100. den - 12/09/2013: AMERICAN AIRLINES ARENA!

Stý den…To je opravdu neuvěřitelné….:D…Když se tak koukám na word, ve kterém píši tenhle blog, tak má bez obrázků, čistě textu celých 122 stránek…Pěkné dvě diplomky…:D…To jsem zvědavá, jak budu cvakat tu…:D

Každopádně, mám na to čas do dubna…:D…To se nějak poddá…J…

Takže dneska…Vstáváme, jak jinak, že jo…:D…Snídáme, abychom všichni posílili své pupky, které nám tu za 3 měsíce narostly…No i když, jak komu…Moc tomu nerozumíme, ale všechny kluky, které jsme potkali, tak ti za 3 měsíce zhubli kolem 10 kilo, včetně Ozcana, Martina, Saliho, Paula atd atd…

Jen holkám všechno roste…:D…

Hned po snídani chceme vyrazit k tomu úžasnému oceánu, který tu máme…Ale bohužel nám nepřeje počasí…L…Takže musíme vymyslet plán „B“…Chceme samozřejmě vidět centrum a stadium basketbalového týmu MIAMI HEAT…To je jedním ze životních snů kluků vidět naživo tento stadium…J Tak jsme na něj taky zvědaví…

Ale pěkně od začátku…Jdeme na autobus…hledáme číslo 120…Nakonec ale nastupujeme úplně do jiného, protože nám řidič říká, že jede nedaleko a že to vyjde úplně stejně…J…Moc mu ale nevěříme…

Jedeme, jedeme, když najednou řidič zastaví a říká nám, ať vystoupíme…Coooo? No vystupte a pojďte za mnou…Vystupujeme a vidíme hned před námi autobus 120, na který přesedáme…No alespoň, že nám to řekl a že nemusíme v dalším autobuse platit znova…:D…

V autobuse se střídají pěkné individua…A jelikož jsem dostala pokyny od svého bráchy, že všechny tyto lidi mám zabírat, také jsem provedla…Někdy pohledy místních lidí nejsou úplně nejlepší, ale co, jsme na ně 4…J…

Hodinová cesta autobusem je u konce, když vystupujeme na konečné stanici a míříme do centra…Jako první zastávka je obří AMERICAN AIRLINES ARENA…Ozcan skoro brečí, jak je šťastnej..A hned druhej v řadě je Salih…To je tak, když se někomu plní životní přání a vy můžete být u toho…Skvělý pocit…J…A když jsme navštívili i místní basketbalový obchod MIAMI HEAT, byli kluci úplně k neudržení…:D

Tak a pak něco pro holky, nákupní centrum!...Pro mě jak jinak, než GUESS, zamilovala jsem si koženou krásnou bundu, za směšnou cenu, ale bohužel s nákupy musím počkat až do NY, protože můj malý kufr už nepobere nic navíc…L…A platit za další nemá smysl, takže ho koupím až v NY…J…

Od rána jsme nic nepili, nejedli, takže je čas oběda, dáváme si kuřecí řízek s hranolkami, salátem…Kuřecí řízky jsou ale asi jediným jídlem, které nechutná v Americe lépe, než u nás doma…MY máme totiž ty nejlepší řízky na světě…:D :D…Takže dneska poprvé za 100 dní jsem si na obědě moc nepochutnala…J…Ale co, vynahradíme si to jistě nějakou pořádnou americkou večeří…:D…

Takže po nákupech, milionech prošlých obchodech, jdeme zpátky na autobus…J…

A co nevidíme, nehodu…Někdo srazil nějakého cyklistu, no a to bychom nebyli my, takže bereme foťák a běžíme se podívat co se stalo…Máme vše dopodrobna zdokumentováno, nebojte…Ale na to si budeme muset ještě pár dní počkat, než se vrátíme…Dnešní obrázky jsou věnovány všechny mého bráchovi Bambulovi…J…

Čekáme na autobus, kdy k nehodě dorazí i policie a záchranka, opět zvedáme svá pozadí a běžím to s Míšou vše zdokumentovat…:D…

Máme to!...

Můžeme v klidu odjet zpět domů…J Cesta je dlouhá, hodinová, opět fotím indvidua…:D…A seniory, kterých je tady požehnaně, kteří si užívají naplno své životy v prosluněném MIAMI…J

Většina babiček má v uším píchlé MP3 přehrávače, většinou drží nejnovějšího IPHONA v ruce a jedou…:D

Jsme doma…! Je čas navléknou si plavky a jít se vykoupat do oceánu…Sluníčko se nám sice stále schovává, ale přesto je hrozně vedro…Takže nakreslíme čáru do písku a můžeme odstartovat náš závod, kdo bude první ve vodě!...Noooo ale to za nás nečekaně udělala jedna kolemjdoucí pani…vykřikla jen GO!!!...A my běželi, jak cvičené opičky…:D…Prohrála Míša, jako ve většině hrách…:D…Ale co, alespoň má větší štěstí v lásce, to je důležitější…J

Moře je krásně teplé, hmmmm, užíváme si to naplno!...:-)

Naše pupky, ale už přemýšlí, co by tak zbaštily k večeři…Anooo bude to PIZZA HUT!!!!....Naše nej nej nej nej nejoblíbenější jídlo a nejlepší, které jsme kdy v našich životech jedli!...

