93. den – 05/09/2013 FIRST DAY ALONE IN MB

Ráno vstáváme poměrně brzo…Ani nesnídáme, protože Ozcan už na nás čeká venku, abychom se společně rozloučili s Poláky, kteří přijedou k nám před barák ve svém novém vypůjčeném vozu…:D…A nemůžeme se dočkat, až uvidíme káru, kterou jim půjčili….

Ooooohhhhhhh, Poláci přijíždí v luxusním Chevroletu a moc jim to v něm sluší…Obzvlášť Paulovi který si myslím, že dnes přrojížá jeden z nejlepších dní, které v USA zažil…Paul miluje auta…:D…

Poláci si dávají jednu fajku, ale už víme, že to přijde a hodně brzy, loučení!...

Každý objímá každého…Klaudii si nechávám naposledy, pevně se obejmeme…Nikdy jsem nepoznala tak vtipného člověka, jako je ona…:D…Loučení je plné emocí, ale naštěstí rychlé, protože Poláci mají před sebou dlouhou cestu do Miami…Takže nasedají do auta a my jim z plných sil máváme…J…A když už jsou v nedohlednu, odcházíme domů…L…Jsem trochu smutná, ale jak už jsem říkala, u Poláků jsem si jista, že je ještě uvidíme a ne jednou…J

Jdu domů, beru si svůj noťas, potřebuji totož zjistit důležité informace…Dnes se totiž chystáme na poštu…:D…

Míša nás vyzvedává u break roomu, snad máme všechno…

Po cestě na poštu se stavíme ještě do banky s Míši roztrženým šekem…Všechno je v pořádku, částku jí hned připsali na účet, žádná velká katastrofa…:D…Uff, ulevilo se mi…J

Cesta na poštu je dlouhá, protože je vedro jako prase, ale prostě tam jít musíme…J…

Americká pošta vypadá hezky…je mála, čistá, daleko hezčí než u nás…A za přepážkou samozřejmě sedí milá usměvavá paní…:D..Což u nás můžete vidět jen zřídka…J

Z pošty míříme rovnou  k Ozcanovi domů…Tam si dáme společně oběd, kuřecí nugetky a mini pizzy…Zapíjíme to černým čajem…Jako dezert nám Ozcan připravil cereálie s mlékem ohřáté v mikrovlnce…Moc se mi do toho nechce, ale když už t připravil, ochutnáváme…UFFF, mléko je zkažené, to pro nás znamená, že to nebudeme muset jíst…:D…

Když jsme dosyta najedení, rozhodneme se, že půjdeme na zmrzlinu, nedaleko Ozcanova domova…J…

Hmmmmmmmm, všechny vypadají úžasně, a přece nebudeme troškařit, dáváme si zmrzlinu hned do velkého (pro američany středního) kornoutu….Takže s náloží jak prase, usedáme do typické americké zmrzlinárny…Kolem jdou automaty, hraje muzika v podobě amerického oldies…J…

To bychom nebyli my, abychom si taky nehodili čtvrťák do nějaké bedýnky…Měříme si náš sexappeal…Nejhůře na tom byl Ozcan, něco jako leklá ryba…:D…Míša taky žádná sláva…Takže někdo musel být nejlepší a jsem to já…:D…

Po zmrzlině jsme narvaní k prasknutí…Ale úplně…:D…

Rozhodneme se tedy, že si půjdeme pro plavky a půjdeme se kydnout k bazénu, nic víc…Cestou domů se ale začínají dělat nějaké mraky…Aby zase nepršelo, mě napadne…Proto navrhují, že bychom mohli jet do Walmartu, dlouho jsme tam nebyli…J…

A k našemu štěstí jsme ještě potkali před barákem Santu, který nás tam za 30 minut ochotně sveze…Takže beru plavky, rychle skočíme s Ozcanem do bazénu, protože je nám fakt hrozné vedro…Pak se převlečeme…A nasedáme Santovi do auta…J

Ve Walmartu nakupujeme kosmetiku všeho druhu, pyžama, ponožky…A když po nás u kasy chtějí 30 dolarů, chce se mi smát, jak je to levné…Za to, co mám v košíku, bych u nás vyplázla tak 80-100 dolarů a ani bych nemrkla…:D…

Hned naproti Walmartu je Wendy ´s, takže asi víte, kam jsme zamířili hned po tom, dáváme si nějaké sendviče za dolar a jsou výborné…:D…

A hned vedle Wendy ´s je TANGER, takže se vydáváme ještě tam…Míša s Ozcanem si kupují batohy na naše cestování…J…Budou jako dvojčátka…A jinak jsme nekoupili asi nic…:D…Musíme přece jenom počkat na ten New YORK, kde máme na nákupy vyhrazené celé čtyři dny!....Možná víc…:D

Takže se vracíme se Santou domů…Jsme opravdu všichni unavení, dneska jsme toho projeli, prošli, až až…

Ale to bych nebyla já, takže musím se jít ještě podívat na mojí milovanou pláž, mám to tam večer hrozně ráda…J…

Míša zasedá k počítači a já pádím beachovat…J…

92. den – 04/09/2013 LAST DAY WITH POLAND COUPLE

Ráno se probouzím u Carol doma něco kolem 9…No takhle dlouho jsem nespala ani nepamatuju…Venku krásně…Klaudie ale dostala menší alergii na sluníčko, takže dneska to asi nebude opalovačka u bazénu…

