19. den - 23/06/2013: COOL BREJLE!

Dneska máme super den…!!...Začal jak jinak než pracovně…A to, co se odehrálo prvních 45 minut ve skladu, kde fasujeme kbelíky, si nedokážete ani představit…Jednoduše řečeno VZPOURA!

Začalo to jedním nevinným obviněním, že supervizoři berou tipy (dýška), které by brát neměly…A už to začlo, každý řval na každého, nikdo nesměl opustit prostory skladu, i když už měl přidělenou práci…Jedna naše kolegyně Češka má slzy v očích, má strach…Říkám: neboj se, jsou jen trochu hlučnější…Za 5 minut mám stejným způsobem stažený zadek a jen tiše přihlížím…Místím černým supervizorkám jde pěna od huby, a vypadá to, že každou chvíli skočí po naší hlavní šéfce Wandě…Která stále něco říká a jelikož se ke slovu chce dostat další černá osoba, stoupla si na jeden ze zdejších stolů, vzala dvě pánve a začala s nimi o sebe neskutečně mlátit…V tom na ní začalo řvát dalších asi 30 lidí…Pořádně nerozumíme, o co jde, jelikož černochům je špatně rozumět i tak a kor ještě pod emočním tlakem…

Za 40 minut vzpoura utichá, bereme kbelíky a jdeme uklízet…Dnes jsem vyfasovala budovu, ve které bydlíme, takže super, jdu navštívit Míšu, dáme si společně oběd a pokračuji v práci…Dnes toho moc nemám, jsem v 13:30 hotová, a na otázku, zda chci pomoct ještě někomu jinému, odpovídám ne….Protože se jich bojím po tom, co dneska předvedli a raději spěchám domů...:D

Počasí se umoudřilo, beru, Míšu, surfík, křesílko a pádíme na pláž…Plážujeme…:D

Když jsme se vrátily, jdeme ještě chvíli k bazénu si odpočinout…:D…Protože nás dneska čekají nákupy..jou jou jou…:D…Potřebujeme..noooo nepotřebujeme, ale chceme nové běžecké kraťasy, brejle a něco na pití…Pořád obalovat do něčeho plechovky začíná být nuda…:D… A taky samozřejmě už nemáme co jíst…Hosté v hotelech poslední dobou moc zbytků nenechávají…:D…Ale dneska přišla k nám do pokoje naše spolubydlící a dala nám celou LARGE pizzu…No neber to! Jsou opravdu moc hodní, musíme jim něco koupit, než odjedeme…J

Zpátky k nákupu..Jdeme do obřího BEACH WEAR, bereme brejle, a spešl nádoby na drinky, ale ty vám ukážeme až zítra, jelikož máme day OFF a to bude míchando grando…J…Sice do úterý pojedeme jen na nealku, ale už jen to, že máme tak cool nádobky, nás dělá šťastné a veselé…:D :D

Kraťasy kupodivu nemáme, měli jen samé malé…:D což je opravdu divné, ale je to tak…Dál bych to nerozváděla….:D

Cestou zpět jsme navšívily náš oblíbený LION, koupily jsme okurku, která byla drahá jako prase, 2,28 dolaru…Prostě už odmítáme jíst zdravé věci, jinak přijdeme na buben…:D…K okurce jsme koupily tuňáka, těstoviny, tousťák, který je tu tak dobrý, že nějaký určitě vezmeme i do ČR…:D No a nezapomněly jsme na něco hodně nezdravého k televizi, bez toho už neusneme…Je to v pytli…:D

Takže budeme mlsat a budeme se těšit, až si zítra naplníme naše super sosáky a budeme si hovět…

