73. den – 16/8/2013 SO COOOOOLD!

Včerejší noc byla opravdu jedinečná… a to konkrétně v tom, že takovou zimu jsme tu ještě nezažily! Normálně jsme musely na noc natáhnout fusekle, zavřít okno, aby v něm nebyla ani nejmenší škvírka a přikrýt se dekou až po bradu! a stejně nám ještě chvilku trvalo, než jsme se přestaly klepat zimou! prší a ochladilo se nejmíň o patnáct stupňů… hrozný, představa, že se do takového počasí vrátíme do Čech nás už teď trochu děsí J

Nicméně ráno už to není tak strašné. Sice je pořád docela chladno, ale aspoň už neprší, takže dojdeme do práce suché… Danuš fasuje mimořádně South tower a Tower 3 a já zcela nečekaně opět nedostávám svůj papír… dodnes nechápu, co je těžkého na tom, podívat se na rozpis směn, kdo pracuje který den a podle toho psát papíry s prací. takže se pak stává, že jsou napsané papíry pro lidi, kteří mají ten den volno a lidi, kteří ten den pracují, papír napsaný nemají… těmito lidmi jsem byla dnes já. takže čekám, čekám, čekám…. všichni mají dost času, jenže já už bych se ráda alespoň clock inovala, abych čekala za peníze J konečně dostávám papír, který byl původně pro někoho jiného, kdo má dnes volno…. asi nemá cenu to řešit. buď jsou prostě černoši tak hloupí nebo se jim nechce přemýšlet…. nevíme…. dostávám klíč (kartu) a jdu konečně pracovat do Tower 2 . jenže co se nestane… klíč nefunguje. obíhám asi pět pater, nahoru dolu, zkouším jestli klíč nefunguje někde jinde. ne, nefunguje. vracím se na housekeeping, naštvaně oznamuji, že chci jiný klíč. dostávám druhý klíč, vracím se do Tower 2. zkouším klíč…. ano správně, opět nefunguje! zuřím… jak řekla jedna filipínská kolegyně – mám bad luck…. ale to mi náladu nijak nezlepšuje. přiřítim se na housekeeping a hážu jim ten blbej klíč na hlavu, že chci jinej! J tak do třetice všeho dobrého – klíč funguje, ale protože jsem přišla jako poslední housekeeper, nezbyl na mě už žádný vozík a ani jeden ručník! fuck! vracím se opět na housekeeping! vezmu si tam vozík, tlačim si vozík na Tower 2 a pomalu se klepu vzteky J vztek mě pohání, takže proběhnu všech patnáct pater a snažím se najít alespoň nějaké ručníky… nic…. volám na housekeeping, že potřebuju ručníky. na housekeepingu řeknou, že nic nemaj. tak fajn…. dneska asi někoho zabiju… snažím se uklidnit se…. po chvíli se mi to daří, takže jdu konečně pracovat J hosté jsou sice občas dost nevrlí, když jim oznamuju, že jim nedám ani jeden ručník, ale co… můj problém to přece není :D ať si to vyřeší Miss Wanda, naše skvělá vedoucí….

Končím okolo půl třetí, pět minut za mnou dorazí Danuš. Ta měla den docela v klidu. opět měla pomocníka Ozcana, který jí nejen pomáhal, ale dokonce jí opět přinesl k obědu kousek cheese pizzy. občas jí opravdu závidím. asi bych si taky měla nějakýho takovýho turka pořídit :D

Venku leje jako z konve… takže plán pro dnešek jasnej – válení, spaní a nicnedělání J já se uvelebuju na gauči s počítačem, danuš nasazuje antibiotika a ulehá do postele. snad jí bude co nejdřív líp. musí být přece fit na naše velký cestování!  Večer přijíždí Ozcan a společně bookujeme ubytování v Miami! povedlo se nám sehnat docela levné, přes ulici u oceánu. super! dokonce s kuchyní, tak doufáme, že nám se Salim budou pravidelně vařit :D přece jen jsme se tu docela rozmlsaly, tak se přece neodbydeme polívkama z pytlíku :D na chvíli přestalo pršet, takže ještě skočíme do bankomatu, kam poslední dobou skáčeme i dvakrát denně, vybereme peníze, vložíme peníze a všichni jdeme spát. všechno to plánování, hledání, bookování je docela únavný, takže skáčeme do pelechu už v půl desátý večer…. už abychom byli na těch Bahamách… potřebujem pořádnou dovču jako sůl…. po třech měsících dřiny na housekeepingu si jí stoprocentně zasloužíme! J

72. den - 15/08/2013: TANGER!