První ze všeho jdeme nakoupit na snídani, na hodně bohatou snídani…Nesmí chybět chleba, ovoce, cheddar, kuřecí nugetky, pomerančový džus, černý čaj, zeleninový salát…No nevím, proč se tady pořád tak ládujeme, ale je to prostě droga…A skvělá droga, horší to ale asi bude pak, až doma stoupnu na váhu, ale co…Tlustých lidí na světě běhá a taky jsou šťastní…Dokonce si myslím, že šťastnější než ty vyhublý…:D…

PO snídani je čas dát si malého šlofíka, přece jenom jsme toho moc nenaspali za poslední dva dny…:D…Domlouvám se s Míšou, že se sejdeme u bazénu na 68, který se opravdu stal naším oblíbeným…J

Klaudie s Paulem i přes menší alergicou reakci na sluníčko se k nám později přidají, mají dneska hodně starostí s balením, zařizováním atd…L

My mezitím skáčeme do vody jak blázni, protože dneska je opravdu takové vedro, že člověk vydrží na lehátku ležet tak 4 minuty…No dobře, já 15, ale o mě každý ví, že jsem sluníčkový maniak…J)…

Přicházejí Poláci, my s Ozcanem pijeme HARD TEA který prokládáme pomerančovým džusem…A opravdu se bavíme…Bavíme se taky s jedním Američanem, který postává poblíž Míši, asi se nám zamiloval…:D…Ale má chudák smůlu, Míša nás po chvíli opouští, protože jde domu Skypovat s Tomášem a něco pojíst…J…Taky bych pojedla, ale v takovém vedru, to fakt nejde…

Sakra, došla mi baterka ve foťáku, a vlastně došla i v tom Míši, pro který jsme speciálně jeli domů a stejně chudák nevydržel…:D

No nic, jedeme je hodit na nabíječku…Míša speakuje a já zase běžím…K obědu se u Carol doma podávaj kuřecí nugety s chlebem, plus zbytky ze snídaně…Miluju zbytky…:D…

Když jsme konečně najedení, jedeme zpět k bazénu…Chtěli jsme sice vyzvednout naše výplaty, ale bohužel Fremie není doma, tak snad později…

Později se vracíme k Fremie domů, bereme šeky…Fremie oznámí Ozcanovi, že musí doplatit 100 dolarů za ubytování, protože zůstane déle, než pokrývá nájem, ale kdo zná Fremie, tak ví, že si občas vymýšlí a má ráda peníze…Jsme trochu naštvaní, jedeme k Turkům domů a řešíme to s dalšími Turky…

Pak přijde na řadu zastávka v bance, ale ještě předtím nám otevírám naše šeky…První Ozcanovo, hmmm hezkéé…Jako druhý přišel na řadu Míši…A DOPRDELE!!!!!....Já ho rozthla…A to jako že skrz na skrz…Pane bože…Ta mě zabije…V první chvíli hrozný šok, obzvlášť, když jsem zjistila, že není můj ale Míši…Ach jo…Jedeme zpět k Fremie zeptat se, co s roztrhlým šekem…Ta jen řekne, že musíme jet ráno do banky a všechno bude okay…To mě trochu uklidnilo…J

Jedeme tu roztrhlou nádheru ukázat Míše, samozřejmě z toho není nadšená, ale po chvíli se tomu smějeme, no holt zítra půjdeme do banky…J

Chvíli posedíme doma a my se pak rozhodneme jít na pláž, ještě před tím, než se sejdeme s POlákama, na rozlučkovém posezení…

Na pláži je to opravdu skvělé, večer přijemně fouká vítr, moře je krásně teplé…Všechno dokonalé…Nevím, co budu dělat, až se nebudu moci doma večer procházet po teplém písku a cítit ten skvělý mořský vzduch…

Kolem 8 hodiny jdeme domů, připravujeme se na rozlučku s Poláky, Ozcan přijíždí a jdeme pěšky k nim domů…

Poláci už na nás čekají celí nedočkaví…J…Cestou na 68. Avenue, kde je nás oblíbený bazén, se stavíme ještě u Turků, Poláci se chtějí rozloučit, ale zároveň Turky zvou na poslední posezení…Ti rádi přijímají…J…

Začínáme ale nejdříve v 5ti…Naše „rodinka“…Tak hrozně nám budou chybět…A je opravdu těžké se rozloučit…Dneska jsme zažili tak skvělý den, vlastně pokaždé, když jsme s Poláky se jen smějeme…Až mi někdy opravdu přijde, že tenhle život, co tady žijeme, je nereálný…SO EASY LIFE!...Ale možná je to opravdu tím, že to je Amerika, tady je všechno tak hrozně jiné…snadnější, ale hlavně veselejší…Lidé příjemnější, usměvavější, a člověk má rázem pocit, že sem patří…Nebo alespoň, že sem patřit chce!...:)

Po chvíli se připojují i Turci…Jenže když je Turků více, než je zdrávo, mluví spolu Turecky…A to nemáme rádi…Protože je to prostě blbý vůči Polákům a všem ostatním…

