64. den - 07/08/2013: CINEMA

Tak včerejší večer byl skvělý…Atmosféra u Carol doma, je opravdu tak přátelská, člověk se tam cítí jako doma, až tak, že jsem tak usnula…:D…Ale to předbíhám…Cesta tam byla více než zábavná…Na štangli u kola jsem seděla snad více než tisíckrát, ale to víte, něco jiného je, když vás na ní veze Turek…O jejich řidičském úmění jsem se přesvědčila na vlastní kůži…Ale že to bude stejné i u řízení kola by mě nenapadlo…:D…Směju se celou cestu tak, že ani nezpozoruji, že jsme na místě…Vlastně na benzíně, kde si kupujeme malé občerstvení…Nesmějí chybět chedarové chipsy…J

Když přijdeme ke Carol domů, je tam nějaké podezřelé ticho, Carol spí dole v obýváku, na hlavě má jakousi čepici…U černošek je totiž typické, že si nechávají asi tak každé dva týdny upravovat vlasy, mají na nich různé příčesky, spletance, kudrliny, zmuchlaniny, a mnoho dalšího…A to se samozřejmě nesmí namočit, takže pak doma chodí s takovými to spacími pytli na hlavě…:D

No nic, jdeme nahoru za Poláky…Co to? Klaudie spí, Paul je v polospánku…No pravdou je, že to byl opět náročný pracovní den…Takže nám nezbyde nic jiného, než se vrhnout na občerstvení, které jsme si pořídili…Koukáme na fotky, vzpomínáme, co jsme tu už všechno zažili i nezažili…:D…V tom objevuji Ramazanovo deníček…Je v něm napsán datu 17/06/2013 – USA…a nějaké 4 řádky Turecky…Ozcane, překládej!...Chci totiž vědět, jestli se v Ramazanovi náhodou neobjeví moje nová konkurence v psaní blogu…:D…Ozcan překládá…: Dneska jsem mluvil se svojí rodinou na skypu…Jedli jsme brambory se zeleninou (nějaký speciální turecký pokrm, název jsem zapomněla v momentě, co ho Ozcan vyslovil), Ozcan leží vedle mě na posteli…Máme se fajn…

:D :D…Stručné ale jasné…Jen škoda, že 17. červnem to začalo a i skončilo…:D…Tak třeba příští rok se nám Ramčo rozepíše víc…J

No každopádně poklidný večer netrval moc dlouho, Carol se probouzí…Asi už mě poznala podle bot, volá nás k sobě dolů…Dana, kde si pracovala dneska?...Jakto, že jsi nebyla na North tower?...S úsměvem jí vysvětluji, že jsem byla úplně stejně překvapená jako ona…Carol dodává, že jsem o hodně přišla…Že jeden housekeeper, nevím jeho jméno, jen o něm vím, že je to gay a že krade ručníky z vozíku…:D…Tak přesně tenhle na pohled nenápadný mladý klučina způsobil, že na North tower musela přijet policie a že se jedna maminka zhroutila při vstupu do pokoje...Jelikož když vstoupila přistihla tohoto housekeepra, jak provádí dosti ohavné věci s jiným mužem ( z nashromážděných informací, předpokládám, že šlo o dalšího zaměstnance hotelu) …Museli by jste s černochy chvíli žít, nebo se mezi nimi pohybovat, aby jste pochopili, co to bylo za humbuk!...

Když si vzpomenu, jak se pomalu každé ráno černošky rvou o kbelíky jakýchsi tekutin, tak tohle když zjistila supervisorka Nerva, musela se na místě buď složit ona sama, nebo složila zmiňovaného housekeepra…Kterého už nikdy neuvídíme, protože samozřejmě dostal padáka, jako nikdo…A myslím si, že ten si v celém hotelovém resortu ani neškrtne…Vlastně oba dva aktéři…

Ale to jen tak mimo řečí…:D…Včera se konala Jamaiská párty,takže nás opouští i Carol, která se vyfikla k nepoznání…Je jí 43, má tři vnoučata, ale nebojí se obléknout mini šaty, painting na obličej, jak by řekl Paul a rázem vypadá na 25…J…

Cestou zpátky o půlnoci, sesedám ze štangle, běžím koupit toustový chléb, byla jsem zaúkolována Míšou, abychom měly co k snídani…:D…Poslední chleba, a je můj…:D…

U nás doma už Míša také spí…:D Asi nějaký spací den…Takže ulehám taky a těším se, co mi přinese další den…

Další den, dnešek mi přinesl hned po ránu veliké překvapení…ŽÁDNÁ North tower, ale Villa 2…Ano ta Villa 2, kam chodíme rádi k bazénu, ale nikdy jsem tam ještě nepracovala…Jsem trochu smutná, asi mě na Northu už nechtějí…:D…

Villa 2m je pro mě odpočinková práce, mám tam známého Juana housemana, takže ho zaúkoluji s čím mi má pomoct a všechno jde raz dva…Dokonce si i stihneme zahrát polštářovou bitvu…:D :D…Sem tam mě přijde navštívit i Ozcan, takže se opravdu nenudím, pracuji, ale baví mě to…:D…Zase se směju celý den, jak pominutá…Ani se mi nechce domů, venku zataženo, tak si beru navíc check out kamarádky, která toho má až nad hlavu…J…Fakt easy day…Končím asi ve 4, odnáším si domů hodně dobrou náladu, ještě lepší než obvykle…:D…A úplně nejlepší když si vzpomenu, že jsem dostala dýško 5 dolarů od jednoho moc milého Amíka…J…

Přicházím domů, a rychle spěchám do sprchy, protože razíme do kina…S ručníkem na hlavě sebíhám dolů do přízemí dát Ozcanovi naše pasy, jede nám totiž zase pro výplaty…J…

Za 45 minut se scházíme, výplaty mám v kabelce, jedeme do kina na WE ARE THE MILLERS!....