Takže se převlékneme, vyrážíme do PIZZA HUT, objednáváme a zatím co se nám dělá PIZZA – carry out, jdeme do drogerie a do supermarketu nakoupit nějaké drinky na večer, budeme totiž hrát BOMBKU ( prší)…J…

Cestou zpět vyzvedáváme naše pizzy, pane božeeee, ty tááák voníííí….:D :D Já prostě nemůžu, nikdo nemůže…Domů skoro běžíme…Svlékáme se, převlékáme do domácího, usedáme ke stolu a BAŠTÍME!...Co nám hrdla ráčí…Ježiš, začínám zase slintat…:D…

Po vynikající večeři je čas na odpočinek, koukáme na televizi, já píši tenhle blog a už se těšíme na vychlazené SMIRNOFFY, pomerančové, malinové a ananasové…A já už se nemůžu dočkat, jak Míša bude zase největší loser pod Sluncem…:D…A já jí tam budu sázet jednu sedmu za druhou…:D…

Takže pokračování zas zítra…J…

Plánujeme tour MIAMI a MIAMI BEACH…Speciálních autobusem s otevřenou střechou, abychom toho viděli, co nejvíc…A hned v sobotu SEA AQUARIUM…Jestli si sáhnu na delfína, už žádný blog nikdy nenapíšu, protože si myslím, že takovou radost nemůže mé srdce unést a asi mě klepne pepka!...

Ale co, splní se mi největší sen v mým životě…DOUFÁÁÁÁM!...:)

Menší ukázka místních obyvatel ve veřejné dopravě...:D

99. den - 11/09/2013: MIAMI BEACH!!!!

Ráno se probouzíme v hotelovém pokoji…Po třech měsících docea nezvyk probudit se na jiném místě než v naší milované Tower 2…:D…Ale jsme v MIAMI, uuuháááááá…Pecka!

Dáváme si společně snídani, jako jedna velká rodina…J…Já si navíc dávám své antibiotikum, které jsem si právě nasadila…:D Ale cítím se skvěle…Mořský vzduch mi prospívá…J…Veku krásně…J…Takže snídani raději moc neprotahujeme, bereme hotelové ručníky a jdeme na pláž…

To je prostě nádhera, venku horko, oceán krásně teplý, čistý, obrovské vlny, které do nás narážejí, co víc si přát…Opravdu si užíváme pravou dovolenou…O které si hodně lid nechává jen zdát…:D…Pořád ani my samy tomu nemůžeme pořádně uvěřit…Tolikrát jsem si prohlížela časopisy, četla, jak celebrity tráví své dovolené na prosluněné pláži MIAMI BEACH…A teď?...Teď se tu vyvalujeme my!...:)

Krása krása krása, jinak se to popsat nedá…J…Všichni mě znají a ví, že zbožňuju opalování, ale tady se neopaluju, nejde na břehu vydržet déle než 5 minut, protože moři se nedá odolat…J…Takže jsme pořád naloženi tam…Achhhhhh…

Pěkně si užíváme krásného dne, ale taky potřebujeme jíst…Takže se zvedáme a jdeme do našeho hotýlku a kuchtíme…J…Turci moc nemají rádi americké pochoutky…Takže to bereme raději s Míšou do vlastních rukou a vaříme těstoviny a pořádnou dávkou sýrové omáčky…A rovnou double cheese…:D…Noooo a jak si kluci mlaskají…:D…

Jako dezert si dáváme čajík, banány, buchtičky…všechno, co nás napadne…

Sluníčko se nám nějak zatáhlo…Asi bude něco pravdy na tom, že září na Miami patří mezi nejrizikovější období tornád, hurikánů, bouřek atd…

Takže zůstáváme na hotelu a dáváme si SIESTU…

Po chvíli ale beru Ozcana a jdeme se podívat na místní řeku…Celou cestu se kocháme krásnými baráky…všude samá zeleň,palmy, prostě MIAMI, které občas vídáme v televizi…Je to tu prostě bájo…Fakt...Krásný…

Když se vracíme z procházky kolem řeky, vidíme Míšu se Salihem, jak už sází karty…:D…A hrajou o jednu velkou SNICKERS…No to víme, milujeme jídlo, takže naše hry nebývají o nic jiného, než že ten, co prohraje, jde koupit něco pro všechny, jídlo, pití, fantazii se meze nekladou…:D…A pak takový, co jsou šikovní jako já, z toho akorát těží…:D…

Takže: Míša vyhrála od Saliho Snickers, já jsem musela koupit pro Ozcana pití, Míša se Salihem museli koupit pro nás 4 piva, Ozcan se Salihem museli dojít pro jídlo ( koupili 4 kuřecí řízky, po kterých je nám tady v USA občas smutno…)…A sníme o kuřecích řízkách s bramborovým salátem…:D…Hmmm, to nám jediné asi chybí…:D…

Užíváme si opravdu funny day…J…

Po pár hodinách přestáváme hrát karty, protože jsme opravdu plní k prasknutí a piva jsou vypita…Takže přecházíme k flašce, to bude taky velice zajímavé…Ptáme se jeden druhého na nejrůznější otázky, docela zábava…:D…

Když se už schyluje k času spánku, plánujeme ještě náš poznávací výlet po MIAMI a domlouváme se, kdy se sejdeme se zbylými Turky, kteří přiletěli do Miami dnes a bydlí nedaleko od nás…J

Takže dnes spíše v odpočinkovém stylu…Musíme nasbírat hodně sil na následující dny…J…

Teď ležím v posteli vedle Míši, kluci šli na walking…Jsou to blázni, protože venku se schyluje počasí k nemalé bouřce...Tak snad se vrátí živí a zdraví…:D…

                                                                          SEE U!