Hrozně času jsme strávili tady v Myrtle Beach s Martinem, Soňou, Ozcanem a Poláky a vždycky jsme spolu mluvili anglicky, až tedy na nevyhnutelné situace…:D…Kdy prostě něco úplně nemůžete vysvětlit, tak požádáte ostatní o pomoc…:D…A tím se vlastně učíme všichni…J

No nic, každopádně, Klaudie s Paulem zítra ráno brzy vstávají, takže se musíme rozloučit kolem půlnoci…Ti se se všemi loučí, objímají, ale my máme to štěstí, že se s nimi uvidíme ještě zítra, až nám přivezou ukázat jejich skvělou káru a až budou mít sbaleno a namířeno na MIAMI BEACH!!!...:)

Budou nám hrozně chybět…Ale u těchto lidí jsem si opravdu 100% jistá, že to nebude na posledy, co je vidíme…A to mě těší…J

91. den – 03/09/2013 LAST MORNING TOGETHER...

Vstáváme na východ Slunce, ale jen co nám zazvoní budík, napadá nás, že to byl ten nejhorší nápad na světě, jsme hrozně unavení…Vstáváme v 6:14 a v 6:20 máme sraz, takže docela rychlovka…:D…

Jen co ale vylezeme z postelí a vyjdeme před barák, kde už čeká Soňa s Martinem a Míšou, jsme všichni rádi, že jsme vstali a můžeme se s nima pořádně rozloučit…Ach jo, pocity jsou opravdu smíšené…asi si budete říkat, že jsem blázen, že ty lidi znám tři měsíce, ale když s těmi lidmi sdílíte pomalu všechno, práci, volný čas..hrozně k nim přirostete, nebo alespoň já…Ale myslím si, že jsme všichni na tom stejně…Snažíme se vtipkovat více než jindy, protože víme, že za chvíli bude konec, nebudeme moci se večer sebrat a jít za nimi…nic…Ach jo…

Jdeme na pláž a východ slunce je opravdu neuvěřitelně krásný…A všichni jsme šťastní i smutní zároveň…

V ten okamžik, když slunce vychází a je přesně 6:51 si přeju abychom nikdy nemuseli odjet…nikdy…

Všichni tiše koukají, a asi všichni přemýšlíme nad tím, co si naposledy řekneme…jaká jsou ty správná slova, když se s někým loučíte?...

Ale ještě máme nějaký čas, proto navrhuji, že půjdeme společně na naší skvělou snídani do hotelu…Všichni s nadšením souhlasí…Jdeme společně…naposledy…

Snídaně je jak jinak skvělá a nálada se nám zlepšuje…Přece jenom si pořád opakujeme, že už máme plán na Silvestra, pěkně s Poláky, Soňou a Martinem…A navíc opravdu od sebe nebydlíme tak daleko…J

Snídani si opravdu naplno užíváme…Rveme si pupky, jak se dá, fotíme se…J…Myslím si, že z těch tisíce fotek, co tady děláme, budeme všichni žít celou zimu a pak kdo ví, co bude…J

Po snídani se nám nechce loučit, oddalujeme to, jak můžeme, takže jdeme k Polákům domů, Martin se Soňou jdou domů něco pobalit a jsme s nima domluvení, že nás vyzvednou, až půjdou na zastávku a že tam půjdeme všichni s nima…!...:)…

Když nás vyzvedávají a já vidím všechny ty kufry, je mi zase nějak ouzko…Ale ještě, že máme Klaudii, která je něco jako šašek, stačí se jen na ní kouknout a musíte se smát…A taky nás těší fakt, že až prostě přijede autobus, Soňa s Martinem musí nastoupit a tím to loučení nebude tak dlouhé…

Přicházíme na zastávku, ještě před tím se tedy Marťa se Soňou loučí s Fremie…Ach joo…

Na zastávce stojíme a bavíme se o tom, jak se uvidíme v prosinci a jak to bude skvělé...

V tom přijíždí autobus, pomáháme jim s věcma…Za volantem sedí naše oblíbená babča černoška, takže jí vysvětlujeme situaci, že nás opouští naši skvělí přátelé, a celý autobus jako by ten okamžik prožíval s náma…Poslední objetí…Poslední pohlazení…Nastupují do autobusu…Máváme jim, babča ještě chvíli čeká…Pak troubí, mává nám celý autobus a my máváme jim…Když autobus mizí v dálce, mám opravdu na krajíčku, vím, že nejde o žádnou katastrofu, ale prostě někdy emoce ovládnout nejde…A smutek je opravdu cítit ve vzduchu…

Jen do té doby, než naše zlatá Klaudie udělá gesto a zakřičí nahlas…YEEEEEEEEEEEES, JSOU PRYČ!!!!!!!!

v tu chvíli, tuhle větu všichni opakují po ní, začneme tancovat na ulici na oslavu toho, že nás Soňa s Martinem opustili…Takže jsme tento pro nás všechny hrozný okamžik proměnili rázem v komedii a smějeme se, že se za břicha popadáme…:D…A je nám líp, všem je líp…J…

Jdeme si s Míšou pro plavky domů a s Polákama a Ozcanem jsme domluvené, že se sejdeme na pláži…