Ráno se probouzím v 8:02, dýl jsem tu snad nikdy nespala…J…Venku zima jako prase, nechápeme absolutně, co se děje…L

Ale co, plánů máme haba děj…

Nejdříve vydatná snídaně, míchaná vajíčka, vajíčka na tvrdku, toustíky…Jen co se zakousku do křupavého toustu, píše mi Noel, tedy noeloho facebook, ale je to fremie…Jestli můžu jít do práce…Ach jo, co tam zase dělají, mám den volna, plány, ne nikam nejdu…Necítím se na to….Odepisuji, že bohužel, že nejsme doma…Lžu…Ale co mám dělat…L…

O 15 minut později někdo klepe na dveře, myslím si, že to možná bude OZCAN, máme spolu jet do velkého obchodního centra, do TANGERU vyměnit mé plavky, víte, jak mi koupil…:D…

Otevírám dveře a v samém překvapení vidím JUANA, jak stojí u dveří a hned za ním přibíhá Carol a ptají se mě jestli můžu jít do práce…:D…No to jste se zbláznili ne?...Za chvíli odjíždíme, máme plány…L…Ptám se, co se děje, když je čtvrtek, což není žádný busy day…A Carol mi vysvětluje, že kvůli dešti nedorazili nějací černí do práce nebo co…:D…No tak to už vůbec ne!...:D

Zavírám dveře, říkám to Míše, ta se diví stejně jako já…Za chvíli slyším zase klepání a zase je to Juan s Carol, Carol chce pozdravit Míšu, která je ještě v pyžamu, tak jen nenápadně vykoukla ze dveří našeho pokoje…:D…

Snad už nikdo nepřijde, po chvíli zase klepání, ale to už vím, že je jen Juan, který mi mezitím stihl poslat zprávu, že je trochu opilí, že včera byla Kolumbijská párty a že se moc omlouvá…:D Tak se asi ještě přišel omluvit osobně…J…

My však nemáme moc času nazbyt, chystáme se do Tangeru, za chvíli nás má vyzvednou Ozcan s taxíkem…Opět mi píše Fremie, že Ozcan je na cestě k nám, ať jdeme dolů…:D…To je tak, když někomu zalžete, ale co, tak jsme kdyžtak byli jen někde na snídani…:D

Jdeme dolů, zima jako prase, mám na sobě rifle, triko a bundu…a jako je mi tak akorát, možná trochu zima…Na Ozcana čekáme raději dole u výtahu, ne venku…

Přijíždí v autě se Santou, tak tady říkáme našemu chlápkovi, který vypadá jak Santa a mi ho máme k dispozici jako taxikáře…Santu má každý rád, protože je levnější než autobus…:D…

Přijíždíme do Tangeru, první zastávkou je Tommi Hilfiger, kde se ptám paní, zda je možné vyměnit oblečení co mi koupil můj skvělý a hodný kamarád Ozcan…Samozřejmě že je…J…Měním plavky, nebo ne ani plavky, ale spíše velikost…J…A mikinu vracím, protože jí nepotřebuju a když jí budu potřebovat, tak si jí koupím sama…J…Plavky jako dárek přijímám, protože tak jsme si fifty fifty…J…

Ozcan si kupuje krásné tenisky Tommi Hilfiger za 18 dolarů…:D Škoda, že nemají dámské, už bych je tam měla taky!...Ceny neuvěřitelné…:D…Opravdu…

Pokračujeme dál…Nevidíme nic extra…Nebo teda nic, co bychom si museli koupit…Jen do té doby, než vejdu do GUESS…Nevím proc, ale zkoupila bych tam úplně všechno…Krásná bunda, která mi padne jak vyšitá, ale nechávám jí tam…Pořád musíme čekat do září, kdy ceny půjdou rapidně dolů…I když už nevím, jak můžou být ještě nižší…:D

Ale aby mi nepuklo srdce, beru si jedno triko…J…Alespoň něco pro radost…I když já mám ty radosti pořád…:D

Procházíme další obchody, kupujeme si ponožky…:D…Takové hodně veselé…a hodně levné, jak jinak…:D…

Po pár hodinách začínáme mít hlad, vyjdeme z Outletu a uvidíme Wendy ´s…Ooooooh, tak tam musíme!....Abychom si mohli odškrtnout položku ze seznamu, co cheme ještě v Myrtlu stihnout…J…

Jedním slovem DELICIOOOOUUUUUUUS!!!!!!....To bylo něco tak skvělého, že snad začnu věřit v Boha, že opravdu existuje…Protože takové jídlo nemohl vyrobit člověk, ale někdo, kdo má opravdu nadpřirozené schopnosti…Tak tam jsme naposled určitě nebyli…Kam se hrabe T.G.I. Friday ´s…Opravdu…Možná i pizza hut a tu že miluju z celého svého srdce!...:D

Aby toho nebylo málo, jdeme do WALMARTU, nakupuje košík plný víte čeho? Ano jídla!...:D…I když jsme zrovna neskutečně přejedení…Stále cítím tu chuť BACON CHEESEBURGRA v puse…A nechci, aby to nikdy skončilo…:D…

Ano skončilo to, přijel pro nás Santa, který má auto narvané lidmi…:D…Dělíme se o sedačky, jak to jen jde…:D Další zastávkou je centrum, což je poměrně dost z ruky a my pak ještě potřebujeme na letiště, abychom se mohli zeptat, zda má Ozcan biometrický pas nebo ne…

Asi 6 lidí vystupuje v centru, další dva nastupují a jedeme na letiště…Mám strach o cenu, protože jdeme opravdu hrozně dlouho…Pomalu hodinu, ale Santa je hodný pán a ujišťuje mě, ať jsem v klidu  a nebojím se…:D…Ale já se bojím…