                                                                         Bye bye…J

18. den 22/06/2013 : ATLANTIS SPA

Chro, chro chro…chrochtáme si blahem…J Ale nebudu zatím předbíhat…:D

V práci klasika, už jsem si na to tak zvykla, že ráno odcházím s neutrálními pocity a s nimi se taky vracím domů…:D…Člověk má více a více síly, už ho ani nic nebolí…J…Dneska jsem si dokonce udělala pauzu na oběd a šla jsem navštívit domů toho našeho maroda…J…Už to vypadá, že to snad bude za chvilku dobrý, no musíííí…Musíme konečně začít využívat všechno to, co nám nabízí náš hotelový resort…J

Pořád se tomu divíme, že bychom měly nárok na všechno to, co mají nárok naši hosté…sice taky bydlíme v jednom z hotelů, ale přece jenom se pořád považujeme spíše za zaměstnance…A to je velká chyba!…:D Jako zaměstnanci hotelu máme prý nárok na všechny služby, stejně jako hosté…To znamená plně vybavené fitness centrum, vnitřní bazén s vířivkami, saunou, párou, vnější aquapark a mnoho dalšího…

Pořád se nám tomu nechce nijak věřit a tak jsme se rozhodly, že to dojdeme prozkoumat na vlastní pěst…Nikdo po nás nic nechce, nikdo nikde není…A proč taky? Jsme přeci v Americe, svobodná země, proč by Američani měli někomu říkat do jakého bazénu smí a do jakého ne?...To se děje asi jen u nás v Evropě…Vzpomínám na doby, kdy jsme jezdili do Itálie, a bohužel ne vždycky jsme u apartmánu měli k dispozici bazén…L A já bazény miluju…takže jsme vždy museli přelézat různé ploty a tvářit se, že do daného hotelu patříme, pořád ve stresu, kdy nás kdo vyhodí…:D…apod…

Pohled z lázní

Tady nikdo nic takového neřeší, přijde mi, že Američana by ani ve snu nenapadlo někoho odněkud vyhodit…Naopak by se ho zeptal, jak se mu tam líbí a popřál by mu hezký den…:D

Takže když jsme nad tím přemýšlely, tak buď je to opravdu tou svobodou, že si každý přece může dělat co chce, chodit si do jakého chce hotelu, i když oficiálně bydlí v úplně jiné…Nebo na druhou stranu Američani vůbec nepředpokládají, že by někdo měl takovou drzost, že by se vůbec ukázal v cizím hotelu a hověl si tam jako král…:D…Jsou prostě moc důvěřiví? Anebo my jsme extrémně zkažení…?...Co se nás jako národa týče…J

My dvě jsme tu teď legálně….:D..naštěstí…

Kdo najde nejtlustšího vyhrává :))

Jsme v lázních, kde je to naprosto skvělé...vířivka, bazén, sauna, pára…A z každého místa je vidět na oceán, který je tak blízko…J…Relax, jak má být…Když už jsme dostatečně rozmočené, jen tak ležíme a pozorujeme lidi, jak skotačí v moři…19:30 večer a pláž je stále poměrně dost zalidněna…nádhera…J

Dneska se nám bude moc hezky usínat, dovolená, jak má být…Těch 7 hodin v práci ani nevnímám, beru to jako cvičení, který člověk absolvuje, aby si pak mohl jen a jen užívat…:D…

Jinak jsem se dnes dozvěděla informaci, že letenka na Floridu, což bude naší první zastávkou, až budeme muset opustit Myrtle L, stojí pouze 70 dolarů…Tomu říkám lidové ceny…!!!