Míša nakonec s námi nejde, je unavená, přece jenom jsme spali asi 2 hodiny…:D

Jsme na pláži, a dáváme si na Martina a Soňu každý jedno pivo…Přece jenom v tomhle vedru, pivo je to nejlepší…Hmmmm paráda, v okamžiku, kdy probíráme naši budoucnost, co bude, nebude, u nás zastaví policejní auto…Jediné, co nás napadlo udělat, tak schovat plechovky piva pod deku…No nádhera…Policajt stahuje okénko, vystupuje z auta a říká: Za to, co tady děláte, jsem včera poslal 6 lidí do vězení…

No je to jasný, jdeme do lochu…Jediné, co se mi v ten okamžik honilo hlavou a hned ve druhý okamžik to, že by to asi nebylo tak hrozné, když bych tam byla s Polákama a Ozcanem, asi by to byla i docela sranda…:D…

Klaudie se začne omlouvat, a její herecké schopnosti jsou opravdu skvělé, takže nám policajt říká, ať jdeme ke koši a každý své pivo vyhodíme…Jdeme ke koši, cestou se ještě párkrát napijeme a je to v koši a policajt spokojeně odjíždí…A my taky spokojeně uleháme na své ručníky…A tlacháme, tlacháme…:D…

Po hodině nebo po dvou se rozhodneme, že se přemístíme k bazénu na 68 avenue, kde jsme tedy ještě nebyli, ale máme prostě chuť objevit dosud neobjevené místo…

Bazén se nám líbí, je nejlepší ze všech, které jsme kdy navštívili…:D…No takže je nám jasné, že tam teď budeme pečení, vaření…:D…Skáčeme do bazénu, kreativitě se meze nekladou, hrajeme si s míčem, opravdu jak malé děti…:D

Poláci mi budou táááák chybět…Smějeme se tak, že se všichni topíme v bazénu a nemůžeme přestat…:D…

Kolem pozdního odpoledne musí Klaudie s Paulem domů, protože budou telefonovat s rodinou…J

My s Ozcanem zůstáváme ležet, a čekáme na Míšu, až přijde, hodinu…A marně…V tom se začne nějak zatahovat obloha a už máme takový hlad, že prostě jedeme, domů k nám je to kousek, takže Míšu přinejhorším potkáme na silnici…Ale jelikož jí znám, takže vím, že když uvidí nějaký ten mráček, tak nepřijde…:D

No ale to co vidíme my, není jen tak ledajaký mráček…Během 30 vteřin je celá obloha úplně černá, ale jinak, než obvykle…

Vidím černé mraky, které mají tendenci se stáčet a sunout směrem dolů…TORNÁDO, první co mě napadá…Ozcan mi dává za pravdu, najednou v těch černých mracích vidím asi 4 blesky, zvedá se vítr, opravdu se bojím…Opravdu moc…Běžíme ke kolu…Nasedáme a pelášíme co to jen jde…Nepřeju si nic jiného, než být doma…

Jen co přijedeme k Tower 2, začně neskutečný slejvák…Takže už je to jako obvykle…:D…A jestli bude z této bouřky nějaké tornádo, tak ne ale v Myrtle Beach…J…

Usedáme na gauč, jíme pizzu, Míša je navěšená na svém novém telefonu, já píšu blogy…Vím, že teď to docela flákám, jenže není vůbec čas…L

Posledních 6 dní v Myrtlu…Pane bože to je hrozné…Ozcan spí, já stále píšu blog, kupuji si kryt na svůj nový telefon, který je snad už někde na cestě…A za tak směšnou cenu…:D…

Když se Ozcan za 3 hodiny probudí, plánujem, co budeme dělat večer…A jelikož mi psal Paul, že bychom mohli do vířivky, něco popít, zdá se nám to jako skvělý nápad…

Míša ale pořád vypadá hrozně unaveně a tak raději zůstává doma…L…

Přijíždíme k Polákům, parkujeme kolo a společně se vracíme k bazénu na 68. Avenue…

Ze začátku ležíme na lehátkách na skvěle upravené trávě, pijeme své drinky, vzpomínáme na Soňu s Martinem, kde asi jsou atd…Mají před sebou cestu 39 hodin…Jejich celá situace je na delší vyprávění…Zažili si opravdu hrozné věci, než přijeli do Myrtlu…Ale i přesto říkali, že to bylo to nejlepší léto v jejich životě…J A to nás těší…J

Poté se přesouváme k bazénům, do vířivky vlezou jen Ozcan s Paulem, protože pro mě s Klaudií je to hrozně horké…A v takovém horku, víte jak…:D…Po pas nám to bohatě stačilo…:D…Takže naše zadky zamířili raději k jednomu mini bazénku, ve kterém je voda teplá a ne vařicí…:D

Po dvou hodinách čachtání jdeme domů, protože paní, co se o bazén asi stará, chce jít domu taky…:D…

Tento den byl opravdu jeden z nejskvělejších dnů, co jsem tu zažila…Ano smutný, protože Soňa s Martinem nás opustili, ale na druhou stranu jsme si všichni uvědomili, jak opravdu blízcí jsme si…A to mi opravdu dělá radost… Takovou, že usínám u Carol doma, jako malé miminko…:D

90. den - 02/09/2013: GOODBYE MARTIN AND SONA! :( GOODBYE WORK!...