Přijíždme do obchodního centra, kupujeme lístky, procházíme obchodní centrum, protože máme asi hodinu čas, vcházíme do American EAGLES, Ozcan si kupuje trika…:D…Samozřejmě s naší pomocí…J

Vcházíme do kina, cítíme vůni popcornu…Ohhhhhh, jdeme přímo ke kase s občerstvením, bereme LARGE popcorn, dvě koly a jednu fantu…Usedáme do sálu…Překvapině nemáte dopředu dané sedadlo, kam si musíte sednout…Amerika je přece svobodná země, ať si každý sedne tam, kam chce…J…Zaplouváme dozadu a téměř doprostřed…Reklamy, reklamy…

A už to začíná!...Trochu se bojíme, že nebudeme rozumět…Ale omyl…Milujeme Američany za jejich angličtinu…Strach v nás vzbudili asi černoši, kterým ale nerozumí leckterý Američan…bílý Američan…:D

Člověk ani nevnímá, že na něco kouká v jiném jazyce…A opravdu nevím, kdy přijde tento film do českých kin, třeba už tam je..A je to fakt skvělý!...Musím říct, že jsme se nasmáli až do úplného konce…No do konce…Museli jsme kino opustit asi 5 minut před koncem, protože právě v tu dobu odjížděl poslední autobus…L…Ale snadno si všichni domyslíme, jak to asi skončilo…J

HAPPY END!!!!!....:)

I my jsme v pořádku dorazili domů a můžeme jít zase spát s pocitem, jak skvělý to byl den…

A do kina určitě půjdeme znova…Alespoň pět krát…:D

63. den - 06/08/2013: OHHHH SHIT!!!!

Ráno skáču z postele…Míša vstává tak jako vždy…Vstává, ale napůl vypadá, že ještě spí…:D…Dáváme si snídani…A venku to vypadá přesně jako včera, vedro, sluníčko…Na jednu stranu mi to vždycky láme srdce, na druhou stranu si pořád musím říkat, že je přede mnou měsíc MIAMI, NEW YORK, LAS VEGAS A LOS ANGELES…Slunce, pláže, kam se podíváš…Bude to skvělý, vím to…!! Ale taky vím to, že mi neskutečně bude chybět Myrtle beach a všichni, které jsem tu potkala…Včera to byly dva měsíce co jsme tu a já jsem úplně přehodnotila všechno na čem jsem si kdy zakládala…Třeba je to opravdu pravda, jak se říká, že Amerika člověka změní…J…

No, to čumim!!!!!....DNESKA nebude NORTH TOWER, ale SOUTH TOWER a k tomu MAIN BUILDING…fasuju dva papíry, práce docela dost bych řekla, 27 stay overů…:D…Ale tak, podívám se po dlouhé době někam jinam…:D…Míša fasuje main building ani nevím kolik stay overů…Něco kolem 10…

I když mám práce docela dost, vím, že po tom, jak jsem vycepovaná od supervisorek v North tower to bude odpočinek…Hlavně fyzický, člověk se opravdu tolik nenadře…J…Začínám south tower, jsem v jednom z pokojů, když najednou slyším supervisora Timothyho na chodbě : Dana, Danaaaa, Where r u?...Otevřu dveře, Timothy mi oznamuje, že lidé na druhé budově potřebují servis, hned…Ani nemlžu dodělat rozdělaný pokoj, beru vozík a uháním na MAIN building…

Zaklepu na dveře místního pokoje, otevře mi jeden obří černý zadek…Accident, accident…A ukazuje směr do koupelny…Vcházím dovnitř a to co vidím, to se mi snad jen zdá…OHHHHH SHIT!!!!!...

EXACTLY…odpoví černoška…A ano, přesně tak to bylo…SHITS EVERYWHERE…Už asi víte, co bylo tou zmiňovanou nehodou?...Vyteklý,  tedy přímo vybouchlý záchod…A to, co z něho vylítalo, bylo všude rozmatlané po koupelně…Po vaně, po podlaze…Všude…O smradu ani nemluvím…

Stojím, koukám na černošku, černoška na mě…černoška odchází vedle do ložnice koukat na televizi…

No a co já s tím?...Nemám ani rukavice…Takže chvíli přemýšlím, pak si natahuji na ruce dva odpadkové pytle…nejradši bych si je natáhla i na boty, ale nebudu se zdržovat, zavírám oči, nedýchám a mydlím…Všude stříkám přípravky, které fasujeme, jenže ty nejsou nijak extra silné…Potřebuji nějakou žíravinu…

Ani se mi sem nechce psát průběh nebo postup toho, jak jsem odstraňovala všechny ty lidské exkrementy…Ale zvládla jsem to, to je hlavní ne…Jsem na sebe pyšná…:D…Hajzlbába jak má být…opravdu…:D Asi si to napíšu do životopisu…

Dneska je v práci early day, což zase Wanda plaší, aby byli všichni doma, co nejdříve, takže uháníme, co to jde, pro mě žádný problém..Přesto, že jsem měla dvě budovy, stíhám úplně s přehledem…:D…Až u posledních pokojů, přišla supervisorka Verona s Housemanem a další černoškou a honí mě…:D Sami si berou moje dva pokoje…Všechno je hotové do 15 ti minut, jedeme výtahem dolů, Verona se ptá na to, kde je Míša?...Říkám, že nevím, že pracovala taky v main building, tak že už bude asi doma, když já jsem poslední…J…Všichni spěcháme, pomalu běžíme, když zahlídneme v sedmém patře opuštěný vozík…MICAELA!...Zvolá Verona…a tak zase běžíme všichni zpátky…pro Micaelu…:D…Ta si v klídku dokončuje pokoj…:D..Vůbec neví, že by tam zůstala v celé budově sama…:D…