Už dneska vám můžu s klidným svědomím říct, že jsem v Americe sice poprvé, ale určitě néé naposled!! J A to vím na 100 % …Jupíííííííí jooouuuuuuuuu…. :D :D

                                                                             Bye, bye...:)

17. den - 21/06/2013: RAINY DAY

Hned, co ráno otevřeme oči, vidíme, že celé Myrtle beach je pod mrakem…J Jsem ráda, že zrovna dnes na mě nevyšel day OFF…Raději si užiju nějaký prosluněný den na pláži…J…

Opouštím kolegyni Míšu, vydávám se napospas černé elitě…:D…Dneska jsem vyfasovala úplně super práci, kdyby ovšem byla přítomná i Míša…:D dostaly jsme totiž spolu společný papír, ale jelikož jsem na něj zbyla jen já, zase taková super práce to nebyla…:D…Ale co…Jde se na to!...Začínám už být docela trénovaná, při boji o uklízecí košíky, beru schody po dvou, nahoru…dolu…Číhám do každé místosti housekeeping…Až ho nacházím asi v 8.patře…hurá…To vám řeknu, že prvních 45 minut, než každý najde svůj vozík a narve si ho až po okraj ručníky a všemi těmi serepetičkami, to je opravdu největší stres…Pak už je to v pohodě…Hlavně, že máte s čím dělat…:D… A udělat si po ránu takový to závod s černými kolegyněmi, mi už připadá i docela zábavné a objevuji v sobě soutěživého ducha! J…

Dneska jsem byla extra výkonná, řekla mi to i naše supervisorka, asi budu muset ubrat, aby mi třeba nepřidali…:D…

Z práce si odnáším mléko a nějaký jogurt…V jednom pokoji jsem taky našla zbytky pizzy, a jelikož bylo kolem 12té hodiny, což je čas obědu, s chutí jsem se do ní pustila…Byla už trochu tužší, ale proti gustu….Podle mého, chutnala skvěle!!! J…

Když jsem přišla z práce, vidím Míšu s Houserkem ( už se změnšuje), jak leží a nic nedělá…:D…Jensi tak chvíli skypovala, koukala na televizi, a jinak prý nic…Prostě je to poctivý marod…A ještě do úterý bude…To teda potěš knedlík, jestli nás budou pořád psát na jeden papír..Celou dobu jsem se snažily o to, abychom mohly pracovat spolu a když nemůžeme, protože jeden z nás je ležící, tak to najednou jde… No co, alespoň budu mít víc práce a víc peněz! :D :D … hamty hamty…J

Doma nám už docházejí zásoby jídla, proto jsem vyslána do LIONU…Jak už jsem zmiňovala, počasí dneska nic moc…Sice pořád 30 stupňů, ale vypadá to na déšť…No co, beru lavky, triko, kraťasy, za chvíli jsem zpět…Jen co vytáhnu paty…Začne neskutečný sajgon…Přešla jsem zrovna benzínovou pumpu, a jelikož v Americe nikdo nechodí pěšky, je mi trapné se vůbec vracet a někde se schovávat…Tak jdu dál…Kdyby to byl normální déšť, tak je to pohoda, ale tohle jsou prostě proudy vody, jako by na vás někdo lil ze shora kýble s vodou…No nic, před supermarketem vytahuji z báglu druhé triko, do kterého se kompletně utřu…Všude jsou za mnou ťápoty…Všichni koukají…

Najednou cítím hrozný smrad…Ale hrozný…Vypadá to, že někde uvnitř buď něco neskutečně dlouho hnije, nebo jsou to kanály…:D… Přechází mě veškerá chuť na jídlo, ale když jsem se přemístila k regálu s polotovary, hned to hážu, co mi ruce stačí, do košíku…J

Celá promočená dorazím s nákupem domů, Míša už předehřála troubu, lup tam s pizzou, a za pár minutek jíme…J… Jelikož je venku sajgon a Míša se ani neohne, ležíme v posteli a koukáme na Lake house…Ovšem naše chuťové pohárky nás zvedají z postele, a déšť nedéšť, chtě nechtě, vydáváme se do obchodu poblíž našeho bytu…Bereme Chipsy, citrónové a burákové sušenky a vracíme se zpět, spokojené, že nebudeme na suchu…:D

Tak snad ten sajgon nějak přežijeme…:D :D …

                                                                     See u later…J

16. den 20/06/2013: VĚČNĚ NESPOKOJENÍ ČEŠI!