Jsme na letišti, vybavují se nám vzpomínky, když jsme přilétali…J Krásné vzpomínky…Hned uháníme za paní, která má na starosti odbavování, ale o biometrickém pasu nikdy neslyšela ani ona, ani kolegyně, co stojí vedle…No tak co to je?...Vysvětluji jí, jak je to pro nás důležité, že budeme opouštět státy atd atd…Paní neví…L…

Tak takhle se ale odbýt nenechám…Jdu za dalším pánem a paní se stejným problémem…

Samozřejmě u nás poznáte biometický pas na první pohled, ale v Turecku je prostě všechno jinak…Pasy jim vydávají jen na dobu pobytu někde a to je ještě hrozně obtížné…L

Ani pán a paní nám neporadí…Vracíme se zpět do auta, ale pře námi sedí dva mladí lidé, myslím, že z Kazachstán, mladíci začali s Ozcanem mluvit turecky…Vůbec nechápu, holčina umí  7 jazyků…:D…A ujišťuje nás, že Ozcan má biometrický pas, že tam má mezinárodní znak ( ten který jsme včera našli na internetu) a jsou si 100% jistí…Okay, super, to jsme chtěli slyšet, alespoň od někoho…Přijíždíme domů, projeli jsme snad celé Myrtle beach a Santa si účtuje jen 10 dolarů, nádhera…Přicházíme k nám a hned sedneme k počítači a bookujeme loď…Protože Salih se rozhodl, že s námi bude v Miami jen do 16. 9. a poté poletí domů a my poplujeme na BAHAMY a jiné divy světa…J…Já už se tak těšííím…:D…

Zaplaceno je, ještě by to chtělo potvrzující email…:D No nic, snad dojde později, vypadá to, že vše proběhlo v pořádku…

Ze Spiritu,kde jsme koupili letenky do Miami, zase přišlo úplně všechno, ale asi si zapomněli strhnout peníze nevíme…:D

Plánujeme náš výlet dál…Včera jsme měli plán poměrně složitý, pořád bychom měli s ničím starosti…Když dneska Ozcan přišel se skvělým nápadem…Poletíme z Miami rovnou do New Yorku a tam si koupíme 6 denní poznávací zájezd a uvidíme vše, co jsme chtěli…New York, Washington, Niagáry, Boston, Buffalo…atd atd…S hotelama, se vším všudy komplet a za rozumnou cenu…A máme hlavně po starostech…J…Další 4 dny budeme mít v New Yorku vyhrazeny na nákupy!!...A různé jiné zábavičky…:D…

No a já bych to viděla tak, že příští rok sem pojedu za tím, abych viděla Las Vegas…Přemýšleli jsme nad tím kolikrát a prostě asi nejde, aby si člověk splnil všechny svoje sny za 4 měsíce…J Takže Las Vegas oželíme, pro tentokrát…:D…

Ještě bych vám tady hodinu mohla psát o tom, jak chodíme pořád do banky a zpět, jak se při bookování cpeme míchanými vajíčky…Ale to zase až jindy…:D…Dneska už je čas jít spát…

Už abychom měli vše zařízené a mohli trávit večery jinak než u počítače…:D…

                                                                      BYE BYE.........

71. den - 14/08/2013: PIZZA HUT PODRUHÉ

Asi se budete divit, ale vstáváme opět do práce…:D…Fasujeme každá jeden check out v North toweru a 5 stay overů…Než hosti opustí pokoj, kde mám check out, dělám staye, ale každý je po ránu ještě rozespalí, takže nic nechtějí…Jeden pán chce ustlat pouze jednu postel ze šesti a dává mi dýško 5 dolarů…To je ale prd oproti tomu, co našla Míša na svém chceck outu…Rovných 20 DOLÍKŮ!!!

Samozřejmě nezapomněla dodat, že tohle se jí stalo poprvé a naposled…:D…

Je něco kolem 11 dopoledne a já už mám skoro hotovo, pomáhám Míše stlát postele a pak odcházím na svůj chceck out, kde zase pomáhá Ozcan mě, pořád se necítím úplně ve své kůži…

O hodinu později, mám stále kus práce před sebou ale jelikož mám dost času, dávám si oraz…Ozcan pro mě a Míšu přináší kousky pizzy a něco malého na zapití…Pěkně spolu objedváme…J…

Po tom, co obě dokončíme svou práci, jdeme ještě pomáhat jedné mladé milé černošce, ale ta už má skoro hotovo, takže já jen zametám, Míša vytírá a jdeme domů…

Počasí nic moc…hrozně se nám ochladilo, ani nevíme jak je to možný!...Rozhodli jsme se proto, že si zajdeme do PIZZA HUT, pro jednu LARGE PIZZU!...No ani to asi nebudeme komentovat dál…:D

Na večer přijíždí Ozcan a plánujeme opět náš velký měsíční výlet po USA…Jsme pevně rozhodnuti vyrazit na cruise po Caribiku, navštívit BAHAMY atd atd…Jedná se o 6 denní výlet…J…Niceeeeee…Ale stále nevíme, zda má Ozcan biometrický pas…Což tam by ho asi pustili, ale už ne zpátky…:D…Já si osobně myslím, že nemít biometrický pas není až taková nevýhoda!...:D :D

Koukáme na všechno možné, počítáme, co se dá…Potřebujeme to ale ještě probrat s čtvrtým účastníkem, kterému není ani 21 a asi ani nemá biometrický pas, nevíme…

Jsme unavení, zítra nás čeká day off a další plánování…J…

Uleháme do postele a po 70. dnech si v paměti osvěžujeme, co to je zima..protože nám je opravdu zima…Ale možná už jsme tak zhejčkaní, že se klepeme při 25 stupních…:D

70. den - 13/08/2013: FLYTICKET MIAMI!