98. den - 10/09/2013: MIAMI!

Tak a je to tu!...Ráno vstáváme kolem 5. hodiny, strašné…Snídáme, doklízíme, balíme, všechno najednou!...Santa nás má vyzvednout v 6, to jsme na něj zvědavé…Amer nám přijde celej rozespalej zkontrolovat pokoj, všechno je v pořádku, takže můžeme vyrazit…Vedle v pokoji spí mimo Amera a Tanyi ještě dva cizí lidé…Hmmm asi naši noví následovníci…Tanyi nám popřeje hodně štěstí, jen jedním ještě polozavřeným okem, ale aspoň něco…Zabouchneme dveře…Naposledy…Naposledy jedeme výtahem z pátého patra…Ale jak jsme ještě rozespalé ani to nevnímáme…Což si myslím, že je pro nás jedině dobře…

Čekáme dole na Santu, jak jinak…Před tower 2, jen doufáme, že přijede na čas, abychom stihli náš let…J…Ufff, má jen zpoždění 10 minut, což je dobré…J…Hned co nás nabere, jedeme pro kluky, kteří už nedočkavě stepují před Fremie barákem…J

Naposledy máváme z okénka Myrtlu, bude nám tak chybět…J…Hrozně moc, ale už se strasně těšíme do MIAMI!...protože tam to bude neskutečný!...

Tak a jsme na letišti, zbývá udělat pár posledních snímků se Santou a můžeme se odbavovat…

Vše proběhne v naprostém pořádku, nikdo nepřesahuje váhu nic…Já, Míša, Ozcan a Salih…Taková bude naše sestava po dalších 7 dní v Miami…J…

Sedíme v letadle, náš let bude trvat hodinu a půl…Usínám…Přece jenom, pořád nejsem ve své kůži a prášky, co beru, mě většinou pěkně uspí…J…Ale bavíme se, fotíme, co to jde…Začínají nám PRÁZDNINY!...Myslím si, že poslední v našem životě…Měsíc nic nedělání, ježiši to bude paráda…J…

Přilétáme do MIAMI….!!!!!!....A jestli jsem vám pořád tvrdila, jak miluju Myrtle Beach, myslím si, že MIAMI budu milovat ještě 100 krát víc…Ty palmy, ten vzduch, všude všechno upravené…Přesně jako v televizi…Nedivím se, že každá celebrita tu má postavené letní sídlo…:D

Jsme na letišti, všechno vypadá nádherně, jsme nadšení…Už se jen potřebujeme nějak dostat do našeho hotelu, kerý máme už zarezervovaný a zaplacený…Místní pánové nás posílají na autobus číslo 1, nástupiště nacházíme téměř bez problému…Super, čekáme jen chviličku a přijíždí autobus, do kterého se rveme i s našimi kufry…:D…Za volantem sedí černoška, která ale nevypadá moc přesvedčivě a když se jí ptáme na cestu na Collins Avenue, jen mele něco ve smyslu, že tam jede, ale nic víc…Okay, když tam jede, tak je vše v pořádku, sedíme v autobuse…Sem tam vidíme přistoupit nějaká individua…Je to tu opravdu odlišné, než v Myrtle Beach…MYrtle Beach byla asi spíš taková vesnička, kde každý měl rád každého…Nikde žádný bezdomovec…A tak…Tady to začne být teprve vzrůšo…J

Přijíždíme na konečnou stanici…No, ale co teď?...Mapy na googlu a navigace nám ukazuje, že jsme úplně v prdeli…Než tam, kde bychom měli být…Vystupujeme, protože vystupují všichni…A běžíme s Ozcanem na informace, kde sedí zase jedna nabručená paní a moc nám toho teda nevysvětlila…Jen, že se musíme vrátit zpátky číslem 1 na letiště…Proč jako?...Nechápeme, ale asi jsmetedy zřejmě sedli na špatný autobus…Vracíme se zpátky s tou samou paní na letiště…No, ještě, že to nemusíme platit znova…

A jsme zpátky na letišti, kupodivu…Vedro jako prase, ale vzduch je tu jiný než v Myrtle Beach…Za chvíli asi začneme být odborníky na přímořský vzduch…:D…

V autobuse nám nějací lidé podávají informace, že to máme zkusit vlakem, že to pro nás bude peněžně i časově výhodnější…Což si ale nemyslím…:D…No nic, jdeme se zeptat na informace na letiště….Tam nás pán posílá na vlak, ale pořád se mi to nezdá, tak mu oznamuji místo, kam se chceme dostat a ptám se na to, co je pro nás nejvýhodnější…Tak nám říká, že autobus a že číslo 1…No tak to se zbláznil ne?...Vysvětlujeme mu naší situace, že jsme cestu už absolvovali dvakrát a opravdu neradí bychom to zopakovali…:D…Pán nás chvíli lituje, ale pak nám dopodrobna vysvětluje, co a jak…