Bereme Míšu a dáváme si repete výtahem, klábosíme s Veronou o Čechách a Česko – Slovenku…Ta nemá ani šajna…:D…

Přicházíme domů, nemusím ani jíst, jelikož donášková služba opět nezklamala…Beru noťas a usedám na balkon, kde krásně fouká…Je zataženo a příjemně teplo…dejchatelno, ne jako u nás v obýváku…J…Asi si tu dneska ustelu…Pozoruji oceán a známe zaměstnance hotelu, kteří tady celý den lítají tam a zpět…J…Mávám Ozcanovi, který v Tower  1 vynáší trash…:D…Vlastně jsme tu taková malá vesnička, kde se všichni znají…Akorát, že to je jen jeden hotelový resort a takových je v Myrtlu asi milion …:D…

Je půl šesté večer a už se nám začíná plánovat něco na večer…J…Uvidím, jak se nám bude chtít, ae já bych ša navštívit Poláky, Carol a Ozcana…Trochu jím závidím, že všichni bydlí spolu a že jsou pořád spolu…:D Ale znáte to, každý chce, to, co nemá nebo mít nemůže…My jsme s Míšou jako jediné vyfasovaly hotelový pokoj, kousek od pláže a od všeho…Ze začátku jsem si myslela, že to je to nejlepší, co může být…Ale oni zase mají barák pořád plný lidí…J…A pořád veselo…:D…

Takže asi zajdu na návštěvu…Za chvíli tam budu jako doma…:D :D…Takže já jedu…A jelikož je to 10 Avenue, Míše se nikam nechce …L a mě nechce se mi to jít pěšky samotné…:D Tak si zavolám taxíka, v podobě kola…Štangle taky dobrá ne…:D…

62. den - 05/08/2013: 2 MĚSÍCE V USA

DAY OFF!...Bohužel jen pro mě, Míša vstává do práce…J…Vstávám s ní, protože venku je úplně jasno a už v 8 ráno vedro na padnutí…Teda vedro na padnutí pro všechny ostatní, né pro mě…:D…Snídám hodně vydatně, ať pěkně na pláži vydržím, co nejdéle…Jen co Míše začala pracovní doba, já si oblékám plavky a vycházím z bytu 10 minut za ní…Akorát že jiným směrem…Ozcan už se sluní u bazénu na Villa 2, takže první mířím tam…V tom ale potkám našeho housemana, který ke mně asi chová nějaké sympatie, ptá se mě kam jdu a jestli může za mnou přijít…Houseman, černej jak bota a úchylnej jak nikdo…:D…Prohodíme pár slov, po chvíli se ale omluvím, že už na mě čeká kamarád a raději jdu…Otazky typu, jaký kamarád a jestli mám přítele raději ignoruje, protože po odpovědi, že nemám by následovala další otázka proč…A na to opravdu nemám čas…:D…Loučíme se potřesením ruky, přičemž jeho potřesení ruky je jeden obří černý stisk…Fuj…:D

Naštěstí už jsem u bazénu, popíjím si jahodovou margaritu, obloha bez mráčku, přesně tak ,jak to mám ráda…:D…Ozcan se trochu obává, že kvůli mně bude za chvili k nerozeznání od černochů…Černej je totiž sám od sebe a já ho pořád tahám na sluníčko…:D…Hrajeme karty, bavíme se, předvádíme exibice skoků do vody, půjčujeme si kruh, který je určen jen k záchraně života…A ne k tomu, aby jeden byl v kruhu ve vodě a druhý běhal kolem bazénu jak blázen, aby toho druhého vozil…a dělal mu takový menší aquapark…:D…Nás to ale baví…:D…

Po 4 hodinách blbnutí ve vodě, jdeme k moři…Sice je bezvětří, ale jsou zase obrovské vlny…A já pořád nevím proč, ale mám z nich strach…Asi už fakt stárnu…Takže se jen tak plácám na břehu a pozoruji, jak se Ozcan a ostatní nechávají smést od vln…:D…Přitom vypadají, že sotva lapají po dechu…Sice Ozcana neznám tak dlouho, ale kdyby šlo do tuhého, asi bych tam pro něj skočila…:D

Přes největší poledne zůstáváme ležet u bazénu, vysvětluji, že sluníčko má teprve ty pořádné grády a oběd odložíme na později…A za to, že naše břicha musely čekat až do dvou odpoledne dáváme si nálož Ravioll s čokoládovým mlíkem s extra porcí parmazánu…:D…Pěkně si to sníme v klimatizované místní hotelové restauraci a cestou zpátky k bazénu doplňujeme tekutiny…Samozřejmě v podobě coca coly, fanty a ledového čaje…J…

Vracíme se zpátky k bazénu, sem tam se zajdeme opláchnout k moři, slunce svítí, jasná obloha…Takhle bych nejraději trávila každý svůj day off…:D…