Ráno se probouzím, beru paralen…Pořád to ještě není ono…

Vyrážíme do práce, kde Míša nedostává papír ani kartu, ta Wanda je pořád nějaká zmatená…:D

Já fasuji North tower asi 14 stay overů…Tak to bude úplně v klídku…Celý den nepotkám ani jednu supervisorku a docela je mi po nich smutno…J Dělám si pěkně svojí práci, dostávám 5 dolarů dýško, ani už nevim za co…Joooo, byla jsem u jednich Němců, kteří si vyrazili do Myrtlu na dovču…Proč ne…:D

Potkávám Míšu, která je taky v North tower, ale je něco kolem 12. hodiny a už má skoro hotovo…:D…Když skončí jde ještě s Martinem pomáhat těm, co pomoct potřebují…Já si dělám pěkně svoje…V práci si beru další dva paraleny, jinak bych asi neustlala ani postel…Leje ze mě vyloženě jak z vola…Buď je to tím, že venku je asi 50 stupňů, nebo není něco v pořádku se mnou…Když se na mě do North toweru přijde podívat Ozcan, říká mi, že nevypadám vůbec dobře…Díky Ozcane…:D…

Končím kolem 3 hodiny, jdu domů, kde už sedí Míša kouká na internet…Mě je po 3 paralenech během 6 hodin docela hej, takže beru plavky a jdu k bazénu…Už nám tady opravdu moc času nezbývá…L…

Tam se ke mně připojuje i Ozcan a informuje mě o tom, že Salih (náš kamarád a jeho spolubydlící) bude cestovat s náma…Super, budeme 4…J…

Po pár hodinách přichází i Míša, jen aby se domluvila skrz to cestování, jdeme domů, jdeme se najíst, jak jinak než cheese pizzy a pak jdeme zpět domů, kde kupujeme letenky do MIAMI!....PO rár hodinách jí konečně kupujeme! Super…

Jediným háčkem je, že jsme chtěli hned objednat i plavbu lodí do Caribiku, Bahamy ad…Ale na webových stránkách píšou, že ti, co jsou mladší 21 let, musí být v doprovodu 25 letých…A my máme chudák Saliho, kterému  je 20 let ( Ale v pase vlastně ještě 19)…Oni to ti turci mají trochu složitější…

No a nám ostatním je 24…Tedy Ozcanovi je 23 nebbo 24, ale v pase má napsáno 22…:D Dlouhý příběh…:D

Takže píšeme mail společnosti, se kterou chceme cestovat a zítra tam zkusíme zavolat, protože pro nás je to poměrně urgentní, abychom mohli dokoupit vše ostatní…:D…

Takže se uvídí…Ale letenku do MIAMI máme, to je dobrý začátek!!!!...

69. den - 12/08/2013: MAKE A PLAN!...

Ráno se probouzím s poměrně velkou bolestí v krku…Ale jsem připravena na všechno, beru paralen plus a doufám, že odpoledne proležím na sluníčku a ne v posteli…J…

V práci dostávám cár papíru, kde je jen jeden check out a 5 stay overů…No tak s mým tempem jsem v 1 hotová…Míša pro jistotu vyfásla hned tři papíry…:D Asi milion check outů a všeho…:D…

Pouštím se do práce…Začínám stay overem, protože na check outu mám pořád hosty…U druhého stay overu se cítím jako bych měla každou chvíli umřít…Bolí mě celé tělo, mám asi horečku…Sakra jakto, když jsem si ráno vzala zázračný lék na všechno…Never mind, beru další…

Jsem opravdu pomalá jak šnek, každé stlaní postele mě stojí hrozně moc úsilí…Nechci být nemocná…L…Stále jsem u druhého stay overu, když ke mně přichází paní a dává mi do ruky 15 dolaru, že mi moc děkuje za odvedenou práci…:D…Práce jsem tam ale moc neodvedla…:D…

A je čas na check out, přichází supervisorka Rosa a pomáhá mi…Nevím proč…

Když vstoupíme do pokoje, jako první si všimnu zapomenutého Iphona 5…No nádhera…:D…Škoda, že tam šla Rosa se mnou, jinak už by byl v mé kapse a nikdy by se nikdo o něm nedozvěděl…Ale takhle ho musím dát do pytlíku, napsat tam své jméno a pokud se o něj nikdo nepřihlásí do týdne, tak je můj…

