Tak včerejší
párty opravdu stála za to…:D Začalo to nevinným zaklepáním na naše dveře v Tower
2, s otevřenou náručí vítáme polský a český pár…Na stole už je připravená,
skvěle vychlazená RAKI, která se ještě pro jistotu koupe v kyblíku ledu…J…Poláky jsem naučili
hrát naše české prší a už to jelo…:D…Po několika hodinách nám došlo, že bychom
se asi měli hodně rychle zvedat a vyrazit do víru velkoměsta…protože asi za 6
minut nám jede autobus…Naštěstí místní řidičky jízdní řády nedodržují, tak
stihneme udělat ještě pár fotek a může se nastupovat…No a koho nepotkáme,
našeho housemana, který sedí vepředu a vykládá nám něco o tom, že zítra musíme
do práce a že budeme opilí…:D…Abychom mu oplatili jeho starostlivost, zahlásíme
pár místních vtípků housekeeperů, které omíláme pořád dokola a pořád se tomu
smějeme jak blázni…:D…
Vystupujeme v centu
u velkého kola a než se rozjede párty v klubu máme ještě chvíli času…Tak
je třeba porušit hned několik pravidel, které jsem si ani v tu chvíli
neuvědomovali, že porušujeme…Takže večer mohl skončit taky v base…Američani
jsou v tomto nekompromisní…I když jsme drželi v rukách pouze 8%
alkoholický nápoj, bylo by to na noc za mřížemi…No a vykonání potřeby v trávě
u pláže, o tom ani nemluvím, to by bylo asi ještě na dýl…Jenže, co má člověk v tu
chvíli dělat, když prostě musí?...:D…No zaplať Pán Bůh nikdo nás neviděl ani
při jedné činnosti, takže můžeme v klidu do klubu zvaný Kono…Poprvé v pravém
americkém klubu…Není to tedy asi úplně typický podnik, protože všude jsou mladí
a bílí, ale to asi bude tím, že každé pondělí je studentská párty…No a už to
jede, potkáváme známé tváře z hotelů, z práce, bez uniforem vypadáme
všichni úplně jinak, ale přesto se poznáváme a vřele se všichni vítáme…:D…
Moc se nám tam
líbí…Každý se usmívá, Turci předvádí své kreativní tanečky, naštěstí žádný doggy
style…:D…Ani nevím, jestli jsem tam postřehla nějakého černocha, ale asi určitě
jo…:D…Spíš asi nebyli moc vidět…Raději se věnujeme tanečnímu parketu a hudbě,
která tu hraje, je to super…Kam se hrabou ty dechárny u nás…:D…
Škoda jen, že
jdeme druhý den do práce a budeme muset nějak rozumně domů…Ale co jsme se
dozvěděli, tak kluby stejně tady zavírají cca kolem 2 – 3 ráno…
Bereme tágo a
jedeme domů…Přijeli jsme asi kolem 3, nařizujeme budíky a jde se spát…Je nám
dobře, zítra to bude v práci určitě okey…Tak dobrou noc…:P…Příští pondělí
jdeme zase!!!!!
ANI
NÁHODOU!...Když ráno zazvonil budík, myslela jsem, že umřu…Hlava jako střep,
žaludek nic moc, ale stále jsem si naivně myslela, že se najíme a bude to v pohodě…Noo
bylo to v pohodě, asi prvních 15 minut v práci, kdy si člověk přišel
jen trochu unavenější, jinak nic…Hned po cestě do práce potkáváme housemana,
který nás viděl včera v autobuse a s vážným vyrazem ve tváři se nás
ptá, jestli jsme v pohodě…No to musíme vypadat! …:D
A s každou další
vteřinou se náš stav zhoršoval, každá jsme dostaly jeden check out, kterým jsme
musely začít…Většinou se hned vrháme po jídle a dýškách…Dneska jsem byla ráda,
že vůbec dojdu k posteli a nějakým způsobem jí dokážu povléct…Jenže jich
tam bylo dalších 6…L…Cítím
se jak zpomalený film, bojím se více ohnout, protože asi padnu…Hroznej stav
opravdu…No ale stále to nebylo to nejhorší…
V momentě,
kdy jsem se rozhodla, že snad půjdu a zaplatím někomu, ať to za mě dodělá,
vešel do dveří náš spolubydlící Aimer, který přišel do hotelového pokoje
zkontrolovat, zda fungují televize…Chvíli mě politoval a zase odešel…Můj nápad
dát někomu peníze přešel v rychlý běh na záchod a bohužel se stalo to,
čeho jsem se nejvíce obávala…Asi je vám to všem jasné…Stojím řed zrcadlem,
třesoucí se ruce, oči plné slz, se mi hlavou honí jen jedna myšlenka: ANO,
dneska přišel ten den, já umřu!!!!... Chci jít za supervisorkou říct jí, že mi
je špatně a jdu domů…Ale náhle si to zase rozmyslím, přeci nejsem žádná
bábovka, opláchnu se vodou a přiložím své ruce znovu k dílu…Jde to sice
pomalu, ale jde to…Stojím v koupelně, čachrám ručníky a najednou přišla
MÍŠA, její hlava hrála všemi barvami, oči má celé zarudlé a sděluje mi
informaci, že přesně to, co se odehrálo v koupelně mého hotelového pokoje,
se odehrálo i v jejích a dokonce dvakrát…:D :D …Už jsme prostě fakt asi
starý…Trpíme, ale vracíme se zase zpátky…Celý den chodíme po pokojích jak tělo
bez duše a teprve ke konci se nám udělá trochu dobře…Jsme v posledním pokoji,
uklízíme, když v tom najednou někdo klepe a dveře…Míša jde otevřít, volá
na mě…A je to můj oblíbený turecký vysavač! :D (Vysavač proto, že nevím, jak se
nazývá pozice, kterou můj oblíbenec Cocuk vykonává)…:D A bavíme se o včerejší
párty, jakmile se zmíníme o Rakii, turek má úsměv od ucha k uchu…:D Za
chvíli přijde s dalším a je z toho pozvání na další párty…:D…Alespoň
zase potrénuju trochu tu turečtinu…:D…
A hurá domů…přežily
jsme to!...Rveme plné tašky nalezeného jídla, na které já tedy osobně nemám ani
pomyšlení, ale chuť se určitě do večera zpraví…:D… Skáču do bazénu, začíná mi
být hej…konečně!...
Dneska už to
vidíme jen na film a postel…No a samozřejmě si neodpustíme nějako pořádnou
baštu k večeři…Když jsme skoro celý den hladověly a včerejší obsah žaludku
zůstal kdesi v záchodové míse…Ach jo, zase taková škoda!...
Žádné komentáře:
Okomentovat