Kolem 5. hodiny za námi dorazí i Míša, která ale poleží jen chviličku, protože si pádí zaběhat do fitka…J…Já jsem se včera v práci naběhala až až…A ráno po snídani jsem si zacvičila, takže já mám pro dnešek splněno…V 7 večer dostávám chuť na kukuřici, takže se po devíti hodinách na sluníčku zvedáme a jdeme domů odnést věci a pak hned na nákup…Jen co odemknu dveře, přijde mi zpráva…Martin se Soňou nechtějí být večer doma…Dobrá zpráva pro nás, připojují se i Poláci…Navrhujeme pláž, pivo, nějaké hry…Všichni souhlasí, s nadšením…Nejdeme jen pro kukuřici, ale i pro něco dobrého na naší BEACH – GAME – PARTY…

Míša ale stále není doma, tak snad bude souhlasit…a něco vyberu…po cestě do Lionu ale zjistím, že nemám pas…A bez pasu mi tu nic neprodají…Ozcan sice pas má, ale tak budeme muset dělat, že se neznáme…Protože stačí aby alkohol kupovala jedna osoba a pasy musí předkládat všichni…Před obchodem se loučíme…nenápadně se sejdeme u chladícího boxu s nápoji…ukazuji na SMIRNOFF – limetkový…A jdu zase pryč…V košíku mám dvě kukuřice, Ozcan zbytek…Chce se mi hrozně smát, stojí ve frontě za mnou a já mu nemůžu říct ani půl slova, abychom nevzbudili v někom podezření, že se známe…:D…

Platím svůj nákup a čekám venku, opodál Lionu…Ozcan přichází, nakoupeno má taky, takže je všechno v pořádku…J

Když přijdu domů, Míša vychází z koupelny a už je v pyžamu…:D…Oznamuji jí, co se večer bude dít, že za hodinu máme sraz s Polákama, Soňou, Martinem a Ozcanem na pláži…J A že jsem koupila pit, který asi ani nebude dobrý, ale za utajených podmínek to ani jinak nešlo….:D…

Míša se vysvléká z pyžama, já jdu do sprchy…Za chvíli jsme ready a jdeme na 70. Avenue, kde máme sraz…Klasika, mají zpozdění, asi byl zase PAINTING…:D Jak Paul nazývá, když si holka děla make – up…:D…Paaaaaul, your English is so so bad, komentuje jeho přítelkyně Klaudie…:D…Paul a Klaudie je ten nejvtipnější pár, který jsem v životě viděla, člověku stačí se na ně jen koukat a směje se celý večer…:D…

S desetiminutovým zpožděním se všichni scházíme, všichni vybaveni dekami, prostěradly, dřínkami, chipsami a Ozcan pomerančovým džusem a limetkovou sodou…J…Ještě poslední dva dni Ramadánu…J…Pak jsem na kluka zvědavá…:D…Hrajeme Macháčka…Smějeme se jak pominutí…:D…

Po Macháčkovi následuje hra Tower…nebo nějak tak, všichni jí znají, já jí vidím poprví v životě, ale je to něco na způsob mikáda, vytahovat dřevěné kostky z věže, která nesmí spadnout…Většinou spadne u Míši…:D…A to jsem si říkala, že já jsem přesně ten typ, který má obě ruce levé…:D Ale jsou zřejmě i horší…:D…Všichni se u toho baví…:D

Večer završíme společnou fotkou a kolem 12 jdeme na kutě, protože musíme zítra do práce…J

Sice ne všichni, ale když jsme společně přišli, tak i společně odejdeme…J…

Uleháme do postele, a já jsem nad míru spokojená s tím, jak jsem strávila svůj day off…J…Líp by to snad ani nešlo…J

                                                           THANK U EVERYBODY!

61. den - 04/08/2013: ÚPRK PŘED WANDOU!

Každá neděle je typická tím, že je to tzv. BUSY DAY…Ve všech budovách, ale asi tak 4krát náročnější je to v North Tower, oproti ostatním…J…Ae já jí už nepovažují za nepřítele…Hosty v North toweru už považuji za své známé…:D…A po včerejším pro mě náročném dni, vím, že přežiju všechno…:D…

Takže fasuji 1 check out a pak asi 9 stay overů, stejné místnosti jako včera, takže se docela těším na známé tváře…:D…S nadsázkou řečeno samozřejmě…Asi mi už asi úplně hráblo, protože se mi po této krásné, velké, nejvíce zaneřáděné budově bude opravdu stýskat…J

Dávám se do práce…Vietmanka, co mi včera dala dýško asi 4 dolary, mi je dnes nedala…Ach jo…L…A to jsme si včera tak krásně popovídaly…:D…Když je na řadě úklid pokoje po check outu, děsím se, co to zase  bude za parádu…:D…No jde to…A docela mi to jde i od ruky, až tak od ruky, že při stlaní postele si jí celou rozříznu o špendlík, který byl někde v prostěradle…To prostě nepochopíte, co ty černoši všechno tahají do postele……Stelu postel za postelí, dávám si velký pozor, aby nikde nebyly krvavé stopy po mé nehodě se špendlíkem… když v tom slyším ťukání na dveře…Buď to bude supervisor, nebo Ozcan, nebo Míša, která je dnes tou šťastnou a vyfásla MAIN BUILDING a jen 3 stay overy na Northu…J Takže mi slíbila pomoc…Každá ruka dobrá…J…

Otevírám dveře a samozřejmě je to Ozcan, který v ruce drží ledový čaj a kousek sýrové pizzy…Ozcane, já ale nemám čas jíst, vždyť to víš…L Byl totiž za mnou už před dvěma hodinama, kdy mi pomáhal převlíkat postele…:D…Ozcan ale je neústupný, vchází do místnosti, bere mi utěrku, kterou mám v ruce a začne utírat nadobí se slovy: Já to udělám a ty se prosimtě najez…Jinak budeš nemocná…J…Musím se smát…Fakt asi jsem nikdy nepotkala hodnějšího a starostlivějšího člověka, než je on…J…V tom přichází i Míša, v zápětí dostanu od Ozcana vyhubováno, proč jsem mu neřekla, že Míša přijde, že by jí přinesl taky jídlo…:D …Jsme mummy and daddy takže se spolu dělíme i o kousek pizzy, Ozcan utírá nadobí…:D…Moc dobrá…J…A pak se pustíme do práce, jen to lítá…že  si nás tam na tej North tower vycvičili…