Jenže do 10 ti minut, co si připravuji věci ve vozíku přiběhne malý černoušek, celý vyplašený, že zapomněl svůj Iphone 5…:D Vytahuji ho z pytlíku a s úsměvem mu ho podávám…J…Hned za ním přiběhne jeho sestra, že taky něco zapomněla, ale to v pokoji není…Někdy jsou ty černoši vážně zmatení…:D

Rosa je v pokoji celou dobu se mnou… A asi mě má ráda, protože při stlaní postele na mě z druhého pokoje křičí, jestli používám Facebook a jestli si jí přidám…Rosa, Španělka, věk cca 45-50…J

Pomoc se mi ale dneska opravdu hodí…Už myslím na to, až budu doma…

Když je skoro hotovo, mám před sebou tři stay overy…Náhle ale zabírá prášek…Cítím se lépe…Jedno DND, a jeden pokoj nechce servis, mám poslední pokoj a je něco málo přes půl jedné…To by teda něšlo…V 1 skončím svou práci a nabízím se Rose ze pomůžu, kde můžu…J…Posílá mě na extra check out…Když tam ale vejdu, vše je hotovo…Chvíli si tam sednu, umyju okna a jdu zpátky za Rosou…J

Ta mě posílá pomoct kamarádovi Dimitrimu…No tak to bude skvělé, docela se na to těším…Takový jeden vtipný Bulhar…:D…Pracujeme společně a když vidím jakou odvádí práci on, myslím si že moje pokoje jsou proti tomu nablejskané jak pokoje v Hiltonu…J

Práce nám jde od ruky, když k nám posílají ještě Klaudii…:D No tak to bude teprve škvělé…Opravdu se bavíme…3 housekkeepři pohromadě, jdeme na pauzu…:D Ani jeden jsme se celý den nezastavili a teď když jsme tři, tak si to snad můžeme dovolit…J

Když se vrátíme děláme jeden stay over za druhým a ještě se u toho opravdu skvěle bavíme…Je mi dobře, asi už má nemoc odešla…:D…

Když přijdeme ale na jeden pokoj, zjišťujeme, že to není stay over ale check out, pro jistotu voláme Mrs. Jennifer, které svým písklavým hlasem povídá…Yeeeeah babyyyyy this room is check out…Thank u sweetie, have a good day…:D :D…To by jste jí museli slyšet…:D

Takže já jako vedoucí a nový supervisor, rozdávám úkoly, kdo co udělá…V tom ale přichází náš opravdový supervisor a posílá Klaudii s Dimitrim dodělat stay overy a mě si nechává u sebe…Když doděláme pokoj, vracíme e za ostatními, za supervisorkou Carol a všemi zbylými na North toweru…Je asi půl šesté a před námi je VIP pokoj…Kde jsou právě povoláni úplně všichni…!...

Jenže na pokoji se objevilo DND, což znamená, že nesmíme klepat, ani vstupovat do pokoje…Ale hosté volali na housekeeping, že chtějí servis a hned!...Tak co máme dělat…Carol buší na dveře jak o závod, nikdo neotevírá…Asi 7 lidí čeká před jedním pokojem, připraveni na vymydlení, všeho, co půjde…A pořád nic…Po 20 ti minutách nám pán z vedlejšího pokoje přináší skvěle vychlazený meloun…Každý si bereme jeden kus, tedy pořádný kus, supervisorka Carol šáhne hned pro dva…:D…

Rosa nás chválí za dobře odvedenou práci a laškuje s Carol, že má lepší housekkepry než ona…:D…

Ještě se o nám můžou klidně poprat, ne?...:D…

Kolem 6 hodiny, jdeme domů…A už na mě zase padá únava…No ještě aby ne…J…

Přicházím domů, Míša přichází asi 10 minut po mě…Já si dávám špagety a Míša nějaký ovocný salát, který schrastila na check outu…J

Dnes máme v plánu naplánovat cestování po USA…Hledáme letenky, ubytování, všechno…Připojuje se k nám i Ozcan, který bude cestovat s námi, přece jenom více lidí, méně peněz za pronajaté auto atd…J…Ale jelikož on musí pracovat déle než my, trochu jsme překopali naše plány…Domů nebudeme odlétat z L. A. ale z New Yorku, za přebookování letenky sice zaplatíme docela velký poplatek, ale všichni letí z New Yorku 1. 10. a kdo to mohl vědět…

První zastávka bude do Miami, kde zůstaneme o něco déle…Já bych ráda navštívila Disney Land v Orlandu…A ještě máme v plánu vydat se na plavbu na lodi do Caribiku, cca za 4 noci…J…To byl vždycky můj sen…A není to ani tak drahé…A ušetříme za to, že nebudeme v Los Angeles…Další zastávka by byla Las vegas,Grand Canyon,  Buffalo, kde jsou poblíž Niagáry, Washington a New York…

Ale víte jak, vždycky se může něco změnit…A já raději pojenu na míň míst, které si tam ale naplno užiju, než na hodně míst, kde bych musela jíst jen chleba, abychom ušetřili…J…A není to moje poslední návštěva USA, takže možná něco vynecháme a příští rok se sem vrátíme…J…