POSLEDNÍ PRACOVNÍ DEN…Jak se cítím?...Ani nevím..od všech známých z hotelu jen vím, že to bude asi nejnáročnější den, co kdy byl…Tolik check outů, se z toho zblázníme…

Ale co vím jistě, když uvídím na svém papíru NORTH TOWER a 6 check outů, tak visím na prvním lustru, který tam potkám…:D

Včera jsme toho moc nenaspali, protože jsem se samozřejmě zakecaly s Poláky, Soňou a Martinem…:D…Trochu si říkám, že jsem taky nezůstala doma, jako Míša, ta bude dneska plná energie…:D…Ale není…:D

Ráno se najíme a pak jdeme do Lionu, pro energeťáky a nějaký dobroty, bude to dlouhý den…:D

Včera jsem se už vyfotila s kým jsem chtěla, takže dneska mám foťák v kapse, jen pro nějaké momentky…:D…Beru papír, chvíle napětí a je to SOUTH TOWER, 6 check outů, nějaký stay overy, trash and towels…Vypadá to, že to bude v pohodě…J…Míša vyfásla North tower, to je trochu horší, ale Wanda vypadá dneska v pohodě a říká jí, že co stihne, to stihne…:D…Taky dobrý…J

Pracuji úplně v klidu, vzpomínám na první den, na všechno, co se nám tu přihodilo, až mi je trochu smutno, že mým posledním dnem v práci není nějaký busy day na Northu…Chybí mi…:D…

Ozcan mi pomáhá, děláme check out za check outem, pak jdeme pěkně na obídek, poslední den si opravdu užívám…J…

Mám před sebou poslední 2 check outy, Ozcanovi není nějak dobře, takže ho raději posílám do postele a ne drhnout kuchyně…:D…Spí…A jen se přemisťuje po check outech…

Když mám před sebou poslední pokoj, jen trash and towels, říkám si, že si to pěkně naposledy užiju, jenže v tom na mě naběhne JANET, supervisorka ze South toweru a íká mi, že WANDA zase do vysílačky řvala, že musí všichni končit…No to je teda hezký, jsou tři hodiny a všichni půjdou domů…Ale co…Aspoň nebudu mít čas na nějaké dlouhé loučení…No ale omyl…

Přicházím i se svými milovanými kbelíky na housekeeping, kde mě v okně už zpovídá Jennifer, kdy odjíždím atd…No a dopadne to tak, že jsem s Jennifer a Wandou v kanceláři…Wanda mi děkuje za odvedenou práci, že prý jsem opravdu HARD WORKER a že bylo jejím potěšením mě poznat…I když na Wandu všichni nadáváme, s těží zamačkávám slzu…J…

Jennifer i Wanda, mě objímají, jako by mě posílaly někam na vojno, nechybí ani pár fotek, kdy se při focení ale musím omluvit za to, že jsem celá mokrá…Wanda mi s úsměvem říká, Ohhhhh baby, já vím, byl to dneska těžký den, sorry…

Nevěřím vlastním uším…:D…

Naposledny obě obejmu, a odcházím ne s pocitem radosti, ale spíše se smutkem, který si odnáším i domů…Je konec…Konec všechno, nikdy neuvidím tyhle lidi, nikdy už neuslyším ty věčné proslovy paní Wandy, ach jo…Šťastná opravdu nejsem…

Ale přejde mě to, protože myslím na to, co nás čeká ten další, poslední měsíc…Bude to bomba…J….

Míša ještě doma není, ale těším se na její pocity…J…A poté máme v plánu vyrazit společně do TAGERU, něco málo koupit…Ale ne na dlouho, protože večer je rozlučka se Soňou a Martinem, kteří nás opouštějí už zítra!!!...:( Nemůžu na t o zatím ani myslet…L

Míša přichází z práce a vypadá šťastně, že je po všem…:D…Asi to tak neprožívá jako já, tím lépe pro ní…J

Do Tangeru se jí ale nechce, takže jedeme sami s Ozcam…A veze nás tam Santa, který nás mě vyzvednou v 5:30 a nečekaně přijíždí v 6:30…Člověk by ho někdy fakt zabil…

V tangeru, jelikož je dneska v Americe svátek práce, by měly být údajně ty největší slevy, co kdy byly…Ale ty tedy nějak nevidíme…Ale i tak je to všechno levné, takže si kupuji novou peněženku GUESS, člověk prostě neodolá…:D…

Jo a málem bych zapomněla, než jsme odjeli do Tangeru, tak jsem si konečně na ebay vybrala svůj nový telefon, tak ještě aby přišel a bude to paráda…:D

No nic, něco málo pokoupíme a pak už spěcháme zpět na párty…Santa měl pro nás přijet v 7:50, a nečekaně přijel sice pozdě ale ne o tolik, jen o 40 minut…:D Mám chuť ho zabít…Míša na nás už čeká doma celá připravená…J

Chce to PAINTING na obličej ( tahkle PAUL nazývá make – up)…A může se vyrazit…

Ozcan se staví doma, převlékne se, my s Míšou jdeme mezitím nakoupit, kupujeme housky, kuřecí kousky, limetková piva a je nám hej…:D…

Klaudie, Paul, Ozcan, Míša, Soňa, Martin, turkyně, Yurda, Jeorge, který taky dneska odjíždí…Prostě asi všichni pohromadě…J..Loučení s Martinem a Soňou bude opravdu těžké…A proto se neloučíme a domluvili jsme se, že se půjdeme podívat ráno společně na východ slunce…J…ten bude přesně v 6:51…