Takže znovu jdeme na autobus číslo 1…:D ale tentokrát nasedáme na trochu odlišný…Stejné číslo, ale prostě odlišný…:D…Je to opravdu na delší povídání…Sedíme, jedeme, asi hodinu…Už jsme opravdu unavení, ale vypadá to, že jedeme správně…

Když dorazíme na transfer, přesedáme na další autobus…Řidič je jeden bílý Američan, tak si říkáme, jak bude milý a ono pěkné prd…Skoro nás seřval na dvě doby, proč nemáme připravené peníze, že musí spěchat a nemá čas na nás čekat…Přitom tento přestup měl být zadarmo…To si fakt nevyberete…Měníme rychle peníze a platíme, nasedáme a jedeme…snad správně…

Po 10ti minutách začne být v autobuse nesnesitelná zima…To je přesně něco pro mě…Ach jo…Oblékám na sebe, co jen unesu…Venku asi 60 stupňů a já tam sedím jak nabalený lední medvěd a celá se klepu…Ni nevnímám ty krásné palmy a všechno okolí, to si nechám, až budu sedět pěkně někde v teple a budu najedená…nikdo jsme od rána nejedli a cestováním autobusy jsme strávili si 3 hodiny navíc…:D…Skvělé…:D…

Když už jsme dočista zmrzlá jak sobí hovno, jsme na místě…Vystupuji z autobusu a hned dostávám ránu jak prase…Ráno od toho horkého počasí…Hlavně, aby se nezhoršil můj zdravotní stav, nic jiného si nepřeju…J

Řidič se v závěru ukázal jako docela sympaťák, zastavuje nás na naší cílové stanici, 63. Collins Avenue a dokonce nám i zamává…:D…

Přicházíme do hotelu 10 minut před druhou hodinou, ale až ve 3 máme check in…Naštěstí náš pokoj je už připraven…Super…J…Jdeme do pokoje 121, kde na nás čekají dvě velké postele, koupelná, malá kuchyňka a šatna…J…

Pokládáme kufry na zem a rychle pádíme na jídlo, protože skoro umíráme….Hned na recepci nám paní řekla o dobré místní restauraci…Jdeme tam, jenže je tam plno, takže máme smůlu…Ale hned vedle našeho hotelu objevujeme místní krámek, kupujeme dvě large pizzy, jednu sýrovou a druhou pepperoni…Hmmm dobré…J…Pizzy neseme svižným krokem domů, načínáme kolu, naléváme si a začínáme hodovat…Hmmmmmmmm…

Probouzím se asi za 45 minut, krásně vyspaná a cítím se líp…Nezbývá nic jiného, než vzbudit Ozcana se Salihem, natáhnout si plavky a jít k moři…

BOMBAAAAAAAA!!!!!! Nikdy jsem neviděla hezčí a čistější moře, než je tady na MIAMI BEACH…Nádhera, opravdu moc…

Hned skáčeme do oceánu, voda je jako kafe…Opravdu se to nedá srovnávat s oceánem v Myrtle Beach…Jsme opravdu nadšení…Skotačíme ve vodě, fotíme se, hrabeme se v písku a připadáme si, jako bychom byli na Karibských plážích…J Je to super…Akorát počasí se schyluje k nějaké bouřce…Přece jenom je září a na Miami Beach začíná období hurikánů apod…:D

Po dvou hodinách blbnutí jdeme zpět do hotelu, osprchovat, převléknout a můžeme vyrazit na nákup…Že bychom také vyzkoušeli něco jiného, než LION?...Informace o nákupech dostáváme na recepci a vydáváme se dlouhých 6 bloků do velkého supermarketu…J…

No co vám mám povídat, krásný…krásný supermarket, krásné všechno…Opravdu vím, že si Miami zamiluju stejně jako Myrtle Beach, i když jsou to dva úplně odlišné světy…

Nakupuje co nás napadne, těstoviny, něco na snídani, vajíčka, sýr, polívky…Klasika, studentský jídelníček…J…

PO chvíli mi zase začíná být nesnesitelná zima, všechny klimatizace bych vypla a byl by klid…:D…

Vracíme se domů s nákupem, vaříme si čaj…Povídáme si a říkáme si, že pro dnešek by to asi stačilo…Takže já tu teď sepisuji blog a ostatní koukají na televizi a čekají na mě, až dokončím své dílo a půjdeme hrát karty…

A zítra ráno na tu nejúžasnější pláž pod Sluncem…

MIAMI BEACH!!!!!!...:-)…ohhhh yeeeaaaah….:)

97. den - 09/09/2013: LAST DAY IN MB!!! :( :( :(

Abych pravdu řekla, už od samého začátku, co jsme sem přijeli, jsem se nechtěla dočkat této chvíle, kdy budu muset psát tenhle blog…Poslední den v Myrtle Beach…Ano člověk si říká, že v Americe není naposledy a nemůže to brát tak tragicky, ale vrátíme se někdy do Myrtle Beach? Já si myslím, že ne…Možná tak na dovolenou, až budu chtít ukázat svým dětičkám