Hello…Zdravíme z postele…J…

Ráno jsem byla vyslána do práce sama…Míša s panem Houserem leží v posteli a já tiše odcházím…J Jen co vejdu do budovy, kde fasujeme kbelíky, kazí mi náladu věčné české naříkání…

Asi jsme proste národ, který si pořád jen na něco stěžuje…Abych vám to objasnila…Samozřejmě, že do Myrtlu přijelo více Čechů…A jsou mezi nimi i tací, o kterých přemýšlíme, proč tu vlastně jsou…Abych byla konkrétnější…Poznali jsme zatím dost lidí, dost národů…mě osobně přijde, že všichni jsou opravdu vděční za to, že tu můžou vůbec být…Jako například jeden můj novej známej kolega z Kolumbie…Kluk, který je asi tak vysoký jako já, je mu 23 a vypadá tak na 14…Úplně mám o něj strach, jestli vůbec unese všechny ty kbelíky a vozíky, co s sebou musíme každodenně tahat…

A dneska ráno mi povídá, že si našel druhou práci v restauraci a že to vypadá, že to bude hodně náročné…To je přesně typ člověka, který je rád za to, že může být v USA a vydělat si navíc nějaké peníze…neplánuje cestování, nic, protože chce prostě co nejvíce vydělat pro svoji rodinu…A já ho za to obdivuji…I kdyby se měl sedřít do krve, neřekne půl slova, sklopí hlavu a ještě poděkuje…

Pak jsou tady tací asi jako my s Míšou, jsme fakt rádi, že tu můžeme být,makáme, co nám síli stačí,  ale pořád jsme v situaci, že si to tu chceme i maximálně užít a peníze z práce nám pomůžou k procestování USA…Nejely jsme se s cílem kdovíjak zbohatnout, i když by se to tady opravdu dalo, daleko rychleji a výrazněji něž u nás v ČR…

Neremcáme a děláme, co se po nás chce…pak si po práci si užíváme 4 měsíční dovolenou..:-)…Víme, proč jsme se jeli a proč jsme sem chtěly a počítaly raději s každou situací, která může nastat…Vždy je lepší se připravit na to nejhorší…J…ťuk ťuk ťuk, nic takového nás zatím nepotkalo…

No a nakonec tu máme ty, kteří mě nasrali dnes ráno…Pořád si na něco stěžují, nelíbí se jim práce, nelíbí se jim ubytování, což v některých případech se sice dá pochopit, ale prostě nikdo si nemůže představovat, že bude ubytovaný v 5ti hvězdičkovém hotelu…Píšou různé stížnosti agentuře v Čechách, k tomu si ale nepřejí být konkrétně zmiňováni..Nelíbí se jim, že tu není zdravé jídlo, že vše je moc kýčovité, že jsou tu černoši a celkový životní styl američanů…Cituji: ,,Jako tohle není vůbec moje gusto, mám ráda zdravé jídlo, žádné fastfoody, všechno je tu přehnané, moc moderní, kýčovité, žačínám nesnášet černochy, nevím, proč by člověk si měl kupovat již udělaná vajíčka natvrdo, vždyť to trvá jen tři minuty, budu tady z toho mít akorát zdravotní problémy, nejím pizzu, hamburgery, nic takového, a nemají tu sójové maso a sehnat kus kus dá opravdu zabrat a ještě je drahý, žít bych tu opravdu nemohla, …a mnoho dalšího…

Jakmile jsem řekla slovo vajíčka, Míša tu vedle mě začla neskutečně slintat…I s panem Houserem…:D…Zítra pro ně poběžím do krámu, už to vidim…ještě by se měli Amíci naučit vajíčka na měkko…J

Opravdu by nás zajímalo, proč takovýhle lidi jezdí do Ameriky a ještě na takovou dobu…