Proto je nejvyšší čas párty ukončit kolem 3. hodiny ráno, ať se alespoň trochu vyspíme…J…

Míša odjíždí na Ozcanovo kole, já ještě zůstávám na zbylé dvě hodiny, co nám scházejí k dalšímu setkání…A to je vlastně už příběh na zítřek…J

Všichni uleháme,  ale nikdo pořádně nespíme…Barbecue bylo skvělé, jako vždycky, jen plné vzpomínání…L

Všichni jsme se shodli, že tohle léto, co jsme tady zažili, je to nejlepší v našich životech a ty zážitky, zkušenosti, různé situace a lidi, které jsme tu potkali, NIKDY NIKDO nemůže vymazat!...:)

89. den - 01/09/2013: TAKE A PICTURE!

Tak přesně za měsíc jedeme domů…To je opravdu v prdeli…S prominutím…L…

Přicházíme do práce a zahajuji focení s mými oblíbencemi…:D…Nesmí chybět Nancy, se kterou jsem tu začínala, Jamie, Patrik, a samozřejmě moje ROSA, která si myslím, že mě má nadevše ráda, i když mě někdy pěkně prudí…Něco jako rodičovská láska…:D :D…někdy nám přijde, že nás akorát prudí, ale jen proto, že nás mají nadevšechno rádi…Jako mě Rosa…Upletla mi vlastníma rukama na památku kabelku…J…Je hodná, mám jí opravdu ráda…A bude mi chybět…Nepracuji v North toweru, ale v Toweru 3, takže úplná pohoda…Celý den jsem v celé budově sama, nikdo nikde, až se mi trochu zastesklo po Northu, protože mi přijde, že tam je moje „rodina“…ROSA, CAROL, KLAUDIE, ARTURO a dneska i Míša…J…Ale všichni společně se sejdeme na pauze, jedna z posledních..Ach jo, fotíme se, smějeme se…je to skvělé…Ani si nedokážu představit, že to opravdu skončí, už ZÍTRA!

No nic, dodělávám práci a jdu domů…Venku vedro, jak jinak, jasno, takže se vyvaluji u bazénu v SAND DUNES A usínám…:D

Po hodině se vzbudím, připojuje se ke mně Ozcan a poté jdeme za Míšou, která přišla z práce o něco déle a je u bazénu ale na Villách 2…

Cestou k Villám jíme naše oblíbené Raviolli…J…

Chvíli ležíme u bazénu, Míša nás po chvíli opouští, má totiž hlad…J…My se k ní ale po půl hodině připojujeme a jdeme hledat můj nový IPHONE…:D…Ozcan je tak šikovnej, že mi jich našel na výběr celou řadu…Jenže to je pro mě akorát mučení, nevím který, nejsem si jistá, no znáte to…Asi to máme v rodině…Čumíme dvě hodiny u počítače, ale potřebuji si to nechat proležet v hlavě, takže nasedáme na kolo a jedeme raději ke Carol domů…Míša je unavená, tak zůstává doma…L

U carol je jako vždy veselo…:D..Radím se s Poláky s výběrem mého iphonu, a dávám jím za pravdu, vybrali stejný model jako já, takže si ho zítra asi koupím…Jaký, to bude samozřejmě překvapení…:D

Po hodině, co klábosíme v kuchyni, bereme HARD TEA, nějaká piva a jdeme k Soně s Martinem na posezení…J

HARD tea – můj oblíbený alkoholický nápoj, je věnovaný JANIČCE A její novorozené holčicce, kterou už se nemůžu dočkat, až uvidím…J…Takže na vás holky, ať jste hlavně zdraví…

A myslím si, že jsme malou zapili až až…J…

Vzpomínáme společně, co jsme tu všechno zažili a neuvědomujeme si, že je konec…L…Prostě konec…Zítra poslední pracovní den a poté grilovačka, úplně poslední společná, protože potom Soňa s Martinem odjíždějí domů…L

Já vím, že nás čeká to nejhezčí, měsíční dovolená…Ale ty lidi, ty mi budou hrozně chybět…

Klaudie je smutná…Všichni jsme smutní, ale když začneme klábosit o Wandě, ručníkách, housemanech, popadáme se za břicha a hrozně se smějeme…:D…

A všichni se shodujeme, že nám tyto tři neskutečně skvělé měsíce hrozně moc daly a vůbec nic nevzaly...A to je to nejlepší co se nám mohlo stát…Krom toho, že jsme poznali jeden druhýho…Skvělý lidi, ze kterých já doufám budou přátelé do konce života…

A doufáme, že nás Klaudie s Paulem pozvou na svatbu…Klaudie to samozřejmě neví, ale PAUL jí koupil prstýnek, modrý diamant, který společně s Ozcanem vybrali…

No má se na co těšit Klaudie naše…Až to na ní Paul v Miami vybalí…J…

Musím se rozloučit touhle fotkou protože dneska jsme se bavili jen a jen o práci, vzpomínali, nadávali na ručníky, Wandu, vysavače...I housekeepři mají své starosti!...:D

88. den - 31/08/2013: TALKING, TALKING...