, kde mamka drhla hajzlíky…:D…A to budeme muset mít hoodně našetřeno, protože strávit jen pár dní v tak úžasném městě jako je Myrtle Beach, stojí opravdu pěkný balík…A my jsme jsme měli tu možnost být tu celých 97 dní…97 dní, na které NIKDY v životě nezapomenu…Myrtle být mi nic nevzalo, jen dalo…Dalo spoustu nových zkušeností, možnost potkat nové přátele, poznat úplně jiný svět…Lepší svět…Opravdu…

A kam se dneska kouknu, budu vidět, co jsem tam dělala, co zažila, s kým klábosila…Ach jo…Bude to den plný vzpomínek…Které jsou příjemné, ale musí nejdříve uplynout nějaký čas, od té doby, co jste ty chvíle prožily ve skutečnosti…Protože když vzpomínáte na něco, co ještě máte před sebou, je to akorát smutné…Smutné opouštět něco, co vám tak přirostlo k srdci…A nejen k srdci, myslím si, že Myrtle Beach se opravdu stala součástí mě…A měla jsem pocit, že tady jsem doma!...Opravdu doma…Žádná dovolená, žádná letní brigáda, ale domov…Člověk s tu zžije úplně se vším a hrozně rychle…

O tom, jak je mi smutno z toho, že to uteklo tak rychle, bych tu mohla popisovat 10 stránek a určitě bych se necítila o nic lépe…L

Den začal tak, že si dávám svoji medicínu, jak jinak…pořád nejsem úplně ve své kůži, ale snažím se antibiotikům vyhnout, jak to jen jde…

Jdeme s Míšou na poštu, pro můj nový telefon…Cesta dlouhá jako prase, ale telefon ještě nepřišel, mám se stavit za hodinu…No potěš…Necítím se zrovna nejlépe na nějaké túry…L Ale co by člověk neudělal pro svůj nový hmotný majetek…:D

Ještě předtím jsme vlastně byli za Fremie se rozloučit…Fremie mi ani tak chybět nebude, jako malá Frencie, kterou si každý zamiloval hned na první pohled, roztomilá malá holčička…J…Fremie nás na rozloučenou objímá, a doufá, že se příští rok zase vrátíme…No vrátíme, ale trochu na jiná víza, než je J1…J...Uvidíme…Od Fremie dostáváme na rozloučenou honosné dary, v podobě kramářských prstenů a náhrdelníků, kýče jako prase…S úsměvem od ucha k uchu poděkujeme a jdeme ven, kde objímáme Noela a pomalu se loučíme…Nezapomeneme však zavolat Santovi, který nás musí vyzvednou zítra doma a v pořádku dopravit na letiště…J…

Tak a konečně můžeme na poštu, kam jsme šli úplně zbytečně…:D

Takže se vracíme zase domů, vedro jako prase, mě není vůbec dobře, ale co mám dělat…Pouštíme se do úklidu…A jelikož jsme tu uklízeli vlastně tři měsíce v kuse, máme hotovo co by dup…J…Nádhera…

Když je tak nějak vše připraveno na pozdější úpravy, Míša usedá ke skypu a skypuje s mamkou…Ozcana propustili dříve z práce, takže jedeme společně zase na poštu…Na kole je to milionkrát rychlejší…A bez námahy…:D…

Na poště mi ochotná paní podává můj balík, ooooooohhhh…Nádhera…Ale rozhodla jsem se tuhle nádheru nerozbalovat hned, ale až budeme zítra všichni společně v Miami, možná ještě dýl…Jen co ale vidím tu krabici a nápis mého nového stroje, napadá mě…Mé sny se opravdu stávají skutečností, každým dnem…Jak je tohle vůbec možné…J

Po poště následuje Ozcanův domov, pomáhám mu balit, za to, že mě odvezl na poštu…Kufr zabalenej, takže už jen uklidit, to ale nechávám na Ozcanovi, přece jenom jsem pořád marod a není mi úplně do zpěvu, takže se natáhnu a spím…:D…

Když je vše hotovo, jedeme zpět domů, Míša stále skypuje, tentokrát s Tomášem…Takže my se raději klidíme, bereme plavky a jdeme do našeho nej nej nejoblíbenějšího bazénu na Villa 2…Ach jo, za chvíli to přijde, budeme se muset rozloučit…Ale bazén nám dělal radost celé tři měsíce, zaslouží si, abychom udělali radost i my jemu…Když přichází Míša, zatancujeme si všichni společně POLKU…Jak v bazénu, tak i mimo něj…Zazpíváme si Škoooooda láááskyyyy…:D…A je nám fajn…Ozcan moc netuší, ale směje se, takže je to asi dobrý…:D…

Za chvíli nás opouští Míša a my zůstáváme sami…Když odcházíme, otočíme se čelem k Ville 2 a pěkně se s ní rozloučíme…A už nám není úplně lehko…

Následuje cesta domů, nějaké ty úpravy a rozhodli jsme se jít ještě něco pokoupit do místního BEACH WEARU, pak se rozloučit s Turky, se kterými  se ale ještě asi sejdeme v Miami, takže nic moc emotivního, spousta obětí a dojemných slov…J…Ani na ně nikdy v životě nezapomenu!!!...