Takže asi tak…Jo a ješte Ozcan měl dnes day off a byl nakupovat v Tangeru…Koupil mi plavky, za 10 dolarů krásne Tommy Hilfiger…Akorát trochu menší…:D Takže je budeme muset dojet vyměnit…J…Ale je hodnej, pořád mu totiž melu o tom, jak potřebuju nové plavky…Kupuje mi ale i mikinu Tommyho, ale ta je mi zase vetší…Takže plán na čtvrtek, až budeme mít volno je jasnej, výměna…:D…Ale zkusil to a to se cení…:D…

Na večer se už zase necítím moc dobře, takže jdu raději spát…A snad to zítra bude lepší…J

68. den - 11/08/2013: J 1 PARTY

Day OFF může začít…J…Vstávám společně s Míšou, která jde do práce…Pomalu ale jistě se chystám na snídani opět do PANCAKE HOUSU…V 9:00 mě vyzvedává Ozcan, ale před snídaní jdeme ještě na recepci, protože chci za každou cenu na výlet na lodi, a pěkně na ty moje delfíny…J…

Beru všechny brožury…Když v tom potkáváme Ozcanovo šéfa, který už na lodi byl a poskytuje nám všechny informace…J…Okay, pojedeme na loď…Ale nejdřív na snídani…J

Když si u toweru 1 bereme vodu, potkáváme Yurdu, který nám vypráví o tom, že příští týden mají tři dny volna, protože jim bohužel nevyšel výlet do Miami, takže určitě budou chtít podniknout něco tady…A jelikož je máme všechny rádi, výlet odkládáme na čtvrtek, kdy budeme mít všichni společný day OFF…J

Tak v PANCAKE jak jinak než plno, zabíráme posledná stůl a za námi se už tvoří fronta na další stoly…

Dneska pro změnu mám chuť na vajíčka a na sýr…Takže volba cheddarové omelety je pro mě jasná!...Jenže ta je servírovaná s palačinkami…Takže nakonec mám obojí…:D…A jako praví nenasytové si říkáme o extra borůvkový sirup…:D…No co, po mě taky lidi chtějí extra ručníky…:D

Asi oba praskneme…Palačinka je velká jako prase a dvě palačinky lně zalit sirupem, to je opravdu nálož…:D…Dojídáme poslední sousto, zapíjíme ho čerstvým pomerančovým džusem…Výbornéé…Jak jinak že jo…:D…Ale už vím, co si dám příště…zase něco vaječného, protože lepší vajíčka jsem nikdy nejedla!...

Po tom, co jsme narvaní k prasknutí, se jdu domů převléct a můžeme vyrazit na pláž…Dnes je opravdu extrémní vedro, pro mě dobrý, ale myslím si, že Ozcan každou chvíli zkolabuje..:D…

Takže měníme pláž za bazén, kde se možná najde alespoň kousek stínu…J…No tak stín jsme nenašli…Ale za chvíli se stejně přiženou nějaké mraky…takže se jdu zase převlíct a pro věci a rozhodli jsme se jet do města, protože nemám co na sebe na večerní J 1 Párty…

Autobus má jet za 5 minut, ale Ozcan dostal skvělý nápad, že bychom mohli jít kousek pěšky a že až pojede autobus kolem nás, tak nastoupíme…To se tu běžně dělá, nějaké zastávky se vůbec neřeší…J

Jdeme, a najednou začne hrozně pršet…Zase vůbec netuším z čeho…Mokneme, když v tom autobus kolem nás profrčí jakoby se nechumelilo…:D…No tak do města asi nepojedeme…:D A jelikož jsme asi na 68 Avenue, máme to jen tři Avenue k Ozcanovi domů, tak jdeme navštívit Saliho, který má také day OFF…J…Tam strávíme asi 2 hodiny, po té se jdeme podívat do místního krámku s oblečením…Zkouším troje šaty, ale jedny horší než druhé…:D…

Vedro k padnutí, potřebujeme vodu, přecházíme silnici s představou, že si koupíme vodu ve velkém obchoďáku…Ano je to obchoďák, ale s nábytkem…Voda nikde…

Ale co objevuji vedle, mě docela potěší, obchod s alkoholem…Ne že bych potřebovala vodku, nebo něco takového, ale každý se mě na to pořád ptá, tak alespoň budu vypadat chytře…:D

Pokračujeme v cestě, nakupujeme věci na večerní párty…S tím, že ID mám u sebe jen já…Ozcanovi dávám svůj růžový batoh na záda, já si nechávám kabelku a rozdělujeme se již před obchodem, abychom nevzbudili žádné podezření…Mám plný košík Margarit, jdu k pokladně, Ozcan někde v nedohlednu…Paní u pokladny po mě chce samozřejmě ID, s úsměvem otevírám kabelku…NOOO, ID NIKDE…protože zůstalo v růžovém batohu, který má Ozcan na zádech, ale já za ním nemůžu, protože ho nesmím znát…Okay, zareaguji poměrně rychle: OOOHHH, já jsem tak chvátala a zapoměla jsem své ID v druhé kabelce, myslíte si, že se můžu pro nákup vrátit tak za 10 minut?...V tom ale zareaguje i mladík, který strká nákup do tašek: Aleee já jí znám,ta jsem chodí každý den a opravdu je jí více než 21…J…Paní na pokladně není nadšená, ale madík se pořád přimlouvá…Super, odnáším si plné tašky margarit a bez ID…Venku to vyprávím Ozcanovi, jen se směje…A trochu nadává, že jemu by se to určitě nestalo…

