49. den: 23/07/2013: ŽRALOK!

Jupííí jou, a je tu day OFF…Tedy jen pro mě…Míša pádí do práce…:D…Ne, že bych se jí smála, ale jo směju se jí, trošičku…:D…Ležím si pěkně v posteli, a jedním očkem pozoruji, jak si obléká uniformu…J…

Místo 8:00, vstávám v 8:59…Přeci si ten volný den musím maximálně užít!! …J…Venku zataženo, ale to tady není nic neobvyklého…J…Všechno vždy rozfouká vítr a počasí se tím pádem mění z minuty na minutu…Alespoň nějaký vzrůšo…:D…

Pěkně se nasnídám, myslím na Míšu, jestli je pak zase v North tower, balím si svůj batůžek, opět nestíhám, jako vždy, dole už na mě čeká Ozcan, který má dnes taky day off…Tak jsme se rozhodli, že vyrazíme spolu na pláž a nebudeme dělat vůbec ale vůbec nic…:D…Cestou na pláž se stavíme pro ledové coca coly, a Mountain DEW a můžeme vyrazit…Mezitím vlastně ještě zavolám Ládíkovi, kterému se něco nezdá na našem blogu…:D…Ano už nejsme ze všeho tak vyjukané, možná někomu přijde, že práce, bazén, moře, pláž, nákupy, jídlo a sem tam nějaká párty je poněkud nudné, ale veřte mi, že nás to prostě baví…A hodně často se mi stává, že všechny ty pocity a ty zážitky nejdou prostě vyjádřit…J…A taky vám samozřejmě chceme něco vyprávět, až se vrátíme domů, takže samozřejmě nějaké peprné zážitky si necháváme pro sebe…J…

No zpátky k pláži…Ležíme a za hlavní téma rozhovoru jsme si zvolili: Rozdílnost kultur a náboženství v Čechách a Turecku…Pro mě vlastě žádná novinka…:D…Když jsme se dostali k tomu, že vlastně Turci všichni umřou najednou, v jeden den, což říká Korán, oznamuji Ozcanovi, že má asi úpal a potřebuje se schladit, protože není normální…!...:D Jdeme do vody…J…

Na pláži hodně lidí, ve vodě nikdo…Ale stále se dohadujeme o Koránu, takže nám nic nepřijde nijak neobvyklé…Když oba stojíme ve vodě něco málo pod pás, křičí na nás jeden AMÍK: Siiir, don´t go to water!...There is a shaaaark!!!!....Jen se otočím na Ozcana, který stál za mnou a vykřiknu: WHAAAT???...Najednou se ve mně krve nedořezali, stojím, koukám, Ozcan mě popadá za ruku a běžíme z vody…Teprve při běhu si všimnu, že ve vodě není vůbec nikdo a všichni jen přihlížejí ze břehu…Vyběhli jsme na břeh, poděkuju Ozcanovi za pomoc…Najednou se v nás probudí Adrenalin a chceme toho žraloka hrozně vidět…!:D…To se nám to machruje, když už stojíme na břehu pěkne v suchu s ostatními čumily…:D…

Teprve po chvíli si říkám, že kdyby ten žralok plaval někde blízko mě, tak asi umřu, asi by mě trefilo…!...Ale opět ponaučení pro příště, když nebude nikdo ve vodě, znamená to, že něco je asi špatně!...Po pár hodinách, už ani nevíme, že tam nějaký žralok byl, a zvesela se koupeme…:D…Lidí jako smetí,  to by byla velká náhoda, kdyby si vybral zrovna nás…:D

Jsou asi tři odpoledne, tak si tak říkám, kdy se vrátí asi Míša z práce…A doufám, že se k nám odpoledne připojí…J…Ale jelikož nemá v lásce smartphony, je těžké se s ní domluvit a tak se přemístíme raději k našemu oblíbenému bazénu, kam si myslím, že odpoledne dorazí…Venku 40 stupňů, člověk raději ani nevylézá z vody…J…

Je vidět, že už Míšu znám opravdu dobře, přichází k bazénu, s tím, že ani jednu zprávu ode mě si nepřečetla…A šla na jistotku! :D…Sice už se cítím trochu vařená, ale stále nemám dost…Ležíme až do půl sedmé…J…

A aby se neřeklo, že jsem se jen celý den válela, jdeme si zacvičit, ale aby se zase měl člověk na co těšit, hned po této náročné aktivitě míříme pro CHEESE PIZZU…:D :D…Fakt nechci, aby to tady někdy skončilo, nechci se vrátit domů…Nic mi tu absolutně nechybí! J…

Je pravda, že nikdy nevíte, jestli vás neodnese nějaký to tornádo nebo nesežere žralok, ale víte, že i kdyby se to stalo, tak všechny ty dny, co jste tu strávili předtím, jste prostě Ameriku milovali celým srdcem a stálo to za to!...Alespoň takhle to cítím já…a myslím si, že i většina Američanů…J…

No a zajímá vás, jak dopadlo včerejší barbecue?...:)…Z mini barbecue se vyklubala poměrně velká mezinárodní párty…J…A vlastně v jedné oblasti zrovna probíhaly tři takové to sešlosti najednou… J

Jedna naše – Česko – Turecko – Polská…, druhá Kolumbijská a třetí nějaká Mexická zřejmě…:D…Bylo to fajn posezení, a nevím proč, ale vždy naše debaty skončí u náboženství...:D…Ale někdy mi přijde, že my, jako národ ateistů, dráždíme akorát hady bosu nohou…:D…Kor v době Ramadánu…:D…Všichni však respektují vzájemné názory a je to fajn…Akorát bychom ještě potřebovali názor nějakého silně věřícího Američana, ten trochu postrádáme…J…Popravdě řečeno, člověk se dostane do kontaktu s Američani, jen v hotelu, s našimi hosty, kteří si naštěstí rádi a často chtějí povídat…J…Tuhle jsem mluvila s jedním, který žije v Las Vegas a byl jednou v Praze a prý na ní nemlže zapomenou a hrozně rád by tam strávil nějaký čas…Navrhuji mu, že mu klidně přenechám své místo ve směnárně v malém zapadlém bytečku, a já vyrazím do Vegas…Američan se popadá za břicho, ale chvílemi opravdu vypadá, že by to bral…Jo a jinak mi pochválil mojí angličtinu, že je prý excelentní, ale já mám spíš pocit, že větší bláboly jsem ze sebe nikdy nevypustila…:D…

No nicméně, barbecue byla super…J…Až na otravný hmyz a žáby…:D…Tyto sešlosti se totiž pořádají u jednoho ohniště poblíž apartmánu, kde bydlí všichni ostatní, kromě nás…My máme přece ten hotel…:D…Na druhou stranu, aspoň jsou tam všichni pospolu…I když mi si za nimi snadno dojdeme…:D…

Barbecue jsme ukončili asi kolem 1 ráno, protože Míša musela vstávat do práce…No a zbytek už víte…J…

Takže pro dnešek stačí…Je 20:30, hrozné vedro, vidím to na procházku po pláži...:)…Míša má zítra day OFF a už je v pyžamu, tak to asi vidí na spánek…:D…

See u…Teda pokud mě nesežere žádný žralok…A kdyby náhodou jo, tak hlavně nebrečte, protože já se pořád jenom směju!!!! J J J