My se jim asi můžeme jen smát…horší to má agentura, která tyto stížnosti musí vyřizovat  a naše agentka Fremie z toho má akorát problémy…Z ČR už nám také psali e-mail, jak vypadá naše situace a pozice housekeeping, jaké jsou na nás kladeny nároky, zda se splňují podmínky smluv atd…Odepsali jsme, že jsem spokojené, že každý musí počítat s tím, že housekeeping nebude žádná sranda, ale určitě by jsme neměnily nic, co tu máme…J

Takže jen pro info, kdyby někdo z vás se chystal do Ameriky:

Je to tu samý černoch, tlustoprd, fastfood, reklamy jen na žrádlo, cokoliv si chcete koupit, je jen ve velkém balení, vůbec tu nevědí, co je vaření, všechno se předem kupuje, prdne do mikrovlnky, v horším případě se přidá mléko nebo máslo a prdne opět do mikrovlnky…Jídlo je tu nechutně tučné, ale neskutečně dobré…Dá se vypěstovat hodně rychle závislost…Každý se vás při pozdravu ptá, jak se máte a culí se jak měsíček na hnoji…Auta tu jezdí hrozně rychle a jelikož většinou jde o taková monstra, kde řidič ani pořádně nevidí na cestu, je chůze ať už po chodníku nebo mimo něj, jen na vlastní nebezpečí…J… Zdravé jídlo včetně ovoce a zeleniny, je tu to nejdražší…Město je kýčovité, moderní, ale sakra je to prostě Amerika…To, co vidíte ve filmech, je realita…J a vlastně je to ještě daleko lepší…:D…

Jinak pan Houser snad postupně odchází, Míša se cítí líp, směje se ,rochníme se u bazénu…

Joooo a abychom nezapomněly…

Včera se nám chudák Míša ani nehla, ale kdyby jste viděli, jak dneska s chutí běžela pro Chicken Ceasar WRAP, tomu by jste nevěřili!!!

Néé, samozřejmě, že úplně neběžela, ale v očích měla chvílema místo panenek malé wrapíky…:D musela jsem se smát…Chtěla jsem nám pro to dojít sama, ale ta vyváděla..Nenene, to zvádnu…! :D Asi se bála, že po cestě bych něco ztopila…:D

Najedené, spokojené, ležíme v posteli…J…A budeme tam ležet až do rána, kdy Tomanová vypadne do práce a Vančurová s Houserem zůstanou i nadále ležet…J…A jdu si dojíst Wrapa s chipsama…

                                                            Díky čau…See u later…J

15. den - 19//06/2013 : MARODÍME :)

Pořádně jsme se vyspaly…Míša tedy moc ne, pořád jí budil ten její houser…:D…Musíme si to přece trochu odlehčit nějakou tou srandou…Jenže je blbé, že se Míša nemůže moc smát…Takže si odpouštím své věčně vtipné komentáře, protože jí pak tím akorát ubližuji…Ale někdy mi to prostě ulítne…:D

V noci mě vzbudily neskutečné rány…pršelo takovým způsobem, který jsem nikdy neviděla…To nebyly kapky, ale proudy vody, jak kdyby nad námi byl vodopád…Je dobré, že si to umí Myrtle načasovat alespoň na noc…J

Ráno je zatažené, ale i přesto je tu neskutečný vedro…Míša leží, koukáme na Kruh 2…Jíme chipsy…po ránu trochu hororu neuškodí, alespoň se Míša nesměje…J

Vypadá to, že bude celý de pod mrakem…L A já se tak těšila, že zítra v práci už budu jako černoch, chybí mi jen kousíček…No trochu větší kousíček…:D

Jo jinak z E-bay nám nic nepřislo, napsaly jsme totiž špatnou adresu :D…no nic, za 8 dolarů, objednáme jinou…

K obědu začnu za chvíli dělat makaróny se sýrem, pak naordinuji nemohoucí Míše prášky, dohlédnu na to, aby je všechny spolykala…J Dám jí teplý zábal na pana Housera, třeba jí to pomůže alespoň trochu…