Rozloučit se také musíme s naším LIONEM, poslední nákup…Doufáme, že budeme mít LION i v Miami, jinak to asi nepřežijeme…L…:D…

Tak a jdeme zpět domů…Míša jde domů, ale mě to nedá a chci se ještě alespoň na malou chvíli rozloučit s oceánem…

Tak a to bylo teprve něco: Stojím, koukám na oceán, vlasy mi vlají větrem a slzy tečou po tváři…Ani nevím proč, ale tečou…Nikdy nezapomenu na nic, co jsme tady zažili…A kdybych teď měla tu možnost zůstat, zůstala bych a ani na vteřinu bych nezapřemýšlela…Tímto se omlouvám mamce a babičce, ale je to tak…A opravdu, ten kdo nezažil to, co zažíváme my, nikdy nepochopí…

L…I LOVE MYRTLE BEACH…!!!!...

96. den - 08/09/2013: I ´M SO SICK...:(

Už v noci se probouzím bolestí v krku…Tentokrát asi 10 krát větší než včera…Je to v pytli, musím si dojít koupit nějaké tabletky…Nasazovat antibiotika nechci, kvůlu tomu, abych mohla ven, pěkně na sluníčko…

No co vám budu povídat, pěkně mě to štvě…Ani nesnídám, oblékám se a vyrážíme s Míšou do Beach wearu něco pokoupit, já ale nic nekupuji, už se vidím doma v posteli…:D…

Cestou z Beach wearu jdeme do Lionu pro léky…Kupuji něco na nachlazení, bolest v krku, prostě na všechno…A budou doufat, že opravdu Američani na všechno používají koňské dávky a mě to zabere…L…Z nákupu přicházíme domů, dělám si kotel čaje s citronem a medem…Hmm…a ulehám do postele…Míša si dělá špagety, já nemám vůbec na nic chuť…L…Míša odchází k bazénu a já tu ležim jak největší lazar na světě…Ne že by mi bylo na umření, ale poslední dva dny v Myrtlu a já chci být ready na Miami…Takže musím tento jeden den obětovat léčení…A doufat, že to bude dobré…Počkám ale jen do večera, jinak si nasazuji své antibiotika, které jsem si přivezla!...

Nudím se až takový způsobem, že jsem se rozhodla prozkoumat si svoje vlastní mande…Zda jde o angínu nebo ne…Použiji svoji baterku v telefonu, a dlouhééé brčko, vyláznu jazyk a koukám…Nooo nevidím nic extra, trochu zabělené to tam mám, ale s obrázky na googlu se to neshoduje…Tak snad to angína nebude…Po chvíli koukám ale na obrázky chřipky, mandle krásně červené, no tak to taky nemám…:D

Takže ještě zbývá viróza…Kéž by to byla jen viróza…A přichází Ozcan, abych se tu tak nenudila, je v práci, ale zrovna bez práce, tak se koukáme na televizi…Ten mě ale po 20ti minutách opustí a zase jsem tu sama…Venku asi 90 stupňů a já mám i strach pustit si klimatizaci…A táák se nudím…Možná si začnu balit kufr…:D…

Večer jsme chtěli jet k Rustovi na bazény…Ale nevím no, jetsli je to dobrý nápad…Asi budu muset něco obětovat…Takže ležím a ležím, do té doby, než přijde Míša domů…

Rozhodneme se jít vyprat…A Ozcan chce udělat pár fotek, tak mu půjčujeme náš foťák a vlastně jdeme i s ním na chvíli na pláž, protože sám se asi nevyfotí…:D...A stejně máme asi půl hodinku, než se nám vypere prádlo…naše poslední praní…L

Ozcan se vesele koupe v moři, my jen ta postáváme a užíváme si mořský vzduch…J…Pak ještě zajdeme na chvíli k bazénu…J…

Když je prádlo vyprané, jdeme do tower 1 a přendáme ho do sušičky…Už začínám být unavená, opouštíme Ozcana směr domov…Pro dnešek stačilo, zítra bude náročný den, musím se šetřit…

Dneska opravdu bájo den…:D Ležím, nudím se a ještě ležet a nudit se budu…:D…

I think this is the end!...:D…

See u tommorow…

95. den - 07/09/2013: CITY CENTER...

Ráno se probouzím s bolestí v krku…Opět…Ach jo…A ne s žádnou malou…L…To je z toho autobusu ze včera, jsem se tam 30 minut klepala jako ratlík, a hned na to ven do ejméně 50 stupň na sluníčku…Ještě jsem se o tom bavili s Míšou, že je divné, že máme tak odolný organismus…:D

Pro ty, co mě znají, nemusím asi zmiňovat, že chřipky a podobné choroby přecházím s úsměvem na rtech a s narvaným kapsami různými medicínami…Jsem takový samoléčitel…Naposledy jsem si nasadila antibiotika, ale dnes s nimi ještě počkám…Přece jenom mám strach z toho, že bych nemohla na sluníčko…nebo jako mohla, ale co by to se mnou udělalo to nevím…

Mamka mi rychle na whats appu radí, nalokej se pořádně slané vody…Hmmm dobrý nápad…:D…