Zase neskutečný vedro…A my pádíme do práce…:D…Sobota většinou bývá BUSY day, ale dneska  to opravdu nevypadá…Fasuju samé stay overy, 5 na SOUTH tower a 5 na NORTH toweru, kde se potkám s Míšou, která má jen North…Dá se říct, že se docela nudím…:D

Jdeme na oběd, pěkně na pizzu, i když předtím jsem potkala ROSU a už mě zaúkolovala zase jak blázna, ale snad se nikdo nezblázní, když tam půl hodiny nebudu…Po své práci, i když mám supervisorku Carol, mě Rosa posílá na další check out a owner, takže všechno musí být jak z porcelánu…:D…

Přichází Arturo, děláme si společně malé pizzy v mikrovlnce, taky chudák celý den nejedl…Po té začínáme s úklidem a docela u toho i vtipkujeme, pak dorazí Carol, Nerva, jen zčekují, jestli není někde nějaký tip nebo jídlo, zestříkají koupelny bleečema a můžeme pokračovat…:D…

Jo pravda, když jsem končila jeden ze svých penthousů, čekal tam na mě vzkaz THIS IS FOR YOU AND THANK YOU…A pod tím 10 dolarů…Po 14 dnech tip…:D…Krása…

NO nicméně drhneme s Arturem všechno, co se dá, postupně se k nám připojuje Rosa, dalších asi 5 černošek a Alvern…J…S tím zase vtipkujeme, takováhle práce mi opravdu nevadí…Všichni housekeepři už museli domů, jen mě si tam Rosa nechala, ta je tak hodná…J Ale tak nějak jen postávám a nic moc nedělám…A když už se blížíme konec, Alvern mě taky posílá domů, s poděkováním a úsměvem od ucha k uchu, když mi oznámí, že musím už jít domů a já se ho zeptám proč??...:D…

Přicházím domů, beru plavky a jdu na villa 2 k bazénu, je opravdu neskutečné vedro…To Míše nedělá moc dobře, takže zůstává doma…Cestou k bazénu jen hodíme věci do Tower 1 do prádla…A blabla, opaluju se, přijíždí Ozcan s vychlazením pití, co je pro mě docela osvobozující…J

Kolem 6 hodiny vyzvedávám prádlo a jdu domů…Míša obdržela zprávu, že jí přišla jejjí Nokia LUMIA? takže bere Ozcanovo kolo a pádí k Fremie pro telefonek…J

Přijíždí…A zjišťujeme , že tyto moderní telefony používají micro simkarty a ne normální, takže se musí ostříhat…Ale to až zítra, až pojedeme nakupovat do TANGERU a WALMARTU…J…

Chvíli sedíme doma, zařizujeme pojištění, jelikož nám už končí…Sakra, je před námi posledních 30 dní…To je fakt k pláči…:D

Proto není čas marnit čas a jedu na návštěvu ke Carol a Polákům…Míša se pořád necítí nějak dobře, raději si dává sprchu a jde spát…J

To ja si zase poklábosim u Carol, co novýho…:D…A samozřejmě se tam i najím…:D Tentokrát to nejsou vajíčka, ale bílý chleba s kuřecími kousky, cheddarem a kečupem…:D…Moc dobrý…:D…

Usínám s plným, co s plným, přímo narvaným pupkem!...:D :D :D

87. den - 30/08/2013: POKER!

Taaaaak a dneska jsem to já, co vstává do práce…Míša sice vstává taky, ale za dnem volna!...Posledním!!!...:(…

Pádím do práce, docela nabuzená, musím si přece užít nejen poslední dny v Myrtlu, ale i v práci…:D…

Fasuji krásný papír a to 8 stay overů na MAIN BUILDING – SAND DUNES a k tomu asi aby mi to nebylo líto 2 stay overy na NORTH TOWERU…Pěkně s mojí oblíbenou Rosou…Která za mnou ráno přišla s tím, že pro mě má nějaké překvapení…Že jsem s ní pracovala nejvíce ( a sama asi ví, že hodně tvrdě), tak má pro mě dárek…J…A víte jak, jasný, někdy mě Rosa pěkně naštvala, ale mám jí ráda a chápu, že i ona se snaží dělat svojí práci a když pořád na ní do vysílačky řve Wanda, tak se pak z ní pochopitelně stane robot a to samé očekává od všech ostatních…:D

Nejdříve jdu na Sand dunes, kde se z mých dvou stay overů stanou check outy, nic překvapivého…:D…Ozcan mi pomáhá, kde se dá, ale pomoc nepotřebuji, protože pokoje jsou tak malé, že mám všude hotovo téměř hned…Pěkně mě ta Rosa s Carol na North toweru vycepovaly…J…

Kolem 12 hodiny, jdeme všichni na pauzu, sedíme tam asi 45 minut…:D…Proč ne, pak se vracím na Sand dunes, dodělávám své dva pokoje a pádím na NORTH toweru, kde mě čekají 2 stay overy, ale ty teda stály za to…:D…V jednom pokoji chtěli převléknout 3 postele, což jsem v zápětí učinila, vytřít, což jsem udělala hned po té…A vždy než opouštím pokoj se ptám, zda je vše v pořádku a hosti nepotřebují třeba něco dalšího…Ne ne, jsme v pohodě…