Když skončím svou práci asi kolem 4 hodiny odpoledne, hledám supervisorku Nervu a nabízím se jí, že půjdu pomoci na check outy…Protože vím, že je jich dneska opravdu hodně a třeba takový Martin s Claudií mají každý 4 a to se nedá stihnout dříve než v 6…Nerva mi s nadšením děkuje za optání a hledá, kam by mě tak poslala…Aby to měla jednodušší, říkám jí o Martinovi, o kterým vím, že je ve skluzu a absolutně nestíhá…Nerva ocení mou snahu, znovu mi poděkuje a souhlasí…takže pádím za Martinem, když zaklepu na dveře a Martin celý upocený mě vidí stát ve dveřích, je to pro něj jako spása…!...Oči se mu rozzářily a zve mě na kolu, kterou samozřejmě našel na jednom z check outů…:D A pouštíme se do práce, ve dvou to všechno opravdu jde líp…A je i docela sranda…:D…doklízíme jednu místnost, je asi 5 odpoledne a je před námi ještě jeden check out…Sám ho člověk uklízí nejméně 2 hodiny a 20 minut, ale stylem, že běhá kolem postelí a opravdu se nezastaví…Tssss, pohodička, ve dvou jsme za hodinu hotoví…Přicházíme do pokoje a viděla jsem opravdu už leccos, ale tohle…tohle teda opravdu NE!!!...Nacházíme nejrůznější věci…od spodního prádla a po jednu tenisku, jednu žabku, kreditní kartu, nalepovací řasy…A další různé lidské vymoženosti…Nechápu, jak někdo může domů odjet jen s jednou botou…:D...Fakt škoda, že nezapomněli obě, alespoň by z toho měl někdo užitek...:D…Když přijdeme do kuchyně, čeká nás další překvapení…V pobodě olejové skvrny na podlaze…Ooooo, pardon, to nebyla olejová skvrna, ale potok, moře, oceán…:D…Začíná nám docházet, že jsme asi v háji, to bude na dlouho…Ale na co se stresovat, jsme na to dva, takže načínáme 5 ti litrovou jahodovou zmrzlinu, kterou jsme našli a dlabeme…Hmmmm, tak ta je výborná…fakt výborná…:D…A je celá pro mě…Protože Martin už má plné 4 pytle jídla, které potáhne s sebou celých 10 Avenue až domů…:D…

Když už jsme dosyta zatláskaní zmrzlinou, jdeme na to…Ruce máme oba černé, a shodujeme se na tom, že v tomto pokoji muselo bydlet tak minimálně 12 černochů…To se prostě pozná…:D…Podle pozůstatků DNA na postelích, vanách, záchodových mísách apod…:D…Asi po hodine přiběhne Nerva a začne na nás řvát, že jsme pomalí…POMALÍ???...optám se, pro jistotu, protože si nejsem úplně jistá, jestli to myslí vážně…Ano, pomalí…Nervu mám ráda, vím, že tlaky co klade na nás, jsou na ní kladeny ze shora asi ve třikrát větší podobě…Takže se jí snažím vysvětlit, že opravdu tam byl neskutečný bordel, a že všichni chceme jít domů, tak makáme, jak nejvíc to jde…O zmrzlině raději pomlčím, ae t bylo opravdu tak 7 minut, víc ne…J…

Nerva odchází se slovy, že jde do 10.patra a než se vrátí, bude vyluxováno a vytřeno…No, ta se pomáhla…:D…V tom přichází Klaudie s Paulem, Klaudia už vůbec nestíhá…Teprve jde na poslední check out…A podle našich výpočtů ho má minimálně do 9 večer…:D

Takže se všichni dáváme do práce…S Martinem finishujeme, když v tom přiběhne Carol, druhá supervisorka a začne úplně plašit…Diví se, co tam dělám já…Říkám, že pomáhám…Ona jde raději pomoct Claudii, než se vrátí Nerva a zase se nervově zhroutí…Ze všech leje…

Poslední cvaknutí dveří…Miluju ten zvuk…Který značí, že je po všem…Chceme s Martinem donést odpady tam, kam patří ale bohužel…Už je půl sedmé, a naše elektronické karty nás už nikam nepustí…Míříme vedle do pokoje, kde gruntuje Claudia s Carol…Carol začne řvááát!....Sebert si všichni věci a běžte dolů hned!!!!...Cooo? Co se děje se ptáme?...V tom ale uslyšíme ve vysílačce hlas paní Wandy, že všichni housekeepři okamžitě opustí budovu NORTH tower, okamžitě!!!...

Tak a to bude průser…protože paní  Wanda, stále dokola opakuje, že naši supervizoři nám nesmějí dávat další práci bez jejího vědomí…Takže jestli dneska někdo dostane padáka, tak to budu já…Protože už skoro 3 a půl hodiny mám svojí práci hotovou…Ale tak kdo by nešel pomoct, když vidí, že je o opravdu třeba…A hodiny přesčasu se taky hodí, co si budeme povídat…J….