Když přijdeme k nám domů, Míša už je z práce doma…Beru plavky, odkládm nákup a alespoň na chvíli si jdeme lehnout k bazénu…Protože fakt jinak asi každou chvílí umřu…Míša zůstává doma a checkuje internet…J…

Za hodinu se vrátím a můžou začít přípravy na J 1 PARTY? kterou pro nás pořádá Fremie s manželem…A jelikož jsem se doslechla, že tam bude pizza zdarma, celý den kromě hodně nabité snídani, jsem nic nejedla…J

Ozcan přichází v 7:30 a hrajeme karty…Bavíme se jako vždycky…:D…Kolem 8 se rozhodneme jít na párty, aby se na nás dostala pizza…Přicházíme, všude jsou stoly uspořádané, jak na nějakou svatbu a už to vidíme…Stůl plný jídla s občerstvením…:D…Jen co usedneme k Yurdovi, zase se zvedáme a jdeme pro jídlo…PIZZA,zelenina, špagety, hamburgery, sušenky, už ani nevím, co všechno…Skvělé!..

Beru pizzy, nějakou zeleninu a pouštím se do toho…PO chvíli si jdu ještě pro špagety…:D…

K pití nám pultíky nabízí limonádu, ledové čaje…No to se moc nepochlapili, ale zadarmo, proč ne…:D…

Vytahuji z kabelky margarity, dělíme se s Yurdou a naléváme si do kelímků…J

Muzika hraje skěle, jenže za chvíli DJ namixuje nějaké kolumbijské songy, takže Kolumbijská párty může začít…Fremie pro nás připravila hry, chvílema si přijdeme spíše na kinder show…:D

Docela nuda…Poláci a Soňa s Martinem už tak dorazili a jen co se nají, jdeme všichni společně dolů…Na kuř pauzu…Čemuž jen přilížíme samozřejmě…J

Vracíme se zpátky na párty, nikdo se moc nebaví…A Kolumbijská párty střída Jamajskou párty…To co Jamajčanky předvádějí na parketu, člověk neví, jestli nemá raději zavřít oči…Fakt nechutné…Ale to jsou prostě černoši…

Poláci, Soňa s Martinem a Ozcan jdou opět dolů, vůbec je to nebaví…

My ale zůstáváme, smějeme se černochům a pak se připojujeme na parket k Yurdovi a turkyním, začínají konečně hrát songy, které chceme slyšet…Tak se mi to líbí…:D…Jen škoda, že párty končí asi za 40 minut…:D…

Já jsem ale maximálně spokojená, člověk se dosyta najedl, potkal všechny známí, zasmál se, zatancoval si…Párty jak má být…Jen škoda, že Poláci, Soňa s Martinem a Ozcan odešli…:/

Když se jdeme na konci rozloučit s Fremie a poděkovat jí za skvělou párty…Která teda byla skvěla až na konci, Fremie nás vyzívá k tomu, ať si vememe domů špagety, že jich tam hrozně zbylo…Odcházíme jako nenasytové, s plnýma talíře…:D

                                                               Tak se mi to líbí!!!!...:)

67. den - 10/08/2013: GOOD GAME AGAIN!