Ráno ale ještě jedeme nakupovat, do autobusu jsem ale vybavená sakem, takže je mi pěkné teplo…Beru paralen plus, ten většinou taky zabírá na všechno a pokud to není angína, tak to zabere…J…

Ráno jdeme na autobus, ten nám přesně jako včera ujede…:D No co to sakra je?...Konec sezóny a autobusy najednou jezdí přesně, jenže my na to nejsme moc připraveny…:D…

Abychom si zkrátili hodinové čekaní, jdeme do break roomu, kam za námi za chvíli přijde Ozcan…Ten za námi byl už ráno asi v 8, protože se celej chudák osypal, tak jsme přemýšleli, jestli nepojedeme do nemocnice rovnou spolu…Ale není to tak zlé…Asi jen nějaká vyrážka z blíče (bělidla) a ještě v kombinaci s potem…Teda taková je moje domněnka…To ze včera se nadejchal tohoto blíče tak, že celý den nemohl nic jíst ani pít, to přešel s úsměvem…:D…Ale z pár pupínků má strach…

Když už konečně nadešel čas jít na autobus, opuštím break room, kde se s námi velkým a pevným obětím loučí JAMES, můj nejoblíbenější houseman…J

Jedeme do DRESS FOR LESS, kde už jsme jednou byly…No zas jsem se rozšoupla, kupuji si šaty, pyžamo, trika, no hned se cítím líp…Bolest v krku ani nevnímám, je mi opravdu dobře…:D…Míša si kupuje spodní prádlo, o kterém slyším, kudy chodím…:D…Mám takový pocit, že to ve Victorii Secret v New Yorku zkoupíme všechno…:D…

Pak skočíme ještě vedle do TJ max, tam si kupuji parfém za směšnou cenu a Míša zvolila luxusní sluneční brýle GUESS…J

Pak se zase ale vracíme do DRESS FOR LESS, musíme koupit Ozcanovi něco k narozeninám, jelikož je budeme slavit  15. září, pěkně i se Salim v Miami…J…Je ujetej na Tomiho Hilfigera, takže volba peněženky této značky je jasná…:D…A za 14 dolíků, nekup to…:D…

Po pár hodinách nakupování jedeme zpátky…Už je mi opravdu líp, nebo jak jsem zaměstnaná vším tím nakupováním, tak bolest nevnímám…:D…Jen co přijedeme domů, já si balím svoje saky paky, jdu k bazénu, Míša skypuje s Tomášem…J…Ležím tam asi hodinu a úplně si to neužívám, jako vždycky, takže jsem ráda, když mě budí Ozcan, který je ještě v pracovníma jen se mě přišel optat jak se cítím...a jdeme si sednou do stínu na schody u Villa 2…J…Po chvíli Ozcan musí jít zase pracovat a já jdu zase k bazénu, kde už leží Míša…Dneska jí telefonování netrvalo jako vždy 6 hodin, ale jen 3…:D…

Ležíme, smažíme se, je mi dobře…Po chvíli se rozhodneme jít si koupit něco dobrého, mám hroznou chuť na něco ledového…Míša má hlad…

Mě bohužel přešla chuť k jídlu a když se mě Ozcan zeptal, jestli se mi náhodou nezmenšilo břicho, říkám si, že je zle…Potřebuju doplnit svůj cheddar cheese…Ale tělo říká něco jiného, nemůžu…Takže si dávám frozen drink STRAWBERRY…A Míša cheese pizza, cheese cake a čokoládové mlého…:D…Jindy bych jí hrozně záviděla, ale teď? Jen na to koukám a usrkávám svůj drink, asi je něco se mnou špatně…L

Kolem 5 hodiny se zvedáme od bazénu, protože máme v plánu jet do města, vyfotit nějaké fotky…Už teď jich mám jen na svém foťáku asi 1300…:D A to jsme teprve v Myrtle beach…:D…

Město na večer je super, vidíme západ Slunce, krásnou pláž…Krásné baráky, krásné centrum, které mi bude tak moc chybět…Asi jsme tam nasposledy…L…Neee zítra ještě pojedeme do luxusních bazénů v centru, protože tam má Ozcan svého šéfa, o tom už jsem vám asi říkala…J…

Ty auta , atrakce, pořád mi to přijde neuvěřitelné…A to už jsme si říkali, že jsme si na tohle všechno zvykli…Ale nezvykli, ještě by to chtělo tak rok…A to, co nás teprve čeká v Miami, to bude mazec…Už se tááák těšííím, ale na druhou stranu i netěším, že budu muset opustit Myrtle Beach…Jako bych opouštěla část svého já…Určitě velká část mě tu zůstane napořád…J…

Když přijedeme domů, mám hroznou žízeň, takže vyrážím s Ozcanem do break roomu, Míša zatím jde sepisovat blog…J…

Asi po hodince jsem ale tak unavená, že si musím jít také lehnout…Člověk má pocit, že když je tady posledních pár dní, musí si vše užít naplno…jenže já si tu vše naplno užívám celé tři měsíce, tak nevím, co mám teď dělat víc???...Kord když už jsme tu zbyli skoro sami…Bez Poláků, Soni, Martina…Ale myslím si, že odpočinek mi akorát prospěje, takže následuji Míšu do postele…J…

Ještě předtím tedy rozbaluji svůj nový extra kryt na můj nový extra telefon (který je zatím na poště, musím si tam pro něj v pondělí dojít) a jsem jak jinak než nadšená…J…

                                                         SEE U MYRTLE BEACH...:)

94. den – 6/9/2013 TURN OFF THE AIR CONDITION PLEASE!