Nemáme a vlastně už ani nemůžeme zaparkovat naše vozíky, bereme kýble, Klaudii práci bude muset dodělat Carol sama a běžíme po chodbě North tower, co nám nohy stačí…Všichni se Wandy hrozně bojí…A veřte, že mají důvod…Jednou vám jí vyfotim…:D…

Když přiběhneme na housekeeping, kde odevzdáváme kbelíky, čekáme řev paní Wandy, ale zrovna něco řeší v kanceláři, to je naše jediná možnost…Možnost zdrhnout…Zítra mám den volna, takže si to nikdo ani pamatovat nebude…:D

Bereme si karty, clock out…A přímo sprintem všichni utíkáme a na to, že je něco po 7. večer, tak se u toho všichni neskutečně bavíme…:D…Záchvatem smíchu končí i náš pracovní busy day! …:D

Když přicházím domů, beru kabelku, peníze, a Míšu a vydáváme se na nákup…J Tentokrát ale oblečení…Nemám tu nic pořádného a člověk si sem tam musí udělat radost, takže si kupuji tričko s nápisem Myrtle beach…památeční…:D…Míša bohužel nice nevybrala, ale tak není všem dnům konec a aby se mi to vyplatilo, tak kupuji rovnou dvě a u pokladny ještě zahlédnu jedny hodně cool sluchátka…Ty moje se mi tady stejně rozbily, takže je to vlastně věc životně důležitá...A za 6 dolarů ( pro mamku 120 Kč), nekup to!...:D…Hezčí jsem nikdy neviděla… Ale ukážu je vám až doma a asi si koupím ještě jedny do zásoby, protože kam se hrabou nějaký SONY…:D…V tady těch ta hudba opravdu šlape!...P:S: Mami, asi ti je koupím taky…Ať můžeš toho Dana Hůlku poslouchat pěkně EXTRA STEREO!...:D

60.den - 03/08/2013: KOLABS!...

Tak jdeme jak jinak než do práce…s sebou si beru energy drink, který stál celý jeden dolar, takže to bude určitě chuťovka…Noooooooooo, popíjím už cestou do práce, pro jistotu…A je moooc dobrej, cítím se, jak znovuzrozená, připravená na jakoukoliv nástrahu North Tower…:D…Fasuju papír, jak jinak 10 stay overů North Tower, Míša dnes pro změnu 10 stay overů MAIN BUILDING, což je nejvíc v pohodě, podle mě bude tak v 11 hodin dopoledne hotová…:D…

Při hledání vozíku beru schody po 4, energy drink funguje opravdu skvěle, Na každého se směju třikrát více než obvykle, nevím, co do toho pití přidávají, ale je mi fajn…Snad bych u vypustila z pusy, že North Tower miluju…:D…Jeden stay, druhej stay, třetí stay, stelu postele jak divá, dostávám dýško 5 dolíků, povídám si s hostama, chichi chocho…V tom mi Nerva (má supervisorka pro dnešní den, klepe na dveře…S úsměvem otevírám, s úsměvem přijímám check out v jedenáctém patře…)…No co, přesčasy se hodí, sice už takhle mám práce až nad hlacu, ale v opojení energeťáku, beru každou vízvu…:D…

Přicházím do check outu…OOOOOOOOH SHIT!!!....Větší bordel jsem nikdy neviděla, ale opravdu nikdy…Dopíjím kafe, co tam zbylo, začínají se mi klepat ruce, jsem asi nějaka překofeinovaná…Sakra…Začíná na mě doléhat něco v podobě únavy a dehidratace…Je mi divně, to nemůžu zvládnout…L…Ještě mi zbývá mých 6 stayů přece…Ach jo…Stelu postele, v tom přichází Ozcan, přináší mi oběd…Je hrozně hodnej, ale nemám čas se na ten oběd ani podívat, natož ho sníst…L

Ozcan vidí mou bezmoc, i přes možné problémy, vchází do pokoje a pomáhá mi povlékat postele…PO chvíli ho ale raději pošlu pryč, přece jenom, má svojí práci a ani jeden nechceme mít problémy…Dělám co můžu, leje ze mě…Mám pocit beznaděje, dochází mi ručníky, prostředky, všechno…Poprvé se mi chce brečet!...Vlastně skoro brečím…Sakra, Danuš vzchop se, je to jenom bordel, ten se uklidí a bude klid…Jenže vidina toho, že musím dát servis dalším šesti pokojům, přičemž v nejlepší možné vidině, každý zabere 30 minut…To nemůžu stihnout…North Tower je totiž známá tím, že je na nás vyvíjen časový nátlak…Ale zatím na mě nikdo netlačí…Uklidňuji se, a po chvíli zase panikařím, prudce házím věcmi o zem, už nemůžu…Fyzicky, psychicky…jsem vyčerpaná…L…Přichází houseman, ptá se jestli něco potřebuju…Jo potřebuju, 60 velkých, středních i malých ručníků…Kouká na mě jak na blázna…Zopakuji mu své požadavky…Jenže on říká, že mi to poskytnout nemůže, že to je moc…Rupnou mi nervy definitivně…!!!!...Se slzami v očích a zvýšeným hlasem oznamuji, že mám dalších 6 pokojů a všude je minimálně 10 lidí a víc, takže asi jak mám poskytnout dobrej servis, když ty lidi nedostanou ani ručníky?????....Houseman kouká…Koukám taky, utírám si kapičky potu na čele, nemůžu, prostě nemůžu, sežeňte mi ty ručníky…Houseman jen kývá hlavou a odchází…Odcházím do pokoje, oplachuji se ledovou vodou…Zatínám všechny zuby, když vidím nánosy všeho možného na podlaze, která ani není pomalu vidět…Z posledních sil vysávám, ale nejradši bych tím starým kšuntem třískla o zem nebo ho hodila přes zábradlí na waterpark, kde si každý užívá krásného slunného dne…Do pokoje vchází Ozcan, vidí mou slabou chíli, bere vysavač do ruky a vysává mi všechny místnosti…Myslím si, že to byl rozhodující okamžik, hned se cítím líp, beru koště a vykonávám další potřebné práce…An nevím, jak mu poděkovat…V tomto pokoj jsem strávila celkem asi 3 hodiny a 10 minut…Takže jsou 3 odpoledne a já se můžu vrátit ke své práci…