Tak makaróny byly výborné…Celé odpoledne jsme probděly s lazarem doma…J koukáme na filmy, hledáme na netu, co bychom si objednaly…:D…Našla jsem skvělé kryty na telefon, které se asi k nám do ČR nikdy nedostanou a za 2 dolary, nekup to…:D…

Dneska je první den v Myrtlu, kdy je celý den zataženo a nesvítí sluníčko…Pro mnoho lidí je to tu vysvobození, ale já bych sié za něj nezlobila…Den volna v práci a ani se nemůžu opalovat L…ale na koupání to je…J…

Dávám hranolky do trouby…Pěkně se na večer nacpeme! J…

A zítra zase do práce, ale marod zůstane povinně doma!!...Nějak to tam s černými kolegyněmi snad zvládnu…J

14. den - 18/06/2013 : HOUSER!!!

Tak a jsme tu 14. dní…Teď už mi to ani nepřijde, hrozně to letí…Jako by jsme včera přiletěly, začínám se trochu bát, jak to hrozně rychle utíká…L

A po tom jak jsme včera byly v centru, se bojím, že ani všechno nestihneme…:D…Néé stihneme!....Musíme!!!

Jdeme do práce….Vyfasovaly jsme opět krásné papíry s čísly pokojů, které musíme vypucovat!...Máme stejnou budovu a Míša bohužel nějakým způsobem přišla o hlas…Tak budeme pracovat spolu, někdo přeci musí řvát na celou chodbu : HOUSEKEEPING!!! Can I clean your room, please?...:D…A jsem to já…:D

Po dvouch hodinách práce, se Míše vracejí bolesti v zádech…Za další půl hodinu se už nemůže ani hnout…Houser je na světě…:D…Teď se tomu společně smějeme, ale včera nám nebylo do smíchu ani jedné…Pokračuji v uklízení pokojů, Míša sotva stojí…Spíše se opírá, o co zrovna může…Myslím si , že housekeepin pro ní definitivně skončil…alespoň na pár dní…Bolesti jsou tak nesnesitelné, že jdeme vyhledat supervisorku a jelikož Míša nemůže ani mluvit, společnými silami jí vysvětlujeme o co jde…Supervisorka volá černoškce Wandě, ze které máme strach, ani jí nemusíme vidět nebo slyšet…Přebírám Míši papír pokojů, odvádím jí do výtahu a nechávám jí napospas Wandě a vůbec netuším, co s ní bude…Snad jí někam dovezou a postarají se o ní…

Pracuji….

Když přijdu z práce, Míša sedí celá zničená u čínských nudlí…Před sebou má kopici prášků a jen tak pomalu vydechuje…S nádechcem už je to horší, bolesti neustávají…Vyptávám se co se dělo, kde byla, co jí dělali…

Míša vypráví: Nejdřív jsem šla za Wandou, pak jsme zavolaly Fremie, Wanda mi jí dala na ucho, přesto, že jsem nepromluvila ani slovo…Nakonec to s ní nějak domluvila, nechali mě jít domů se řevlíct a pro pojištění, myslela jsem, že chcípnu bolestí…Převlíkala jsem se asi 15 minut, a to jsem uvažovala, že zavolám na spící Tanyu Wanyu (spolubydlící), aby mi šla pomoct…Ale nakonec jsem to zvládla, došla jsem zpět k práci, jedeme do nemocnice… Nevim no, v nemocnici mě prdli na kolečkové křeslo a odvezli mě k první doktorce…Americká nemocnice je taková hezká, moderní, čistá, všichni se Ti představí, kdo jsou a co s Tebou budou dělat, jsou milí…J…Měřili mi tlak, ptali se, co mi je, pak ještě teplotu a odvezli mě na lůžko…Lůžka vypadají přesně jako v amerických filmech, jsou oddělené závěsy…Furt se kolem mě střídali nějaký lidí, asi 3 nebo 4, pořád jsem podepisovala nějaké papíry, furt jsem jim opakovala, co mi je a co se mi stalo…Pak přišel chlapík v modrým a odvezl mě na rentgen…Zrentgenvali mě ze všech stran, na to, že jsem se nemohla ani hnout a oni mě natáčeli pořád na jinou stranu, docela utrpení…A jelikož jsem nemohla ani přelézt na lehátko, vzali mě i s prostěradlem, co bylo pode mnou…