Tak, dnes Ozcan musí opět do práce a co my budeme celý den dělat? Zbývají nám poslední čtyři dny v Myrtle beach, takže ano správně, budeme nakupovat! :D

Break room 

Takže jen co vstaneme, provedeme nezbytný „painting“ a vyrážíme nejprve směr banka, vybrat nějaké prašule. Autobus většinou přijíždí na zastávku na 72. avenue obvykle kolem tři čtvrtě. Z banky odcházíme ve 35, takže si říkáme, že pohoda, máme dost času! Stejně budeme čekat, protože tady autobus ještě nikdy nepřijel včas…. No, tak zrovna dneska přijel… :D a frnknul nám přímo před nosem! super! horko k padnutí a další bus jede zas až za hodinu… přemýšlíme, jestli se na to vyprdnout a jít k vodě, nebo počkat. Nakonec zamíříme do našeho oblíbeného a klimatizovaného breakroomu. Pojíme nějaký ten snack, popijeme nějaký ten drink, kouknem na bednu a za necelou hodinu opět vyrážíme směr zastávka. Yes! na druhý pokus to dnes vyšlo a konečně nasedáme do přechlazeného autobusu. Celou cestu drkotáme zuby. Venku je totiž 35 ve stínu a v autobusu slabých, hodně slabých 20. Vsázíme se, kdo to odmarodí dřív

Za hodinu dorážíme do cíle – Coastal Grand Mall! jako první vyrážíme do prodejny s telefony. potřebuju totiž z mé sim karty udělat mikro sim kartu. hned v prvním obchodě to vypadá nadějně. chlapík bere do ruky speciální střihač, ale najednou se zaráží a povídá, že neví jak to má ostřihnout. v americe totiž mají o trošku menší čipy na sim kartách (ovšem jak později zjišťuju, menší čipy máme i v Čechách, jen moje deset let stará simkarta je prostě ňáká velká :D ). k chlapíkovi přichází další chlapík, černoch a ten ho s nadšením povzbuzuje – jen to ostřihni, klidně střihni i do čipu, buď to bude fungovat nebo ne! v tom zpozorním a raději si beru svou sim kartu zpět, přece jen bych se ještě ráda někam dovolala :D zkoušíme ještě dvě další prodejny, ale opět bezúspěšně… holt bude mikro sim karta až doma…

Victoria's secret

Nenecháváme si ale zkazit náladu a vcházíme do našeho oblíbeného obchodu Sears! a už to tam lupeme – trička, mikiny, šaty a kabáty a míříme s plným košíkem do kabinek. po vyzkoušení všech kusů v košíku odjíždíme ke kase se značně zredukovaným počtem, nicméně já beru jednu mikču a šaty a Danuš dvoje šaty. máme radost J no a poté míříme do ještě oblíbenějšího obchodu – Victoria’s secret J nemáme už moc času, takže spodní prádlo projedeme jen tak letmo, ale u čeho se zastavíme na dost dlouhou dobu jsou parfémy, krémy, spreje a různá další „mazátka“ J všechno tak neskutečně voní! to se ani nedá popsat! jen čucháme, rozplýváme se a zmůžeme se pouze na jednoduché věty typu: to chci, to taky, oooooch, aaaaaach, jééééé, hele koukni, hele čuchni, to je bomba, skvělý, a ta cena, to není možný! atd atd :D chceme opravdu skoupit všechno, ale říkáme si, že v New Yorku je Victorie taky, mnohem větší a stoprocentně ještě levnější, takže prostě nákupy necháme až na NY. s těžkým srdcem se tedy loučíme a odcházíme s prázdnou na autobus. zcela nenápadně jsme se ale navoněly, takže k sobě čucháme stále :D

V obchoďáku jsou taky blázni do klimatizací, takže opět vychlazeno na zhruba 18-20 stupňů. Když vyjdeme ven, chvíli stojíme na tom 40ti stupňovém vedru, které je nám najednou velice příjemné, trochu roztáváme a nasáváme teplo, než opět přijede lednička. tedy autobus :D lednička přijela a opět se celou cestu domů, tedy celou hodinu klepeme zimou…. Domu přicházíme zmrzlé jak hovínka a poměrně unavené. poměrně dost…. všechno nás bolí, sotva chodíme. venku ideální počasí na koupačku, ale Danuš ulehá do postele a já na gauč. u mě ani tak nic divného, nejsem fanda extrémního horka, ale u Danuš je to hodně podezřelé! J usíná jak mimčo a probouzí se po třech hodinách! asi jí to dneska hodně zmohlo J ostatně já na tom nejsem o nic líp…. jen se seberu z gauče, dám sprchu a jdu do postele. Danuš se jde ještě chvíli provětrat na pláž a pak se připojuje ke mně a spokojeně si chrníme až do rána J