Včera jsem byla svědkem, jak se složila naše supervisorka Nerva, přiběhla do check outu, který jsem zrovna pomáhala uklízet jedné černošce, neskutečně brečela, křičela, nemohla mluvil a jen se schloulela do ložnice na zem a brečela, sem tam bušila pěstmi o zem…Nikdy jsem neviděla nikoho takhle na dně…Nemohla popadnout dech, držela se za hrudník…Myslela jsem, že je po ní…

Po dnešku chápu…Vy si asi budete klepat na čelo, ale na lidi, kteří pracují v North Tower jsou vyvíjeny ty největší tlaky, říká se, že tam dávají ty nejlepší, jsou tam největší pokoje, není dostatek věcí, které potřebujete k dobrému servisu…Takže někdy je to opravdu na bednu…A někdy prostě musí přijít den, kdy už toho máte plné zuby a pak stačí maličkost, jako že nemáte ručníky, výkonný vysavač a podobně a jste v háji…Pak už to jde samo….A mně se to stalo dneska…

A pak je k nezaplacení, když přijde kamarád a stačí jen, když je chvíli s vámi…Víte, že za pár hodin všechno skončí a jdete domů…J...Až se cítím špatně, že jsem se nechala rozhodit…Taková blbost…Ale myslím si, že Nerva si včera říkala úplně to samé…

Končím v 17:15, a jsem vlastně ráda…Mám přesčas, a docela mě ten dnešek posílil, jsem připravená na zítra, protože neděle je nejnáročnější den…A myslím si, že mě nerozhodí nic!...A už nikdy…Poprvé a naposled…:D Přece ze mě nebude bulínek kvůli vysavači nebo ručníku…J

Přicházím domů, Míša už je dávno doma, sedí u počítače…Venku 60 tisíc stupňů, musím okamžitě ven, konečně si dávám oběd, který mi přinesl odpoledne Ozcan do práce…J…Moooc dobrý raviolli s čokoládovým mlíkem…Je zlatej…A dneska se ukázal jako pravý kamarád, který pomůže v nouzi, i když tím riskute, že sám bude mít hodně nemilé problémy…Jsem opravdu ráda, že tu poznávám takové lidi…J…

Takže sním raviolli a pádím k bazénu…Míša se nepřipojuje, nechce se jí na sluníčko…Už ho má plné zuby…J…Doma je chládeček…To není ale nic pro mě, snažím se využít dosyta každého krásného dne…J…

Od bazénu se vracím v 9 večer, už je tma…:D…Sedím a louskám tady tento blog…A trochu se stydím, snad si o mě nebudete myslet, že jsem nějaká histerka…Ale kdo nezažil nikdy to, co já dneska, asi nepochopí…J…Ale už jsem v naprostém pořádku, a i když to bylo hrozný, za nic bych to nevyměnila…:D…Jsem ráda, že jsem tady, každý pocit, každá zkušenost dobrá…A já jsem za to vděčná…J…

10 večer, nejvyšší čas, jít si koupit do Lionu energy drink na zítra, bude určitě třeba….:D…Už se těším na North TOWER, jídlo co najdu, dýška, co dostanu, prostě na všechno! :D :D…

Jinak dneska ty dýška dělaly něco kolem 10 ti dolarů…To za ten menší kolabs stálo, ne?...:D

59. den - 2/8/2013 GAMBLEŘI ;)

Druhý srpnový den začíná jak jinak než v North tower :D už se tomu jen smějeme…. jsme smířené s tím, že už nikde jinde do konce pobytu pracovat nebudeme.. tu a tam slyšíme něco v tom smyslu, že na north tower pracují jen ty nejlepší, tak aspoň něco J

V práci domlouváme plán na večer – budeme zase mastit karty :D takže po práci místo na pláž vyrážíme nakoupit do Lionu. tentokrát ovšem ne jídlo, ale něco na bumbání J už jsme trochu přepité Margarit, takže poprvé kupujeme americké víno za šest dolarů a sodu – dneska budeme pít vinný střík! z Lionu míříme rovnou do hotelové restaurace a objednáváme si large cheese pizzu… přece jen…. nemůžeme pít na prázdnej žaludek, ne? :D

Pizza v nás zmizí jako vždy rychlostí blesku… :D ale je znát, že byla fakt large…. jen sedíme a funíme :D ale chtě nechtě se musíme zvednout a dovalit se do koupelny. přece nepudeme na návštěvu smradlavé :D

Vyrážíme…. cestou, to znamená 12 avenue, snad nějak vytrávíme J cestu nám „zpříjemňuje“ silný vítr a lehký deštík, takže to valíme naší rychlochůzí… v Tureckém domě už nás čeká Ozcan a Klaudie s Pawlem. Mezitím, než se uráčí přijít i Soňa s Martinem vysvětlujeme Ozcanovi pravidla Prší :D zdá se, že to pochopil, zbytek taky dorazil, tak jdeme na to! Hrajeme skoro čtyři hodiny, popíjíme, pojídáme brambůrky, povídáme anglicko-česko-polsko-turecky, tu a tam dostáváme záchvaty smíchu a tak nějak je nám fajn J Zhruba v půl dvanácté se loučíme se slovy, že to musíme opět zopakovat a tentokrát přitvrdíme a nebudeme hrát žádný Prší (asi se jim to zdálo lehký, i když většína z nich nebyla schopná rozeznat svrška od krále :D ) ale Texas Hold’em Poker!!! někdo tam nadhodil, že prej o peníze, což znamená, že nás pěkně oškubou :D nebo teda aspoň mě :D ale co, musíme přece trénovat na Vegas!!!!!  :D