Pak mě odvezli zpátky, musela jsem vstát a jít na záchod, na malou…:D…když jsem dala moč, přišla zas nějaká doktorka, dala mi údajně prášek na bolest a zase odešla…Asi po 20 ti minutách přišla zase nějaká doktorka, že záda mám v pořádku (je mi to divné, když se nemůžu ani hnout a bolest v zádech je nesnesitelná)…Další zprávou bylo to, že nejsem těhotná, no super…:D…Ovšem její diagnóza zněla, že mám zánět močových cest, i přesto, že v oblasti močové se cítím zcela v pořádku…:D…

Dostala jsem tedy antibiotika, prášky na bolest, nechala jsem tam 50 dolarů a Fremie mě odvezla domů…

(Chtěla jsem dodat, že tento odstavec je citován z úst Míši, která je ležící spící nemohoucí zfetovaná prášky, vedle na posteli a jelikož zatím moc nezabírají, proto jsem se stala jejích tlumočníkem…)

Jinak jsem se dozvěděly, že máme hned zítra volno v práci, super…Míša leží, já jdu nakoupit, a jdu si lehnout taky…J…

Ještě bych chtěla dodat čistě za mě, že Míša je hrozně statečná...Do poslední chvíle se snažila pracovat, a snažila se to rozhejbat...Já už bych asi dávno umřela...A když už kývla na to, že jdeme za supervisorkou, bylo fakt zle...Ale hlavně, že je doma, má léky...Pěkně se tu o ní budu starat...

Ale je to s ní těžký, pořád na ní řvu a počítám jí hodiny, kdy si bude moci vzít další prášek na bolest...

Já na ní křičim, ať si bere prášky a ona zase na mě ať se po běhání pořádně protahuju...Každá máme své nedostatky v něčem jném...:)

13. den 17/06/2013 : POPRVÉ VE MĚSTĚ!

DAY OFF!...Ráno vstáváme nečekaně brzo…aniž bychom musely…máme volný den, žádná práce nic…Dáváme si vydatnou snídani a Míša se připravuje na rozhovory se svými blízkými…Zatímco já si balím saky paky a vyrážím k bazéu, s tím, že mě tam Míša za chvíli vyzvedne a jeme surfovat…

Ležím…ležím…opaluju se…koupu se…ležím…čekám…mám žízeň…Míša nikde…Ležím, opaluju se…poslouchám mp3, odpočívám…Míša stále nikde…:D

Po třech hodinách, kdy mám připeklé všechno co, se přípeklé dá mít…přichází Míša, vypadá jako by jí chytl houser…Chytl jí totiž houser…Ale už je to pár dní, co jí bolel záda, ovšem dneska, při tříhodinovém sezení u skypu, se dodělala!...:D…Vtipné…:D

Když jdeme z bazénu vyzvednou surfy, dozvídáme se, že musíme zajet na sociálku vyřídit si SOCIAL SECURITY NUMBER…Máme mezitím hodinu čas, plácáme se u bazénu a pak vyrážíme…

Je 5 odpoledne, vše máme naštěstí vyřízeno…

Dozvídáme se ale pro nás důležitou informaci a to, že v rámci zaměstnanecké slevy, můžeme v našem resort využívat všech služeb, posilovny, vnitřní bazén , ale hlavně máme 50% slevu na JÍDLO!!!!...ale jaké jídlo??...to jste v životě nejedly…Pizzy, těstoviny na miliardu způsobů, sandviče, wrapy, hamburgery, dezerty, snad vše…

