Tak to byl
pěknej pracovní masakr…!!!...Jak já, tak Míša jsme vyfasovaly 4 check out na
největší severní věži, kterou každý ze srdce nesnáší! …To člověk nemůže
stihnout do tří odpoledne ani kdyby se tam stavil na hlavu…:D…Makáme o sto
šest, úplně z nás leje…Povlíkám jednu postel za druhou, vytírám, všechno,
co mě napadne, hlavně rychle rychle…musím totiž domluvit ještě tu večerní beach
párty, protože mi přijde, že mě všichni pasovali na pořadatele…:D…Ale nijak mi
to nevadí, Míša pořád trvdí, že se s každým bavím, tak, že je to na
mně…:D…
No každopádně
nejdeme ani na pauzu na oběd, snažíme se nahnat čas, ale marně…Končíme kolem
18:30…Celé zpocené, unavené, Míša vypadá, že sebou každou chvíli sekne…
Přicházíme
domů, usedám k počítači a začínám plánovat…A začíná to pěkně odpadat,
hodně lidí je nemocných, jelikož před pár dny byl neskutečný slejvák a všichni
při cestě do práce zmokli a hned po tom z toho onemocněli…L…
A je pravda, že
na všechny ani nemám kontakty…Ale to se časem zlepší…
Čistíme
chladící box, plníme ho Rakií, pivama, bereme brambůrky, kelímky…Míša
s velice unaveným pohledem sděluje, že si dá dvě piva a jde spát…Všichni
jsou bez energie, kromě mě a Turků…:D…Jenže u Turků se u dvou osob naskytl taky
promlém, zvavý RAMADAN…Měsíc chudáci malý nemůžou pít…Někteří z nich na to
takzvaně kašlou, i když přiznávají, že se někdy kvůli tomu cítí špatně...Ale
někteří to berou trochu vážněji, tak doufám, že se zúčastní někdy jindy…J
Takže, abych to
shrnula z mezinárodní beach párty, vznikla ČESKO – TURECKÁ beach párty…Já,
Míša, Yurda, Ramazan, Soňa, Martin…Ale co vám budu povídat, bohatě to
stačilo…!!...Mě teda určitě…
Na přivítanou
jsme si dali Rakii, Yurdovi se tak stýská po domově, po Turecku a rodině, že
chuť a vůně Rakie mu vhání slzy do očí…Slzy štěstí…:D…Cítí se jako doma…J…To nám všem dělá
radost…Tím se vytvořila skoro rodinná atmosféra, pro naše dva kamárády Turky
určitě…A z beach párty se vyklubal klidný plážový piknik….Pro Soňu a
Martina jsou Turci jako nepoznáná planeta, takže pokládájí neskutečný počet
otázek na Turecko, náboženství, vojnu, školský systém apod…
Yurda odpovídá
na otázky, jak na běžícím páse a já ho doplňuju, protože o Turecku také vím
své…J…Machruju
se svojí turečtinou, kterou mi Yurda nemůže vynachválit…:D…
Po pár hodinách
nás opouští Míša, není jí nějak dobře a je fakt, že jsme v práci dostali
opravdu záhul, tak je unavená…L…I
když neradí, loučíme se s ní…Ale v pikniku pokračujeme…Po další asi
hodince nás opouští i Soňa s Martinem, kteří bydlí kousek dál a navíc Soňa
je taky nějaká nemocná…
Takže to
zůstalo zase na nás, já, Yurda a Ramazan…:D…Pevné jádro, nebo jak se tomu říká…
Sedíme, pijeme,
diskutujeme o všem možném, a v tom náhle přišel slejvák jako prase…:D
Rychle se zvedáme, dekou, na které jsme seděli si společně zakrýváme hlavy a
vypadáme jak jeden velký bílý duch…A běžíme domů…Kluci mi naloží všechny věci
do výtahu a vydávají se napospas dalším 10 ti Avenue domů…:D…Samozřejmě bez
deky, tu musím přeci vrátit Martinovi a Soně…
Turci nepatří
zrovna mezi nejotužilejší národy, takže se vsadím, že zítra jdou oba
nemocní…:D…Ale já už pěkně ležím v teple, přicházím domů s chladícím
boxem, který jsme si půjčili od našich spolubydlících, aniž bychom se
zeptali…Ale tak když pořád nejsou doma?...No každopádně Tanya mě s ním
viděla, popřála mi s úsměvem dobrou noc, tak asi je vše v pohodě…
Suším si vlasy
a úplně promočenou deku dávám usušit na balkon, zítra jí vrátím Soně
s Martinem pěkně suchou a voňavou…J
Žádné komentáře:
Okomentovat