A je tu další pracovní den...Jen co přicházíme do práce, všímáme si nového rozpisu...Ach jo, rozpis je psaný až do 22. 8. ...No až...ono to zase není tak dlouho, jen já si pořád neuvědomuji, jak ten čas letí...No na to raději nemyslet...
Víte, jak jsme si stěžovala, že už mě na North tower asi nechtějí?...Omyl!!...Chtějí mě tam až moc...Dostávám papír, kde mám jeden check out a dokonce 19 stay overů...No tak to budu v práci asi do noci...Ale nějak mi to ani nevadí, že by se mi po Northu dokonce zastesklo...Fakt už to jde se mnou z kopce...Bude mi chybět úplně ale úplně všechno..Snad i ty hajzlíky, které tu musím drhnout...:)...A ty špinavé, věčně černé, zaneřáděné vany celé od písku...Dobře, tak ty bych možná oželila, ale ty lidi...Lidi, kterí vlastně vůbec neznám, ale každé ráno nás zdraví s úsměvem od ucha k uchu...A věřte nebo ne, ale když ráno potkáte takto dobře naladěného člověka, který vás pozdraví a popřeje vám hezký den...Opravdu ten den máte hned hezčí...Já určitě...Ano je možné, že tyto lidi jsou úplně stejně vytočení jak vy, že musíte ráno do práce, ale nedávají to znát a je to fajn...I když já jsem teda snad nikdy vytočená nebyla z toho, že bych musela do práce...A vlastně asi z ničeho...:D...A to víte, že já se vytočím hodně snadno a rychle...By vám mohla moje mamka s babičkou něco navyprávět...:D...Ale je fakt, že jejich úmění vytočit člověka k bezvědomí je opravdu nepřekonatelné...Myslím si, že můj tlak nikdy nebyl v takové normě jako je tady...:D...
No nic...Pracuju jak to jen jde...Přicházím do prvního check outu, kde na mě čekají dvě vajíčka, coca cola a 20 dolarů...Nooo to má člověk hned lepší náladu, lítám po pokoji, jak splašená...dyž v tom přijde Rosa, má supervisorka pro dnešní den a posílá mě do 11.patra, že se tam prý stala nějaká nehoda a hosti potřebují servis hned...No to bude zase dílo..Ale co zvládla jsem vybouchlý záchod jednou, zvládnu ho i podruhé...Žádný problém...Jdu na to...Přicházím do pokoje, ale žádnou nehodu nikde nevidím...Šahám, čuchám ke všem postelím...Nic necítím...V koupelně vše v normě...No tak se pustím do běžného úklidu...Asi i Američani sem tam zalžou, aby dostali servis dřív, než na ně přijde řada...Stejná situace se mi stane po chvíli znova...:)...
Vracím se zpátky k mému check outu, když mi v tom ťuká na dveře, kdo jiný než Ozcan...Dnes mám ale opravdu strach, že nestihnu vše, co mám psané na papíře...A v 6 odpoledne nám přestávají fungovat elektronické karty...Ozcan v ruce drží jak jinak než cheese pizzu, pokládá mi jí na stůl a důrazně mi vysvětluje, že jíst musím a ať si jen sednu, že mě 5 minut nezabije...A má pravdu, pochutnávám si na výborné pizze, zapíjí jí fantou...:)...A až poté se vracím zpět k práci...
Jeden stay over střídá druhý...Jde mi to pěkně od ruky...Když v tom přijde Rosa s tím, že musím udělat ještě jeden check out...Říkám jo klidně, žádnej problém, ale koukni na můj papír, to nemůžu stihnout i kdybych se tu zbláznila...Rosa se nestačí divit a hned nápad s dalších check outem zamítá...:D...
Končím v 18:20...Dobrá práce...:)...Musím se pochválit, i když jsem byla pochávela jak od Rosy, tak Carol...Která si stačili i zanadávat na Wandu, jak debilně píše ty rozpisy...:D
Když přicházím domů, Míša už je doma, ale asi jen hodinu...Dneska je celkově všude busy day...Přesto, že měla 20 stay overů na Ocean dunes, nejoblíbenější budově s nejměnšími pokoji...
Vyfasovala 10 dolarů dýško, já celkem 26...:D...
Rychle do sprchy a domluvit nějaký ten plán na večer...
Rozhodli jsme se hrát karty na pláži...:D...Moje snad nejoblíbenější činnost...Ozcan měl ráno nehodu na kole, sejmulo ho americké SUV...Asi jako nás první den...Ale je v pořádku, nic se nestalo, jen kolo potřebuje opravit...Takže ať je to fér, dáváme si sraz na 70. Avenue...:)...A půjdeme do Starbucksu než dorazí ostatní...
No jenže jsem tak chytrá hlava, že jsem zapomněla doma karty a piva...:D...Takže po občerstvení ve Staru, jdeme zpět k nám do Toweru 2...Cestou si ještě vzpomeneme, že nemáme, co k snídani, takže ještě musíme nakoupit, alespoň chleba...:D...
Vyzvedáme karty, odkládáme nákup a můžeme se konečně vydat na 70. Avenue...
Přichází Klaudie, Paul...
Hrajeme karty, popíjíme...I když dneska Ozcana vystřídala Míša, která nepije, proto když prohraje, pijeme všichni za ní...:D A to je fér...Po chvíli přijíždí i Yurda, který byl pár dní indisponován, měl v těle nějakou infekci a poležel si pár hodin v nemocnici...:(...Ale vypadá, že je v plné síle, PRŠÍ hrajou i v turecku, takže žádné dlouhé vysvětlování  a jde se na věc!...:D
Asi kolem jedenácté se mi vypne mobil, který nám celou dobu dělal lampu...A tak je nejvyšší čas jít domů...:)
Všichni se loučíme, ale ne na dlouho, jelikož zítra nás čeká hromadná párty, kterou pořáda sama Fremie s manželem Noelem...Bude to u nás v hotelu a PIZZA ZDARMA!!!!...A jelikož mám zítra day off, tak vám garantuju, že tam budu nastoupena mezí prvníma!...
Sice to byl dneska busy day, ale so so great!!!...Proč chvíle, když je člověk nejvíce spokojený, utíkají tak rychle...:(...
Zítra vám říkám, že zbaštím tolik kousknů cheese pizzy, jako nikdy v životě...A že už tady mám docela trénink po dvou měsících!...:D :D
                                                                             See u...:)
                                                              (Američanky v akci...:D ...)
 Chtěla jsem vám ukázat něco z našeho prostředí...:)...
Někteří vypadají utrápeně, i když nejsou a někteří vypadají pořád dementně...i když nechcou...:D...