Ale začaly jsme lasagnema, vyšly nás na 4 dolary…Porci nám ukážeme…:D

Lepší lasagne jsme v životě neměly, ještě nám k nim opekli 4 kusy česnekového chleba…Skvělě ochuceného, doladěného kořením…J Prostě bomba…

PO vydatné večeři, vyrážíme do centra…Čekáme na autobus, ten nikde…ufff po 15 ti minutách se

objevuje mini autobus na silnici a má puštěný majáček…Zajímavé…vůbec nevíme jak to chodí, za volantem sedí stará pani, hodně nedoslýchavá, chce po nás ID karty, a tvrdí mi, že na kartě nejsem já..jestli mám u sebe jiný doklad, ten bohužel nemám…Pani se vyptává, kolikátého jsem se narodila, je opět nedoslýchavá…:D…Když to dáme nějak dohromady, chce po nás asi 1,50 dolaru od každé…nemáme to ale v drobných, chybí nám čtvrťák…Prekérka!...Pani nám rozměnit nechce, nevíme, co dělat…v tom za námi nějaký černoch sahá do kapsy a dává nám čtvrťák…Hurá, můžeme jet!!!...:) Pani jede jak o závod, máme trochu strach…hlídáme si Avenue, abychom vystoupily tam, kde chceme…Když vidíme naší Avenue, zvedáme se, jdeme k východu, v tom pani řve…SIT DOWN…What? ..SIT DOWN!!...Sedneme si, nevíme co se děje…v to nás spozoroval zase černoch a říká? Vy tady chcete vystoupit? A my: Ano ano…Černoch tahá za prapodivnou šňůru, umístěnou podél celého autobusu…pani zastavuje, my vystupujeme…Ufff, ještě že tam ten černoch byl…!:)

Jsme v centru…všude miliarda lidí, obchody, atrakce, 5D kina, bary, delfíni, muzea voskových figurín, aquaparky, dinoparky, strašidelné domy, zrcadlové bludiště, herny, pizzy, hot dogy, zmrzliny, oblečení, a tetovací salóny ob každé 2 metry…:D…A mnoho dalšího….:)…Největší dominantou Myrtlu je stejně SKY WEEL…J…hezký…J

Bylo by ještě hezčí, kdyby se zrovna do Myrtlu nehnala nějaká bouře a déšť…mokneme, čekáme na autobus, modlíme se, ať nepřijede zase stará pani…

Přijela stará pani, celou dobu si myslíme, že jízdenky jsou platné až do zítra ráno, protože je to na nich napsané…Ovšem nedoslýchavá pani, něco blábolí a chce po nás další peníze…Říkám, že mám jen 5ti dolarovku, jestli to nevadí…Nene, nevadí…Strkám 5ti dolarovku do automatu na jízenky a vyjíždí nám jízdenky, ale zbytek peněz nikde…Ptám se pani a ona: No když platíte hotově, tak se nevrací…Stojíme, koukáme a jdem si sednout…Jízda nás vyšla si na 8 dolarů…:D, 3 dolary tam a 5 zpátky…Až pak jsme si uvědomily, že při cestě do centra nastupovaly dvě slečny a poměrně se vepředu u pani rozčilovaly…teď víme proč, oni tam strčily dokonce 10ti dolarovku…Jízda dražší než taxíkem…:D

Jsme doma, promočený, unavený…ale byl to super den...Asi se nám bude zdát o lasagních a pani z autobusu…Ale centrum je fakt super, úplně jak z jiného světa, je to všechno prostě Americký kýčovitý velký město…J…Už se těšíme, až se na všechny ty atrakce podíváme pěkně z blízka a všechno si to vyzkoušíme…

 SEE U! :)