Škoda jen, že jdeme druhý den do práce a budeme muset nějak rozumně domů…Ale co jsme se dozvěděli, tak kluby stejně tady zavírají cca kolem 2 – 3 ráno…

Bereme tágo a jedeme domů…Přijeli jsme asi kolem 3, nařizujeme budíky a jde se spát…Je nám dobře, zítra to bude v práci určitě okey…Tak dobrou noc…:P…Příští pondělí jdeme zase!!!!!

ANI NÁHODOU!...Když ráno zazvonil budík, myslela jsem, že umřu…Hlava jako střep, žaludek nic moc, ale stále jsem si naivně myslela, že se najíme a bude to v pohodě…Noo bylo to v pohodě, asi prvních 15 minut v práci, kdy si člověk přišel jen trochu unavenější, jinak nic…Hned po cestě do práce potkáváme housemana, který nás viděl včera v autobuse a s vážným vyrazem ve tváři se nás ptá, jestli jsme v pohodě…No to musíme vypadat! …:D

A s každou další vteřinou se náš stav zhoršoval, každá jsme dostaly jeden check out, kterým jsme musely začít…Většinou se hned vrháme po jídle a dýškách…Dneska jsem byla ráda, že vůbec dojdu k posteli a nějakým způsobem jí dokážu povléct…Jenže jich tam bylo dalších 6…L…Cítím se jak zpomalený film, bojím se více ohnout, protože asi padnu…Hroznej stav opravdu…No ale stále to nebylo to nejhorší…

V momentě, kdy jsem se rozhodla, že snad půjdu a zaplatím někomu, ať to za mě dodělá, vešel do dveří náš spolubydlící Aimer, který přišel do hotelového pokoje zkontrolovat, zda fungují televize…Chvíli mě politoval a zase odešel…Můj nápad dát někomu peníze přešel v rychlý běh na záchod a bohužel se stalo to, čeho jsem se nejvíce obávala…Asi je vám to všem jasné…Stojím řed zrcadlem, třesoucí se ruce, oči plné slz, se mi hlavou honí jen jedna myšlenka: ANO, dneska přišel ten den, já umřu!!!!... Chci jít za supervisorkou říct jí, že mi je špatně a jdu domů…Ale náhle si to zase rozmyslím, přeci nejsem žádná bábovka, opláchnu se vodou a přiložím své ruce znovu k dílu…Jde to sice pomalu, ale jde to…Stojím v koupelně, čachrám ručníky a najednou přišla MÍŠA, její hlava hrála všemi barvami, oči má celé zarudlé a sděluje mi informaci, že přesně to, co se odehrálo v koupelně mého hotelového pokoje, se odehrálo i v jejích a dokonce dvakrát…:D :D …Už jsme prostě fakt asi starý…Trpíme, ale vracíme se zase zpátky…Celý den chodíme po pokojích jak tělo bez duše a teprve ke konci se nám udělá trochu dobře…Jsme v posledním pokoji, uklízíme, když v tom najednou někdo klepe a dveře…Míša jde otevřít, volá na mě…A je to můj oblíbený turecký vysavač! :D (Vysavač proto, že nevím, jak se nazývá pozice, kterou můj oblíbenec Cocuk vykonává)…:D A bavíme se o včerejší párty, jakmile se zmíníme o Rakii, turek má úsměv od ucha k uchu…:D Za chvíli přijde s dalším a je z toho pozvání na další párty…:D…Alespoň zase potrénuju trochu tu turečtinu…:D…

A hurá domů…přežily jsme to!...Rveme plné tašky nalezeného jídla, na které já tedy osobně nemám ani pomyšlení, ale chuť se určitě do večera zpraví…:D… Skáču do bazénu, začíná mi být hej…konečně!...

Dneska už to vidíme jen na film a postel…No a samozřejmě si neodpustíme nějako pořádnou baštu k večeři…Když jsme skoro celý den hladověly a včerejší obsah žaludku zůstal kdesi v záchodové míse…Ach jo, zase taková škoda!...

                                                               IT WAS AMAZING! :D