Domu přicházíme celé zpocené, venku je pořád šílené dusno a horko… ale co, skáčeme do pyžam a jdem na kutě, ať jsme zejtra svěží do naší milované práce :D

58. den - 01/08/2013: PANCAKE HOUSE

První srpen…Mohla bych Vám tu začít psát dlouhé, nekončící a srdceryvné slohy o tom, jak je to všechny v háji, že je před námi poslední měsíc práce, poslední měsíc pobytu v Myrtle beach, jak si vůbec nedokážu představit, že to tu jednou opustím apod…Ale ne, vůbec na to nesmím myslet a samozřejmě i ten poslední měsíc si užijeme naplno, jako jsme si užily ty dva, co tu jsme…J

Takže hned ráno se brzy probouzíme a vyrážíme do PANCAKE HOUSU…Ooooooooohhhhhhhh…Hrozně se těším!!!...Už z dálky vidíme, že se tam svítí a že tam stojí poměrně dooost aut…Hmmmm, hned je to lepší pocit jít do restaurace, která je plná hladových lidí…J…I když na druhou stranu, prázný fastfood, bistro nebo restauraci tady potkáte jen těžko…:D

Takže vcházíme dovnitř, u vstupu nás vřele uvítá usměvavá paní, které může být kolem 60…Posadí nás do typického amerického boxíku, všude kolem panuje rodinná atmosféra…Dostáváme menu, a je to tu…Přesně, co jsme čekaly…Nevíme co dřív…Všechno vypadá tak skvěle, i když je to jen napsané…:D Omelety, vajíčka, sendviče, palačinky, vafle…No pane božeeeeeeeeeeee…

Jedinou záchranou pro nás je to, že jsme si řekly, že jdeme na palačinky, takže volba bude jen asi ze 20 druhů…:D Já volím typické máslové palačinky s jahodami a jahodovým sirupem, se šlehačkou…A Míša to samé, v čokoládové podobě…:D…K pití čokoládové mlíko, aby toho nebylo málo…Pro mě pomerančový džus prosím, tak jako ve filmech…:D…

Jsme nedočkavé…Ať už to přinesou…!!!...I když pozorování cizích talířů nás docela slušně zabaví na celých 10 minut, než uvidíme ty své!!!...Ooooooooouuuuu….Nádhera!!!...Koukám na své palačinky jak na zrovna narozené nemluvně…:D…Cítím pocit štěstí…Jsou moje…:D…Rychle cvakneme pár fotek a jdem na to…Jsou výbornéééé…!...Nepopsatelné…

Už si představuji jak třeba za pár let, sedím v takovém to PANCAKE HOUSU každé ráno, popíjím kávu, láduji se touto neskutečně dobrou snídaní, čtu si noviny, co je nového v America a pak pěkně v klídku na 9 a. m. jdu do práce…J…Jooo, to by šlo…!...A třeba to bude dřív, než za pár let…

Po třech sněděných palačinkách, nám milá slečna přinese účty…a jdeme ke kase, kde platíme…Zajímavý systém…J Ale pro mě hodně sympatický…Nikde nemusíte čekat a nemusíte dávat ani dýško…:D :D

Vycházíme spokojené s plnými břichy!!...A i když tu máme dneska pod mrakem, vůbec nám to nevadí…Mě teda trochu jo, ale stejně je horko, takže určitě něco podnikneme…

Jen co přijdeme domů, domlouváme se s Ozcanem a půjdeme se projít po pláži, uděláme nějaké fotky…J….Po dvouhodinové procházce, jdeme zpátky domů, kde si uděláme moc dobrý těstovinový salát s tuňákem, okurkou a vajíčkem…Pro mě ještě s kukuřicí samozřejmě…:)

Jen co malinko vytrávím, jdu s Ozcanem na pláž, Míša potřebuje na strávení trochu více času, takže slibuje, že se k nám připojí…

Jenže jen, co jsme přišli na pláž, začal foukat velký vítr a jako dezert si oba dáváme ne malou dávku písku…Rozumnější proto bude se přemístit k bazénu, koupeme se, začíná pršet…Ach jo…

Nedá se nic dělat, ale jdeme domů…Připojuji se k Míše ve sledování televize…:D…Ale to mě opravdu silně nebaví, takže oblékám cvičební úbor a jdeme do posilovny…Zaběháme si, propotíme pár triček a zase kráčíme domů…Ještě, že to všude máme jen dvě minuty…:D…

Usedám k počítači, něco datluju, ale už mě to taky nebaví…Je 7 večer a Míša už je v pyžamu…:D :D…Obávám se, že pro ní day off skončil…Ale co, day off je od toho, aby si člověk odpočinul…J…Pro mě ale platí to, že člověk odpočine v hrobě až až…Takže hodím sprchu a jdu ven…J…Co tam, zatím nevím, ale určitě se nudit nebudu…J…Ale samozřejmě nejdřívě musím nějak uspat Daddyho…:D A pak se k němu zase nenápadně přidat…:D…

                                     
                                                                  Take care, see u...:)