Super, pokračuji o pokoj vedle, kde sedí jen jedna stará černoška, která mi řekne, co vše chce udělat a je hrozně milá, povídáme si…Taková babička…J…

V tom ale někdo klepe na dveře, jsou to hosti z předešlého pokoje…(Později jsem se dozvěděla, že to je jedná velká černošská rodina ve dvou pokojích vedle sebe)…No nic, otevřu dveře, kde stojí černoška z předešlého pokoje a říká mi, zda bych jim mohla převléct postele…Ano paní, vše je hotové, udělané…Ne není, pojďte se podívat…Jdu zpět do pokoje a postele, které jsem před pěti minutami povlékala a ustlala, jsou rozestlané….:D Ale na první pohled je vidět, že to je čerstvě rozestláno…Paní, byla jsem tu před pěti minutami a někdo si asi do té postele lehnul, ale můžu to znova ustlat…Ale my potřebujeme vyměnit povlečení…Pár minut se snažím vysvětlit, že opravdu vše je čisté, nové…:D…

Paní mi tedy po pár minutách dá za pravdu, ale dodá: No a potřebovali bychom vytřít…Paní já jsem vytírala už, ale pokud potřebujete něco dalšího, jsem k dispozici…Ano, potřebujeme vytřít…

!!!No tak kde to jsme?...Zatínám zuby, s úsměvem beru mop do ruky a vytírám, PODRUHÉ!...

V tom mi paní říká, potřebujeme nové ručníky…Ano paní, vše jsem vám naskládala do koupelen, něco kolem 14 ručníků, je to dost?...Černá paní pokyvuje hlavou ano je to dost, ale potřebujeme prášek do myčky…Odpovídám: Ten momentálně nemám, ale jen co najdu svého supervisora, přinesu vám ho, ano?...:)…Paní souhlasí…

Odcházím, hledám Rosu, najdu ale jen Tobiashe, který mi dává prášky do myčky, odnáším je zpátky do pokoje, paní vypadá naprosto spokojeně, tak snad bude klid…:D

Uklízím jejich další pokoj, kde si asi 15 minut povídám se starou paní, je jí 76 let…Popíjí si na balkoně svůj koktejl, a vypadá skvěle!...:)…A asi mě má ráda…Nooo třeba konečně bude nějaký tip…Přece jenom vypadá to na bohatou černošskou rodinu…J…ale samozřejmě z nich nevypadl ani cent..:D…Ale přece jen něco jsem dostala, jedno velké černošské objetí…:D…Proč ne, taky dobrý…:D

No nic, když skončím v práci, jdu si pro podpis do pokoje, kde je jak Rosa, tak Carol, tak Claudia, takže jím ještě pomáhám, ale po chvíli paní Wanda zařve do vysílačky, že všichni housekeepři dolů…HNED!...:D…Takže pokládám koště, Claudie vysavač a běžíme…:D

Hned po práci jdeme s Míšou k bazénu…Ležíme, opalujeme se, klasika…Já si popíjím tureckej čaj, kterej mi přinešl Ozcan…:D…V takovém vedru jsem si vždycky myslela, že horké nápoje jsou spíše na zabití, ale není to tak hrozné…:D…

Ze Sand Dunes se po chvílí přesunujeme něco pojíst…Každý si dáváme sendviče velké jako blázen a neskutečně dobré…Škoda, že jsem zapomněla foťák u bazénu…To by jste se poměli…:D

Asi jako my…:D…

Tak a teď je čas sebrat všechny drobný z naší kasičky a vyrazit za Polákama, Soňou a Martinem na poker!!!...Ještě je to teda musíme naučit, ale myslím si, že jsou to opravdu inteligentní lidi, takže to nebude nic těžkého…:D…

Usedáme ke kulatému stolu, tedy předtím ještě nakupujeme v Lionu, abychom nebyli hlady a o žízni…J…

Vysvětlujeme pravidla pokeru, ale všichni jsou už připraveni, jelikož čekovali už odpoledne, co hezkýho píše o pokeru wikipedie…:D…

Ozcan to hraje jak bláznivej, za chvíli nemá žádné peníze…:D…Ale víte jak o peníze nejde, všichni ho sponzorují ze svých drobných…:D…

Skvělý večer opravdu…Nakonec všechno vyhrál PAUL!!...A my jsme se alespoň zbavili drobáků…Ale co teď s tím bude dělat Paul s Klaudií…:D…???...Bereme všechny drobáky a rozhodli jsme se, že si půjdeme trochu vystřelit z jedný slečny, která obsluhuje na benzínové pumpě, která je nedaleko…:D…Plán spočíval v tom, že si půjdeme něco koupit a vysypeme jí tam ty  největší drobáčky…Jako jednocenty atd…:D…

Tato slečna se totiž NIKDY neusmála a dělá trochu problémy s ID kartama…:D…Tak jí chceme trochu pobavit nebo nasrat…:D…Všechno je pro nás přijatelné…J

Ach jo, slečna má asi zrovna volno…Takže si poklady schováme na jindy a určitě než odjedeme ještě tuto slečnu navštívíme…:D…

Kolem jedné hodiny je čas jít domů, zítra všichni pracujeme…J…Poslední tři dny práce…J

                                                  WHO HAS THE BEST POKER FACE?...:D